Jak jsme psala naposled při popisu zvěřinových „hodů“ s Tali, ale já jsem dokonce už i pif! 😀 😀

Ale taky byste byli, taky. Věřte mi. Protože  teď ty poslední dny jsou to s ní opravdu ohařský hody. A já si to neskutečně užívám. 

V pondělí jsem vyprávěla Brtnikovi to asi nejlepší, co Tali zatím předvedla. A co on asi úplně nedocení. Jemu stačí, že Tali poslechne, ale já si hrozně moc cením toho, že dokáže být ohařem. Konečně!! Víte, je to opravdu krásný pohled, když ohař pracuje, když má možnost pracovat a když mu to jde a je v tom to ohařský srdce. Najít zvěř umí leckterý pes, a poslechnout u ní by měl každý pes. Ale pracovat takhle komplet  u zvěře a se zvěří, tedy najít, vystavit, případně postupovat, připravit tu situaci pro „lovce“ a pak, když je to v reálu i zvěř přinést, tak to umí jen ohař, to je potom opravdu krása. Já zatím nemůžu říct, jak moc trvalýho rázu tohle je, protože víme fšicí, že s Tali se věci dokážou dostat do takovýho přemetu, že se pak jeden nepostačí divit. Ale! Kdyby to bylo opravdu rázu trvalýho…. to by byla taková nádhera.

Museli byste ji v ten den vidět! To byl opravdu koncert psího profesionála a já si toho hrozně cením. O to víc, že to byla zcela samostatná práce a na větší vzdálenost. A já do toho ani v nejmenším nezasáhla a jen se dívala na celý ten dokonalý ohařský koncert. Viděla jsem, jak ji to cinklo do nosu a zapnulo to toho ohaře v ní. Postupovala jak profík a zapíchla se přesně tak, jak to bylo  zapotřebí a nehla, nehla ani brvou, ani jediným svým chlupem, když se těsně před ní z vyšší traviny zvedly dvě srny. Zvedly se koukaly a pak odcházely 🙂 . Dokonalý! Opravdu dokonalý! Aby tý dokonalosti nebylo málo, tak zůstala stát dál a já tak měla možnost užít si další část koncertu. Protože o chvilinku později se opodál zvedla další srna. A ANI TO JI NESTRHLO!!! JI, TAKOVOU BLÁZNIVKU. Zase se ani nehla a dál byla ten ohař profesijounál!!!  Srna tak mohla odhopkat stejně v klidu, jako její předchůdkyně.

Víte to, že ustála ty první dva kusy, to je krása, ale ustát druhou dávku zvěřiny vzápětí, to muselo být pro ní něco hodně náročnýho.  O chvilku později přišla další bomba, který si já osobně cením strašně moc, ale strašně moc. Chválila jsem ji na dálku a ona poté, sama od sebe přilítla ke mně a MOHLY JSME SE RADOVAT SPOLŮŮŮŮŮ!!!! Fšicí tři pochopitelně, protože Rumoušek se k nám přidal. Byla to krása, nádherná a vesmírná a já si to pořád přehrávám dokola, dokolečka v hlavě, jak oblíbenou písničku. Museli byste to celý vidět. Jak to bylo úžasný, od prvního cinknutí do čumesu, až po tu velkou společnou radost. 

Byla jsem na ni neskutečně hrdá. Byla jsem víc, než hrdobec, byla jsem VELKOHRDOBEC. Ta cesta od doby, kdy se mnou – bez autorský nadsázky – mlátila v hysterácích o zem a lítala jsem na stopce jak Mery Popincová, kdy mi vykloubila dva prsty na pravý ruce tak, že dodneška to bolí a leckdy pekelně, kdy stopkou spálila Brtnikovi obě nohy tak, že s jednou skončil u lékařský vědy a po obou má dodnes jizvy, jak když byl v mládí chován někde v cirkusu v okovech, jako muž s obří hlavou :D, do tohodle konkrétního dne, kdy se od první vteřiny až do tý poslední chovala jako ohař, ohař profesijounál a navíc s vazbou na svýho člověka, tak to byla veledlouhá cesta. A taky trnitá často, protože tím trním jsme se prodírali všichni doslova a do písmene i v reálu.

Jsem za to ráda kvůli ní. Protože snad poznala, že je ohař a já bych si moc, ale mocinky moc přála, aby to prozření, to zjištění, že bydlí v ohařským kožíšku,  už konečně zůstalo navždycky a ona si to mohla užívat. A my s ní. Myslím, my dva s Rumíčkem, protože pánik na tohle, jak jsem psala, nehledí. Ale my dva se Zrzavohubcem ano. A tak snad…. snad…………. co my víme, že jo.

Ale třebas můžem doufat, protože hned ten následující den se při procházce úplně tak před námi, že jsem se fakt lekla,  zvedla nějaká echtgold kontaktní srnka a tak jsme všichni tři stáli a pozorovali ji jak…….. no jako v Žoloo a naopak, ona si prohlížela nás. Bylo to moc fajn, takhle ve třech být a být součástí takovýho okamžiku.  Tak teď jen, abych jich pouze a jen přibývalo 🙂