Dnes si, milé děti, po dlouhé době povíme pohádku.
V jednom překrásném království žije jedna taková psí princezna. Má nádherné šatečky s puntíky a je to moc krásná princezna. A co jí psí pánbůh nadělil na kráse, tak o to ji bohužel pak musel obrat na intelektu. Vykompenzoval to ovšem zase tím, že princezna, ač ne zcela bystrá, je velmi milá a ze života naprosto radostná. Z ničím si hlavu neláme a životem prochází – či spíše prolétává – jako splašený buldozer. Narazí-li na problém, považuje nějaké zamýšlení se nad řešením za ztrátu času a problémem se zkrátka probourá.
Ta princezna se jmenuje Talinka a její dvorní dáma a vrchní páže se dennodenně usilovně snaží, aby se z princezny nestalo strašlivé kopyto, jak jí bylo jakousi zlou sudičkou v zelené kamizole dáno do vínku 😀 .
Byly doby, kdy to vypadalo nahnutě a když se někdo pozorně zadíval, mohl si všimnout, že z Talinky se pomalu, ale jistě už to kopyto stává a strašlivá sudba se naplňuje. Dvorní dáma i vrchní páže z toho byli zoufalí a tak se snažili ještě víc, než nejvíc. Jednoho dne jejich přání a úsilí vyslyšel psí bůh a udělal malý zázrak. Mocně dýchl a tím fukem sfoukl trochu hvjézdného prachu ze Psí hvjézdy Siria a seslal ho v noci na zem do pelíšku, kde snila své psí sny právě princezna Talinka. Hvjézdný prach ze Siria je takovým psím lékem na různé neduhy. A je tak mocný, že dokáže léčit i mozkovou nedostatečnost 😀 . Takže když se následujícího dne milá princezna Talinka probudila, zjistila, že v hlavě nemá úplně pusto a prázdno, ale že tam úřaduje právě ten hvjézdnej prach. A ten způsobil, že princezna se náhle stala nejen milou a krásnou, ale také tak trošku i poznala, že ta hlava, kterou má, není jen nosič na uši a zátka, aby jí nepršelo do krku. A že tím pádem může bojovat se svou kletbou.
A postupem času toho uměla víc a víc, a chovala se líp a líp. A taky, zatímco zpočátku pro ni dvorní dáma a vrchní páže byli otravným hmyzem, který po ní pořád něco chce, do něčeho ji nutí, spoustu věcí jí zakazuje……, tak náhle zjistila, že oni vlastně nemají tak úplně špatné nápady a že to zase není tak hrozný dodržovat královskou etiketu, že je pak ten život najednou takový zajímavější.
Ale víte, jak to s kletbama, milé děti, bývá. Když je některá sudička moc zlou sudičkou, její kletby bývají silné a porazit je, to není jen tak. A tak, když se jednoho dne celý královský dvůr přestěhoval ze svého původního hradu do hradu nového, kde byla spousta novot a krás a úžasností, přestala být princezna Talinka tak bdělá, protože ji všechny tyhle úžasnosti, krásy a novoty zcela pohltily. Sudba se znovu začla nad Talinkou rozpínat a smetla hvjézdný prach do kouta velké princezniny mozkovny.
A to celé způsobilo, že princezna došla k závěru, že některé věci z dvorní etikety, které se naučila, tady vlastně nepotřebuje. Začalo to poznenáhlu…… Vlastně hned po příjezdu královského dvora a nastěhování se do komnat. Princezna naznala, že by mohlo být výbornou zábavou řvát z oken na kohokoliv, kdo kolem hradu projížděl, či procházel. Úplně zapomněla, že správně vychovaná dáma neřve jak řeznickej pes, když mu berou dvoukolák a naprosto se týhle zábavě odevzdala. Nejvíc pak v dobách, kdy měli přes den s princem Rumíčkem hrad pro sebe. To se k němu nikdo nesměl ani přiblížit, aby to v ní nespustilo povykování.
Bylo nutno udělat opatření a tak dvorní dáma rozhodla, že některá z oken hradu potáhne černý mušelín na znamení, že princezna je ohrožení (a hlavně, aby ta krůta neviděla ven a neměla tak puzení řvát na kdejakou babičku, co jde na hřbitov-pozn. autorky) . Po nějaké době došla rozjásaná princezna k rozhodnutí, že v době, kdy na hradě budou s princem Rumíčkem sami, by mohli vyzkoušet, jaký to je povalovat se pod cizím baldachýnem. A ledva dvorní dáma a vrchní páže Brtnik z Brtniků opustili hrad, hópla do jejich duchen a uspořádala si tam rej.
A tak musela dvorní dáma objednat další várku černýho mušelínu a potáhnout jím vždy před odchodem lože. Aby následně naznala, že kletba nad princeznou Talinkou nabírá na síle, protože princezna byla touto novou zábavou tak uchvácená, že ji ani černej mušelín nezastavil a pořádá si tam ten rej vesele dál (jednoho dne dojde dvorní dámě trpělivost a zmydlí jí tu flekatou zadel :D)
Sudička si kdesi vesele mnula ruce a začla čarovat ve své čarodějné baňce, aby dodala sudbě na síle. Takže netrvalo dlouho a princezna opustila další ze svých návyků a dala etiketě na frak. Po dlouhých a dlouhých letech si vyvzpomněla na to, jak ji kdysi hrooozně moc bavilo hrabat se v koších. Co na tom, že to se nesluší, aby správná princeznička dělala takovýdle fujtajbl věci. Však kdo to uvidí, když je na hradě jen ona a princ Rumíček? Dvorní dáma fuč, vrchní páže taky v háji, tak co by se žinýrovala, ne? A vrhla se do toho. Černej mušelín už došel a tak nezbylo dvorní dámě nic jinýho, než vydat královský pokyn, že koš na odpadky musí být vždy z dosahu nenechavé princezničky.
Tou dobou už sudička smíchy slzela a do báňě plivla svou jedovatou slinu. Z báně se začlo čudit a to vždycky značí průser. Ten na sebe nenechal dlouho čekat a naše milá princezna se urvala z řetězu definitivně.
Jednoho podzimního dne, když se dvorní dáma vrátila v odpoledních hodinách na hrad, čekalo na ni překvapení, o kterém neměla dost dlouho nejmenšího tušení. Vstoupili s vrchním pážetem do komnat, kde je princ a princeznička jásavě vítali, jak kdyby se sto rokůch neviděli. Princ i princeznička vyběhli na chvíli do zahrad a když se pak vrátili do komnat, přinesl princ Rumíček dvorní dámě takový prapodivný dárek. Zpravidla jí nosívá na uvítanou některého ze svých plyšáků, ale dnes donesl kus pevného igelitového pytlíku. Vrchní dáma mu poděkovala za tak zajímavý prezent a v duchu si řekla, že to prase princeznička zase rabovalo v odpaďáku, který byl tou dobou pokusně navrácen do komnat. A povzdychla si, že tady už je všechno marný.
Jak moc marný to je, a že tou dobou už hvjézdný prach v koutku velké princezniny mozkovny jen tiše úpí a pláče pod vládou zlé sudby, ale ani v nejmenším netušila. Převlékla se a vyzvala prince s princezničkou, že se půjdou všichni projít. I na procházce bylo na princezně vidět, jak sudbě sílí moc a tak bylo nutno ji neustále připomínat, jak se má správná princezna chovat. 
To ale nebylo všechno. To, nad čím se mohla hnusná sudička bavit vskutku královsky totiž proběhlo už dávno před tím a to na hradě.
A vrchní dáma to zjistila až poté, co se do hradu z procházky vrátili. Vydala se tehdy do hradní kuchyně, aby zajistila přípravy na královskou večeři. Podávat se měla panenka. Vepřová, pochopitelně. Kdyby to byla panenka na hraní, tak by se asi těžko stalo to, co se stalo. Dvorní dáma šla ke dřezu, kam ráno odložila milou panenku, aby tato povolila a rozmrzla. A při pohledu do prázdného dřezu – při dlouhém pohledu, protože prostě nemohla věřit tomu, co vidí- respektive, co naopak nevidí, protože panenka tam nebyla, asi záhadně zmizela!!! – jí došlo, cože jí to ten princ Rumíček přinesl předtím za podivný dárek na přivítanou.
To nebyl jen tak ledajaký igelitový pytlík. “TO BYL STOPRO PYTLIK VOD TÝ PANENKY!!!!! ” vyhrkla dvorní dáma a šla se prohrabat košem, jak ta princezna Talinka. “No jo! Panenka záhadně nezmizela!! Ta kráva nám sežrala večeři!” zařvala na celej hrad rozčílená dvorní dáma. “No to je vrchol, vona už neví, jak nám ten pobyt tady voživit!” hulákala dál na plný pecky a šla poinformovat vrchního pážecího Brtnika, kterej se na nádvoří hmoždil při výrobě betóna.
To bylo taky tak jediný, co mohla udělat. Na todle už je totiž černej mušelín krátkej, milý děti. A vypadá to, že sudička, která už se toudle dobou válí smíchy po zemi a řve, až tím budí ptáčky za sedmero horama, bude mít navrch a z princezny Talinky se vbrzku opravdu stane to kopyto. Páč vono taky už dvorní dámě docházej síly se s tou sudbou prát 😀 😀 . Princezně pak řekla, že je kráva a proto dostane k večeři už jen pekingský zéli, když už sežrala takovýho masa, který navíc ani nemohlo stihnout pořádně rozmrznout. A že kdyby to byla bývala věděla dřív, tak by jí nenalila do pohárku to kozí mlíčko, co princezně tak chutná a místo toho by jí zavřela do hradní věže až zčerná, jak ten mušelín.
No a zazvonil zvonec a pohádky je nejspíš konec. Páč, co už s tou krůtou flekatou, že jo, milý děti. 🙂
Na břiše mi leží Zrzek a je pohoršen jak se mi smichy trepe pupek.
Zapomněla jsem se přihlásit.🤣🤓
To je trest, to nepřihlášení, to je trest za to, že místo, abys hořce plakala, nad osudem chudery princezny, řehtáš se jí tak, že Zrzínkovi tím pádem simuluješ masážní lehátko!! 😀
😂😂😂musím přečíst vnoučatům.. krásná pohádka. Ovšem, dvorní dámo , to je čirý nerozum nechat ve dřezu rozmrzat bez dozoru panenku za přítomnosti flekaté princezny, že🙃. Krásný fotky – na té první to je určitě po tom vymetení hvjezneho prachu z mozečku… Ta druhá je růže kraaasna…
jj, EvaC to napsala velmi správně. Nechat psovi celej den pod čumákem kus voňavé flákoty je ale opravdu značně naivní. Bígla na tebe, naučila by ses i zamykat lednici.
Není to naivní, v Prahé to v pohodě zvládala, stejně jako ostatní naši psi, Bubrdle se to taky naučila. Normálně bylo vždy maso na rozmrznutí ve dřezu, aby to nebylo vyloženě lákadlo. Věnovala jsem nácviku dost času a fungovalo to, jenže s přesunem do Domečku madáme odhodila značnou část naučeného. Viz ta postel.
Nu ona dvorní dáma, byla jaksi za ty roky už zvyklá, že jídlo se z hradní kuchyně neztrácí, ať leží, kde leží, natož ve dřezu, kam je nutný se trošku přeci nej vloupat. A to se v pohádce nezmiňuje, že krom košů, rabuje drahá princezna i misky s věcma na kompost. Tedy rabovala, páč dnes se již pochopitelně milá miska ukrývá, protože to kopyto ji jinak vypitvalo a co šlo, sežralo.
Aaano ano, zatímco na té druhé je princezna v době, kdy byla dobře vychovanou princeznou, půvabnou a etikety dbalou, tak na té druhé už z ní leze to kopyto. 😀
Jsem ráda, že se pohádka líbí, musím přiznat, že když mě tahle varianta psaní přepadne, mám z toho velkou radost a už při psaní se bavím já sama. Škoda, že se neumím smát jako Patrik Hartl 😀
https://youtu.be/ybPOq6XToSQ?t=237
Tuze jsem chtěla napsat samozřejmě 🙈
A dyk máš vlastně pravdu, když je normální, je jak růže krásná 😀
No moje “inteligentní labradorka” taky zvládala maso ve dřezu na rozmražení, tohle flekatý pometlo je ale úplně jinej materiál (myslím teď to svoje pometlo). Takže já když chci nechat rozmrazit maso, schovám ho ho do trouby nebo mikrovlnky a tam ho nechám – to neumí otevřít :-).
No jo, taky jsem to zavedla zpátky. Jen teď nemám prostě ani sílu, ani čas to řešit jinak a dostat to tam, kde to bylo v Prahé. Nejsou kapacity. Ona to už opravdu hezky zvládala. Jako na konferáku bych si nelajsla jí nechat tatarák, to zas tak vytuněný to neměla, jako ostatní naši psi, ale tohle opravdu už uměla. Nebyl problém. Jenže tady neplatí nic 😀
No ale to je prece kazdemu jasny, ze novy hrad, nova pravidla. 😀
No, tak to jsem teda blb, protože já jedu poráde podle starejch pravidel 😀
Pravidla prostě zůstaly v Prahé. Tady se učí všechno znovu, protože tahle postel je jiná než tamta postel a tenhle dřez je jinde než tamten dřez…
Taky jsou předpokládám doma dýl sami a i potom víc makáte kolem Domečku a mají sice lesy a louky, ale zase míň civilizace a mezipsího družení. Takže o to víc je to čekání nůůůda. A hele, maso, postel, či bába za plotem.
Ale tak já to vím, ale napsat o tom pohádku je přeci hezký, ne?
Nicméně nudou tady trpí paradoxně mnohem míň, než v Prahé. Teď v současnosti mají přísun animátorů, a já se jim věnuju naopak víc, než v tý Prahé. Leckdy si říkám, že už jsou spíš přetažený. Zas pak ale jsou po našem odchodu rádi, že jsou rádi. Řvaní na kolemjdoucí už odpadlo – když neberu v potaz venkovní hlídání. Zas na druhou stranu, když jsme nechali něco pánovi od kontejneru na okně, tak řvala tak, že se tam bál sáhnout, takže to jsem na druhou stranu ráda, že hlídá. Ale už nehlídá bezhlavě. A na řešení ostatního prostě není kapacita, to momentálně není primární 😀
Ba ne ne,to není trest na mě ,alébrž na tebe,páč co?Maso ma rozmrzat v lednici,ha a ne při pokojové teplotě.😂🤓Hlavne ze nezdlabla igelit.😇
Enemže v lednici by to rozmrzalo dloouho, já potřebovala mít maso připravený v pokojový teplotě, jak přijedeme domů. Aaaa prt tak leda 😀 . Jo, taky jsem byla ráda, že tenhle bod s igelitem už ráčila vynechat.
Jako prdel na hrnec sedla pohádka. Nanicovaté úterý, kalné ráno, haxna o sobě dává vědět, ale čtu a zvedaj se mi koutky a než dojdu ke konci řehtám se jako kůň. A přešťastné, rozjuchané Tálii na poslední fotce, bych odpustila všecko. Co panička nevidí se vlastně nestalo, že jo.
Evidentně princezně v mozku kromě drilu zůstaly i nějaké buňky pro lumpárny. Je to zlatíčko potrhlé. 🙂
Chceš ji poslat na chvíli? Zlatíčko potrhlé? Mohla bys ji zapřáhnout za židli, ani bys na ni nepotřebovala mít kolečka, mohla by Tě vozit po nákupech. Jen bys je občas pak sbírala ze škarpy ty nákupy 😀 .
Zlatka má pravdu s tím rozmrzáním v lednici – nicméně taky se mi to málokdy podaří udělat s dostatečným časovým předstihem.. Takže maso schované v troubě to jistí 🙂
Jojo, já jen musím použít čistě pouze mikrovlnku, páč jak se znám, přišla bych dom, zatopila v kamnech a zapomněla na to, že se tam rozmrazuje panenka 😀
No coco, byla by rovnou pečená. Akorát ji teda v tom případě tam dávej bez igelitu, jo? Ale to by nemuselo být marný – strčit si maso rozmrznout rovnou do pekáče, obložit nějakým tím kořením a tak a po příchodu jen zatopit a až to začne vonět…
jojo, s tím taky tak nějak počítám do budoucna, ale zatím nemám svůj pekáč, ale…napadá mě teď, že by se tam dal strčit možná ten litinovej hrnec… a kdybych tu panenku stočila do podkovy………… musim prubnout o víkendu někdy. Tetkon mám v plánu jelení plec na smetaně a hambáče jelení.
🙂 🙂 jo tak to chápu…
Já jsem si tam dala před časem sušit ty šípky, ty mi upíknul Brtnik, kterej si nevšimnul, dvířka zabuchnul a já to nevěděla. Hluboce mě tím zklamal 😀 Nasbírala jsem si další, ty se mi podařilo usušit, ale nebylo jich mnoho, tak jsem nasbírala další a ty už jsem si upíkla naprosto sama, protože jsem zavřela dvířka, když jsem zatápěl a pak už je nechala co? zaavřený, milé děti, zavřený. Takže mám prt a ne dárek pro kamarádku.
Mám šišatej litinovej hrnec,stáří cca 35let,používala jsem ho v troubě u kamen na uhlí,používán ho dodnes jak v elektrickém troubě,tak na plotynce.Jedinečná věc.Akorát panvicku z litiny jsem si na uhlosporaku zničila,pac mela dřevěnou rukojeť.Ale tyhle litinový věci se dají koupit i teď.
Jo a počkej až bude mít Mouses dvířka.To nebudeš moct nechat maso ani u stropu.
já právě nemám šišatej, mám kulatej, tak nevím ešivá tam vleze. Ale miluju ho, protože se v něm maso krásně dělá (jen ta tíha) Pánvičku litinovou s dřevěnou rukojetí taky mám, ale ta rukojeť je odendávací.
Mouses bude mít v nepřítomnosti přístup jen do předsíně, páč jsem si vědoma toho, co za veš jsem si nastěhovala do kožuchu 😀
Rumíček neobdarovával, Rumíček normálně sprostě žaloval! 😂
Kuš babo! Musíš to tady prozrazovat? Já to z tý pohádky umazala!!! 😀 😀
Ale jo, on chodí hlásit, tak trošičku, na druhou stranu, pokud se nadechuju, že zařvu a madáme je v průseru, rozeběhne se za ní, aby jí upozornil, že je volána k pořádku a vyhla se tak průšvihu 😀
Jezevce Dulince se muselo říct, že to, co je na konferenčním stolku nesmí, mohl tam být talíř jednohubek a nechala ho,👍 ale když se jí nezakázalo, posloužila si.🙄 Tak to bylo i v autě, kde jezdila na zadním sedadle. Mamka mi jednou v neděli zabalila řízek – do papíru, do mikrotenového pytlíku, který jsem dala do tašky a tašku na sedadlo vedle Dulinky. Zabalení jsem považovala za tak dobré, že jsem jí tašku nezakázala. Od mamky ke mně domů to bylo necelý kilometr, takže autem tak pět minut. Když jsem dorazila domů a nahlédla do tašky, řízek byl pryč.☹🙄
Maso rozmrazuji na dolní polici v ledničce, jen na to musím pamatovat a dát ho tam o den dřív, než kdybych rozmrazovala mimo lednici. Taky to považuji za zdravější, mimo lednici by se mohla vyskytnout nějaká muška nezlatá.😜
Nechat maso v dřezu, tak to byla pro Tálii óbr provokace.🤦♀️
Von asi ten řízek vystoupil?? Sám jako nějak, za jízdy nejspíš, ne? 😀
Taky možný. 😉 Ale Duli byla šikovná i v jiných případech. Jakub jednou přišel s kamarádkou, ona si odložila kabelku na sedačku a šli ještě ven. Když se vrátili, holčina se mrkla do kabelky, a že chybí desetideková mléčná čokoláda, co tam měla. Věnovala jsem jí tedy jednu ze svých zásob. Za nějaký čas, když jsem dělala důkladnější úklid, našla jsem obal od čokolády zastrčený pod sedačkou.😁 Ač je čokoláda pro psy jedovatá, u Duli se požití obešlo bez problémů (nebo že by výrobce podstrčil nějakou náhražku?).
😀 😀 😀 jáááák vona byla čikovnáá, vona to i skovalááá, lalalaááá šikovnáá Dulinkáá 😀 😀
No já myslím, že když tam toho kakaa není moc, tak nemusí být vždy zle. Mi se jednou zlinkoval Murphy po luxusní bonboniéře plněné skutečným fernetem. čokoška byla asi to nejmenší zlo, kocovina byla horší 😀
Ještě jsem si vzpomněla, že Kimča jednou sebrala mamce z válu a sežrala těsto na tvarohové knedlíky, též bez následků. Takže Tali se nedopustila ničeho výjimečného. Když má člověk psa, který dosáhne na linku, tak musí s něčím podobným počítat.
Mila dvorni damo, moc hezky sepsany. 😀
“A při pohledu do prázdného dřezu – při dlouhém pohledu, protože prostě nemohla věřit tomu, co vidí- respektive, co naopak nevidí, protože panenka tam nebyla, asi záhadně zmizela!!!”
Te uplne vidim, jak cumis do drezu a srotuje ti v kebuli. Byla tu, neni tu. Jsem blba nebo co? 😀
Meli a mate to s Tali tezky, ale uz se to notne odlehcuje. V novym hradu vyvadi princeznicka jen setinu nepravosti v porovnani s drivejskem, vid. 🙂
no………. teď zrovna člověče to je mnohem víc než setina. Zas to na ní sedlo a člověk je jí tak nějak šumák. Nepotřebuje, nechce….člověk furt musí tlačit. Škoda, tamto období, co bylo nedávno, bylo moc fajn. Já nevím, asi o tom už nebudu psát, páč pak vždycky vážně přijde otočka 😀 😀
Nicméně jo, koukala jsem do toho dřezu a nějak mi to nedokázalo sepnout, jak to, co to, proč to??? 😀
Hele, chuděra Tálinka, kameru tam nemáte tak nesvádějte všechno na ní jo?
Co když se Rumajzl v době vaší nepřítomnosti promění na nenažrance, který rabuje koše, žere panenky a spí f posteli?
A pak ešče schválně přinese sáček vod panenky, aby to bylo na tu chuděru ! 😀
Rumouš, jo? Vidělas ho, ne? 😀
Kimi
Když má člověk psa, který dosáhne na linku, tak musí s něčím podobným počítat.
no já jsme právě zvyklá, že psy naučím, že nenene. Linka, stůl, tašky, odpadky atd. je zakázáno, že krást se nemá. A věnuju tomu vždy nemalý úsilí a byla jsem ráda, že i Tali dospěla do toho stádia, kdy to brala za svý. Ovšem stěhování nám to značně rozhodilo 😀