Já sem takový ale kopyto!

Ale spíš bych měla napsat, že kráva.

Tématicky by to sedělo mnohem líp a bylo by to výstižnější. Proč, to zjistíte vzápětí. 

Byla středa, bylo poměrně pěkný počasí a já si řekla, že dneska si budeme hodně hrát. A po dlooouhý době vzala místo házedel a různých aportků s sebou čistě jen balonky. Žužlopichlo balonek pro Rumíčka a Čakíta pro Tali.

Je zbytečný asi psát, že Rumíček byl celej divej a jak urvanej ze řetězu a Tali…….. tak tý to bylo jedno, s čímž jsem počítala, balonek jsem brala jen pro jistotu.  V současnosti je jí tak nějak jedno většina věcí vč. mé maličkosti. Má dny, kdy umí zabodovat, ale jinak si  spíš tak jako radši jede svoje. To už je taky asi zbytečný psát, že to člověka prostě mrzí, leč udělat s tím nějak nelze nic.

A tak jsme nechali Taliprda Taliprdem a jeli jsme si to na sebe. (To si pak ale zase připadáte jak macecha od Popelky a zkusíte to, jestli třeba náhodou…. ale aha, tak ne…. a tak si řeknete, že na to kašlete a pak si zas přijdete jak macecha vod Popelky  a takhle pořád dokola 😀 . Kdybych byla člověk, co se psy jen tak chodí, nebudu mít problémy, že jo 😀 )  Čutali jsme si teda s Rumouškem v úvozový cestě směrem nahoru ke kapličce a za ní, kde se cesta svažuje dolů k pastvinám a loukám, jsem kopat přestala. Aby se náhodou nestalo to, že do balonku kopnu blbě a on skončí na tý pastvině. Páč znám sebe sama velmi dobře.

Háháháááááááááááá.

Rumoušek si hrdě nesl balonek, občas počůral nějakej ten trs a obecně dělal děsně důležitýho. Tali se loncala někde vzadu, kde si sbírala padančata, či případně si trhala jablíčka, kterýma se ráda fedruje stejně jako popadanejma švestkama. Tam se to tedy snažím korigovat u těch švestek, kvůlivá peckám. A radši jí jdu natrhat já.

No a jak jsem se tak otáčela na tu Tali, kde se vzadu zdržuje, nevšimla jsem si, že Rumíček položil balonek na zem. Osudová chybka. Otočila jsem se zpátky, zaregistrovala Rumíčka, jak pase balonek, ovšem balonek samotnej jsem zaregistrovat nestihla. To až v momentě, kdy jsem udělala krok a……..už bylo pozdě, už to nešlo zastavit. Chodím děsně razantně, jak generál celý zeměkoule, takže pohyb nohy je velmi energický a bohužel, bohužel mi krok vyšel přesně do místa, kde ležel ten balonek a já do něj tím pádem KOPLA! Oči to vidí, tělo ví, co dělá, co bude následovat, ale ten mozek mě prostě nestíhá a tak to nezastaví. Von to i ví, ví, že má tu nohu zastavit, ale noha si prosadí svoje a ten pohyb dokončí i kdyby na chleba nebylo 😀 . A tím pádem…. ano. Balonek se taky dal do pohybu a bohužel, bohužel do pohybu směr ohrada s krávama.

“DO……..!” Zařvala jsem na celý pastviny, louky i lesy. “A jéjdamane!” špitnul decentně Rumíček tělem a kdybych si toho náhodou nevšimla, upozoňoval mě celým svým já, že se stala velká nehoda, vesmírný neščestí, protože balonek se zautikal za vohradník a tam von nemože. No jenže to podle mě nebyla ta nejhorší věc, která s tím souvisela. Okamžitě mě totiž napadl katastrofický scénář, jak přijde kráva a žužlopicholobalonek požvejká, sežéře a posléze cípne na nějakej žaludeční zádrhel v knize, nebo v bachoru, klidně i v čepci nebo kde, to je jedno, ale prostě může se stát neštěstí. A rozhodně větší, než že přijdem o balonek. 

Sáhla jsem po telefénu a zavolala majitelce farmy. Rovnou jsem ji připravila na to, že mě nebude mít ráda, protože jsem vyrobila komplikaci a bojím se, že bych jí tou komplikací mohla vyhubit min. polovinu stáda 😀 . Ne jasně, ale prostě vysvětlila jsem jí, co se mi stalo. Enemže ona momentálně nebyla v místě, byla v kšá někde a takže mi pomoci nemohla. Mám si prý otevřít tu příjezdovou část na pastviny a pro balonek si dojít. Hehehehehéééé ftipná byla. Balonek byl asi tak třista mil …….no dobře, tak tři míle…. ne míň, třista metrůch??, nevim. Ale prostě daleko od toho vstupu . A pak taky jsem si představila, jak tam zápasím s těma obříma életrickejma drátama. A to nebylo pochopitelně to poslední, co mě tížilo. Tížily mě ty tuny masa a hromada obřích rohů, co se pásla uvnitř. “Se jich bojim, maji veliký rohy.” sem pípla. Pani pravila, že se jich bát nemusim, že jsou hodný, jen zvědavý. Mám na ně začít křičet, zvednout ruce, tleskat a hulákat na ně. Že půjdou pryč.  

Ach jo, ty jo, když je zaženu….. třebas to vyjde. Musí to vyjít, protože prostě ten balonek by mohl některý z nich ublížit.  Jsou tam i telátka přece. Postavila sem se srdnatě proti stádu a začla řvát. Jak hladová kráva jordánská. Tleskala jsem rukama nad hlavou, vyskakovala…….., jestli seděl nějakej myslivec na posedu pod lesem, tak tam už leží cípnutej smíchy. Asi jsem vypadala nejen směšně, ale hodně zajímace, protože to pitomý stádo, místo aby se dalo na úprk, se naopak šlo na mě komplet celý podivat. Úplně šecky ty kravěny pitomý, rohatý, chlupatý se nahrnuly  směrem ke mně a se zaujetím se dívaly, co to tam pro kravskýhoboha vyvádim za představení

Přestala jsem vyvádět a znovu sáhla po telefénu. Optala jsem se paní farmářky, ešivá používají nějakej spešl bojovej pokřik, aby se jim krávy daly do pohybu do pryč. Že u mě to mělo naprosto opačnej efekt a všechny je teď mám u sebe. Paní se zasmála a pravila, že jsem je prostě zaujala a líbim se jim.  No tak to je to poslední, co ale potřebuju. Domluvily jsem se teda, že to zatím nechám být a až půjdu zpátky, zkusím to znovu. Šla jsem teda na louky a celou dobu, kdy jsem měla stádo na dohled, jsem ho bedlivě pozorovala, ešivá se nehne do kšá, když tam nemají animátorku. Nic. No tak jsme šli ještě dál pod les a tam jsme se trošku zdrželi s naší oblíbenou činností, což je apotýrování. 

Tuhle mi někdo vybrakoval tu mou pěstírnu a tak jsem se ani nenamáhala, abych nějak víc hledala. A pak…. joooo, byl tam, kluk jeden rezatej:

Takovej krásnej puclík!
Takovej krásnej puclík!

 

A nebyl tam sám, opodál měl ještě brášku. Skvělý, tak aspoň na kulajdu bude, když už mám tak smolnej den. Obrátila jsem nás pak nazpátek a zdáli se mohla radovat, že se stádo hnulo o kus dál, třebas než dojdu, tak odejdou úplně. Skoro to vyšlo, až na tu malou skupinku. Jedna kráva paňmáma a s ní tři odrostlý telátka. Asi nějaká telátkovská družina, nebo co. Páč proč tři telátka u jedný kravky? Hele já vím, že to tak s největší pravděpodobností nejni. Ale….. Kráva paňmáma stála přímo, ale přímo nad tím balonkem a nějak vám mi to přišlo, že se snaží o komunikaci . Nevím úplně jak to popsat, ale nějak tak to vyznělo. 

Bylo úplně jasný, že to prostě nějak vyřešit musím, jinak nebudu spát. Po týhle scénce fakt ne. Ovšem někdo shora na mě pořád celej život dohlíží a proto mě svěřil do opatrování tomu nejlepčejšímu pánovi, co z nám. Páč ten sice betónoval základy pro tepelný čerpadlo a měl toho za sebou a ještě i před sebou dost, ale pravil, že si nemám dělat starosti, že von tam vleze a balonek přinese. Princové nejezděj na bílým koni, princové vozej kolečko s maltou!

Pomohla jsem mu teda s mícháním ještě dalších dvou koleček a poté jsme se za velkýho šera vydali přes louku úvozem dolů k pastvinám. Vzala jsem s sebou hrábě, abych měla čím odhánět skot, až dole otevře průchod a vleze tam 😀 . Hele vůbec nechápu, jak von je statečnej. Nejen, že mu rozhodně nevadilo, že pár krav se na noc ubytovalo pod stromama kousek od místa, kde ležel balonek, ale taky pravil, že je zbytečný, aby chodil až dolů ke vchodu, že mám čapnout hrábě a pořádně to zapřít.

Ohrada není jen tak nějaká, s jedním pásečkem s életrikou. Je fakt bytelná, tvořená ze tří řad drátů a nahoře s takovým tím klasickým páskem. Ve všem vede életrika a stačí blbej pohyb a už tancujete. Musíte si to hlídat nejen nad hlavou, ale i pod nohama. A k tomu ty obří rohatý stvoření chlupatý tam.

No! Je to statečnej a šikovnej pán, takže tam fakt vlezl, čapnul balonek a uuuuž jsme mohli štrádovat zpátky domů. Uďála jsem mu za to nejlepčejší kulajdu, jakou umim. 🙂 a mohla jsem paní farmářce napsat, že balonek už je fuč. A tím pádem jsem pak mohla taky klidně spát.

19 komentářů u „Já sem takový ale kopyto!

  1. Se tady válím smíchy a musela jsem tvé povídání přeposlat Romče,
    páč tohle fakt nevymyslíš…vony se holky asik bály, abys jim tam nechtěla šéfovat,
    páč ty jseš prostě ta největšejší stračena na světě 🙂

    1. 😀 😀 no! Tak to prostě já v životě už mám, co nadělám? Vsadím se, že kdyby tam šel někdo míň zodpovědnej, tak se mu to nestane a může tam odehrát klidně celej fotbalovej zápas. Já, preventivně tady nekopu…….. a co… nic, je mi to prt platný. 😀
      Možná utvoříme s holkama nakonec nějakou družbu 😀

  2. Pražák na vidlákově! 😀
    Krávy lidi nežerou. Akorát před nima nikdy neutíkej, budou se bát, že vzadu je strašidlo a budou utíkat taky.
    Toho balónku bych se nebála, ty máš veliký balónky a krávy nejsou zas takový krávy aby to zkoušely sežrat.
    Jo a krávy mají školky. Mrkni po nich občas na té pastvině – telata se napojí a pak zůstávají s jednou “tetou”, zatímco mámy se pasou.

    1. Ano Pražák na vidlákově 😀

      Nežerou ale na rohy nabrat můžou a já se nechci dohadovat s celým stádem. A tydle maji ty rohy peeeekelně veliký. Utikání už jsme tu probíraly, pokud půjdou směrem na mě utíkat budu dycinky.
      No bylo to ne moc pravděpodobný, že by to sežraly, ale……..čék nikdy neví a já si to na triko nevezmu, hlavně jsou tam telátka a můžou být zvědavý. zajímací byla ta teta z telecí školky, která fakt nad tím stála, potřásala hlavou a čučela na mě, na balonek, potřásala hlavou. Tak jsem řekla, že ten balonek prostě musí ven.

      1. Maximálně to olíznou, jsou zvědavý.
        Kráva není nosorožec, k tomu bych do ohrady nelezla. A vůbec, u psů umíš přečíst každej ksicht, tak se nauč základy “kravštiny”, občas si nějakou podrbej, prostě máš je za sousedy, tak s nima nějak vycházet musíš.

  3. Bych se nebála, že budou agresivní, ale naopak, že budou přítulný a zvědavý a nechtěně mě ušlapou, jak se ty zadní krávy budou tlačit na ty přední, aby líp viděly :-).

  4. Krávy považuji za hodná zvířata na základě zkušeností s babiččinou záhumenkovou kravkou – klasickou českou stračenou. 😃Zažila jsem i několik telátek, nechávala se růst skoro rok, jalůvky pak šly do kravína, býčci možná rovnou na jatka, možná do odchovny, kde by dorostli do bifteků a svíčkové.😜 Takže v těsné blízkosti těchto zvířátek jsem se už jako dítě pohybovala často, dnes bych se ke stádu iniciativně nepřiblížila, obzvlášť teda k býčímu, před tím by asi bylo záhodno prchnout.

  5. Krávy jsou hodný a nic neudělaj, ale jak jsou obří, tak má člověk tak nějak z nich takovej blbej pocit, takže to chápu. Ale historka moc pěkná. 😀 Myslím, že většina lidí by prostě ten míček neřešila.

  6. Goliášek mi poněkud komplikuje rekonvalescenci, myslela jsem, že průjem jako důsledek stresu z mé nepřítomnosti skončí, jakmile se vrátíme k normálnímu režimu, ale dnes v noci jsem dvakrát vstávala, abych uklidila,🤢🤦‍♀️ takže odpoledne s ním pečovatelka Lenka vyrazila k drvetovi i se vzorkem produktu. Diagnóza – zánět tlustého střeva, takže antibiotika na šest dnů, doufám, že zaberou brzo.😉

    1. Chudinka malej, takže jste marůdci oba….
      Držím palce, ať jste co nejdříve fit.
      Super, že máš dušičku, která ti o Goliáška pečuje.

    2. aj jajjaj! Jak píše Dennyky, ještě, že máš dobrou duši, která tam s ním zašla, jeee hooodná! Moc držím palce, teď ještě zas víc, ať jste oba co nejdřív v pohodě. A taky Kuskus, ať se vyzdravuje. A případní další pacienti taktéž.

      1. Uf! Dnes v noci už čisto, tak prášek snad zabral, drvet též doporučil nedávat dentální tyčinky, že to může být i z nich. Dentálka byla po posledním večerním vypuštění na zahradu pravidelným pamlskem na dobrou noc, tak jsem raději ke Goliho lítosti, samozřejmě, přestala.

        1. Tak hurááá, to je dobře, to je dobře, máte o starost míň.

          a nemohl by vyléčení třebas Dingáč? Dingo sugary jsou taková klasika, pěkně to čistí chrup – jestli není bez zubů, může si pochroupat.

          1. Dingo sugary? To jsem nikdy neslyšela – můžeš mi, prosím, napsat, co to přesně je? Díky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..