Mousesovo okénko

A to doslova.

Páč jsem mu začátkem tohodle roku vyrobila provizorní ležení na okně v jídelně. Vždycky mi tak přišlo, že kočky rády sedávají, lehávají na okně. Jsou ve výšce, mají přehled o dění v místnosti i venku. To se mu určitě bude líbit A i jsem si to tak uvnitř sebe kdysi dávno vysnila. Kočka za oknem. Přijde mi, že k domovu to patří. A tak jsem mu tam – to ještě nebyly ani dodělaný parapety u oken – instalovala „pelíšek“. 

Odnesla jsem ho tam, dala jsem mu pod okno židli, aby se mu tam zpočátku dobře lezlo  a on se tam nadšeně zabydlel. Aby se mu tam líp zabydlovalo, dostal kelíkem s pribiňáčkem. Usalašil se tam, složil spokojeně nožénky pod sebe, což prý je známka toho, že je kočce s vámi dobře a bydlíkoval. Byla jsem nadšená. Má svoje místečko, kam za ním ohaři nemůžou, když nebude chtít, aby ho otravovali, bude to jeho výsostný území. 

 

 

Byl tam spokojen.  Pospával tam.

Dokonce i jógu tam začal cvičit 😀

No tak prt jako. Bohužel jen na pár večerů 🙁 . Netrvalo to dlouho a šupnul takhle hezky dolů:

A už se tam nikdy nevrátil. Nebo teda takhle, vrátil. Ale v opačným směru, tedy zvenku což nejni úplně žádoucí, aby jako prase chodil domů oknem. 

Tož moje představy o spokojené kočce za oknem vzaly rychle kramle a tak jsem pak šla a koupila mu ten bydlík. Ten vzal tedy na milost, ale nicméně vrtá mi hlavou, proč a co způsobilo, že to okno takhle zavrhnul, když mu tam bylo předtím dobře. Nenapadá vás něco? Já vím ….kočka… ale třebas vás napadne nějaký praktický důvod, který poté ráda odstraním, aby mu tam bylo fajn.

 

11 komentářů u „Mousesovo okénko

  1. To je naprosto normalni, nekde lehavaj i cely mesice a pak najednou konec a nikdy vice. 😀 Zkus mu tam da za a igelitku, za b mikroplysovou deku, za c cerstve vyprany suchy pradlo, to jsou dle meho pruzkumu neoblibenejsi lehaci podlozky.

  2. ahoj,
    kocour jedné krejčové obliboval ležení : 3.čerstvě usušené prádlo, 2.čerstvě usušené bílé damaškové ložní a nejraději ležel na čerstvě usušeném bílém hedvábí. 🙂

  3. Nojo, kočka, náš Ferda měnil pelechy a místa, která on považoval za pelechy neustále. Opouštěl a zase se na některá místa vracel, logiku jsem v tom nenašla.

  4. Aha, aha, ahááá? Takže abych hedvábím mu to tam podkládala.A ešče bílám! Zmetkovi pekelnýmu zaprasenýmu? 😀 Nebo že čistě vypraný a na sluníčku usušený povlečení, že bych mu tam dávala? A ešče to před tím přelízla žehličkou? Prtky tak leda 😀
    Dostane tam polštářek a fertig. Stejně tetkonc nejradši leží na zápraží na židličce, kam jsem mu dala „kožišinku“ . Domů, že prej netřeba.
    Ale díky moc za vysvětlení, že to je tak nějak normální.

  5. S tím vypraným prádlem jsem si vzpomněla na Puňťu2.,pověsila jsem večer mužovo vyprané košile na zahradě,ráno jsem sundavala cáry.Nevěděla jsem jestli mám nadávat,brečet,nebo se smát.Pak jsem mu chvíli místo Puňťo říkala don Quchote.🤣🤣🤣

  6. Ani já jsem nevysledovala podle čeho si kocouří veličenstvo vybíralo pelech. A měl jich v bytečku 1+1 něúrekom.
    V obýváku chrupkal na okně, přes den v mé posteli, na skříni (s packama svěšenýma dolů,) a spolu s konferákem to bylo také jediné místo kde jsem neinstalovala měkkou podložku, roztahoval se na sedačce, na škrabadle a také „vlastnil“ své křeslo a nelibě nesl, když se mu tam uprdelil někdo jiný. V kuchyni lehával tradičně na okně, vevnitř i vně. Na venkovním okenním parapetu trávil dlouhé hodiny. Spinkal často na zádech, pod sebou na několikrát poskládanou deku. Otevřela jsem jen půlku okna, mezi venkovní síť a sklo nainstalovala deku a vznikla zašívačka do tvaru U a z broučka bylo vidět jen do luftu trčící noženky. Rovnal si záda a pupík vyhříval na sluníčku.
    Když pršelo, rád dřímkal pod stolem na židlích, vedle na skříňce s dobrůtkama, nebo v předsíni lehával v botníku. Šoupla jsem tam pelíšek ať neleží na tvrdém a odklidila několik párů bot, aby se tam vůbec vešel. Tohle strategické místečko, kryté ze všech stran, měl rád.
    Nevadila mu ani pračka pochodující při ždímání, rachot jak hrom, s kocourkem to třáslo, ale spal dál. Hlavní bylo, že vydávala teplíčko.
    Zpočátku našeho soužití se pokoušel spát v mé posteli, ale strašně sebou melu a to odcházel a naštvaně mrčel pod fousy. Po několika pokusech to vzdal a večer chodil spávat do kumbálu, do vestavěné skříně, kde měl na výběr ze čtyř štelářů. Nejčastěji končil vespod v obří přepravce a ta byla pro mne „tabu“ a také jsem ho z ní nikdy nevyndávala, aby měl aspoň jedno- dvě místečka kde mu fakt nikdo neleze. To když jsem v kuchyni za oknem zmerčila v luftě rezavobílé haxny, přibouchla jsem rychle i druhou půlku okna a mazala mu bleskem poklidit přepravku ve skříni a přemáchnout polštářek, aby neviděl, že mu lezu do bydlíku. Měl tam totiž natahané své poklady 🙂

    1. Aj, tak takhle úžasně to Mouses teda inštalovaný nemá. To jsem hamba. A poklady si naštěstí, naštěstí domů žádný dlouho nepřitáhnul, páč v jeho případku – i když jsou to dárky, já vím, to nejsou poklady zrovinka vítaný 😀
      No napadlo mě, že možná o to okno Mouses nestojí, coby kocór venkovní?
      On vlastně nejradši, když to tak vezmu – leží buď na židli pod stolem, nebo na židli někde postavený, pak u lednice – ideálně, aby tam měl svůj bydlík, nebo aspoň krabici a to postavenou nejlépe tak , aby nejvíc zavazel. A potom pelíšek psí v předsíni.
      Myslela jsem, že právě nejradši bude líhávat pod tou pecí – taky tam má ten polštářek a taky se tam nastěhoval ještě než pec začla pecit. Stejně jako na to okno kdysi. I proto jsem mu tam dala tu deku. No evidentně to nemá žádnou pro člověka vypozorovatelnou logiku.

      Edit- myslím, že kdybych se měla narodit jako kocour, chci být kocour u Kuskus!!!!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.