O pozornosti

Tali má tendence, díky svýmu založení,  tý pozornosti spotřebovat docela dost. Proto se to kompenzuje, aby Rumíček nepřišel zkrátka.

 

A protoooo… a protoooooo si to Rumiček, můj malej badatel, vymyslel ještě navíc po svým. Nenapadlo by mě, že některou ze svých dovedností bude umět využít i trošku jinak, než jak ji má naučenou. A musím říct, že když to udělal poprvní, tak jsem za á) doslova čuměla jako puk a za bé) se smála jako blásen. Ale byli byste na tom stejně.

Když přijdu domů, vyřítí se vždycky zvěřinec ven, tam se rotuje, hopsá, případně hlasitě řve. Já se krátce přivítám a pak mažu do pokoje se převlíknout. Od tý doby, co se ohařiska naučili otvírat si ty protimuší dveře, mám utrum v nějakým poklidným převlíkání. Protože zpravidla jeden, nebo druhá vyrve protimuší dveře a nařítěj se zase jako lavina zpátky a přitáhnou s sebou zpravidla i nějaký ty plyšáky, aby s nima mohli rejdit. Pokud jim teda pánik nedovalí housky od paní kuchařky. To se pak venku Tali dáví houskou šprajcnutou v krku a dělá pohyby jak husa, když do ní nacpali šišku a Rumoušek metá přemety nad houskou v trávě. Prostě soubor momentálně zavostalejch tureťáků v akci.

To odpoledne nebyly housky v dosahu, takže nastala ta první možnost. Kdosi vyrval protimuší dveře a nacpali se oba dovnitř, kde jsem je musela odkopávat, abych se mohla vysoukat a nasoukat do kalhot. V jeden moment se Tali vykýblovala do vedlejší místnosti a………toho využil Rumouš. S naprosto neodolatelným gezichtíkem se na mě podíval a……. doběhl ke dveřím a ty ihned zabouchnul.  Mohli byste říct, že náhoda. Enemže to by se nesměl tak moc okatě radovat. Jáááák von to vymysléééél, jááááák von je nejšikovnějšíííÍÍÍÍÍ! 😀 . A pak mě přepadnul a dal mi hubičku 😀

Smála jsem se nahlas a sedla si z toho na gauč – ono to s těma kalhotama na půl žerdi bylo i bezpečnější, jinak bych se taky mohla přerazit. Rumíček tančil vítězný tance a pak mě přepadnul a vohubičkoval mě asi tisíckrát. Vooooon vám měl takovou ale radost, jak to vymyslel a byl tak rád, že se směju. Tali pískala neščastně za dveřima a já neměla sílu jí ty dveře jít otevřít. Jednak jsem se smála tak, že jsem nemohla a druhak – prostě to mu nemůžete zkazit přeci, když si to tak vymyslel. Vyšplhal mi do klína a tam se radostně hlemejždil, jako malý ščenátko.  Prostě věřte-nevěřte byl ščastliv, že si to tak pěkně zařídil a má mě jen pro sebe. 

Řeknete si….. náhoda.Nebudeme přece polidšťovat psa. Jo, souhlasím, nebudeme. Ale to byste tam bývali museli být a hlavně…………… to by to ten malej rezatej hádek nesměl zopakovat. A ne jednou. Má to už opravdu jako cílenej záměr a pokaždý, pokaždý se děsně raduje. Nikdy nezavře ty dveře, pokud je Tali s námi uvnitř. Zavře je jen v případě, že se  madáme vykýbluje ven. Pak hned tam utiká a buchne s nima a zavře je. A pokaždý se z toho děsně raduje, jak si to zařídil a musíme se muchlat a mudlat a já musim jásat, jakej von je úžasnej pán.

No ale………..není snad? 🙂

 

10 komentářů u „O pozornosti

  1. Protimuší dveře to je názef 🙂
    Tlemím se tu a dokážu si ho živě představit….

    Hele já si všimla, že Koněf přišla na to, že když štěká, koťata se schovaj pod sedačku.
    Ona čumí ze sedačky na Hamrkopec.Když někoho vidí, tak štěká, nicméně poslední dobou se párkrát stalo, že štěká aniž by tam někdo byl.
    Taky si říkám, je to škodolibost, nebo?

    1. Je to skvělá scénka, pokaždý se děsně u toho vlní jak bajadéra, řízne těma dveřma a skáče jako hopík. Miluju, když si zvíře vymyslí něco samo.

      Myslím, že i u Koněva je to záměr. Oni umí vypozorovat – však na dobrým postřehu je založená jejich strategie obecně-tedy i v komunikaci mezi sebou, využití situací atd. Takže jo, natuty je to záměr.

  2. To je ale velešikovnej pán a vůůůůbec není škodolibej, že áno 😀
    A je z toho vidět co si tak asi Rumíček o Tali myslí…

    1. Ne, není škodolibej ani trooošánek 😀 😀 . O Tali si myslel svoje hned, jak jsme ji domů přivedli, to si teď nedělám srandu, od prvního momentu dával celým svým já najevo, že to není dobrej nápad. A teď si to nepřikrášluju ani v nejmenším. Nebylo to takový to žárlení domácího na přišlíka, nebo jak byl nespokojenej Ešus, když přišla Bubi, tohle bylo úplně jiný. A já na něm viděla, že tohle hovado flekatý bude těžko rozdejchávat kvůlivá jejímu projevu.

  3. moc se smeju, moc 🙂 jako celkove mas dneska zrejme vtipnou kasi po ranu, protoze se smeju od prvni vety tak z toho cisi ta dobra nalada ale teda to me taaaaaak pobavilo, co rumousek vymyslel, aby te mel jen pro sebe 😀 uzasny, moc dekuju za takovy krasny cteni 🙂

    1. Není zač, je jen škoda, že to člověk v ten moment nenatočí, to by bylo ještě o několik řádů lepčejší.

  4. ” Jáááák von to vymysléééél, jááááák von je nejšikovnějšíííÍÍÍÍÍ! ”
    No pekne si to pospojoval, dyk si ho to naucila ty. “Co udelas, kdyz te nekdo nastve?” – tadaa, nejni blbej, umi novej trik vyuzit v praxi. 😀

    1. No přesně, pospojoval si to a používá to, sám a bez povelu a v situaci, kdy to potřebuje, dostal mě zase 😀

  5. A jeste dumam nad vitacim ritualem u nas.
    “Když přijdu domů, vyřítí se vždycky zvěřinec ven, tam se rotuje, hopsá, případně hlasitě řve. ”
    Troldu oddeluju od Ruzice, kazdej ma svou zonu pokojovou. Se mi to osvedcilo, on chce mit svuj klid, odpocine si od cuzy, ta ho nema jak otravovat, pritom pres mrize spolu muzou kontaktit. Ahoj pejsku, ahoj pejsko, pri prijezdu me uvita Trolda mirnym vrtenim chvostu, pak vypustim Zlababu, ta nema cas besnit, protoze ritual zraci vitaci. Kazdej par grancli a kousek jablicka. Zadny hejkani, rotovani, hopsani, jeceni. Vzorne sedi pod linkou a cekaji, nez se zuju a tak. Docela dobrej ritual, uz mi nehrozi narazenej rypak pri prvnim ohnuti. 🙂

    1. No jo, to by to u nás muselo jít momentálně takhle zařídit, což prostě zatím nejde. Kvůli topení minimálně. A já je ani v běžným režimu nechci oddělovat. Ona ho neprudí, jsou prostě spolu a chrápou a já jsem ráda, že právě jeden druhýho má a nejsou sami, když je člověk v práci.
      V Prahé tenhle zběsilej kolotoč už neprobíhal, ale tady se vyletí na zahradůůůůů a tam je radostný rejdění a přehlídka plyšákůch. Tam je to fajn a já jsem ráda, že je při vítání nemusím omezovat, protože jsou natěšený – jen pokud se dostanou dovnitř, kde je momentálně opravdu hodně stístněnej prostor, je to takový hektičtější 😀 .

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..