Na Štěpánka

Na Štěpánka jsme to uďáli úplně stejně jako na Boží hod a vypadli ven hnedle ráno.

Který bylo úplně nádherný:

Mouses už tou dobou rajzoval venku a tak se k nám přidal. Naštěstí jen na chvíli, pak nás milostivě propustil a tak jsme pak mohli vyrazit i dál, než na kopeček.

Před tím ovšem musela proběhnout převeliká bitva. Neb Rumíček se ve svý radostnosti zcela nekynologicky zahryznul Brtnikovi do vodítka a jal se s ním cloumat po louce sem a tam :

Bojovali oba statečně a udatně. Vyhrát může ovšem jen jeden, že jo 😀 :

Vidělas to pánčičko? Jak sem já ho zabil? :D
Vidělas to pánčičko? Jak sem já ho zabil? 😀

 

Vydali jsme se na mojí stranu, do mých vod, kam Brtnik skorem nechodí. Vlastně vůbec, jen, když jdeme taklenc spolu. Bylo fakt krásný ráno a mně se podařilo vyfotit pár pěkných náladovek.

Třeba jako ty s názvem Muž a jeho psi. (enem ten kojál mi to tam kazí, jak jsem tetkonc zjistila  a ten zkusím vyzmizíkovat)

A taky kapličku ve sněhu a ranním sluníčku jsem si musela cvaknout (asi po stý, už 😀 , já vím)

A louky u pastvin.

Tam se mi to nikdá nevochodí, stejně jako v  pohádkovým ouvoze, kam jsme zamířili.

A já tam zažila zvláštní setkání – třetího druhu. Potkala jsem něco jako andělský peříčko. Co to bylo, to nevím, nebyla to vločka, bylo to něco zvláštního, co levitovalo a drželo se to poměrně dlouho u mě:

Zvláštní takový to bylo. 

Ohaříci si užívali pobíhání a čmuchání ve sněhu:

A páč byli fšicí komplet hodní, mohl se člověk kochat:

Výpravu jsem vedla já a vokazovala Brtnikovi, kudy chodíme, kde jsem našla jakou houbu a nakonec, že když tudyma vylezeme támdle do toho krpálu, bude to lepší, než zamířit z lesa ven a obejít to po silnici. A tak jsme začli šplhat kopcem a klouzat po zasněženým listí. Musela jsem jen Rumíčkovi osvětlit, že výkopovat momentálně nelze, pokud nechce, abych se skutálela rovnou zase dolů 😀 . Je to tak děsně fajn, pohybovat se takhle volně a svobodně, bez omezení. To je pro mě to nejvíc největší ščestí 🙂 .

Vylezli jsme nahoru a nad chatkama zamířili ještě o kousek výš. V batůžku jsem měla termosku s čajem, pár chlebíčků, trošku cukroví a ………placatku s vaječňákem! Tak jsme si uďáli malopiknik. Ani ohaříci nepřišli zkrátka, pro ty jsem měla dingáče. Ovšem jeden dingáč, co to jako je? Hovořily výmluvně jejich gezichty 😀 . Tak nezbylo nic jinýho, než se bratrsky podělit. 

O kus dál byla vedle cesty taková podivuhodná rokle a tam se ohařiska vyřádili s aportíkama. Oba dva je baví lítat stráněma dolů a rvát to pak zase nahoru. Tentokrát to k mýmu překvapení byla víc Tali, kdo se do toho položil a pádil strání jako poděs a pěkně přinášel. Rumíček  – možná, aby si Brtnik nepřipadal ze hry, po pár hodech zamířil k němu a museli se přetahovat. 

Pak  už cesta klesá a pomalu se vrací dolů k loukám a pastvinám. Když jsme vyšli z lesa, bylo pořád tak nádherně a tak jsme se na loukách ještě chvíli zdrželi a užívali si slunečních paprsků, které teď člověk poměrně dlouho neviděl. A když jo, tak v práci za oknem. Bylo tak nádherně, že se člověku až chtělo křičet radostí. Enemže to by bylo nepatřičný, rušilo by to tu tichou krásu. A tak jsem pokorně mlčela. 

Doma jsme si pak dali čerstvou kávičku a hópli do duchen a na pohádky. Vylezla jsem zase jen proto, abych nandala brsalát a řízky a v pozdním odpoledni vytáhla na chvíli ohaříky zas na louku za Domečkem a rozsvítit svíčku v kapličce. Posléze jsem udělala nějaký to obžerstvení a hodila šíbru zpátky do peřin. Ooooo to jsou krásný svátky, ty Vánočky, díkovala jsem kamsi nahoru v duchu. Pro tohle je právě miluju, pro spoustu času, odpočinku, pospolitosti a pohody. 

16 komentářů u „Na Štěpánka

  1. To byl nádherný den 🙂
    A já si říkám, je to vopravdu Brtnik? Je? Je?Je?
    Páč víš, co mě zarazilo?!

  2. Jojo, zrovna jsem chtěla napsat něco jako: “Nene – Brtník má dlouhý kalhoty…”

  3. 😀 😀 😀 Den a výlet to byl přenádhernej. A potvrdím, že Brtnik to fakt je. Nemohl najít návleky na kolena, který ho zlobí, tak musel vzít zavděk potupně kalhotama. Jinak už zas běhá “nahatej”. Ale to jste teda dobrý pozorovatelé- teda lky, mně to vlastně ani nenapadlo 😀

          1. 😀 😀 a vyzkoumalas? 😀 Dala jsem ho tam sválně právě.

        1. Péřičko jsem zkoumala hned potom – to musí být fakt něco nadpozemskýho… občas se to stává..

          1. Bylo to zvláštní. Byla a nebyla to tvarem vločka, bylo a nebylo to
            strukturou peříčko…. raději jsem se toho nedotýkala a těšila se s toho, že se to prostě drží u mě. Opravdu to levitovalo a šlo kousek se mnou.

  4. Maya nezkoumala jediná co je kojal.Páni on má Brtník dlouhý kalhoty,vyveste vlajku!Me by zajímalo v čem chodí na ples. 🤓

  5. No kojál se u Holomóca, odkud pocházeli Brtnikova babička a dědeček, říká vysílači, stožáru a páč Brtnik byl bidlo odjakživa, říkala mu Babička, že je jak ten kojál 😀

    Na ples spořádaně v černejch dlouhejch. Ale byli jsme enem třikrát – vlastně kecám! Pětkrát – 2x náš maturiťák a 3x synovci.

    1. No jsem to identifikovala jen proto, že mi ten stožár na tý fotce připadal jako jedinej rušivej. Ale nikdy v životě jsem to slovo neslyšela. 😀
      Ale zase jsem našla, že vysílač Kojál je nevyšší stavba na Moravě, člověk se dozvídá pořád něco nového. 😀

      1. No vidíš, i cizí jazyky se tu naučíš 🙂

        Mně se ty dvě náladovky hrozně líbí, budu muset na to sednout a vyzmizíkovat to.

    1. Jo, tohle je přesně ono – mezi nebem a zemí 🙂 a pak to najednou bylo prostě fuč. Koukáš na to a není to tam 🙂

Napsat komentář: Denny Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..