JÁÁÁÁ SEM TO DOKÁÁZALAAA!!  DOKÁZALA, DOKÁZALA, DOKÁZALA!!! JELY JSME S ÉLIŠKOU.DNESKA VOBĚ DO PRASÉ AUTEM. Peťa AP  mi totiž k narozeninám nechala vyrobit právě tohle tričko 🙂 .

Pak ešče jedno – kde je dokonce ten můj vobrásek Sem Éliška, ale to je bílý tričko a v tom vypadám jako Boubel, to sem dát nemožu, to bysem se úplně společensky znemožnila. To sem dám až vypiju asi sem flaší Prosecca 😀 .
No a já se dneska opravdu hecla, hecla a hecla a abych mohla jít domů v tu jednu hodinu, sedla jsem za volant a vyrazila. Sama – teda s Éliškou, jsme jely. Já sem jí hezky požádala, aby na mě dávala pozóra a vyrazily jsme.
Ešče před tím jsem si užila pomalý ráno. Pěkně ve svým tempu, abych se pěkně nastartovala. Tím pádem jsem jela o půl hodiny pozdějš, než jezdíme s Brtnikem, ale mám napracováno hodně, takže jsem si tenhle ranní courák, kdy jsem se prostě nehonila, hrozně užívala. Umyla jsem si makovici, pomudlala ohaříky, který už Brtnik před tím vyvenčil a nakrmil, čímž mi právě tu klidnou půlhodinu daroval. To mu musím vyseknout poklonu. Kdyby tohle neudělal, měla bych obvyklej ranní čardáš. Takhle jsem se mohla želvit. A uďálo mi to pěkně na duši a šla jsem si statečně sednout za toho volanta.
Pěkně jsme se s Éliškou usadily, seřídily šécko, já jsem si bezpečnostně začarovala a vyrazily jsme do světa. Ty jo, to bylo báječný, báječný a ešče jednou báječný! Měla jsem štěstí i v tom, že nesvítilo ráno sluníčko. Páč jak jsem mrňavá, tak pokud je slunce těsně nad obzorem, mám potíž, protože mě to celou cestu – jezdíme ze západu na východ, oslňuje. A dneska ale ne, dneska ne. A mně se vám tak krásně jelo, tak šécko hezky plynulo. Jela jsem prosíravě. Takže jsem včas zaregistrovala obří náklaďák, co zacouvával do lesa pro klády. Profesijounálně jsem zastavila, spustila blikačky, aby ti, co by třeba jeli za mnou, jasně viděli, že se něco děje a čekala v klídku až si tam zacouvá. Zamával mi a já to zas rozjela. 
Děkuju tímto komusi někam za to, jak krásně se mi jelo a jak jsem si to mohla užívat. Na dálnici jsem se spořádaně zařaďovala vždycky pěkně zpátky do pravýho pruha. Nedělala jsem levobočáka. Což jsou ti otravní řidiči, co jezdí neustále v levým pruhu. Nezařaďují se zpátky do pravýho, jak se to má dělat.  No a bezohledně, či proto, že se bojí předjíždět a tak to radši rvou furt v levým,  komplikujou  jízdu ostatním. Ani se to nesmí, je to přestupek, ale to zpravidla nikdo z nich neví. Já jo, a tak to ze zásady nedělám. Protože se vyučuju na kvalitního řidiče, že jo 😀 . Kvalitního a prosíravýho, takže jsem dobře zareagovala, když mi to tam poslal kdosi, kdo se na poslední chvíli rozhodl předjíždět náklaďák. A já to předem tušila.  A stejně tak jsem tušila, že mi pak – už v Prahé před semaforama – to před čumák napere další bezohledný hovado, který, jak je v tomhle místě u bezohledných zvykem, jede v nesprávným pruhu a na poslední chvíli se prostě narve do toho, kde má jet. Protože se mu v tom správným pruhu nechce čekat. Inu lidi jsou prostě………. Ale ani jeden mi tu radost z jízdy nezkazil. připadala jsem si hrozně  úžasně, důležitě a bombarďácky. Jako velká holka.

Do momentu, kdy jsem si při vystupování z tramvaje uvědomila, že jsem si OPĚTOVNĚ!!! už druhej den za sebou, zapomněla vzít vstupní kartu do práce. Bylo mi jasný, že se mi budou kolegové smát, ale!!! BYLO MI TO JEEEDNOOOOOOOOOOO! PROTOŽE:

SEM ÉLIŠKA!!

 
Peťooo – ešivá nakoukneš , aspoň vidíš, že jsem Élišku skutečně vyvezla! 🙂