Venčení s Blonckou

Byla jsem moc ráda, že se mi podařilo na Nový rok při procházce dohodnout venčení s nějakým jiným pesanem.

Za celou tu dobu, co jsme tady, byla úplně nulová příležitost se s nějakým jiným psem normálně zkontaktovat. Páč ani jedno z dosavadních psích setkání nebylo bohužel z  těch normálních. Vlastně kecám, jedno jo. A to hned v začátcích, kdy jsme tady ještě nebydleli a já začala objevovat místní krásy. To jsme potkali paní z druhýho konce vesnice, kde mají veliký statek se spoustou zvířat /kozenky, králící, slepice, ovečky a další různá “havěť”/. A taky se dvěma pesanama. V  tý době měli dvě fenky – brazilskou filu a labrošku. A s tou jsme se tehdy právě potkali a my si s její paničkou pěkně pokecaly. Doufala jsem, že na sebe pak zase narazíme ale zatím se tak nestalo. A mezitím nejspíš labroška odešla za duhu a na dvoře se objevil stařičký černý něco jako labroš. No ale tehdy to bylo první a poslední normální setkání. 

Od tý doby jeden jakejsi bulloidní halama volně loženej, na kterýho před časem natrefil Brtnik a kterej na Rumíčka dělal ramena, pak já natrefila na dalšího bulloida, který si nás tehdy našel na kostelíčkovým kopci, a pak jednou rodinka s voříškem a ti teda o družení nestáli. A to je všechno. Jo vlastně ještě teď o Vánočkách – dvojice se špringrem, kterej s majitelem lomcoval a vyhrožoval ohaříkům, že je zahluší. 😮 . Měla jsem je spořádaně u nohy. Seděli a stejně jako já nevěřícně hleděli, proč ten záchvat. U špringra pro mě takový smutný. No a jinak fakt nic. Takže teď jsem byla nadšená, že se můžeme jít společensky procházet a ohaříci budou mít taky jiný kontakt než mezi sebou. 

Mno………… Ne, že by o něj někdo nějak výrazně stál 😀 😀  Když jsme se potkali u kapličky v určenou hodinu, tak jsem je nejdřív oba posadila, protože  feňule byla na vodítku. Tak aby se k ní nehrnuli oba najednou. To bývá pro psa na vodítku leckdy moc. Tali se pak opět letmo zkontaktovala a jela si svoje. Rumíček by si býval taky jel rád svoje 😀 😀 , ale to měl teda dost smůlu. V jednu chvíli si vyčíhnul moment, kdy jsme se všichni bavili a šel se množit. A chudera nebohá bloňdatá tam stála a s výrazem “Když to teda musí bejt, tak já to vydržím.” neudělala nic. Zato já jo. Zařvala jsem jako ten tůr pralesní a milej svůdce měl rázem po zábavě. Já mu dám, plenit vody nedotčený!  😀 

Aby nebyl škodnej, mrskla jsem mu jeho milovanou vystřelovací kachnu. A tý už se pak i věnoval po zbytek procházky.

Tali se pohybovala kolem nás a předváděla nám všem svůj okázalý nezájem.

 Hm. Tak to teda dopadlo, tohle naše psí družení 😀 😀 . Ale tak páníčkové od fenky (Poctivě se přiznám, že její jméno jsem zapomněla. Neb než jsem se dostala k psaní,  událo se mezitím to naše Talimarodění, který poctivě převálcovalo úplně všechno. ) byli příjemnými společníky. 

Jsou ze Slanýho, a sem jezdí venčit poměrně často o víkendech. Z luk, kam jsem je zavedla, byli úplně unešení. Povídali jsme si co jaký pes tohleto a nebo támhleto a co všichni ti psi před nima, protože taky už před tím měli nějakýho toho pesana. Jak byli udivení z toho jak podivně Tali funguje, tak byli na druhou stranu unešení z toho, jak naopak funguje Rumíček.  Jeho otočení na pětníku je opravdu něco dost jinýho, než obvyklý Talioblouky. Nicméně, jsem ráda i za ty oblouky. Hlavně, když se madáme dovalí. Ale abych ji jen nepomlouvala, náhodou několikrát taky vystřihla super přivolání, to zase jo. Pokazila to – jak je jejím zvykem 😀 – na konci, kdy v závěru toho oblouku se na mě podívala a obratem mi řekla čau. Mnoooo, to neměla dělat, tooo neměla dělat. Vylítla jsem, zhmotnila se u ní a došlo na pohovor. Pak už radši teda šla v blízkosti. Pro jistotu.

Z luk jsme se potom přesunuli do lesa a vyškrábali se jím v bučině na mou oblíbenou cestu. Tam jsem si uvědomila, že na konci ta cesta vede kolem kaliště a taky to , že měli nedávno všichni ten velmi nemilý zážitek, kdy jim prasata vyděsila feňuli a ta letěla až do vesnice. V pravý poledne. Za silnicí právě kousek od kaliště. Modlila jsem se, aby si prasata teda dala pohov. A byla jsem vyslyšena. Protože návštěva to silnicí to už znala, navrhli, že bychom se vrátili lesem zase zpátky na ty louky. Proč ne. Sešli jsme tedy lesem dolů ke krmelci a vylezli zas na pažit. Oni tam mohli mlaďasku ještě vypustit z vodítka, aby se taky prolítala.

Tak jako na začátku procházky, i tady jsem  jim půjčila naše házedlo, z kterýho byla fenka nadšená. Panička sice říkala, že fenka nechce nosit aportky zpátky, ale když jsem se s ní na začátku krátce pěkně potahala, nosila mi je hezky.   I teda v momentě, kdy měla aportek odnést paničce. 😀 Klasika, kterou moc nechcete. Stejně jako u nás, je panička tím, kdo se psu věnuje, páník dělá doprovod. 

Bylo to fajn příjemný odpoledne, který jsme na loukách a v lesích strávili a na obou stranách využili jiný psí společnosti k nějakýmu tomu pocvičení a procvičení poslušnosti.    Když jsme se pak loučili, shodli jsme se na tom, že se těšíme, až se zase někdy potkáme.

Ohaříci toho po těch svátcích měli natolik plný brejličky že….. :D…….spali i ve stoje .

13 komentářů u „Venčení s Blonckou

  1. Jo, ehm, když ji dobře vyhodíš 😀 páč vystřelovat se to úplně dlouho nedá, ale je fakt, že když to dobře mrskneš, tak to dá vejšku i dálku a hezky to simuluje střelenou kachnu, to je fakt.

  2. No, vypadá to fakt dobře.. přemýšlím, jestli by to Sindibádku nezaujalo….ale myslím, že spíš si bude stejně jako Talinka “dělat svoje” – to znamená v lepším případě počítat myše…

  3. Když my ten chlupatej aport nemáme pořád docvičenej – dřevěnou činku přinese spolehlivě, peška taky, ale chlupatýho dummíka má tendenci si někam odnést a osliznout nebo cupovat… no rozmyslím to, ta kachna by ji možná mohla zaujmout když tak pěkně lítá..
    Brouček Talinka – jak spinká s tou hlavou na páníčkově stehně :-)…

    1. Já po ní u toho žádný perfektní předvedení nechtěla, já byla nadšená, že v ten daný moment jeví zájem o spolupráci. že jako dokázala sedět, soustředit se na mě, že tam vůbec jsem 😀
      Kupovala jsem svou kachnu v JK Animals, enemže tam ji už nevidím v nabídce, našla jsem ji tady.
      http://akvaristika-horovice.eu/hracky/282-letajici-vystrelovaci-kachna-polyesterova-piskaci-plovouci-hracka.html

      Ona ta kachna nemá při větší razanci psa dlouhou životnost, možná proto to stáhli. Já ji mám hlavně pro Rumíčka a s Tali si ji střihneme semo tamo, a už tak ji rozharašila. nejlíp to lítá tak, že si stoupneš zády do směru, kam chceš aby letěla a mrskneš ji prudce rukou nahoru za sebe, to fakt skvěle imituje střelenou kachnu.
      Ale tohle!! To by mohlo vydržet dýl – máme v podobným provedení ty ufo-lítací talíře a zatím fakt drží

      https://www.balistas.cz/psi-hracka-hunter-divoka-kachna/

  4. Jojo, to chápu, já taky nechci nic extra – ale ona s tím ostatním třeba i ochotně předsedne – ty chlupy jí prostě evokujou, že se to dá škubat, žužlat… no..a ví, že já jí to škubat nenechám, tak s tím většinou zamýšlí odejít někam do ústraní prostě.. Ta kačenka od Huntera je určitě bytelnější, ale myslím, že nebude tak pěkně lítat..

  5. 🙂 🙂 🙂 tvl to už budu za úplného exota, až sebou ještě budu nosit kachnu přivázanou na laně… ale moc díky za tipy..

    1. Mám se Ti někdy vyfotit, když jdu ??
      Teď v zimě je to super výprava, než se člověk oblíkne jak Matrjoška. Ve vyfutrovaný bundě vypadám jak gule s nožičkama a čepice na hlavě vytváří dojem kopečkový zmrzliny navrch. Nohy mám v mrkváčovejch maskáčích, zakončených holinkama 😀 Přepásaná jsem vodítkem, následuje kapsička na dobrůtky, telefén a šnuptychl, na tom visí 1x kachna a 1x házedlo pro Tali. Na zádech mám koženej batůžek s japkama a lojofkama a krmením pro veverky. přístí rok, až si nasuším seno, budu nosit navíc ešče seno!
      NEMŮŽEŠ VYPADAT HŮŘ NEŽ JÁ! Ani s tou kachnou 😀

  6. Uznávám, jsi lepší :-)… já nenosím ten batůžek s proviantem, ale jinak je to dost podobný – zas mám oproti Tobě navíc zablácenou hnusnou stopku, kterou v tomhle počasí když vyperu, je to otázka 24 hodin a vypadá stejně jako předtím..:-)

    1. Vypadám fakt příšerně, ale myslím, že pohybuje-li se žena sama v lese, není to tak od věci 😀 . Kdyby mě chtěl někdo v zimní výbavě ( ta letní je trochu problémek v tomhle ohledu, to má člověk jen tílko a krátkou sukničku) přepadnout, tak pokud ho neodradí můj vzhled 😀 😀 😀 😀 , tak než by se probojoval přes šécky ty vrstvy /pod těma maskáčovejma mrkváčkama mám ešče tepláčky 😀 ) , tak by mu jeblo, dostal by žinfárkt a k ničemu by se nevzmohnul. A to nemluvím o oslizlé bundě na rukávech a pupku, jak mě psi zaprasej 😀 😀

      Stopka nemůže nikdá v tomdle počasí vydržet v nějaký relativně dobrým stavu dýl, jak pět minut. takže 24 hodin je scifi 😀

  7. AAAA pomoc, se tady tlemim…s tím oblečením asi vypadáme dost podobně – já teda od tý doby co jsem si koupila ty vytuněný maskovaný kalhoty 🙂 tak nepotřebuju tu spodní vrstvu těch tepláčků..
    Ty alespoň nepotkáváš lidi, narozdíl od mě… Myslím že všichni “nepejsčí” lidé si o mě myslí svoje a asi i někteří ti co psy mají..
    Ano 24 hodin jsem značně nadsadila :-)- dávám Ti za pravdu, ale peru už když to faaakt nejde, protože to opravdu nemá cenu dělat často..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..