Třetí pooperační den

To už bylo chvílema vidět, že nám to ležení leze krkem všem.

Nejen nebohýmu Rumíčkovi. Na druhou stranu jsem si říkala, že mají za sebou nedávný Vánočkový maraton, kdy toho moc nenaspali. Tak vono jim to neuškodí. A striktně jsem si trvala na svém a taky jsem to sama pečlivě dodržovala.

Výjimky pochopitelně byly – kupř. jídlo. Kdo spí, nemusí jíst, to je jasný, ale kdo je vzhůru, ten hladoví. A hladoví o to víc, když je na tý dijétě, takže ……. no …….myslím, že už nikdo z nás tří nechce delší dobu vidět kombinaci vařený kuřecí-brambory a mrkev. Nebo vlastně…… takhle teda. Hlavně já určitě ne 😀 . Protože jsem se toho navařila jak pro regiment vojákůch. Tali asi v případě, že toho bude hodně a bude k tomu ještě kus pořádný flákoty, tak se i obětuje. A Rumíček ten by vlastně, jak si uvědomuju, neprotestoval vůbec. A to proto, že on to měl vždycky jen po trošce, to aby Taliprtce nezáviděl. Páč vono jako to voní, to ne, že ne. Vůbec jsem nabyla dojmu, že kdyby se občas podávalo vařené, tak že by se nikdo neurazil. A ani Mouses ne, ten byl po Talidiétě jak šílenej. Je asi zvyklý od sousedů, že se podává, i co se vaří doma a tak vždycky nad něčím vařeným taky zajásá.

Každopádně udržet je v tom pelechu bylo těžší a těžší. A tak pochopitelně narůstaly i momenty, kdy byla nějaká nenáročná akce. Buďto kontrola zahrady na vodítku a zde už Tali dostávala tik, protože nechápala, proč furt na tom vodítku. A nebo nějaký “cvičení” doma. V těch našich dočasných rozměrech se toho až tak moc nedá a tak to bylo takový dětinský hledání plyšáků. Kdy jsem jim hračku třeba schovala do hromady prádla na praní a jiný vychytávky. Opět přišlo ke slovu hlídání piškůtků a došlo na kontrolu pupíků. Což spešl v Talipřípadě bylo i zapotřebí, aby člověk viděl, jak vypadá rána – a že vypadala opravdu moc hezky. Na radu Fifijový, jsem jí  vyholené okolí rány otřela, aby ji to nesvědilo a zbytečně nevedlo k tomu, že by měla tendence o ni pečovat. Byla jsem ráda, že to je tak, jak pan dochtor řekl – že se o ni zajímat nebude. A to tedy opravdu vyšlo po celou tu dobu, než se šlo na kontrolu. 

Po dopolední aktivitě následoval opět  léžing a díky tomu, že tedy k nějaký tý aktivitě došlo, s ním i oba ohaříci souhlasili.  Kdyby i nesouhlasili, měli by bývali smůlu. Přehlasovala bych je. 😀 Mouses se k nám rád přidal a zalezl si na svůj pelíšek položený na křesle. Ad křeslo – musím říct, že další co mě udivovalo, že Tali (podvědomě??? ) neměla vůbec tendenci se nějak na ty vyvýšený místa dostávat. Byla jsem za to ráda. I z toho důvodu, že se blížil čas, kdy se v dočasný ložnico-obývačke přestane obývat a křesla tudíž půjdou do kšá, protože se tam bude rubat a stavět. Ohaříci si tak aspoň nenásilně odvykli na to, že  je mají k dispozici a chrápalo a bivakovalo se čistě na zemi.

A odpolko se šlo zase ven. Opět jsme vzali vyvenčit ovečku, ale tentokrát k tomu měla Tali takový vlažnější přístup. Svůj zájem směřovala spíš už na svoje oblíbený myše, což bylo fajn v tom, že to byla taková klidová procházka. Kdy se courala krásně na prověšeným vodítku s čumesem u země.  Ovšem jen do toho momentu, kdy se zničehož nic rozhodla, že by se do toho myšování napřela a viděla jsem, jak zabírá zadníma nohama, že by myškovala a pak hrabala. Zařvala jsem víc, než v tomhle momentě řvu. Nedovolujeme tohle za normálních okolností, natož teď, kdy posledn,í co jsem potřebovala, bylo vzepětí mustangovo, tvrdej dopad na přední haxny  a následný hrabání. Připíchla jsem ji tím zařváním z zemi  a hleděla velmi káravým pohledem. 

Vzhledem k tomu, že evidentně měla roupy, daly jsme si trochu poslušnostního cvičení – neboli chůze u nohy, sednutí u nohy, čekání u nohy a jiný nepotřebnostě, nicméně jí to zabavilo tu její makovici a přestala vymejšlet krávoviny. Rumíčkovi taky prospělo trocha toho pracovního vyžití. Jemu jsem to ještě oživila tím, že si střihnul trochu toho běhání za balonkem. Tali naopak měla v ten moment na pořadu dne hledání “ztracený ovečky”, kterou jsem dycinky vám ale překvapivě  ztratila, když ona se nekoukala 😀 . No a pak už se šlo zasejc dom a dělat léžing, což nám po tý odpolední jakoprocházce šlo všem výborně až do doby, kdy se domů přištrachal páník. 

Ty další dny rekonvalescence probíhaly v podstatě stejně, tak nemá ani cenu to pořád vypisovat dokola. Bylo to jen o tom, že jsme postupně trávili venku o trochu víc času,  o tom, že pak se vařené změnilo na syrové – zatím tedy jen v oblasti flákoty, zelenina a příloha byly pořád vařené. A co teda bylo fajn, značně ubylo kňouráního. Nejvíc ho ubylo poté, co došlo na tu syrovou flákotu. Ono to vařené asi víc možná chutná, ale projede to potrubím snadno a rychle, takže je mnonem dřív hlad. A já už se aspoň nemusela bát, když přestala kňourat,  jestli se v Tali něco neděje, netrhá, jestli dobře srůstá…. atd, atd. 

Musím Tali pochválit, že byla obdivuhodnou a k našemu překvapení hlavně ROZUMNOU pacoškou, která i vydržela celých těch deset dní opravdu vodítkově. Všude a za všech okolností. Jen ty poslední dva dny bylo vidět, že už jí hrabe 😀 😀 . Bylo to pro nás ale známkou toho, že je tedy v pořádku a nemůže se dočkat, až vystřelí do prostoru.

Než se tak mohlo stát, prodloužili jsme aspoň ty procházky. Už to nebylo jen na louce za domečkem, ale chodilo se dolů na louky. A už tam bylo vidět, jak se Tali (a popravdě nejen jí 😀 ) ulevilo, že nezůstáváme jen na louce za Domečkem, kde už to měli oba důkladně pročuchaný a všechny myšoďurky přepočítaný aspoň 10x . A já si při těch procházkách uvědomila, jak moc jsem ráda, že na něco takovýho nedošlo třeba v době našeho sžívání. Představa toho, co Tali provozovala, že by to dělala po nějaký operaci, dost se mi orosilo čelo. Takhle jsem ji mohla jen chválit a chválit. 

Jsem ráda, že je to za námi, že kontrola dopadla víc než dobře, kdy krev v pořádku, jizva v pořádku a teď jen uvidíme, co kastrace s Tali udělá. 

P.S. Každopádně jedno  plus to mít do budoucna bude – na Rumouškova starý kolínka nebudeme muset jednou řešit, aby ho hárání nevzalo tak, že to neunese. 

12 komentářů u „Třetí pooperační den

  1. Dávno tomu jsem se kdesi dočetla, že pro psa absolutně nejsou vhodné brambory. Má na jejich zpracování buď dlouhý, nebo krátký zažívací trakt (už nevím) a ble ble ble a cosi… už si nepamatuju. Možná to bude jako s těma cholesterolovýma vajíčkama pro lidi, jednou nezdravé a za pár letech naopak superpotravina. Ale zajímalo by mě, jestli psékům na dietě ty zemáky opravdu neškodí.

    Já vařila nemocnému kocourovi čerstvou rýži dokonce dvakrát denně, bo na netu psali, že už za pár hodin na vzduchu může uvařená rýže obsahovat nějaké jedy a taky jsem ji namáčela na 24hod. do vody, aby se vyplavil případný arzén z použitých hnojiv. No magor su. 🙂

    1. Ano, když jsme měli prvního psa – to mi bylo tak asi šest, sedm let, tak se to říkalo, v posledních tak dvaceti?? letech se to přehodnotilo a brambory jsou brány jako dietní strava. Dokonce vhodnější i než ta vždy doporučovaná rýže. Já sama za sebe můžu říct, že to s tou rýží mi potvrdila Bubrdlína – které podávání klasický diety – tedy rozvařená rýže s mrkví a masem – prodlužovalo její zánět v zažívacím ústrojí. Jakmile se rýže vysadila, šlo uzdravování natošup. Tu bramboru člověk prostě rozmasakruje. Když byla po operaci torze – tak právě touhle dietou jsem ji – po konzultaci s veterinářkou – rozkrmovala. Na atomy rozmasakrovaná pasta z brambor a masa po lžičkách. Hladce to právě projde trávicí soustavou, žaludek to nezatěžuje a je to výživný.
      Hele však ono , co dostávali kdysi psi do toho kaserólu u boudy, ne?
      Nési magor, si čikovná právě. Taky bych to s tou rejží takhle dělala, dělám to i nám.

    2. Pes nesmí dostat syrové brambory. Před několika lety jsem se od veterinářů dozvěděla, že vařené brambory jsou naopak lepší než rýže, že jsou výborné i při dietě.

  2. To jsem si někde přečetla – vařené brambory v kuse pes nestráví, ale kaši ano a všimla jsem si, že i v mnoha granulích jsou brambory. Ale hlavně ty stehy mě nadchly, my měly kdysi velký problém udržet Arinu, aby si to nerozblemtala.

    1. já brkaši používám už opravdu dlouho a vždy dobrý. Z těch stehů jsem nadšená ještě teď, je to opravdu krásně sešitý, Tali to nezajímá, ideální stav. Jsem panu dochtorovi mocinky moc vděčná, ušetřil mně i Taliprdový hodně starostí.

      edit a krom brkaše teď na radu Fifijový mám v arzenálu i kaši z batátůch. Taky výborná záležitost, lehká, dávala jsem ji po tý kaši, kteoru už mám odzkoušenou a v době, kdy už jsme s dietou končily a taky to bylo vítáno kladně. I my vlastně poprvé zkusili s Brtnikem batáty a taky jsme nadšený. Pro nás jsem je prohnala na oleji s cibulkou a bylinkama a zalila troškou vody až potom. Mňám

  3. Batáty pokrájené na větší kousky, zakápnuté olejem, posypané hrubou solí, oblíbenýma bylinkama a pečené v troubě jsou za chvilenku měkké. Do misečky trochu zakysanky s česnekem a ani maso mít nemusím. 🙂 Trolda ví co je dobré i když je baští v malinko jiné úpravě. 🙂

  4. Je fajn cist, ze hojeni tak uspesne pokracovalo a pokracuje. Clovek se kolikrat stresuje predem zbytecne, vid. 🙂

    Ale jdete mi do rany s rejzi, zrovna jsem dumala, z ceho mohla Ruzice mit tu nocni a denni polizanici zaludko-strevni. Vcera dostala s masem asi 2 dny starou rejzi, varila jsem ji kotel, aby to mela na vic dni. Bezne to tak delavam, no uz to delat nebudu. Jsem nedovzdelanec, ac ryzi dukladne proplachuju, ze bych ji nemela dyl skladovat v lednici, jsem netusila. Treba to nemela z toho, ale kdo vi…

    1. No jsem fakt ráda, že to šlo tak hladce a jsem za to vděčná – panu dochtorovi i pacientce samotný.

      Rejži v lednici do druhýho dne jo, to myslím nevadí, ale nemá se nechávat nějak dýl. A na žaludeční – střevní potíže se mi nakonec neosvědčila, takže u nás jsem ji pro tyhle případy vyřadila ze hry.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..