Už se to pomalu rozjíždí?
To, na co jsem čekala celých 24 let?
Ano! Ano! Ano! Ano! Ano! Ano! Ano! Ano! Ano! Ano! a ještě 100x Ano!
Přesně nějak touhle dobou jsem se před 24 lety dozvěděla od našeho souseda na chalupě, že si dom přivezl striptýzky!
?? E? Koho to? Divila jsem se stejně, jako se diví hodně lidí při vyslovení tohoto názvu.
Ovšem názvu velmi přiléhavého.
Protože se totiž jedná o slepičky z klecovýho chovu. Striptýzky se jim říká proto, že odtud jdou nejen zdrchané a těsně před smrtí, ale taky nahaté, jak se navzájem odrbávají.
Tehdy to nebyla žádná móda, jako dneska, lidé si je pořizovali z ryze praktických důvodů. Ale já už tehdy pojala nutkání si pár těchhle nebožaček pořídit proto, že jsem alespoň malinkému počtu chtěla vynahradit ty útrapy života, který do té doby byly nucené žít. A taky jim, pochopitelně zachránit život. A to jsem tehdy netušila to, co jsem se dozvěděla nedávno, když jsem se do problematiky položila víc, neb mi konečně Domeček dovolí to, co chalupa ne. Zrealizovat svůj sen. No a dozvěděla jsem se to, že ač se říká slepice vynesené a člověk tak má tendence představovat si staré kusy, tak ani náhodou. Jsou to třeba zvířata roční. A jejich jediným prohřeškem je to, že se v tu dobu přepeřují a tudíž moc nenesou. A my jsme tak rozežraná společnost, že na to tihle tvorové doplatí svým životem. Zatímco na dvorku se s tímhle počítá a slepicím se třebas i přilepšuje, protože se tím celý proces urychlí a slípky jsou v kondici, tak ve velkochovech, které musí vyprdnout denně sto bambilijounů vajec a urvat pětsetbambilijounů zisků, jim tenhle přirozený proces ukončí život. Po téhle informaci sem propadla ještě víc nutkavý potřebě ten svůj sen prostě uvést do praxe.
Jenže rekonstrukce moc prostoru na takovýhle moje vymyšleniny nedává. To je jasný. A já taky netlačila na pilu. I když si budu snažit hodně věcí udělat sama, nebo aspoň hodně přiložit ruku k dílu, tak prostě stavitel je u nás jen jeden a ten má jen jedny ruce a jedno tělo, hlavu a tak vůbec. A starostí a povinností habakůk.
A ono navíc se stejně nedá nic dělat dřív, dokud nezmizí ta obří, veleobří hromada šrotu, která dlí v prostoru, kde stojí starý kurník, kde bude stát kurník nový a kde bude slepičí výběh. Páč holky budou po dobu mýho pobytu v práci v omezeném prostoru. Z bezpečnostních důvodů jim vytvořím tzv. Alcatraz, aby na ně nemohlo nic shora (že jo paní krahujcová), ba ani zdola (že jo tetky kuno a liško). Plány mám velkolepé.
Kurník bude zděný, bude omítnutý, aby čmelík neměl šanci. Hřady budou na kovový konstrukci, kdy nožky konstrukce budou dlít v plechovce s olejem, aby čmelík neměl šanci. Kurník bude vyvoněnej levandulí, aby čmelík neměl šanci. Snáškový hnízda budou taky na konstrukci s nožkama v oleji, aby………čmelík neměl šanci. Fšade bude křemelina, aby ….jo, aby neměl šanci. Budou mít krásný pítko a krmítko. A ten výběh. Nejlépe z části zastřešený. Ve výběhu mám vymyšleninu – do země zapustím okap, zadělám ho pletivem a do něj vysadím bylinky, třeba vojtěšku, ptačinec, trávu, aby holky měly zelený, ale nemohli to hrabáním zničit. Vždy část bude k dispozici a část chráněná, aby to mohlo dorůst. Venku bude pěkný pítko přidělaný na zdi, aby ho nemohly ty čtyři kunhůty hned zaprasit, jak je jejich zvykem. Študuju krmení, svícení, automatický dvířka, choroby, podestýlku, spotřebu….. co jim můžu dát, co ne. A obecně se vůbec připravuju na funkci hlavní slepičářky.
To už prý ovšem dávno skoro jsem. Neb – mám podkladek! Hned po nastěhování se do Domečku, jsem objevila krásný a věrohodný podkladek a teď mi někdo velmi zkušený na slepičí diskuzi řekl: “Kdo má podkladek, je už skoro slepičář!” Takže já už jsem bezmála tři roky vlastně skorem slepičářka! Podivejme se na to 😀 .
No ale! Krom podkladku a nápadů to vypadá, že………….. že už mám i místo na kurnik s výběhem. Protože. Protožeeeeeeeeeee teď o minulém víkendu nastala Akce Š. Neboli akce šrot. Byl domluven den, kdy se do toho můžeme pustit a tak jsme si vzali volno. Bohužel to nešlo v pátek, kdy by to bylo praktičtější, ale pondělí se taky počítá. Aspoň se na to můžeme v klidu v neděli připravit.
Což obnášelo to, že se zanoříme do té obří hromady železa a jiných kovů, které zde za ty roky nastřádali naši předchůdci a něco málo jsme přidali i my stavbou a výměnou zařízení. Roztřídíme základ, naložíme první fůru a uděláme si logistickou strategii. Ta zněla, že zatímco vždy Brtnik odjede z fůrou šrotu, já budu vybírat dál z hromady věci, které unesu a budu je připravovat pro nakládku. Brtnik vyloží, otočí to a takhle pořád dokola.
Plán byl. Mělo přát i počasí. To ovšem mělo zcela jiné plány, než my. A přes to, že mělo být o víkendu dost přijatelně, tak leda tak prtky a minulou neděli od rána pršelo. Tak jsme se dopolko flákali. Jenže co naplat, nakonec stejně nezbývalo než vyhrnout rukávy-doslova a jít na to. Akce Domov pro Striptýzky započala. Třídili jsme a připravovali až do pozdního odpoledne a já pak vytáhla ohaříky na chvíli ven. Na dlouhý byli prozíravě ráno, když déšť ještě nebyl tak děsnej. Nikdo moc nejásal, ale nebylo zbytí.
A ráno to pak vypuklo naplno. S první fůrou jel Brtnik v půl sedmý a mě nechal milosrdně spát. Budík jsem si ovšem nařídila na čtvrt na osm, kdy jsem si tak odhadovala, že se bude vracet s prázdným vozíkem, tak abych byla pak připravená do akce. Odhadla jsem to přesně. Naložili jsme druhou fůru a když odjížděl, vypadla jsem s ohaříkama ven. Na lince přece byla cedulka, že ohaři žrali, tak je taky nutno je vytáhnout, ať se protáhnou. Času jsem měla relativně dost. Neb moje úvaha, že Brtnik doveze do sběrny vozík a tam se šrot nějak urychleně vyloží – třeba magnetem, nebo tak nějak, vzala rychle za svý. To, co jsme vzali do ruky při nakládce jednou, musel Brtnik sám při vykládce vzít do ruky podruhý. Šichta! Protože každý naložení vozíku bylo cca 220 – 300 kilo.
Jeli jsme jako fretky. Před polednem vyhlásil Brtnik kávo pauzu a já vlítla do kůchně. Protože jsem šla nejen dělat presíčko, ale taky jsem chtěla vyrobit v rychlosti něco k němu. Ale co sakra takhle narychlo??? Kurnik, kurnik… , říkala jsem si, abych se tak držela tématu :-). Pak mi to bliklo. Banán! Banán s čokoládou!!! Tu mám doma přece vždycky nasypanou v granulích v soudečku! Odsypala jsem trochu do hrníčku, frkla k tomu trošku másla a prdla to rychle do mikrovlnky, zapla mezitím kávovar a umlela kafe. Čokoška se rozpustila – sice ne do tekutýho stavu, tolik času jsem neměla, ale to nevadilo. Nožem jsem to hezky na banány na talířku nanesla a dezertík byl na světě. Akorát jsem to šécko stihla mrsknout s presíčkem na stůl a Brtnik se dostavil. To teda čučel!! A velmi rád, se takhle za tu dřinu odměnil. Musím říct, že vychlazenej banán s tou čokoládou hořkou, byl mana nebeská.
A když jsme u tý many nebeský……….. sedíme tak u toho kafe a Brtnik kouká na tu cedulku, kde hlásal Ohaři žrali a pravil: “Co sem to napsal za blbost??????” Sem chtěl napsat, že byli venku! Mno, tak byli venku dvakrát a nežrali ani jednou 😀 . A kupodivu si nikdo nestěžoval, jak je jejich zvykem. Nu………..tak halt měli místo snídaně oběd, chuderové.
Aby nebyla nuda, tak nějak po poledni přijel náklaďák a přivezl materiál na zateplení druhé části střechy. 25 obřích balíků minerální vaty, obří roli folie a asi osm velkobalíků polystyrenových dílců. No………. “Snad nezačne zase pršet. ” říkala jsem si. A kula plán. Balíky je nutný dostat do Domečku. Budou se tam dávat oknem budoucího obýváku………. to bych mohla zkusit zvládnout sama, v mezičase, kdy Brtnik pojede se šrotem? Neřekla jsem mu ničehož, ale zaradovala jsem se, když jsem zjistila, že osm balíků si připravil do prostoru před vchodem, že to tam pak, až skončíme se šrotem bude ládovat. Paráda! Začátek mám trošku zjednodušený.
Jak odjel, vlítla jsem do pokoje, otevřela okno a šla na to. Nevěřili byste, jak je takovej balík minerální vaty těžkej! A navíc pro prcka jako já i rozměrnej. Protože rozpažíte a máte co dělat, abyste ho uchopili. Ale dařilo se. A tak jsem opatrně fedrovala vždy jeden balík na zem a další dva na něj, aby se mi to líp bralo.
Supr mi to odsejpalo a těch osm, jsem tam úspěšně dostala. To mě nakoplo a honem jsem utíkala, natáhnout tam dalších čtyři. Transport k oknu do obýváku jsem vyřešila po africku. Neboli jsem si vždycky ten jeden balík z té vysoké hromady (balíky byly navíc složený na hromadě OSB desek) shodila na hlavu a na ní to odnesla k oknu, položila na parapet a pomalu vsunula oken dovnitř. Musíte totiž s tím navíc zacházet opatrně. Je to sice těžký, ale značně měkký, takže to nesmíte poničit. I to shazování na hlavu musíte opatrně, protože když se vám to opatrně nepovede, jako jednou mně, tak vám dá balík takovou hibu do makovice, že vám škubne krční páteří. A to nechceme, že jo. Protože potřebujeme bejt cajk, abychom to mohli odnosit. Než se Brtnik vrátil, měla jsem toho uvnitř skorem půlku. A byla na sebe nepatřičně hrdá. A taky jsem doufala, že si ničeho nevšimne. V tom nakládacím ajfru.
To mi vyšlo.
Naložili jsme další fůru, on odjel a já šla dál dělat tu afričanku. Při té příležitosti jsem občas prohodila přes plot pár slov s Katy od sousedů. Katy je boxerka. Aby se tam na zápraží sama nenudila, tak jsem jí vždycky přepočetla kolik balíků už mám uvnitř a kolik mě ještě čeká. Bylo to i takový jako motivující, vědět, že někdo to dozoruje a ví, jaký je stav věci 😀 Abych neměla furt stejný pohyb, záda a a ruce a hlava si odpočinuly, odskočila jsem si vždy na chvíli mezi šrot a něco nanosila k naložení. I proto, aby to nevypadalo, že se tady flákám a Brtnik se nezačal moc rozhlížet. Páč hromada šrotu a hromada matryjála na střechu nebyly od sebe na hony vzdáleny, že jo.
Helejte! Sem nejvýbornější. Než se Brtnik vrátil, DOSTALA JSEM ŠÉCKY BALIKY S TOU MINERÁLNÍ VLNOU DO VNŮTRA!! Byla jsem fakt pyšná. A ani nepípla, protože ještě zbýval ten polystrón. Ten ale nebyl tak důležitej, takže při příští mezeře jsem se věnovala spíš šrotu.
No a to už si Brtnik při zacouvávání s vozíkem na zahradu všimnul, že mu zmizela obří hromada balíků. Vystoupil z auta a krutopřísně pravil.” Koláči??! Co to má znamenat?” Jak se dá předpokládat, dělala jsem blbou (žádná velká fuška), a jak se dá předpokládat dál, nebylo to úspěšné. Každopádně jsem sice dostala jako vynadáno, že nejsem normální ( to taky víme, že jo), ale bylo vidět, že je Brtnik rád, protože prostě oderval nakonec v rukou 2x dvě tuny!! Chápete – měl v rukou za těch osm hodin rovný čtyři tuny železa, kdy kupř. jeden kousek radiátoru (starý velký a těžký kusy) měl třebas x desítek kilíček – já myslím, že šedesát, nebo vosumdesát???, pomáhat si musel rudánkem.
A taky se nám trošku zatáhla obloha, takže bylo jen dobře, že jsou balíky v suchu. A já mohla mít pocit, že jsem taky něco pořádně platná. Naložila se poslední fůra a já se mohla kochat prázdným (téměř, protože ještě jedna fůra tam zbyla, už se to nestihlo do zavíračky odvézt) prostorem, kde jednou… jednou budou bydlet ty moje slípky.
A víte, že už pro ně mám jména?
já bych moc chtěla znát ta jména už teď – jsou po někom oblíbeníém, nebo neoblíbeném nebo prostě selpičí jména? a přeji úspěšný chov, není nic lepšího než domácí vajíčko.
A já tetkon nevim, ešivá vás chci šécky natahovat a nebo se o ta jména podělit.
Když jsem je řekla v pátek tady paní uklízečce, vdechla málem kyblik i s koštětem 😀 😀
Brtnik si poklepal na hlavu….
jsou/budou to slepičí holky, takže asi nebudou mít jména po členech kapely – hošíčcích německejch, že?
Ne, to nemají, ale tak jako i tak nemají úplně jména očekávatelná. 😀
Jednička, Dvojka, Trojka a Čtyřka? 😀
Nikolivěk, pouhá čísílka to nejsou. Byla jsem celkem vynalézavá, ani vlastně vůbec nevím, jak jsem to vymyslela 😀 😀
Tak já teď nevím, co napsat, většinou mě tvoje příspěvky takhle v pondělí po ránu těší a dnes tomu tak není.
Jako – nemohla jsi třeba během týdne naznačit, co budete dělat, aby člověk případně mohl zareagovat, že třeba rád protáhne tělo s kusem železa v ruce, aby jiný nebožák netahal dvě tuny…
Takže zatímco jsem se mohla hýbat na vzduchu a ještě mít dobrý pocit, musela jsem otřít ten veslovací trenažer, sednout si na něj, zjistit, že už se přes břicho ani nenatáhnu dopředu k monitoru a po třech nekonečných kilometrech na velmi nízký odpor být na pokraji smrti s tepovkou 150…
no, jsem rozmrzelá, jsem…
nicméně musím napsat, že mě to těší za vás, za tebe. vejce nejím jiná než z volného chovu, jako pražák za ně platím jak mourovatá, ale jinak to nejde. když nám tchyně chce upéct vánočku nebo mazanec, dovalím jí tahle vejce, bo ona by tam s klidem zamíchala to utrpení…
Dífče milé, tahle dřina proběhla v pondělí- tos ešče někde poletovala, myslim? V neděli to bylo enem takový volochtávání, takova příprava , peklo přišlo následnýho dne. Tělo jsme si u toho protáhli víc než dostatečně a prachů vydělali jak Babinskej, budu mít kurnik skorem zadarmo.
Tak zase ale hele, se šrotem se nepodiváš do bubnu, jako s tim trenažérem, leda tak do bubnu starý míchačky 😀
No ešivá někdy budou vejce?? páč je otázka, zda se holky pochlapěj a bude jich nějak – tak já se ráda podělím. Jinak jsem měla zdroj vajec, kam jsem si párkrát zajela a ten se na mě bohužel už vyprnudl. Asi. Zkusím ho proroštovat, ale moc nadějí tomu nedávám.
Ja se nedozaduji zdroje vajec. 😀 jejich vyzvedavani nekde na vsi by mi stejne vystrelilo naklady. Nastesti uz retezce ta vejce z volnych chovu maji. Tu a tam mam i od kolegyne z prace.
Takze jedine pokud bys mela zajimavou nabidku prace, kdy se hodi, ze na to je v keatkem case vic rukou… jo?
Ale to já vim, že se nedožaduješ vajec, to je mi jasný, no ale když budou a když by třeba někdy proběhlo pak zase venčení – tak se ráda podělim, páč můžu třeba dopadnout jako Osmaní Láfita, že jo. když nesou, čék nevi co s tim.
Tak my si s dovolením přistavíme valník 😁
Jasný, s váma je počítáno taky.
Nám teda tenkrát přijeli ze sběrných surovin svým autem a naložili si to rukou a ani za to nic nechtěli a ještě nám zaplatili pěkný balík a teda úplně stačilo, že jsme to museli navozit na hromadu k silnici, vozit to takhle po kouskáchvozíkem za autem a ještě to skládat, to je teda fakt masakéro.
Doufám, že jste za to alespoň dostali taky pěkný balík jako náplast za tu dřinu.
Jo, bylo toho hodně moc. Hoooooooooodně moc a já teda část kurniku tím pádem mám zafinancovanou. Možná celý, to nevím, páč je dneska šécko drahý, ale část určitě.
Jo a jinak počítej s tím, že slepice tak nějak víc snáší stejně jen tak 2-3 roky, takže když si vezmeš roční slepice, tak za rok za dva budeš stejně skoro bez vajec. Ono v těch velkochovech to není jen o přepeřování, ale tak obecně, že pak už se to prostě nevyplatí.
Já vím. No. ale tak uvidíme prostě, vajíčka nejsou v tomhle případku úplně hnacím motorem. a navíc, pak můžu- když uvidím, že mi to jde a že se tam třeba i vejdou další, fakt vzít jak někdo navrhoval, další čtyři a takhle to obměnit.
To by ti asi přibejvaly rychle, slepice jinak žije tak 8 a i více let, ale prostě pak ty poslední roky už moc nenese.
Za chvíli bys stavěla druhej kurník a nebo bys musela ty první zabít.
Já osobně bych teda k těm vynešeným pořídila spíš 2-3 normální, ty pak pár let ponesou a mezi tím ty striptérky zestárnou nebo tak nějak.
Jinak ti fakt celkem hrozí, že sice budeš mít slepice, ale vajíčka moc ne, což je podle mě zas škoda.
A co jim dopřát ten rok nebo dva hezkého výběhu a pak dopřát (nejen) psům domácí maso? Protože zase starou slepici, to už pak asi ani psům nebudeš chtít dát, ne?
My jsme tyhle vynesený občas brali.Každá slepice nese jen určitou část roku, průměr je přibližně 180 vajec ročně.Záleží na plemeni,jestli je masné, střední nebo lehké.A přes zimu většinou stejně nesou míň.
Petrs
Ne, takhle ne, ty holky dostanou šanci žít normální život, jako moji čoklidi.
Zlatka
no uvidíme, jak nám to s holkama půjde, já prostě chci, aby si žily spokojenej život. vejce budou bonus.
Maya
Hm, no taky můžu vzít jen dvě další a pak zase dvě. No uvidíme, je mi jasný, že mi neponesou do poslední chvíle. a zabíjení nepřichází v úvahu, pokud nebude nemocná, nebo trpící
Až si je budeš pořizovat,zeptej se na obci jestli musíš hlásit chov a počet .Někde to kvůli ptačí chřipce chtějí .
Zlatko – díky, to jsem nevěděla.
juuuu, mohla bych pak poprosit o detailnjsi popis (nakres?) toho kurniku? taky me to laka… zatim kupujem vejce na farme, ale domaci jsou domaci, prostor na zahrade je, zbytku z kuchyne taky dost, jen by se muselo nejak poresit opatrvani o dovolenych.
No jasně, já to pak klidně vyfotím. Mám zatím nastudováno teoreticky, brzo budu moct plánovat, ale než dojde k realizaci, tak uteče ještě hodně vody, protože nechci Stavitele otravovat, máme letos Rok Díry 🙂
Koukám, kurnik, že dneska kurník, to je takřka věda. Děda s babičkou chovali asi dvacet slepic – kropenaté vlašky a bílé leghornky, šéfoval jim kohout. Kurník byl součástí stodoly, slípky tam měly posedy a bidýlka, dvířka, takové průlezky, z kurníku do kůlny a z kůlny na dvorek, ta se na noc zavírala. Slepice měly výběh po celé velikánské zahradě kolem domu. Stejně tak kačeny a husy, které ovšem bydlíkovaly v domku vedle chlíva. Aby drůbež neunikala k sousedům a aby byla chráněná před vetřelci, o to se starali psi. O krmení se staral děda, stačilo, aby se objevil přede dveřmi domku s ošatkou v ruce, a měl celé hejno před sebou. Vajíčky babička zásobovala tři rodiny -sebe, nás a tetu (mamčinu sestru). Před těmi mnoha lety nebyly zavírací futrálky, takže jsem nařezala noviny a každé vajíčko zabalila pro bezpečný transport – asi dva kilometry na vlak.
Psala jsem jsem na Zvíř 17.8.2020.
Přeju Tvému slepičímu chovu zdar a myslím si, že u čtyř nezůstaneš.😉😁🐔🐓🐤🐣
Nooo jo, Kimi, ale já nemám stodolu, tak musím holkám udělat bydlení, aby jim nebyla zima a nebyly v průvanu. taky chodím do práce, takže je nechci nechat na zahradě volně ložený – ze dvou důvodů – dravci shora i po zemi, a pak ta zahrada bude taky taková užitková, hezká a obávám se že v podání slepic asi by to pak tak hezký nebylo. takže budou mít svůj výběh a až přijdu dom, půjdou ven. Páč ti psi, co by je mohli hlídat spěj doma na gauči 😀
kurníků různých typů i luxusních se dá najít mnoho, už hotových nebo k sestavení. nemusíš zrovna budovat, když nebudeš chtít a rovnou koupíš krásné slepičí bydlení. slepice jsou fajn zástupci ptačí říše a jak Tě znám, ochočíš si je a budou za Tebou chodit jak psíčci 🙂 ohradu určitě potřebují, jinak budeš mít zahradu zdrancanou jak pole před zimou. a taky je lépe ohlídáš. ony se nezdají, ale když dostanou volné pole působnosti, chovají se jako jiní svobodomyslní ptáci…kamarádka je chodila vždycky navečer do sadu zahánět, neb tam mínily hřadovat a spát ve větvích jabloní 😀 krahujec sem nebo tam 😀
No jo, já vím, ale já si chci svůj kurnik postavit hezky sama, bude zděnej, omítnutej, bude mít základy, otvírací střechu, automatický dvířka, světýlko, možnost vytápění pro případný mrazy……
Uvidíme, jak nám to jednou spolu půjde, cesta ještě daleká, neb to nestojí jen na mě .
Ty se s tim taaak krasne serankujes uz predem, to bude vymazleny. Snad si to ty slipky uzijou naplno, az dorazi. Ja mela taky slepicky, hec. Asi naky mixy, je to rada let zpatky. Koupeny jako kurice mlady na podzim, na Stedrej den tam bylo vajicko? Jsem podezirala ex, ze ho tam jako darek k svatku mi implantoval. 😀 A ono ne, roznesly se, podkladek mely od zacatku z velikonocniho jajca, do kteryho jsem prdla sadru. Krasne nesly, kurnik zdenej, vybeh venku v bejvalym asi skladisti hnoje a hliny, tam bylo zizal, tam rostlo veci, tam se jim krasne hrabalo.
Tak at se ti sen povede a nejsou pipiny soknuty, az je z haly privezes do raje. 🙂
Jo a ruce a zado me boli uz pri predstave noseni tech zeleznych a jinych veci.
Jojojoooo, seránkuju. Chci aby to holky měly perfektní a nechci mít nějakej jen tak kurník. Taky chci , aby to bylo co nejjednodušší na obsluhu, takže vyzdím, voomítkuju, natřu pěkně omyvatelnou barvou a pak…….jen pěkně vystříkat, nechat vyschnout, posypat křemelinou a máme uklizeno. Trusník – taková vymoženost! Na ten se těšim, páč mi taky usnadní úklid.
Si měla slípky? To ani nevim, ses nepochlubila a proč už je nemáš? Hezký dárek k Vánočnímu svátku svýmu jsi tedy dostala!
Šrotování byla zase dřina převeliká, pochopitelně pro Brtnika největší, proto jsem si mákla s těma balíkama.