Takže vážení a milí, páteční hadači.
Sem se zase literárně vyřádila. Dneska máte za úkol hledat v textu česká města. Snažila jsem se tam dát taková, která by nejspíš měli fšicí znát. Tak snad se vám to bude líbit.
Starej pardál v akci
V nevelký dědině, na jejím úplném konci, byl malý baráček s velkou zahradou. A tu střežil leta letoucí vlkošed, neboli vlkošedej Německej ovčoun jménem Portos. Jak jeho jméno napovídá, byl Portos pořádný kus psa.
Kdysi dávno chodívali s páníčkem na cvičák, kde střihal perfektně poslušnost, obranu i stopy. Dneska už je jeho nejoblíbenější cvik ovladatelnosti povel Lehni! Ale i přesto, i dneska zastane dobře svou práci. Už jen to, že na dvoře stráží takový kus psa, většinu pobertů odradí.
Ne tak ovšem pobertu jménem Tibor Otmar. Ten o sobě říkal, že chce-li bere, co mu přijde pod ruku. A měl spadeno na mladé králíky, které měl Portosův páník jménem Pavel, ve stodole. Počkal si, až Pavel rozmělní krajíce tvrdého chleba spravedlivě všem obyvatelům králíkárny a pak si řekl: “Du, báječná příležitost, Pavel je pryč a krmí Portose.” Vkradl se do zahrady a plížil se ke stodole.
Jenže! Než stačil udělat pár kroků, stál už Portos před ním. Jako duch co ve tmě se zjeví. Bezhlesně vycenil zuby a skočil po Tiborovi. Ten jen srabácky zaúpěl “Ú!”. Štějnutí starého Portose, který mu zařval do obličeje, ho k smrti vyděsilo. V tu chvíli určitě neměl o Bohu mínění zrovna pozitivní, ale i tak při něm stáli všichni svatí.
“Nech mě být, nech mě, pro boha svatýho, být”, Tibor zbaběle žebral. “Skočím mu po krku!”, říkal si Portos. Nakonec ho ale zlehka cvaknul zubama do zadele a pak se jen díval, jak Tibor bere nohy na ramena a přímou cestou se snaží co nejrychlejš zdrhnout.
Portos pak stál hrozivě u branky, aby si to náhodou Tibor nerozmyslel. Pavel k němu doběhl, šťastný, že to tak dobře dopadlo. Děkuju ti ty můj kámo starej! drbal vděčně Portose za uchem. “Tak to vidíš a já si myslel, že už patříš do starýho železa” pravil Pavel. “I myšlenka na mladou, silnou ovčáckou krev mě občas napadla”
Portos na něj koukal a myslel si “To zas jako přeháníš, ne? To jako pr!” “Aha!” odpověděl mu očima páník. “No tak to víš, že po dnešku už mě to ani nenapadne.” řekl nahlas a dodal: “Pojď, půjdem zkontrolovat ty ušáky!
U stodoly na ně čekalo překvapení, protože tam našli úplně nový kolo, který tam Tibor nechal a taky pěkně naditou peněženku. “Téda, Portosi, to máme dneska ale štěstí. A víš co, já ti za ty peníze koupím pořádnou flákotu.
Vyděšenej Tibor seděl tou dobou ve škarpě na druhým konci města a hořekoval: ” To je tak hroznej den, tak hroznej den, nechal jsem tam kolo, mou celou výplatu a mám ukousnutej kus zadku.
Jojo, i starej pardál umí jít do akce 🙂
Tak tady kousek dolů dáme to vyluštění:
Starej pardál v akci
V nevelký dědině, na jejím úplném konci, byl malý baráček s velkou zahradou. A tu střežil leta letoucí vlkošed, neboli vlkošedej Německej ovčoun jménem Portos. Jak jeho jméno napovídá, byl Portos pořádný kus psa.
Kdysi dávno chodívali s páníčkem na cvičák, kde střihal perfektně poslušnost, obranu i stopy. Dneska už je jeho nejoblíbenější CVIK OVladatelnosti povel Lehni! Ale i přesto i dneska zastane dobře svou práci. Už jen to, že na dvoře stráží takový kus psa, většinu pobertů odradí.
Ne tak ovšem pobertu jménem TiBOR Otmar. Ten o sobě říkal, že chce-LI BERE Co mu přijde pod ruku. A měl spadeno na mladé KRÁLÍKY, které měl Portosův páník jménem Pavel, ve stodole. Počkal si, až Pavel rozMĚLNÍ Krajíce tvrdého chleba spravedlivě všem obyvatelům králíkárny a pak si řekl: “Du, BÁječná příležitost, Pavel je pryč a krmí Portose.” Vkradl se do zahrady a plížil se ke stodole.
Jenže! Než stačil udělat pár kroků, stál už Portos před ním. Jako DUCH CO Ve tmě se zjeví. Bezhlesně vycenil zuby a skočil po Tiborovi. Ten jen srabácky zaúpěl “Ú!”. ŠTĚKnutí starého Portose, který mu zařval do obličeje, ho k smrti vyděsilo. V tu chvíli určitě neměl o BOHU MÍNění zrovna pozitivní, ale i tak při něm stáli všichni svatí.
“Nech mě být, nech mě, pro boha svatýho, být”, Tibor zbaběle žebRAL. “SKOčím mu po krku!”, říkal si Portos. Nakonec ho ale zlehka cvaknul zubama do zadele a pak se jen díval, jak Tibor bere nohy na ramena a přímou cestou se snaží co nejrychlejI zdrhnout.
Portos pak stál hrozivě u branky, aby si to náhodou Tibor nerozmyslel. Pavel k němu doběhl, šťastný, že to tak dobře dopadlo. Děkuju ti ty můj káMO STarej! drbal vděčně Portose za uchem. “Tak to vidíš a já si myslel, že už patříš do starýho železa” pravil PaVEL. “I Myšlenka na mladou, silnou ovčáckou krev mě občas napadla”
Portos na něj koukal a myslel si “To zas jako přeháníš, ne? To jako PR!” “AHA!” odpověděl mu očima páník. “No tak to víš, že po dnešku už mě to ani nenapadne.” řekl nahlas a dodal: “Pojď, půjdem zkontrolovat ty ušáky!
U stodoly na ně čekalo překvapení, protože tam našli úplně nový kolo, který tam Tibor nechal a taky pěkně naditou peněženku. “Téda, Portosi, to máme dneska ale štěstí. A víš co, já ti za ty peníze koupím pořádnou flákotu.
Vyděšenej Tibor seděl tou dobou ve škarpě na druhým konci města a hořekoval: ” To je tak hroznej den, tak hroznej den, nechal jsem tam kOLO, MOU Celou výplatu a mám ukousnutej kus zadku.
Jojo, i starej pardál umí jít do akce 🙂
To bylo zase tezky totok. Mam jich 11 + jedno zahranicni. 😀
No já už se bála, že nikdo hádat nebude. Sem se s tím včéra v noci hmoždila na poslední chvílu, že abychom dodrželi lýnyji 😀
Zahraniční? No tak to se pak mušim kouknout – já vlastně ani nevím počet, to se musím taky kouknout, ešče než přijedou hošíčci – ejch a už jsou tu, pápááá
Nejdřív jsem měla pocit, že nic nenajdu. Nakonec jsem jich 11 objevila. A to zahraniční je s dlouhým á?
Áno, tak jsem to tam videla. A teda jedno mesto cesky ma pani domaci s preklepem.
Já jich našla 10, z toho bych taky u jednoho usoudila na překlep.
17 včetně 2 zahraničních měst, 1 zahraničního ostrovu a 1 překlepu. Počítám tedy i města, která jsou ukrytá v jednom slově a nejedná se o složeninu z více. Ale zahraniční s “á” nemám! 😀
Začínám se bát ,co šecko jsem to tam dala a protože tu mám pracovní návštěvu nemůžu to prozatím ani zjistit 😀 vydrzre ted se rak hned k pocitadlu nedostanu
Ještě jednou pročteno a nakonec jich je 17, včetně toho s překlepem. Navíc mám ještě další zahraniční (mimo toho s dlouhým á).
HALOOO HALOOO HALOOOO.
JÁ JICH MÁM ENEM 14!! A jsem zvědavá, copa jste tam našli dál
Jdu dát dolů pod text vyluštění, co jsem tam dávala s jsem zvědavá, co dalšího jsem tam dala, aniž bych tušila!
Na překlep jsem taky zvědavá.
Tak jdu na to.
Mám ještě Porto, Stráž, Osek, Krk (ostrov), Řím. Duchcov a Olomouc jsem neobjevila. 😀 Překlep je v Úštěku.
Ajooo, Stráž a Osek! To jsem vůbec netušila! Překlep v Úštěku vůbec nevidím, čučím na to se svým LMD a nevidím to, můžeš mi to přepsat jak pro …. no jak pro mě? 😀 tedy pro debila? 😀
cizí názvy jsem tam právě nedávala – resp. nebyl to záměr, bylo to zaměřený na český města. jdu se podívat, kde je Řím a Krk.
V tom puvodnim textu mas: “Ten jen srabácky zaúpěl “Ú!”. Štějnutí ”
A ja blba neodhalila Dubou, misto ni jsem videla Dubáj. 🙂
Ajooo, ÚŠTĚJNUTÍ 😀 . Sem koukala jen do toho základního textu, takže jsem to neviděla. S Dubou jsem si říkala, že to bude chytáček. Ale spoustu jsem toho napsala a nevěděla o tom, to je boží.
Mám ještě Čím, Stod, Kuří.
Já jsem ještě v mých deseti objevila Přím.😉😁
týý to , co šécko teda člověk neschová do textu, aniž by to věděl!!