My fšichni sme….

výborný!

Tali: No, ale já sem  nejvýbornější.

Rumíček: Ne, to teda nene, já sem taky nejvýbornější.

Bubi: Mno…. tak se uklidníme laskavě. Nejvýbornější jsem tady já!

Tali a Rumíček: Nenenééé my taky, taky sme.

Bubi: No, takže se dohodneme, že nejvýbornější jsme zkrátka všichni, ano?

Tali: Jasan………… ale……. /pšt, Rumouši, Rumouši, řekni mi prosim Tě moc, že sem fakt vopravdu tetkonc výborná, že jo, že jo?/. 

Rumíček: Jasně, seš. To zas jako jo, sem tě úplně jako nepoznával. Nejsem vůbec zvyknutej.

Tali: Já taky právě moc ne, ale prostě potřebuju vědět, že si toho někdo fšímnul. Protože….. no protože to bylo moc krásný.

Bubi: Co bylo krásný? Neslyšim.

Rumíček: Jak vona je tetkon hodná, tak že je to krásný.

Bubi: To jo, to jo, to se musí nechat. Panuje kolem nás tak nějak poměrně ticho.

Rumíček: Že jo, viď? Až sem si řikal, ešivá taky nehluchnu.

Bubi: Jaký TAKY???!

Rumíček: Aj jaj jaííí …jejdá…… ty slyšíš?

Bubi: Když chci tak jo.

Rumíček: A-háá? … no to sem teda nevěděl, soudim podle toho, že tudle Tě pánčička volala k pořádku mocným : BubinooOOOO!

Bubi: Telefonovala? Telefonovala! Nevěděla sem, že mě vidí, chtěla jsem si jít stoupnout do fronty nad večeřícího Mousese, aby mě nepředběhla Taliprdnice, až Mouses nedožere a……..

Rumíček: “Heh, jako bys nevěděla, že vona má voči fšude!”

Bubi: Taliprdnice?

Rumíček: Ne, psíbože. Pánčička přece!

Bubi: Telefonovala? Telefonovala! Sem prostě myslela, že nebude mít prostor na………

Tali: Tak to bacha!  Vona má dycky prostor, ať dělá co dělá. Nevidí Tě jen, když tady vůbec neni. A to si ešče nejsem jistá, jestli to tak vopravdu je. Páč třeba tudle…..

Rumíček: Jehehehééé, to bylo dobrý!!

Tali: No jasně, posměváček, aby se  nešklebil. Šla jsem prostě nenápadně dozadu, tam co teď ešče moc nesmíme a jen tak nenápadně jsem zkusila ty vrátka. Drbla sem do nich, jaks mi to vokazoval…….

Bubi: Vokážeš mi to taky, Rumouši?

Rumíček: Jasně, to nejni nic složitýho, prostě do toho v jednom místě šikovně drbneš a…máš to…

Tali: Votevřený! Přesně. No, tak jsem to taklenc přesně uďála a šla jsem zkontrolovat bedynku se žužlikama. Ešivá třeba nějakej nekouká ven, nebo tak. Nekoukal, ale …… pánčička asi koukala přes zeď nebo nevim, páč se vozvalo to její přísný: “TaliyyY?!” Ty jo, rozhlídla sem se a vona nikde. Jak to mohla vědít kruci? Sem byla celou dobu jak pěna tichá. No, nevim hele. Tak sem radši prosíravě popadla tu pantoflu, co tam ležela, že jako budu předstírat, že jsem ji tam našla vopuštěnou a nevim jak jí zachránit tetkonc.  A švihala sem honem pryč. A f tom……… Bohyně fšech hromů přede mnou! Jenže! Měla sem ji na lopatě! Nasadila sem xichtik roztomilosti a s papučí v držce jí kráčela fstříc. A co mohla dělat? Umělkyně jedna? Nic! Vůbec niiiiC, nic! Jehehéé. Jak řikám, měla sem jí na lopatě. Začla se smát a pravila: ” Tak poď ty vobchodnice s vobuví.” A bylo to.

Takže děcka – tetkon už to taklenc dělám furt. Jak tam zajdu, preventivně beru cestou vobuv, aby, když na mě přijdou, aby si na mě nepřišli. Sem totiž co? Tynteligentní.

Bubi: Myslíš?

Tali: Nerejpej zas! Uznej, že prostě todle mám ale dobře vyladěný.

Bubi: To jo, to máš, ale pro mě ta strategie není. Já jsem naučená z dřív, že nesmím nic brát.

Rumíček: Proč? 

Bubi: Nevím, bylo to prý špatně. I jsem za to dostala nějakou.  A tak se teď bojím něco brát. 

Rumíček: To nemusíš, však pánčička Tě pořád přesvědčuje. I venku, s hračkama.

Bubi: Já vím, ale je to silnější než já, mám to za všechny ty roky předtím pod kůží, jako ty dvě diabolky na boku. Je to, jako bys chtěl, aby Tali byla poslušná a pořád s náma.

Tali: Ale … já sem! Sem tetkonc hrozně poslušná a s váma právě přece! 

Bubi: To jo, to jo, ale to je právě ta vzácná výjimka. A proto se pánčička vždycky tak raduje, stejně jako když já aportýruju, nebo když mi doma v rámci hry něco nabídne a já si s tím chvíli běhám prostorem. Ale ani u Tebe, ani u mě, to není nastálo, protože………..to předtím je prostě hodně pod kůží.

Tali: A já se tak snažim tetkonc ale! Dyk si hrajeme fšicí pohromadě a dokonce…. dokonce!! jsem pánčičce uďála veleradost, protože už umim povel Domeček i venku a dělala jsem ho tam ráda. 

Rumíček: No ty jo, to sem koukal teda! Stejnak jako pánčička. Jako profik ses tam zaparkovala.

Tali: Viď?  A to pak lítaly vodměny vzduchem. A to se pánčička radovala.  A pak sme ešče bojovaly spolu. Vo dva balonky!! To bylo žůžo. Nejdřív jeden dala do placu a když mi ho pak mrskla do kopce a nechala mě vykroužit kolečko moje, dala do placu ešče ten druhej a  to bylo bájo.

Rumíček: No……. kdybys nebyla takový jelito samorostlý  a nebyla furt tim rypákem v hlíně, tak bys to vocenila už dávno. Páč to neni poprvní, že jo. Takovejdle návrh na hru od pánčičky. My si takhle hrajeme furt. Jenže, když někdo nemá zájem…….

Bubi: No já se prostě bojim……..

Rumíček: To ne-e ty, Bubi,  to tady madam flekatá.

Tali: A ty si zase drzej a chytrej jak zábradlíčko. 

Rumíček: Hele – klidně i zábradlíčko budu, ale hlavně, aby tys byla furt takovádle. Protože….

Tali: Protože já vím, jasný…. chytrolíne…  protože je to takhle fajn pro fšecky, protože je pak radostná pánčička, protože, protože……. já za to  ale nemožu…

Rumíček: Výmluvy, výmluvy…………když ti to jde teď, mohlo by to jít takhle furt.

Tali: Nic neslibuju………..ale tetkonc sem nejvýýýbornějšíííííííííííÍÍÍÍÍ!

Rumíček: Ne já jsem nejvýbor………

Bubi: Pokud se dobře pamatuju, shodli jsme se prve na tom, že …

B+R+T: MY FŠICHNI SME NEJVÝBORNĚJŠÍÍÍÍÍ!

 

 

 

 

 

5 komentářů u „My fšichni sme….

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..