Pravila jsem tomu pupikovi mouratýmu tuhle ráno. Když se vehementně snažil vecpat do dveří Domečku, zatímco já z nich vycházela, abych se vydala do prasé. Potmě, protože ráno už tetkonc tma zkrátka je. A když jdete do prasé , musíte fšade zhasnout a pak vidíte úplný prt a ne malýho kosourka, jenž se hodlá procedit dom.
To je u něj drobátek nezvyklý. Takhle ráno vyráží vždycky naopak ven. A když už přijde, tak se svalí v kůchni, chvíli se tam pucuje a pak zas maže ven. Teď to ale vypadalo, že se chce nechat přizabít, povinadž jsem se o něj slušně přerazila. Když jsem se pak obouvala, motal mi kolem kotníků osmičky a pak se mnou běžel k autu. Resp. běžel napřed a čekal na mě u něj.
Kdykoliv se motá kolem auta, mám o něj strach. Zatímco Brtnik nakvašeně, že zdržuju odjezd, murdruje na téma, je to kočka, není to debil, uteče. Enemže nemusí vždy, tuhle byl pod autem a zkoumal podvozek zrakem automechanika. Takže já ho vždycky odvedu dozadu k vratům paní sousedky a říkám mu, aby šel za babičkou. A on jde a buď zmizí v zahradě, nebo se posadí před vrátky a pozoruje to tam kolem.
Tentokrát než jsem došla zpátky k autu, už tam byl zase. A pak zase a zase. A znovu ešče 3x. To už jste i v tý tmě viděli ty Brtnikovy načtvatý záda, že zase zbytečně dělám komplikace. Kašlu na nějaký načtvatý záda, takže jsem Mousese drapla, a on, že se budeme mocinky moc mazlikat. „No tak jako to by nám asi neprošlo hochu, já pospíchám.“, podrbala jsem ho na makovici, promluvila mu do duše a posadila ho na zídku. Jakmile jsem otevřela dveře od auta……….. nastoupil taky a usedl za volant 😀 😀 😀 . To už nebyly načtvatý jen záda, ale celej Brtnik „Ach jo, Mousíís, co s Tebou ty sucháči?“ pravila jsem mouratci. „Mám poslední pokus, než mi manžel exploduje.“ usoudila jsem 😀 a odnesla Mousese zase k plotu sousedky. Podařilo se mi utéct a zabuchnout dvířka od auta dřív, než stihnul nastoupit. Usedl hned vedle dveří a díval se na mě pohledem, kterej mi šrotoval útroby. Bobek malinkej. Bylo to stejný, jako loni v zimě, když jsme ještě odjížděli do Prahé a já ho tam musela nechávat.
Opatrně jsem vyjížděla ven, jak když vezu lustr benátskej nějakej a pak se snažila zaplašit myšlenky, proč toto celý proběhlo. Někdy se v životě dějou věci, který se vám zdají býti komplikací (tohle za komplikaci nepovažuju, ale zdržení to bylo, to jako bez debaty) a vy nevíte, proč se to děje. Třeba proto, aby to směřovalo k nějakýmu dalšímu budoucímu ději? Nebo proto, abyste se naopak do toho budoucího děje nestihli dostat a vyhnuli se tak něčemu?? Co my víme. Každopádně jsem řídila ještě opatrněji, než ofafrněji 🙂 . Do prasé jsem se dostala bez úhony a celej den mi v hlavě problikávala ta ranní scénka a já na toho poděsa furt musela myslet. Kdybych i nechtěla, připomínkou mi bylo několik mnoho neodstranitelných ťapiček na černých džínách a zaprasený špičky bot. Výsledkem pak bylo urychlené objednání dvířek pro kočku a Mouses tetkon bude nosit na krku klíče od domu 😀 .
A cestou domů, když jsme už sjížděli k nám do údolí mě napadla černá myšlenka! „Co když by se mu něco mělo stát, co kdyby to bylo nějaký rozloučení….?“ No, to jsem celá já. A tak jsem se děsně bála, že ho třeba doma nenajdu. ČEKAL NA NÁS NA ZÍDCE!! Sešupajdil dolů a jakmile jsem otevřela dveře, zcela suveréně nastoupil do auta a usadil se mi do klína. Jáá sem byla tak ščastná. Pomudlali jsme se s tím rozjívencem a bylo vidět, že nás taky moc rád vidí.
Jen doma pak na nás čekalo překvápko. Ze dveří se jako vždycky vyhrnula flekatá lavina a pak dlouho nic……. 🙁 . Až se s obrovským vypětím sil, vysoukal ven zrzatej špalíček, z kterýho se stala trojnožka a my měli rázem zcela jiný starosti a místo do sklepa, pokračovat v přípravách na instalaci čerpadla jsme posléze opět sedli do auta a jelo se na veterinu.
o už nebyla načtvatý jen záda, ale celej Brtnik “
tohle nemá chybu :-DDD
je to takovej kočkopes, prďola jeden milovanej.
Jo a Brtnik tejrá zvířátka, to huš víme! 😀
No, to bys koukala, jak umí mít načtvatý záda, Brtnik jeden. Enemže to má prostě smůlu.
No kočkopes mě dneska zardousil v posteli a pak jsem ho ubytovala na zahradě s hroudou sýra, abych mu mohla zdárně prchnout 😀
Brtnik je zvířecí trýznitel.
Chudák Mouses, snažil se vám říct, že Rumíček je chudinka nemocinkatej a vy jste to vůbec nepochopili. 😀
Kočky mi teda do auta nenastupujou, ale když vyjíždím z garáže, monitoruju taky dvůr jak blázen, díky bohu za kameru v autě, jako psa zavřu, ale kočky se můžou zjevit kdekoliv.
No, joooo, von je to malej veterinář, nejen automechanik! To mi nedošlo 😀 😀
Jeho auta hrozně zajímají, já ho jednou asi svezu někam. ale musim mu nejdřív utřít ty jeho zaprasený pacinky – žůžový 😀 .
děsně se bojim, ž eprávě ho přehlídnu.
No přepravku na kočku máš? Kdyby bylo potřeba. Ale tak bez přepravky ho můžete povozit kolem baráku. 😀
Jo mám tašku, do který ho učím chodit, už ho můžu i poponášet, já si právě říkala, že by jel bez tý přepravky -asi nejlíp.
To bych se bála, může se něčeho leknout a skočit na řidiče nebo tak něco, kočku neudržíš v náruči když nechce a představa kočky lítající po autě za jízdy nic moc. Navíc v případě nehody jak někdo otevře auto, tak uteče. Stejně tak u veta můžou být v čekárně psi, co kočky nemusí, štěkne nebo něco a máš kočku v trapu.
já jsem myslela na ten výlet kolem komína, že by jel takhle na klíně. Páč jeho to v autě evidentně asi baví. Ale je pravda, že stát se může cokoliv. Na veterinu bez schránky vůbec, to nenene, to by mě ani nenapadlo. taký blázon niesu 🙂
Tak jsem dnes vyrazila do lékárny pro kompresní punčochu a posléze do drogerie, Goliáše jsem vzala s sebou, aby doma nevyváděl. 😉Normálně cestuje v kufru, kam ho musím zvednout.🤢 Teď zvedat nemůžu, takže jsem mu přichystala celkem pohodlné sezení – sedadlo spolujezdce jsem posunula úplně dozadu a před něj nachystala kobereček.👌👌V obou případech, když jsem se vrátila z obchodu k autu, našla jsem auto s řidičem.🤦♀️😁 Goliáš seděl za volantem a velmi, velmi neochotně se přesouval na svůj kobereček.😜😁
😀 😀 😀 jsem našla auto s řidičem 😀 😀 😀 híííílfeeeeee!!
Nic mu nedopřeješ! Kup mu pod stromek kondiční jízdy.
Jo,jo a ještě auto s automatickou převodovkou, páč von nedošáhne na spojku.😁
😀 😀 😀 😀 náhodou, když můžou psi pilotovat letadlo, proč by se nemohl Goliášek naučit řídit? Ostatně vím že v Anglii?? či v Americe takhle učili útulkáče a naučili.
Esusova
Tyhle cerny scenare si nech laskave, jo? Proste chtel moudrej Mouses jet s vama a pomahat v praci, coby ne, kdyz muze dozorovat i na baraku, jak kmitate! 🙂
Kimi
Pes za volantem je bezva do doby, nez ti zamkne auto. Idealne s klickama vevnitr… 😀
Jinak co nozka panozka tromboticka, vse v poradku?
Suzuki má zamykání docela vychytané, ale stát by se mohlo.😉 Startuje bez klíče, takže je vevnitř nenechávám, většinou je mám od usednutí do auta v kapse. Před lety se mi v Š105 takhle zamkl synek.🤦♀️ Za pomoci policie (tehdy tedy VB) se mi podařilo rychle vyzvednout náhradní klíč a synka vysvobodit.😃
Noha nebolí, minimálně ještě tento týden mám být v klidu kvůli té ledvině, tak to využívám i pro nohu. Problém dělá jen kompresní punčocha, nechce držet, a podvazkový pás na mou figuru je k sehnání velmi těžko.🤢😢
Fifi
No jo, nějak mě to tak šécko napadalo. Jasně, že ten malej smetáček mouratej jen prostě chtěl na vejlet a udělat mi tady v práci ešče větší bordel , než tu mám.
Bys koukala, jak včéra fšicí tři dozorovali topenáře 😀 😀
Kimi
dobře, že noha nebolí a podařilo se to lékařsky hned podchytit. jsem si představila podvazkovou scénku 😀 😀
Ofšem synátor v autě, to by mě asi šlehlo, muselas mít nervy v gatích, co?
Nervy byly, ona škodovka měla nějakou předvolbu zamčení a synek to nedopatřením zmáčknul. Naštěstí nebylo vedro a parkovala jsem přes ulici proti policii, takže oni mě naložili do policejního auta, jeli jsme k našim pro náhradní klíč od bytu, kdež jsem měla náhradní klíč od auta. Tady se naplnilo „Pomáhat a chránit“, synek byl v tom autě necelou půlhodinu.
ty jo zalígrovat se proti policejní stanici, to už chce nějakej fištrón. Synek už tehdá vědíl, kam se obrátit . Možná z tohodle zážitku vychází jeho potřeba pomáhat a chránit? že by? 🙂
No, to nevím, tenkrát mu bylo, pokud mě paměť neklame, kolem pěti let. Potřeba pomáhat se objevila později, na základce, když ho starší kamarád ochránil před šikanou a zavedl ho mezi „bunkráky“ (Kralická pevnostní oblast), kde trávil většinu volna mezi bezvadnými chlapy až do maturity. To volno nebylo leháro, ale když zrovna neprovázeli turisty nadřeli se na úpravách bunkru až až. Pak se dal k hasičům a k tomu si dálkově vystudoval záchranářskou školu.
Kimi – to je ale hezký, z čeho to vychází a hlavně, že se najdou jedinci, kteří se opravdu za ty napadaný postaví.
(my jsme takhle na základce měli spolužáka z hodně početný rodiny – byl adoptován a nějaký smetáci z vedlejších tříd se mu posmívali a šli do něj, a my jsme je drapli a oba dva jsme postupně narvali do díry v podlaze . Rekonstruovali za běhu (to by dneska neprošlo) odpady, který vedly ve třídách, takže ti dva smetáci si užili momentu, kdy nohy měli o patro níž a hlavu a tělo tam u nás. Už si ho pak ani nevšimli 😀 😀
Tak mu přeju, ať při něm pořád a pořád stojí jeho strážnej anděl, kterýho má a dává na něj velikánskej pozor.