Zpráva o trpaslíčkovi

Nemám teď moc prostor psát. 

Respectíve ho nemám vůbec. Dřu. Dřu jako kůň v lese a pak už nejsou fakt povětšinou síly. Ani ne tak něco napsat, páč moje ruce jsou kulometný a tempo psaní vražednější, než má Kobra  11 😀 . Ale v hlavě to sestavit ten příběh. 

A tak teď ráda sáhnu po tématu, který tady dlouho nebyl. V dubnu jsme zachránili toho nebožáka javorovýho bonsajovýho. Já jsem si vyzjistila, co šécko potřebuje a jak by měl vypadat jeho ideální příbytek. Zrealizovat ho, nebyla v našich podmínkách zrovinka legrace, protože prostě není čas a nejsou volný ruce. Takže – to jste ho viděli, jak bydlí ve svojí dočasný garsonce. Bohužel jsem neudělala fotos, když jsme si ho přivezli domů, takže vy už jste ho viděli poměrně rozpaženýho. V tom obřím květináči se mu libílo, takže rostl a sílil dál. 

A v mezičase se Brtnik hecnul a udělal mu jeho nový a stálý bydlení. A protože tento typ javorů, jak mě poinformovala paní zahradnice u nás v práci, potřebuje ke své spokojenosti výpar – což znamená vodičku – bylo nutné pro něj zakoupit nějakej ten zahradní vodní zdroj. A tak k tomu všemu prostě bylo nutný vykopat jámu, vysypat to pískem a posléze tam uložit pro pana Javůrka jeho vlastní óserko. To se nám ta záchranná akce ještě malinkatě prodražila 😀 . Ale….

No snad se mu tam bude bydlet dobře,  co myslíte?

Jo a …. když už bylo to jezírko… mohli jsme díky němu zachránit i jednu vodní květenu, která v jakýmsi hobbymarketu byla určena k sešrotování a tak se nad ní Brtnik mnou nakažený zachraňováním smiloval a vzal ji bydlet k nám. Tak snad se jí tam bude dařit. Hlavně, aby oba přežili svou první zimu.

11 komentářů u „Zpráva o trpaslíčkovi

  1. Kde stále berete tu energii – vylepšení domečku a ještě takové náročné zahradnické práce?? Jste úžasní 🙂

    1. No teď už tu energii spíš tak jako vyškrabujeme ze dna 😀 😀 , abych byla pravdomluvná. Teď bude nářach zrovna ještě zítra – máme dvě hodiny na to zpracovat kontejner betonu a dostat ho do té zdi ze ztraceného bednění, bude to hrozně, hrozně moc kýblů a koleček betonu, a v sobotu-to tam budu za tu zeď dostávat velký objem kamení – jen včera jsem za tu jednu řadu ztracenýho bednění dostala skorem čtyři kolečka. A teď ty řady budou 4 , ech. A když se nic nepotento, tak pak si sice bude dělat- budu zase zdít, ale nebude to taková rasovina, jako od minulého týdne do tohoto víkendu. A pak ještě 16. listopadu – když to zase všechno klapne -přípravy a tak – to by měli přivézt ten beton na podlahy – tam bohužel asi moc pomáhat nebudu, podle toho, jak se k tomu staví Brtnik . Ale uvidíme, třeba to přehodnotí a budu řádit na podlaze ve sklepě, protože to jsou zase dvě hodiny, do kterých se musí celá ta masa ve třech místnostech zpracovat. Myslím, že to bude muset přehodnotit.
      No a Brnik je takovej králíček Duracell, furt jede, takže se hecnul a osadil ještě to óserko a já to pak zaházela kamením. Aby se tam panu Javůrkovi dobře bydlelo.

    1. Jojo, to kupujeme, kačírek -kousek od nás mají různý stavební matryjály – od písku, přes štěrk, makadam a tenhle kačírek.

  2. No ovšem to je nádhera – voda a kamínky nikdy nezklamou… dobře se tam Javůrkovi bude bydlet určitě..
    Jinak tedy ještě se vyjádřím k tomu zhroucení stěny na zahradě – moc držím palce 🙄 aby se Vám už nic nepředvídaného nestalo – už by jste si zasloužili taky alespoň trochu odpočinku a ne další problémy, které je třeba obratem řešit. Jste moc šikovní, že to všechno zvládáte a souhlasím s maxíkovou – já už bych dávno odpadla, nikdo z nás si neumí představit jak to všechno musí být obrovsky náročné fyzicky i psychicky – tak hodně sil 🍀😉

    1. No pro mě nejvíc psychicky, abych pravdu řekla. Bála jsem se se střechou, aby to neproteklo, aby se něco nestalo. A to hlavně i Brtnikovi, kterej si nejdřív zrasil to koleno a pak prostě tahá – taháme pořád něco těžkýho někam nahoru. No a pak přišla tahle ukrutná obrovská díra, kdy se člověk bojí, aby sám někam nezapadnul, aby psi – hlavně Bubi se svejma noženkama nezapadla a něco si nezlomila, my abychom se tam nezrakvili a Brtnik se zrakví tak, že pak v noci nespím strachy, aby se něco v tý makovici, na kterou plnou vahou spadnul, aby se tam něco nestalo…….pak se bojí, aby ta stěna nespadla, a vona spadne, teď se bojím toho deště, co má přijít v noci………… už ani nemyslím na to, že bychom chtěli stihnout ten beton na ty podlahy, to momentálně nemá kupodivu prioritu. jako tohle je výhoda, když je člověku dvacet, to prostě ty rizika nevnímáte. Teď bohužel jo a to mě drtí hrozně moc, strach.

      děkuju všem za držení palcůch.

  3. Ano – pravda – čím je člověk starší, tím víc mu dochází co všechno se může stát, zatímco v těch dvaceti ho ani nenapadne, že by se NĚCO stál mohlo..

    1. No právě, bohužel . A teď momentálně se pořád oba pohybujem na šikmý ploše 😀 – neboli z terénu dolů do jámy se věci vozí po opřené podlážce, má to blbej úhel, je to fakt doslova vo hubu. Takže bojim, bojim. A zakazuju si to, abych něco nepřivolala. A psí-chika je v háji 😀

  4. Hlavne, at se nikdo ze sikmy plochy neriti, nepada, at mate aspon v tomhle chvili klidu. A klapnou vsechny prace. Krasne se trpaslicek ma, aby vas za par let neprerost. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..