První Štědrý den

První v Domečku.

Byl skvělej. Počásko sice úplně nebylo vánoční, protože v noci začlo lejt, doslova lejt. Slušná průtrž mračen a tak o nějakým sněhu nemohlo být ani zdání, ale to nevadilo. Je tady krásně za jakýhokoliv počasí. Ranního procházení se ujal Brtnik, abych já mohla dochystat to poslední nezbytný. Jako třebas obalit šécky ty řízky a rovnou tu část, která je evidentně jasná, že se nebude jíst o štědrovečerní večeři si i zároveň osmažit. Protože – stejně se to bude jíst pak studený, tak proč se s tím crcat najednou před sváteční večeří. Když si takhle můžu udělat fóra a v čas večeře už osmažit jen ty dvě porce, že jo. Tuhle vychytávku praktikuju už léta a byl to výbornwh nápad, kterej bych si měla dát patentovat a moožná za něj dostat i Nobelofku. Vyzkoušejte-vřele doporučuju. 

Kupodivu se mi letos podařilo i včas zabalit všechny dárky, takže tohle jsem taky měla v cajku a zbývalo tak jen přichystat chlebíčky a obloženou mísu. Aby bylo co zobat. Páč v prasátko už nějak nevěřím a když ho potřebuju vidět, kouknu do zrcadla 😀 . Vánoční atmosféru jsem tentokrát obstarala z rádia a musím říct, že to byl dobrej tah. Pustila jsem svou v Domečku objevenou rozhlasovou dvojku, která mi v průběhu roku dělala společnost při vaření a uklízení a jak říkám, nespletla jsem se. Bylo tam spousta vánočního vyprávění, příběhů a písniček. Moje sbírka koled si tak mohla odpočinout a vánočního dýdžeje a společnost tedy obstaral rozhlas. Nikdy dřív by mě to nenapadlo a jsem nadšená, žejsem to takhle vymyslela.  Vždycky jsem měla ráda v tydlevízi, když se sešli herci a vánočně se klábosilo. Teď už to moc nedávají a nebo, když vzácně jo, tak to prošvihnu. A tohle byla báječná alternativa na celý dopoledne, kdy jsme si třebas sedli s Brtnikem na kafe a nebo vaječňák.

No a potom jsem mohla vyrazit s ohaříkama ven. A nechat tak Brtnikovi prostor pro to, aby si, nebožák, zabalil dárky. Pro samý stavění neměl do poslední chvíle moc času a příležitosti. Vzala jsem si s sebou tydlifoun, že kdyby třeba to bylo k focení, ale… nebylo. Leč tydlifoun mi poskytl jinou vánoční atmosféru –  vzala jsem si s sebou totiž sluchátka a ……. mohla si tak do nich v lese a na loukách poslouchat koledy a dělat vánoce. 

Doplnili jsme dobrůtky v krmelci, oříšky pro veverky i nějakou tu lojovku jsme napíchali na větev. Měla jsem v batůžku navíc i zbylý brambory a taky………..pár vajíček 🙂 . Aby i ti  z masožroutů měli nějakej ten vánoční hod. Cestou jsem ještě stihla telefénem popřát některým z blízkých a domů jsme dorazili akorát, když se začalo šeřit. 

Brtnik už měl taky hotovo, a tak jsme mohli při kávičce a vaječňáku čekat, aaaž přijde čas večeře. Těsně před tím “nanosil Jéžišek” dárečky pod stromeček. Pod stromeček o kterým jsem do poslední chvíle předchozího dne nevěděla, kde bude stát. Měla jsem za to, že to Brtnik nějak vymyslel a napasuje to buď do kůchně a nebo do ložnico-obýváčku. Aspoň mi to tak připadalo, když se tak tajemně tvářil a říkal, že vymyslel supr místo.  Je pravda velešikovnej, ale čarovat, či nafukovat prostor zatím neumí. Takže jsem pak byla překvapená, když stromeček umístil……..

Do předsíňky v přístavbě. Bylaaa jsem z toho popravdě zpočátku docela zaražená, měla jsem fakt představu, že budeme mít stromek tak jako vždy celé dny na očích. Ale pravda – prostor se fakt nafouknout nedá. Tak jsem v sobě musela zpracovat to malý natěšený dítě a pojmout fakt, že prostě letos to tak být nemůže. Ale……..sluší mu to tam, to ne, že ne.

Od  momentu, kdy jsme dali dárky pod stromek nastalo pro Rumouška peklo. Jako správná vižla ví, ví moc dobře, co tenhle čas obnáší. A tak pak značnou část večera strávil takhle:

Na konci už se na to ani nemohl chudera dívat 😀 , jak se nemohl Psížiška dočkat. Když neseděl na pelíšku u dveří,  stál u dveří do přístavby a občas i hlasem zaplakal. 

Musel ešče chvíli ale vydržet, protože se muselo večeřet. Stejně jako vždycky, měli ohaříci večeři s námi. Jen teda neměli tak pěkně prostřeno jako my.

Stejně jako Mouses  měli svou bohatou večeři v miskách. Mouses ovšem povečeřel a nějaká ta nadílka mu byla u jeho pruhatý zadnice a blahosklonně odešel do noci svými kočičími dvířky. Už se jimi naučil chodit ven i dovnitř a zdatně jich využívá. Zjevuje se jako duch, když to nečekáte. Jediný co upozorní na jeho příchod je šramocení dvířek, jak se krz ně rve se svým naditým pupkem, který si na zimu opatřil. Zatím nebyla příležitost ho u toho natočit, ale  je to dost komedie. 

Když jsme si narvali pupky i my, konečně se Rumíček dočkal. A stromeček mohl vydat svoje tajemství. Zde nám ovšem nastalo velké úskalí. Stromeček i dárečky se do prostoru vešly, rozradostněný ohaříci už bohužel tak ne. Hlavně Tali. Hrozilo, že ve svý radostnosti stromeček pokácí. A tak pro tentokrát bylo nutno jejich radost bohužel trochu krotit. A zatímco jindy si krouží prostorem, museli jsme je k rozdávání trošku uklidnit a uplacírovat. Jako vždycky  Tali uchvátily dárky komzumní, tedy ty, co se dají zkonzumovat a Rumíčka naopak měkkouši, protože bylo jasný, že v nich budou plyšáci.

Takže zatímco Tali se uplacírovala v předsíni a chroupala si svoje žužlání (kdy stihla sežrat Rumouškův balíček s buřtíkem nám není známo 😀 ), tak Rumíček se chlubil celýmu světu s Krysou Vasilisou a…..hlavně……….s vystřelovací kachnou!! Tu obdržel od Psížiška z Moravy v podobě balíčku od Peti AP. Byl unešen a nadšen. Nakonec oba vytuhli 😀 

No a my se mohli pustit do rozbalování toho, s čím myslel Jéžišek na nás. A protože jsme oba byli hodní, bylo toho hodně. Ale ten největší dárek, ten byl přímo nad námi. Domeček  🙂 . Nadělili jsme si ho pravda už loni, ale letos poprvé jsme Štědrý den prožili celý v něm. A já doufám, že v něm prožijeme ještě spoustu a spouuuuuuuuustu další Štědrých dnů, který budou i takhle pěkný, poklidný a opravdově vánoční.  A ještě jeden dárek čekal na svoje rozbalení. Aby bylo dodrženo vánoční kouzlo, došlo k jeho rozbalení až hluboce v noci…………….

 

 

19 komentářů u „První Štědrý den

  1. Krásný stromeček máte… a příští rok už určitě bude umístěný i v centru dění , jak to máš ráda😉. Sinďa v určitě fázi už byla z čekání na Psížiška moc unavená – foto přikládám 🙈. – aha tak nepřikládám tady to nejde..

    1. Na svůj Rrramštajní stromeček jsem velepyšná. Páč sehnat černý gule a černý řetěz – to už chce nějakou tu práci 🙂 . Měla to být spíš recese a ve výsledku je to v kombinaci s červenou a stříbrnou, takový hezký a jednoduchý. Jen je mi líto těch dětských kouliček – vč. těch po mámě, který mám v krabici. Ale! Tady budu moct mít stromečky klidně dva, takže ten druhý, bude klasický.

      Voka Sindibádku únavnou z Psížiška! Dej to do diskuze, prosím, prosím.

      1. Příští rok už budeš mít vseeechny koulicky 😉.
        Je to tam – na Sindibadcine fóru ..

        1. Přece nebudu kupovat pelíšek psovi, kterej dřív chrápal na složenejch smrkovejch větvích 😀 😀 :D………………. a dneska chrápe v posteli!!! 😀 nedovoleně navíc. Nic nebude! 😀

          Ad ty pelíšky, jak já se těším, až koupím nový, pěkný a budou mít hezký bydleníčko, ty starý už dosluhujou.

          1. Jojo, Indy si jako štěňátko, když jsme si ji přivezli, vybrala na spaní hadr na podlahu a na pacičky, co ho máme v pohotovosti v zádveří. Do novýho čistýho pelechu se jí moc nechtělo, asi si ho neuměla správně ušlapat, kdežto ten pacičkovej hadr se jí ustýlal hezky. Dodnes si na něj občas dá aspoň hlavu, když už se nevejde celá, a vždycky mě na něm vítá – hodí na něm záda a teď mě vymazluj, nebo tě poskáču, když se mi nebudeš věnovat.

    1. No on byl, Brouček malej, veleneščastnej. On opravdu ví – to se ukázalo ještě kdysi v Prahé, stejně jako věděl Ešátor, že se bude nadílet. Jak stojí stromek má to jasný, musí být v pozoru. A jak se lidi kolem stromu moc ochomejtaj, uuuuž je to tady! Budou dárečky 😀

      1. To je teda vidět, jak byl moc nešťastnej… Je to chytrej chlapínek, ví, že budou dárky…:-)

        1. Jojo, to je vižlík prostě, oni si umí věci neuvěřitelně poskládat. Pak to mají ale možná trošku těžší, když jsou víc člověk, než pes. Kdo ví?

  2. Nejde mi to už dát jako reakci na komentář, tak musím takhle:

    …..Dodnes si na něj občas dá aspoň hlavu, když už se nevejde celá,….

    Jeditíí, pipí “malinká” roztomilá. Já miluju, když vymýšlí takovýhle věci.

    1. Nojo, já jsem trubka, a né anonym. Ona si takhle i říká, že chce na gauč – položí na něj kebulku a zírá, to se jí pak na gauč dá její deka a může nastoupit. Když zírá na vodítko, tak si říká o procházku (ven za branku), a když není manžel někdy delší dobu doma, tak mě dovede do jeho pracovny, abych pochopila, že jí jako někdo chybí, s kým by v tý pracovně pracovala, sama že tam nebude.

      1. Pipinkáááááááááááááááááááááá!!! RUmíček taky takhle komunikuje, když někam chce. Je to pro mě vždycky úžasný. Ale štve mě, že ne vždycky chápu.

        1. No anebo ne vždy lze vyhovět, nebo těžko se vysvětluje, že páník přijde až zítra anebo, že večeři si už opravdu snědla a kdyby furt chtěla přídavek, tak bude klustá. Anebo že ta kachna už doopravdy dokáchala a že ji ani my nepřemluvíme, aby zase něco řekla (15 let stará hračka po dětech, která už asi opravdu umřela, přes Indinu velmi jemnou a vytrvalou péči).

          1. 🙂 Pipi neščastná, já to úplně vidim, ten gezichtík. Jo, to je děsný, když jim člověk nemůže osvětlit, že něco fakt opravdu ale vůbec nejde. A oni mají takovou důvěru ve všemocnost páníkovu!

Napsat komentář: Mirka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..