Jak byl ščastnej Rumíček

A nejen Rumíček, ale i já.

Protože stále ještě nemám Tali. Ale Talinku. A to je ….úžasný. 

Jak jsem psala minule,  ohaříci mi zdatně asistovali při bourání kurníku. Byl opravdu krásný, už skorem předjarní den a teplota taková, že jsem otevřela Domeček ščastně dokořán a nechala ho, ať si naloká čerstvýho vzduchu plnýma hrstma. Páč jsem sice hrozněmocvětrací člověk a každý ráno a  pak i odpoledne větrám, leč tohle je prostě jiný, otevřete všechno, všude – krom dveří, kvůli myším – a necháte ten křišťálově čistý vzduch pronikat v hordách do domu 🙂 . To je taková nádhera.

Sluníčko se snažilo a ptactvo, který okupuje na zahradě tři krmítka, řvalo jako prokopnutý, bylo vidět, resp. tedy slyšet, že i jim to dělá dobře na duši. Ohaříkům jsme vytáhli ven matrace a rozložili je před dveřmi, ať se mají kde povalovat. Nejvíc toho využila Bubinka, která se tam vyvalila na sluníčko a mlátila tam srdnatě špačky, který ještě nedorazili do Čech. Občas se za mnou vydala podívat, jak mi to jde a pak se zase vrátila ke svým povinnostem 🙂 .

Rumíček a Tali si to užívali po svým. Buď se rvali jako koně, o něco se  přetahovali, a nebo se dožadovali házení balonků a plyšáků. O to lépe a radostněji se mi pracovalo. 😀 . Ba ne, náááhodou! Vylovila jsem z hromady zahradních hraček prdící prasátko a asi jsem Tali nemohla udělat větší radost. Lítala zahradou sem a tam a mocně prděla, aby celá vesnice slyšela! Jakej to vona má poklad. Rumíček měl svou pískací a taky plovoucí rybku a byl též naprosto ščastliv.

Vzhledem k tomu, že omítka, na rozdíl od cihel se svého podkladu odmítala pustit a bylo by neefektivní a neekonomický a  nesmyslný, abych to tam oťukávala sto let kladívkem, prohlásil tedy Brtnik, že to pak vezme on přístrojově a bude to hned. 

Tudíž mi vzniklo hezký volno a já mohla vytáhnout ohaříky do toho krásnýho odpoledne už hned. Bubi, kterou už asi přestalo bavit opalování, se rozhodla, že přes dlouhou ranní prochajdu s páníkem, jde teď taky.

A hnedle, hnedle kousilínek za brankou na mě čekalo první překvapeníčko. A moc krásný -koukejte. Už tu sou!! Už tu sou! Krásky něžný, statečný!

No a pak už mě čekala jen hodná Talinka, s ochotou vnímat, poslouchat a hrát si. Tudíž jsme si všichni společně mohli užít řádění s balonkama, kdy ti dva – Rumíček a Tali lítali nadšeně jako blázni a Bubince jsem to kompenzovala čmucháním. Ale ani ona pak při pracovním aportováním nepřišla zkrátka, neb jsem vytasila její aportýrovací kapsičku.

Přes to , že bylo pozdní odpoledne, rozhodla jsem se, že půjdeme loukama až dozadu. Na Prudkou louku. Celou tu dobu si mě  Tali  krásně hlídala, hrála si, poslouchala a smála se, úplně stejně jako Rumíček. A pak mě hodně překvapila. Když jsme došli  na prudkou louku, zašli jsme až úplně dozadu, kde dole roste vysokánská tráva. Už dlouho jsem tak chtěla zajít, protože Rumíček má tuhle zábavu rád a tak jsem se tam dneska konečně vypravila. Urvala jsem dvě ty předlouhý rákosovitý stébla a vyrobila si tak ščastlivýho Rumouška. 

Voči jako talíře, na nožičkách šílený trysky a lítal tam za tou trávou jako ……… no ano, jako ten magor. První trávu zničil poměrně rychle, ten druhý prut se mi dařilo dlouho uhájit. Což bylo dobře, protože………….. a teď si sedněte a zírejte. Protože se mi poprvé, co Tali máme, podařilo ji na tuhle zábavu utáhnout taky! Vždycky na to koukala s despektem a k mému překvapení to naši lovkyni totálně nebralo. Ale dneska? Tý jofka! Rozběhala jsem ji teda vydatně jen… Tali se teda rozhodla, že neloví třapec na konci, alébrž ten konec který držím. Což není až tak úplně podstatný, podstatný bylo, že byla zábava. Hezky jsem je střídala, vždycky chvilinku tryskal jeden a když odpočíval, tryskal ten druhý. Třetí netryskal, páč Bubi tohle neshledává zajímavým. A tak se rozhodla, že jde napřed.

Dali jsme jí trošku náskok a pak jsme ji fšicí tři dohnali.

Bylo opravdu krásný, krásný odpůldne a už jak se protahuje den, je světlo  mnohem dýl a člověk může mnohem dýl courat venku…………… Tím spíš, když je krásná pohoda. A tak jsem se v rámci tý pohody rozhodla, že zas upeču ohařům sušenky. 

Však si je zasloužej, že jo. Všichni.

4 komentáře u „Jak byl ščastnej Rumíček

  1. krááásnýýýý ta pohoda rezatá i flekatá z toho úplně sálá jak teplo z kamínek! díky za nakouknutí do ohařího předjarního radování 🙂

    1. Ano, ano pohoda! To je to, čeho si v takových momentech s Tali užívám a sosááám to , sosám. My jsme ostatně tetkon velký kámošky, protože já s ní držím basu, když má Rumouš blbý nápady a leze na něj jaro a ona je ráda, že to nemusí řešit, že to beru za ní. Tak pak přijde, přitulí se a mrmlá. 🙂

  2. Bezva jste si užili. 👍 Tady dva dny prší, což Goli vůbec neoblibuje. Ráno spojuju venčení s cestou pro noviny. Už nastálo musíme kvůli jeho hluchotě na vodítku. Goli jde a jakmile vyrobí bobek, otáčí to domů, takže zbytek cesty se plouží za mnou.🤢 Na pumpě koupím tisk, on zatím čeká u dveří. Jakmile vyjdu a chopím se flexiny, vleče mě on a celou cestu se drží přede mnou. 😜Odpolední venčení si užívá víc, šmejdí a čuchá .🐾

    1. Nám pršelo jen včera- ráno dost teda, ale odpolko jen mírně,. Když leje hodně, bereme Bubi kolikrát taky jen na kratší, ne vždycky, protože ona si umí říct – když se chce držet smečky je pak naštvaná na celej svět, když ji nevezmeme. tuhle mi utíkla za Brtnikem 😀 . No ale ráno – ve všední den, v tu nekřesťanskou hodinu, je to podle ní tak ale blbej nápad to venčení!! 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..