Návštěva.

Páteční. Z daleka. Páč se u nás stavil Dennyko tým. Nezdrželi se dlouho, jen tak lehce… na kafe, alko a nealko panáčka a chvíli toho posezení. A předání darůch. Přátelé…. já myslela, že Vánočky teprve budou za dva měsíce. A vono ne, nějak jsme se posunuli v čase 🙂 A byla jsem asi letos nejhodnější, protože jsem dostala spoooustu a hromadu dárečkůch. Koukněte sami.

Nevím, co je bombastičtější – ešivá můj osobní Tilda s nejftipnějším stylovým rrrramštajn mýdlem s nápisem …….. ne, já ho tady asi radši psát nebudu 😀 😀 , nebo nádhernej květník, kterej mi poslala po Dennyky Romča a nejen, že ho sama vyrobila, ale taky ho naplnila spooooustou úžasnejch keramickejch věciček….. nebo ta dýně skvělá a paprika a sobíci…. No prostě se zasejc zbláznili. Jo a taky jsem dostala pořádný kus vynikajícího štrůdliku. Obé jsem z části prosíravě zabalila a šupla do mrožáka – protože pokud se mi nepodaří vyrobit cukroví, bude aspoň něco na vánočním stole – resp. stolku, páč stůl jaksi v našich poměrech je nadnesený slovo 😀 .

Bylo pěkně živoučko v naší pidi kůchničce. Protože to máte pět lidijůch, tři velký čokle a… Mouses. 

K mému překvapení se Koněv v jeho přítomnosti nijak neaktivoval – možná stačilo to jeho krátký rychlý pozdravení, když se za ním Koněv vydala hned po vystoupení z auta. Bylo z jeho strany dost důrazný myslím. A tak, protože ležel, ani ji nezajímal. Zato Tali ji zajímala a ty dvě nány potrhlý se tam furt spolu řezaly jako magoříííí. Rumoušek se svou nemocnou noženkou to měl těžký.

Buď mu hrozilo, že ho ty dvě dobijou – a taky v jednu chvíli Koněvovi vysvětlil, aby se krapet mírnila v projevu, a nebo, když chtěl přežít, byl separé v křesle v ložnicoobýváčku. Což mu ovšem nevyhovovalo, protože chtěl být taky v centru dění a tak se nasáčkoval na mou židli.

Sedělo a povídalo se moc fajně, ale pak už museli jet. Měli před sebou ještě dalekou cestu…. Až k nám na chalupu!!!! 😀 😀 . Byl to poslední letošní zájezd tam, pak už chalupu zavřeme. Vzhledem k tomu, že v tuhle dobu už je topení, zcela logicky, nutností, spálilo by se toho dřeva hodně a není, kdo by ho v současný době nařezal. Aaaa protoooo, proto si naše hodná návštěva přivezla s sebou vlastní jakýsi lisovaný brikety, kterýma si tam topili. No ale! Bylo nutno právě co nejdřív zatopit, aby tam měli teplo aspoň trošku, protože pokaždý, když člověk přijede v pátek, je na chalupě zima. A tak jsem celou dobu byla na trní, ešivá by neměli jet, aby nám tam pak nezmrzli. 

Což se naštěstí nestalo, podle toho, jak se mi v sobotu Dennyky hlásila. Měli oproti minulý návštěvě lůůůkcusní počasí, pravý babí léto a tak si to mohli užít venku u krbu a zagrilovat si, užít si podzimního sluníčka spolu s tichem, který tam všude kolem dost panuje.

Stavili se pak u nás ještě když odjížděli a protože pořád panovalo to krásný počasí, usalašili jsme se venku s kávičkou. Čokle nadšeně rotovali prostorem – tedy hlavně ty dvě čůzy, Rumíčka jsem furt mírnila, protože by bylo záhodno, aby nohu šetřil. Brtnik, starej trapitel fšech zvířat děsně zlobil Koněva. A skončilo to tak, že ji na haxnu navlíknul plyšovýho dudlíka a ona s tím pak zahradou chodila stylem Ministryně debilitní chůze 😀 :D. Jinak neměla na nic čas, protož ejak píšu se opět ty dvě kozy honily a pošťuchovaly. A tentokrát už Koněv Mousese prohnala, takže ten se zdekoval, aby se pak nakonec i vrátil. 

Pohodička s kávičkou to byla, sluníčko nás pěkně hřálo, dobře bylo. Leč šécko má svůj konec, pak už museli  zasejc jet, protože teď před sebou měli fakt cestu dalekou. Domů. Tak doufám, že si to tam zase pěkně prožili a bylo jim tam dobře.

A jak dobře, můžete posoudit ostatně i sami: