Nejvíc pro duši a srdce.
Protože vím, že společný čas se nám s Bubinkou krátí. Nejhorší to bylo ve středu, když jsem panu doktorovi volala, co a jak. I když vlastně ne, to přišel smutek, to ano, ale to byl takovej asi očekávanej smutek.
Pak přišel ten čtvrtek a Bubi se najednou jakoby propadla. Ale nebylo to ještě to hluboký propadnutí. Jenže já jsem to v tu dobu tak úplně nevěděla. Viděla jsem jen Bubinku a byla jsem zoufalá z toho, že tentokrát nevím, že mi nic nenapovídá a přes to jsem si myslela, že už je ten čas tady, protože nechci, aby trpěla. Ten, kdo se mnou ten podvečer mluvil to ví, jak mi bylo. Prostě víte, že to přijít musí a vybalancováváte, zda už a nebo ještě ne. Ne, nehrajete o čas – rozhodně ne o čas pro sebe – myšleno v tom smyslu společného času, ani nehrajete o čas pro ni, to nejde, hledáte ten správný moment. A je to sakra těžký, když nemáte nápovědu. A já jsem neviděla ten jasnej fakt, že když nemám nápovědu, tak…….asi jako …….. ještě ne. Měla jsem v hlavě jediný, nechci, aby jí bylo zle. V ten čtvrtek nechtěla Bubi navíc baštit, což pro mě byl taky signál, že………
Pak jsme si na chvíli sedli s Brtnikem a on mě dovedl k tomu, že se nebudu dívat dopředu, že budu žít a koukat se po dni, klidně po půl dni. Jsem za tenhle moment, ten návod moc ráda. Dokázal mě uklidnit. A ještě, že to udělal, že měl ten nadhled, odstup, který já ve svým hysterickým oblouku neměla.
Protože jak se ukázalo druhý den, když jsem Bubince nabídla konzervu z hovězího masa, supr dupr od Falca, nadšeně ji spucnula a řekla si o přídavek. 😮 Z toho pohledu, jak s chudí dlabe, jsem zas měla mokrý voči a šla si je utírat někam jinam a tím pádem se rozhodla, že vařit jí asi teda nemám 🙂 ( a že jsem se s tím patlala- čtyři kila hovězího, vařené pěkně s mrkví, celerem, bylinkama… rozmixováno…. a prt, konzerva lepší mýho patlání 😀 )Měla jsem velkou radost, že takhle s chutí dlabe. Fakt velkou. A ještě větší jsem měla odpoledne, kdy se – sice zadýchávajíc se – ale řekla si, že chce JÍT VEN! Ne jen na zahradu, ale pěkně za branku. Aspoň k sousedům prej. Asi si dovedete představit, co to se mnou dělalo. Ta tichá radost, že ji ještě život těší, že jsem to viděla moc černě, že to byla asi nějaká krize, nebo co… že….
Od tohodle momentu jsem se uklidnila. Jasně, že se pořád bojím, protože vím, ale jo, žijeme den po dni a můžeme se těšit z toho, co máme a nebát se toho, co přijde. Včera odpoledne jsem s Bubi hrála piškotkovanou – neboli cvrnkala jsem jí po zemi – vždy jen trošku, aby nelítala – její milůvaný pičkůty. A ona si je lovila.
A já doufám, že tak, jako si ulovila pičkůty, uloví si ještě nějaký ten den. Včera si ulovila odpoledního šlofíka na zahradě, kdy spala jako špalek, až jsem si myslela, že je to spánek nejhlubší (a co by si člověk mohl přát víc, než když jeho milovaná bytost odejde klidně ve spánku ) . Pak se zvedla, lehce zmateně se rozhlížela a pak se došla napít. A já mohla jít zase zpátky do záhonu.
Máme to teď doma občas i lehce zmatený, tak jako je i ona sama. Třeba ráno před odjezdem d prác -, Brtnik jde s Rumíčkem a Tali a já si vzala pod křídla Bubinku. Všechno jí pochopitelně dlouho trvá. Zamýšlí se, rozmýšlí se….. a tak jsem tuhle využila jejího zamyšlení se a v rychlosti jsem si mezi rychlým oblíkáním odskočila na záchod. No…….. a Bubi mezitím dopřemýšlela a ……taky si odskočila na záchod 😀 😀 . Tak jsme to měli s ranním úklidem. Od té doby je jasný, že ani vteřina nesmí být zdržení. A tak jsem hnedle dneska ráno, vypálila, hodila na sebe jen mikinu a v bombarďácích upalovala za Bubinkou, že se půjde ven. Ta už stála mezi dveřma z kůchně a tak hned bylo jasný, že musíme honem honem ven……No, jasný to bylo mně, Bubině ne. Vyšla před dveře a tam se rozhlížela, co to tam děláme. Postála si chvilku nad miskou s vodou – to teď dělá často, pak přejde- stejně jako dnes – k obří druhé míse s vodou a tam si postojí zase. Snažila jsem se ji přimět k tomu, aby ulevila svým útrobám. (Moje už v tu chvíli volaly o pomoc) . A Bubrdlína, že nic. Marná moje snaha, Brtnik už se vracel. V rychlosti jsem rozmotala svoje nohy už tou dobou zoufale zapletený do vánočky a šla odclonit bláznivou Tali, která se radostně řítila na nás. A pak jsem se dozvěděla, že Brtnik už s Bubi venku byl, že se komplet pěkně vyvenčila. A já to nevěděla. Tož co, hlavu už si neumeju, tak ty hrozný vlasy sepnu skřipcem a budu dělat, že to je záměr 😀 a takhle my si to vedem 🙂
P.s. a já mezitím přerazím Taliprda. Protože, jak jsem psala v diskuzi, chová se jako neandrtálský hovado, je schopna bezohledně letět, Bubi srazit, zlámat jí nožičky, vaz…. Rumíček je opatrný, Mouses se chodí s Bubi mazlit a Tali v hlavě slámu……… by jí převálcovala. Já vím, že ani pro ni tohle není úplně lehké období, ale nemusí si kvůli tomu totálně vypnout mozek. Nebo teda… mozek……. nevim, co tam má , fakt asi slámu.
že budu žít a koukat se po dni,
za tohle musím napsat velké ANO, přemýšlet stejně jako zvíře.
Žít dnes tady a teď a nepřemýšlet nad tím, co bude zítra.
Přesně takhle žijí (nejen) naše zvířata. Já vím, že to pro nás jako lidi není jednoduché, ale když si tohle uvědomíme, my vlastně pořád na něco čekáme a tím že čekáme si nedokážeme vše až tak užít plnými doušky. Nejsem žádný vypravěč, psycholog a vůbec né spisovatel, proto to možná píšu dost nesrozumitelně… jediný co napíšu je, že zítřek být nemusí. A to platí pro každého z nás.
naprostá pravda, nikdo nám neslíbí zítřek, tady a teď je ta jediná jistota. i když musíme naplánovat nákup vaření na víkend, prázdniny s dětmi….
takže kařdý den žít jako by byl poslední
ano přesně tak – nikdo nám neslíbí zítřek! To je hezký motto. Děkuju.
Se mi nějak blbě řadí příspěvky, tohle mělo být pod Dennyky .
No já to vím, vím to, vím to, vím to, ale nějak je mi to poslední dobou moc málo platný, šécko se zrychlilo, někdy mám pocit, že se mi splašil život a snažím se to mírnit. Tady mě přepadla bolest a strach o druhou bytost a vyřadily úplně všechno.
Napsala jsi to úplně nejsrozumitelnějš, líp to nejde. Děkuju.
Péťo jste s Brtníkem neskuteční už tím, že dokážete dát ten nejlepší domov a péči těm, co to tolik potřebují. Bubinka a nejen ona odejde milována a to je nejvíc….
Ano, jsem šťastná, že tohle můžu udělat, že mám prostor a prostředky, dát domov starýmu pejskovi, který by jinak byl někde sice v útulku, ale sám, bez SVOJÍ rodiny. To že má svou rodinu, svou smečku, je krom lásky a péče pro ni nejpodstatnější.
Péťo posílám pohlazení a energii, aby to ještě chvíli vydrželo. moc na vás na všechny myslím.
Děkuju, snad ještě trošku času vybojuje. Já jsem fakt hrozně vděčná za tu zahradu, že se tam může placatit a když chce, jako včera , jdeme “na procházku” , dojdeme k sousedům, ona to tam podepíše, že jako tady je Krakonošovo, aby se o ní vědělo a já jsem ščastná, že to takhle má.
Pošlu ti k ní Piksli a vezmu si Talijána, ať mají ty 2 báby klid 😉
A Taliján Ti to doma rozbombarduje, protože to už by byla dokonale rozhozená a když je rozhozená, je to nebezpečný 🙂
Vždycky, když mě Goliáš nepřijde před budíkem zkontrolovat, se vyděsím a po budíku nejdřív jdu k pelíšku, jestli ještě dýchá. Dnes mě ale vyděsil až při ranním venčení – najednou spadl na bok a kníkal. Propadla jsem zoufalství, co mám dělat, domů přes celé sídliště, čtrnáct kilo bych v náručí neunesla, nechat ho ležet na chodníku vedle silnice nepřijatelné. Naštěstí se za chvilku zvedl a rozešel se, cestou dvakrát zvracel žlutou pěnu, včera odpoledne taky zvracel. Stejně jsem měla v plánu jet na veterinu pro léky, tak se to sešlo. Už dost dlouho vím, že má kvůli nemocnému srdci nakročeno za Duhu, ale jak psáno výše, kéž by se to stalo ve spánku.😟
Jsem z pochopitelných důvodů poněkud mimo, v předchozí reakci jsem vynechala úvod, že Vaši situaci s Bubinkou velmi chápu a soucítím, protože jsme na tom s Goliášem skoro stejně, takže tohle na závěr.🤦♀️ A přeju oběma ještě nějaký pohodový čas.🐾
Kimi – to je nejen pochopitelný, ale taky jasný, však už takhle fungujete hodně dlouho a je mi jasný, jak vždycky člověku je, když se takhle vyděsí. Brouček Goliášek a statečná Ty – taky na vás myslím a držím ty palce.
Vím dobře, jak se cítíte, Petra i Kimi. Denny to moc pěkně napsala, takže není co dodat. Myslím na vás, držte se a vzpomínám, jak to bylo s Arinkou. Měla jsem nejvíc ze všeho strach, abych poznala, kdy už nastal čas…
ano, tenhle čas prostě náročný je a patří k tomu životu se psem, člověk může být stokrát připraven, stokrát to zažít a přes to mu to nepomůže.
Děkujem Asteris, že na nás myslíš.
Dobrý den,
moc na vás všechny v Domečku myslíme. Vše už bylo výše řečeno. Taky jsem to už prožila a měla úplně stejné pocity. Držte se. Bubinka si na stará kolena nemohla přát lepší smečku. Eva a Mia
Petro, Kimi, myslím na vás, užívejte si společný čas s pejsky. A chlupáčům přeji, aby byli co nejdéle v rámci možností v pohodě. Mě na jedné vycházce vyděsil Mettík. Šlápl na včelu. Najednou se svalil na bok a začal špatně dýchat. Pak se nehýbal, nereagoval, vypadal jak mrtvý. Byli jsem daleko od domova, abych ho nesla, to bych nedala. A co pak, vrátím mrtvého psa. Po chvíli se probral a pomaličku jsme se ploužili domů, když jsem došli, byl už jako dřív. Dověděla jsem se, že s bodnutím od včely už problém měl. Píchla ho do čumáku a skončil na veterině.
Esusova
Myslim na vas, at je tech peknych dnu jeste hodne. Moc dobre si pamatuju ten sviravej pocit s Trolditkem, obavy, jestli odhadnu spravny nacasovani odchodu, nervy z Ruzice, ktera to taky obcas prehanela (zpetne se ji omlouvam, mela jsem na ni moc vysoky pozadavky a ona nervy z Trolitka i me)… Jak bylo psano, zijte kazdou chvili naplno. Bubinka mela a ma nadhernej duchod, rodinu a smecku.
Kimi
Taky drzim palce a myslim na vas. Je to se psima stareckama nekdy tezky.
Raven
To se mi stalo kdysi s erdelkou, vlitla do vosiho hnizda v zemi v lese, normal omdlela. Mela tech zlutych mrch v kozichu dost, nastesti byl pobliz potok, tak jsem ji tam normal odmacela a fenule se vzpamatovala. Ja s sebou nosim Zyrtec, ten pomuze, jen teda na takovejhle akutni stav by to asi nebylo.
Tak jsme byli na té veterině, bohužel, vedle srdíčka je problém i s ledvinami. Pokračujeme v medikaci a hned jsem na doporučení paní doktorky objednala speciální granule a konzervy (Renaldieta) a budeme bojovat, doufám, že mu dieta bude chutnat. 👅 K tomu všemu samozřejmě v souvislosti s věkem je hluchý, má špatné zuby a je kapku dement.
Kimi, s ledvinama u psu muzu poradit ja nebo i Petrs v ramci zkusenosti. Co presne ma Goli s ledvinama spatne, jaky ma vysledky rozboru krve a moci? Ma nejaky sileny hodnoty neceho? Pronefru nebo Aminavast coby podporu ledvin vetka nezminila? U ledvinaru je problem, ze kdyz uz jsou vysledky spatny, budes rada, ze ti pes vubec neco sezere a ty renal diety psum nechutnaji. Kdyz Goliho tak popisujes, ja bych mu doprala radsi to, co mu chutna a podporila cinnost ledvin (u Troldika byl Aminavast necekane funkcni).
Mám výsledky odběru krve, zkratkám nerozumím, ale dvě hodnoty jsou mimo, píše se tam:
BUN 15,6 (ref 2,5 – 10,4)
CREA 141 (ref 27 – 133).
S dietou uvidím, mám dost velkou zásobu masových konzerv, co mu chutnají, tak to zkusím střídat. A ty léky, co zmiňuješ, ty musí dát veterinář, nebo jsou dostupné volně v lékárně nebo na netu?
Tak jsem se schválně podívala na poslední Vaškovy výsledky – BUN měl v normě (6,6), Creatin 204. Ale Vaškovi ty ledviny sžíraly nádory. Nicméně ten zbytek funkčních ledvin velmi dobře prospíval na “masu”. Část masa nahradit vařenými vejci, obecně míň masa a víc přílohy. Granule Vet Life Natural DOG Renal. My jsme léky nedávali, bo příčina byla jasná a neléčitelná a ledviny se takhle držely velmi slušně. Taky si myslím, že ty konečné bolesti byly od toho, že už tam těch cyst bylo prostě moc a tlačily na páteř, proto taky když se to v něm poskládalo trochu jinak, tak mu chvilkově bylo líp. Takže ledviny se udržely až do konce.
Pokud má Goli špatné zuby, asi nebude chtít granule? (tyhle jsou malé, mohl by). Obecně je ale u těžkého ledvináře problém, že když něco sní, tak ho to bolí = nechce to jíst = po nějaké době už nechce jíst nic. Takže zkusit granule, ledvinové konzervy, domácí dietka… a doufat, že se hodnoty zlepší. Pozeptat se na ty přípravky, co píše Fifi. Pokud by dlouhodobě kouknul na žrádlo a nechtěl… nenech ho umřít hlady.
Granule jí, má je doporučené v malém množství na regulaci zubního plaku. Vyzkoušela jsem několik, nejvíc mu chutnají Fitmin Senior Light.
Kimi, volne prodejny, odpovedela jsem ti vedle v diskuzi.
Kimi,
jednou jsem venčila holky a cestou potkala slečnu, co šla se psem z veteriny pěšky po nějakém zákroku, pes jí padal na zem, (bez komentáře, proč tam buď nepočkala nebo si neobjednala převoz domů), pes měl kolem 30 kilo. Ona bezmocná, mně to rvalo srdce, šli přes takový pidi lesík…. prostě jsem ji vrazila vodítka s holkama a psa jsem jí na etapy poponášela domů. Bylo to na hranici mých sil, protože třicet kilo v náručí…
Ale tenkrát mě napadlo, že pokud budou holky staré nebo nespolehlivě mobilní, budu s sebou v batůžku nosit prostě takový šusťákový vak/plachtu s ušima (tašku IKEA), aby to bylo skladné a abych – kdybych se dostala do svízelné situace, abych je spíš nějak byla schopna poponést, případně abych je s někým ve dvojici poponesla. Chápu, že ne každý kolemjdoucí chce brát psa do náruče, ale za jedno ucho v plachtě spíš někoho ukecám o pomoc…
No ale přeju, abys nikoho poponášet nemusela, aby se Goli v klídku šoural, čuchal si, prostě poklidné důchodcovské procházky.