Bubíku, Bubíku!

Dyk doma pak zmrzneme!

Říkala jsem někdy minulý úterý Bubrdlíně. Páč mě zas doběhla. 

Musela jsem na počtu pro balíček, nebo poslat balíček, už nevím. A tak jsem Brtnikovi řekla, ať ohaříky vypustí prozatím na zahradu, že s nima půjdu potom.  Když jsem docválala – doslova, páč jsem se pokoušela ten kopec v úvozu z vesnice k nám vyběhnout. Ať se taky trochu rozpohybuju, že jo. Takže docválala, dofuněla a koukám, že Bubi už je ze zahrady na pelíšku ve verandě. A netváří se tak nějak úplně venčivě. 

Nu, tak co. Rozhodnuto, že Brnik vezme ty dva a my s Bubi budem dělat hospodyně, aby jí nebylo líto, že je doma sama. Ti tři vypadli a my šly provětrat Domeček, pustit vysavače, připravit v kamnech……….. 

A to už byla milá Bubrdle živoučká a hopíkala a že by jako ven. “Ven? No tak jo, tak půjdem na zahradu, Bubíku, aby ses pořádně vyvenčila, Tys to prve odflákla, viď?”  A šlo se. Na zahradu.

To ale zasejc bylo málo, to nestačilo. Tak jsem hópla pro klíče, zamkla Domeček, branku a šly jsme na loučku vedle sousedů za silnicí. Vedle mě pochodoval skroro ÍPO pes a žádal si cosi. Akci asi nějakou. 😮 E? “No tak teda půjdem ještě támdle na tu loučku nahoře……..”Budem běhat kolem balíků?” Tak jsme běhaly kolem balíků, protože jí baví mě honit a přepadat. Asi se nám, babička naše, rozehřála tím během a že teda půjdem ešče ke hřbitovu………… “Fajn, mrkneme ke hřbitovu, Bubi, ale pak půjdeme domů, protože tam větrám, víš?” 

Mno……. u hřbitova asi nebylo nic zajímavýho, takže jsme musely ke koním. Tam jsme to řádně prozkoumaly a…………… 

“Jak Bubino, ešče támdle? Dyk si nechtěla ven? Mám jen dřeváčky zase, nejsem voblíknutá na špacír! No jo, tak deme, no!”

A tak jsme šly.

Na louku za koňskejma ohradama, kde bylo nutno to prozkoumat po okraji. A pak se zastavit a čučet do kraje. Tak jsme čučely. 

Když už jsme byly tady, našlápla jsem jí kruhovou stopičku, aby si taky zahřála makovičku, když jsme takhle jen spolu a máme na to čas i prostor. I když s tím časem to bylo ošemetný. Ne vlastně pro čas samotnej, že by bylo pozdě, leč ten čas, po který se ve velmi chladném podvečeru větrá celým barákem 😀 .

Ale kažte jí to, když si tam ščastlivě chodí dokola jak oslík v kruhový ohradě a vyčmuchává si dokolečka dobrůtky. A baví jí to. Tudíž jsem tam stála a dopřála jí to.

Pak už bylo chladno i mně a tak jsem tedy pravila: ” Bubíku, Bubíku!  Dyk doma pak zmrzneme! Už musíme jít, doma bude ledárna, poď!” A to zase vyhověla ona mně a šlo se už opravdu domů.  Rychle zatopit a vyhnat tu ledárnu, co se tam za tu dobu natáhla. Leč, stálo to za to, Bubrdlína byla spokojená a co chtít víc, ne?

4 komentáře u „Bubíku, Bubíku!

    1. Jojojo, přesně tak Kimi, oni moc dobře vědí a pak se člověk na ně dívá, s hubou kolem celý hlavy a je ščasliv, že oni jsou ščastlivý.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..