Rumouše, Mousese i Bubinku.
Že nechtěli ty játra. Z Lidlu. V akci. Kdybych je poslechla, nemuseli jsme mít pak akci doma my 😀 .
Všichni tři výše jmenovaní, když jsem jim nabídla játra, udělali “Ble, fuj a hnus” . Naprosto totožný gezichty. Že to udělal Rumoušek, kterej je tak trochu frfňa, to mě nezarazilo, ale že Bubi? Naše malá velká popelnice? Ale říkala jsem si, že je možná přežraná z předchozí večeře, kdy si všichni hrozně nabouchali pupiky, protože krom své večeře dostali ještě nášup. A snídani taky měli už za sebou. Tak jsem si říkala: “Trhněte si!”, když odmítli trochu jater nabídnutých na přilepšenou, při přípravě snídaně pro Mousese.
No jo, ale on ty nabídnutý játra nechtěl ani Mouses. “Ses zase přežral myší, co? Ty vrahu. No, nechceš, nech bejt.” játra jsem znovu učuchala, nic jim nebylo a když přišla Taliprtka a s chutí je vyluxovala, říkala jsem si, že aspoň nepřijdou vniveč.
Jenže pak jsem si cestou do prasé říkala i to, že je to vlastně divný, že to ti tři shodně odpálili. No….. aby doma nebylo překvápko……..
Bylo. Bylo.
Když jsme se domů prodrali před zátaras z jílu, vyšplhali se ke dveřím z vybagrovaný díry a otevřeli dveře, ještě nebyla nikde známka průseru. Když jsem ovšem došla dál do Domečku, už jsem ten průser- a to doslova 😀 – cítila. Jo. Játrovej lívanec. Fuj a ble, udělala jsem stejně, jako ti tři ráno. Takže měli pravdu a já jsem blbka, která nám přidělala práci. A tak játra letěla okamžitě do popelnice a v Lidlu už je nikdy kupovat nebudu.
Lino naštěstí nedošlo úhony a ani nic v okolí a tak se žádný velký neščestí nestalo. To se stalo o chvíli pozdějš, když jsem ohaříky vytáhla ven. Tali totiž na poli rychlostí blesku, to se fakt nedalo postihnout, ulovila a vdechla myš. Fuj a ble. Lovení myší nedovoluju. Ze dvou důvodů – když nechci, aby pes lovil, neloví prostě nic, vůbec nic. Může myši dozorovat, počítat, ale lovit ne. I proto, že nechci, aby je žrali a pořídili si tak nějaký nemoce. Zařvala jsem hlasem mocným, který sice myši už život nezachránil, ale aspoň donutil delikventku k tomu, aby myš už téměř spolknutou, vyflusla na zem. Promluvila jsem následně trestankyni do duše s tím, že tohle se mi fakt nelíbí, že je to hnus a dělat se to nebude. Bylo milý vidět, že vnímá, moje slovní rozhořčení, že se mi to nelíbí. Kupodivu nenasadila svůj obvyklý vzdor, ale naopak. I se pak snažila se chovat co nejpěknějš. Což v jejím podání je, že nedělá výtržnosti 😀 😀 .
No a já teď můžu dumat, jak to bude dál. Nikdy jsem Tali neviděla – a že ji teda v merku mám dost, to je asi pochopitelný- že by ulovila myš. Tohle bylo prvně a jak říkám, pranic se mi to nelíbí. A trochu se bojím, že když už to jednou vyšlo………. budu mít zase o práci postaráno.