Bohouš se představuje

Dovolím si vám – s radostí – představit jedno malý – no malý….. heh, by mi asi dal… velký duchem stvoření, střapatý a drsný. Bydlí u něj Zuuzka, která včera vyhrála tu hádací soutěž, kdy první cenou bylo vytvoření článku na druhý den 😀 😀 . Tímto moc děkuju Zuzce, za výýýborný vytržení trnu z paty a doufám, že si čtení užijete stejně jako já! Tak ještě jednou:

Bohouš se představuje


Jsem strašlivý péf jménem Bohouš z Hrobských lesů a jsem drsnosrstý jezevčík.

Drsnej Božík :-)
Drsnej Božík 🙂

 

V únoru mi byly dva roky. Malá panička mě požádala, abych o sobě něco napsal, jelikož je tu prý nějaká nouzová „situéjšn“, tak jsem to vzal do svých tlapek.

Helejte, píšu tlapek, ale ve skutečnosti mám pořádný tlapy! Mám taky velkou hlavu a dlouhý krk a vůbec jsem celej velkej, proto se prý taky jmenuju Bohouš. Jako kdybych snad měl něco společného s bernardýnem. Já, který mám takový skvělý předky! Velká panička si dokonce myslí, že přece nejni možný, abych s takovejma mírama byl standardní jezevčík, a že nejspíš budu mít jiného tatínka, než mají moje dvě sestřičky a bratříček. To vůbec neposlouchám, todlencto, to sou sprostý pomluvy!


Doma mi říkají Bohoušku, Božíku, Božíčku, Bóžo, nebo Bohouši! Potom jsem ještě Bohoušák,
Třeštiprdlo, Pakojedno a někdy i Pitomio (tomu nerozumim teda). Na co vůbec neslyšim – protože kdybych slyšel, tak by bylo po zábavě – je Nekousejmitykalhoty!

Já? A kousat kalhoty?

Takovej nesmysl!
Takovej nesmysl!


Doma mám celkem slušný bydlení. Můžu si vybrat z několika pelíšků, ale nejraději ležím v rohu na gauči ve své dece. Když to jde, zaberu páníčkovi křeslo a tvářím se náramně důležitě.
Když potřebuju, můžu jít ven na zahradu, což je skoro kdykoliv se mi zachce, protože velká panička je se mnou doma (prý je rentiér, nebo co) a nechodí moc často pryč. Zahrada je můj rajón a musím být jako ostříž, abych ho uhlídal před všemi vetřelci. Nejhorší jsou ty opeřený, co si drze vybíraj k posezení právě MŮJ trávník a sedaj na MOJE stromy, nedejbože se mi smějou z keřů u sousedů. To pak letím za nimi jako blásen a musím jim pořádně vynadat, aby šli dělat to svoje do kšá!


Jednou – to jsem byl ještě malé štěndo – se mi podařilo v křoví vyčenichat a polapit malého ptáčka pípáčka. Mohla s ním být velká zábava, ale přítomný páník se po mě vrhl lvím skokem a ptáčka pípáčka mi vyrval z kušny. No, neocenil jsem to, naopak cítil jsem se velmi nedoceněn. Vynahradil jsem si to zanedlouho, když páník nebyl doma. Objevil jsem na zahradě čerstvě uloveného a napůl sežraného holuba. Nádhera! Taková kořist! Asi ho tam pro mě upustil nějaký Psíbůh. Šel jsem se se svým úlovkem samozřejmě pochlubit velké a malé paničce, které byly zrovna doma. To jste měli vidět! Nejdříve byly plonk, pak se vrhly do akce. Chtěly mi nebohého holuba vyrvat stejně jako páníček před časem malého ptáčka. Neměly na mě, neměly!! Mohly mě nahánět, jak chtěly, ale nedohnaly, hehe. Pouštěl jsem hrůzu a holuba jsem jim nevydal. Nakonec jsem ho sežral i s drápkama! Ani peříčko nezbylo… Navzdory tomu, že se paničky bály, co to se mnou taková hnusota udělá, mnou holub mnou prošel zcela bez problémů. Naopak ze mě vyšly docela pěkné bobky.


Já mám vůbec dobrý apetit. Už dvakrát jsem vyděsil páníky, když jsem sežral, co jsem neměl – eh, tedy to si mysleli oni, já byl jiného názoru. Jednou to byly velké kosti ze smaženého kapra odložené v koši v kuchyni, co zbyly po obědě. To vám tak vonělo, že jsem nemohl odolat! Ačkoliv jsem to nikdy neudělal, nadzvihl jsem čumákem víko od koše a ukořistil velký kus páteře. Než jsem to stihl schroroupat, byl jsem přistižen! Prosmýkl jsem se rychle velké paničce pod nohama a zaplul pod postel do své skrýše. Tam na mě nemohli. Velká panička plakala, že je se mnou ámen, že si těmi špičatými kostmi určitě něco propíchnu, a přemluvila páníka, aby zavolal panu veterináři a poradil se, co mají dělat. Drvet oba páníky uklidnil, že se mi nic nestane, že to bez problémů strávím. A měl naprostou pravdu, dopadlo to jako s holubem.


Podruhé jsem se stal důvodem k podobnému telefonátu, když jsem si sám nabídl z plechu
odloženého na lavici kus tvarohového štrůdlu. Tedy ono nešlo ani tak o ten štrůdl, že jo, ale o ty rozinky, co dala velká panička do tvarohu. Páníci si totiž přečetli v chytré literatuře, že rozinky jsou pro pejsky moc jedovaté a i jedna rozinka můžu malému pejskovi ublížit. No ale já nejsem malý pejsek, jak víme, a těch rozinek bych podle drverta musel sníst celý pytlík, aby byl důvod k obavám. Páníci si tedy opět oddechli, ale další kousek štrůdlu už mi nenabídli, hamouni.


Jak je vidět, jsem pes odolný a páníci se se mnou nenudí. A doufám, že mě panička ještě někdy nechá na sebe něco vyštěkat.


Bohouš 

K tomuto obrázku, myslím, komentáře netřeba, je výmluvný sám o sobě 😀 . A myslím, že nikdo z nás čtenářů ani na okamžik nepochybuje, že tenhle drsňák je nad šécky drsňáky drsnej 😀 😀 .

Děkuju Ti, milej Božíčku, žes to dneska vzal do svej velkejch tlap, stejně jako děkuju paničkám, že to celý pěkně zprostředkovaly! A…….. myslím, že můžu hovořit za ostatní čtoucí ………těšíme se , ne? Na další povídání, řekla bych 🙂 .

28 komentářů u „Bohouš se představuje

  1. Bohoušku, ahóóój,
    ty jsi ale hezkej pejsek 🙂
    Jestlipak se taky rád mazlíš?

    (Vyšetřovaný: Mazlím.)

  2. K pojídání nepatřičných věcí. Vzpomněla jsem si jak starší bígl Jimík ukral z tašky balíček šunky. A protože viděl, že se blížím a kořist mu budu chtít vzít, tak slupnul vše, bohužel i s igelitem. Taky jsem volala na veterinu, co mám dělat. Bylo mi řečeno, že mám kontrolovat bobky, že to pravděpodobně vyjde celé ven. Tak jsem venku zkoumala. První den nic, už jsem začínala být nervózní. Až druhý den odpoledne se to povedlo. Dodnes vidím údiv cyklisty, který pozoroval jak klacíkem kuchám psí bobek a radostně se při tom usmívám.

  3. Bohoušek je fešák!!!
    já bych si sice jezevčíka NIKDY nepořídila-protože-je to nízký,člověk jde a furt se jenom vlastně klaní:D:D-faurt s hlavou dolů:D:D
    a blbě se to chová/nosí-jasně,pes není kabelka,a má nohy,ale do vlaku, z vlaku….
    prostě do náruče dlouhý a i těžký…
    takže Dux byl kžíženec knírače maleho s Jzevčíkem-matka Killy,otecneznámý-a byl dlouhý po tatínkvi,nízký,a fakt se blbě nosil/dával do vlaku….měli jsme ho dest let-odrodily doma-a jo fakt jsem ho nechtělla-mamka si ho nachala,tatka se staral,a já pak cvičila až nebyla Killyna a Kim-no a Žeryk je nízkej a má tělo jezevčíka….
    tak to je tak když člověk něco/někoho nechce:-)
    -co Bohoušek a lovecký pudy???

    1. Bohoušek děkuje za poklonu 😀 Lovecký pudy má a norníka nezapře 😉 Jeho oblíbená zábava je štěkat do myších ďour a dělat ze zahrady metro…

  4. Raven-život psího člověka se velečasto točí jen kolem hovínek..
    kolik jich bylo,jestli byly,aby byly-není bvětší nervák než valit na vlak,ukecávat Dafinu at se vykadí,a pak ju ukecávat v Brně mezi dalším nástupem do vlaku at se vykadí…..
    -kdysi jsme daly Duxovi na Vánoce kost-psí uzenou ze zverimexu,půlku jí sežral,pak z něj šla krev,veterina,zácpa,Vánoce jak vyšitý…brrr
    ještě,že u vás to tenkrát ze sáčkem tak dobře dopadlo!

    1. Bohoušek moc děkuje 🙂 Bobr bohužel odešel záhy do věčných lovišť, jsa rozpárán a vykuchán.

  5. Bohoušek je otomiloušek… hlavně s tím bobrem v tlamě :-), :-). Tam mi výrazem připomínám Sindy v určitých momentech – mají oba takovou hlavičku hranatou vousatou…
    Jezevčík ač “malý” tělem, bývá veeeelká osobnost…
    Jinak moc hezky napsáno – chvílemi jsem se i nahlas smála… 🙂

    1. Mirkoooo! 😀 😀 Bohoušek učí štěkat myši – to mě nenapadlo 😀 Je pravda, že občas zní dost zoufale…

  6. Bohous je drsnej! Krasnej pesan a ten bobr me pobavil,maya ma slabost pro psi co f
    Drancuji bobry:D a stesti, ze je bouhous tak velkej ze i na strudlu si pochutnal bez obtizi, nedivim se, taky bych mela chut:)

  7. Krásný čtení,kdysi jsme přišli k jezevcikovi jak slepí k houslím,Míša miloval boty,furt nosil,naštěstí nekousal,furt jsme sousedům vraceli.

  8. Bohousku, ty ses ale stramak! 🙂 A jaky umis delat upenlivy “psi oci”, by jeden proste neodolal, vsechny mnamky ti berou, nazrat nedaji, vid. 😀
    Jo a moc ti chvalim figuru, ses akoratni narozdil od josefcice znamych, kteri ji priserne prekrmujou do obezitorniho valce. Mas rozumny panicky, vaz si jich! Navic umi i bezvadne psat, tesim se na dalsi vypraveni. 🙂
    P.S. – Muj Kremylek neboli rtw Amy je legendarni – kamosce vytahla z baglu stangli Vysociny a sezrala ji. CELOU. Pak kadila maly salamky…

    1. Děkuji za pochvalu a vůbec všem za milé komentáře, další povídání určitě bude 🙂

      Náš první jezevčík Pajda ukradl ze stolu během naší nepřítomnosti kostku másla, kterou tam panička nechala rozbalenou, aby povolila, a asi polovinu jí sežral… to, co z něj potom vycházelo, rozhodně salámky nebyly… 😀

      1. muj pes sezral asi kilovej kbelik horcice a to co z nej vychazelo vypadalo skoro na chlup presne jako to co sezral 😀

      2. No uf, este ze ho nechytla slinivka z teho. Hele, Bohusu, a kdo ti pecuje o srst? Trimujou te? Mam nak pocit, ze mas typ srsti podobnej na erdeliky. Kdo ti skube srti, je to stejny jak ladies airedales? Mas to rad? (Netreba odpovidat zde, rada si poctu priste v clanku!) 🙂

        1. Bohoušek se trimuje, zrovna příští sobotu je objednaný k paní psí kadeřnici, tak z něj bude zase fešák! 😀 Doma, jak vezmeme do ruky byť jen hřeben, už má námitky. U trimovací paní si netroufne 🙂

  9. Já měla dlouhosrstou černou jezevčici Besinku. Hnědé pálení si vyráběla sama v králičích norách. V lese kousek od nás se nachází takový přírodním jezevčí trenážér, kopeček provrtaný skrz naskrz králičíma norama a Besinka to místo milovala. Tak jednou za hodinu vystrčila čumák, zkontrolovala jestli su na značce a hurá zpátky do spleti chodeb. Odněkud z podzemí se ozýval přidušený štěkot, já strachy bez sebe, že se tam zašprajcne, ale nedovolte jí to, v tu chvíli byla nejšťastnější pes na světě. Králíci už se tam dávno, nevyskytovali, ale Bes hrabala jak o život. Po pár hodinách se naprosto vysílená, prdelí napřed vyplazila z podzemí hnědá koule a plácla sebou na trávník. Pacičky ubroušené až k loktům, plná klíšťat, slepá, bo hlína i v očích, žíznivá, neschopná udělat krok. Tak jsem ji domů holt nesla.
    Mám ráda jezevčíky pro jejich povahu a vzhledově jsou mi blízcí drsnosrstí. Vypadají tak rošťácky.
    Tenhle váš Bohoušek bude taky pěknej dáreček. 🙂
    Budovatel metra na zahradě. 🙂 🙂

  10. Bohoušek je roztomilý pejsek.💕👍 V naší rodině bylo několik jezevčíků, ovšem ještě lepší pes než jezevčík jsou dva jezevčíci. 😁Sama jsem měla dvojici – Dulinku a Alánka, psala jsem o nich na Zvířetník. Duli spapkala třeba hroznové víno, návštěvě vytáhla z kabelky tabulku čokolády, rozbalila, snědla, papír strčila pod sedačku. Během desetiminutové cesty autem mi z tašky vytáhla mamkou pečlivě zabalený řízek rozbalila a připravila mě o nedělní oběd. Alánek se ke mně dostal jako týraný pejsek, dožil se u mě osmnácti let. Zkrátka – s jezevčíkem si člověk opravdu užije.👌😉

  11. Milej Božíčku – seeeš úplně rozkošnej Božíček, co má krásně střapatej kožíšek. Musela jsem se smát, když jsem četla Tvoje povídání a o té poslední fotce ani nemluvím 😀 😀 .
    Dělej páníkům pořádnou radost a řádně je zaměstnej…… ať máš o čem psát 🙂

  12. Bohoušku, jsi největší, nejsilnější a vůbec nejvíc nejlepčejší pesan jezvčíkoidní!

    1. Největší je určitě nejen pesan jezvčíkoidní, páč kdo je jozefpčik, je největší na světě obecně 😀

Napsat komentář: Milena z Prahy Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..