Jsem mula

A nebo taky cvok, co věci vůbec nedomejšlí.

Já vůbec nechápu, jak uvažuju. Přece jen tupo opakuje dokola tu samou blbost! Tak proč to sakra dělám??? 

Teď, v létě jsem v dobách horkých dní přestala se svým předsevzetím, že vždycky při venčení popadnu dvě sosny, jako hůlky a přitáhnu tak z venčení nějaký dřevo. Chodila jsem si lesama nalehko jako pán nějakej důležitej a na dřevo ani nevzdechla. Ovšem podzim se nám evidentně přiblížil. My nemáme ještě topení, ale já mám tu Boženku s kterou si vyrábím otop. Leč Božka je akumulátorová a má tím pádem menší výdrž při výrobě otopu, než mám já. 

Takže…. prostě jsem nemohla odolat příležitosti pořídit si otop zcela bez námahy. Nebo teda….. jehehéééé zcela bez námahy…. 😀 Jehehééé. Hele opravdu prostě mám v hlavě šrot asi. Šli jsme totiž naší úvozovou cestou  loukama k lesu a já koukám – sakra… tam se něco blejská v listí….támdle mezi stromama. Ešče aby na nás tak myslivec mířil 😀 😀 😀 . Trochu přeháním, ale myslivec s dalekohledem by to klidně být mohl. Takže ohaříci cvičně přivoláni a k noze a jdem se podívat. Nebyl to myslivec, byla to jakási blyštivá cedulka na stožáru életrickýho vedení. 🙂

Ohaříci se tam začuchali, já si tak stála – opět 😀 a rozhlížela se – a zrak mi padnul dolů, kde vedle cesty……….ležely polínka. Jako nebyly to vyloženě polínka, byla to silná březová větev na kusy, ale přeeesně taková velikost, jakou vyrábíme my s Boženkou. Úplně přesně. V hlavě se udělal vykřičnik a začal blikat. A informovat mě o tom, že přesně todle by se mi šiklo do kamen. Blikající vykřičnik byl natolik velkej a blikal tak vehementně, že zcela přehlušil rozumnou myšlenku, která mi sdělovala, že “Seš teprve na začátku procházky.” Myšlenka evidentně nebyla tak průrazná jako ten vykřičnik, kterej se spojil s jakýmsi hamounstvím. Rozumná myšlenka to ještě zkusila s argumentem, že přece nemám batůžek. Měla smůlu, k vykřičníku se přidala šipka, která směřovala do ledvinky, a vokazovala na složenou velkou plátěnou tašku. “Ta je na houby.” ozvala se rozumná myšlenka. “Kulový, dyk stejně nerostou!!!” odkopnul to vykřičnik a rozblikal se ešče víc. 

Hele jo, fakt jsem to udělala, fakt jsem tak pitomá, že jsem tu tašku vytasila a narvala do ní – ešče navíc nadšeně, jako kretýno! – všechny ty březový polínka a zcela dementně jsem se radovala, jak bohatá jsem. 😀 . Tomu prostě neuvěříte, když víte, že venku fakt nebudu čtvrt hodinky, ale že se se svým pokladem budu vláčet jak idiot lesem a loukama. 😀 😀 No tak prostě, nenaděláte nic. Komu není shůry dáno…. víme, všichni.

A tak jsem se jak prostoduchej jedinec (vlastně proč psát jako prostoduchej, nalijme si čistýho vína 😀 :D)…. takže jsem se já – prostoduchej jedinec , s taškou těžkou jako krááááva vydala na pochod. Když jsme byli v tom lese už, vydala jsem se ke krmelci, kouknout, jestli tam třebas nějakej ten hřib. Tak nic. “Ale co, to neva”, říkala jsem si, “stejně bych to neměla kam dát. ” Trochek jsme to tam stejně ale prošmejdili, nicméně fakt kulový a tak jsem si mohla gratulovat, že aspoň nějakej ten úlovek v tašce mám.

Vyšli jsme na louku a tam jsem sama k sobě už podotkla, že jsem skutečně momentálně mentálně todlencto a třískla s taškou do pažitu. “Budem si hrát, ohaříci.” pronesla jsem a maskovala tak to, že už trošku jako nemůžu. Člověk je děsnej lhář, ani sám sobě to nechce přiznat, že to přešvihnul. A protože jsem mamonář, ani na vteřinu jsem si opět nepřipustila, že bych třeba část polínek tady nechala a vzala je jindy. “Jo, to tak, ešče by mi je sebrala ta osoba, co mi vybrakovala pěstírnu, kdepak nedám!”

A šla jsem házet aportky a dělat nějaký to cvičení, zevlovat můžu příště, že jo. Rumoušek pochopitelně nadšen, Tali taky, ale radši by se viděla támdle u tý myší díry, nebo možná spíš u týdle a ta vzadu, tak je taky zajímací…. Nicméně mohla jsem si poté říct, že jsme se dneska až tak neflákali a taky, že už můžu tu tašku nastěhovat zpátky na to rameno, kde se bude zase hezky do něj zařezávat.

První, kdo byl nakonec ovšem zařezanej jsem byla já. Úplně nejdřív proto, že jsem opodál v trávě narazila na…..pana křemeňáčka. Jé jé jéjé, to sem měla ale radost. Asi aby bylo zadost učiněno i té rozumné myšlénce, která na začátku hájila verzi, nebrat polínka, nebrat polínka, nebo se z toho…. . Tak aby vokázala, že měla pravdu, naištalovala mi do cesty takovej krásnej kousek. Znovu jsem třískla taškou do pažitu a šla toho krasavce vydloubnout. Okamžitě se mi v hlavě urodil plán, co si s tou jednou houbou počnu. A najednou mi ta taška tak těžká nepřišla 😀 

O kousek dál mi přišla ještě lehčí, když před námi z vysoký trávy vyběhly tři kusy srnčího a já byla zas jak zařezaná z toho, jak hezky Tali poslechla. Dobrý to bylo, bezvadný to bylo. A tak jsem si pak mohla jít s hlavou v oblacích a ničehož mě netížilo. Ba ani ty polínka. Takže jsem se mohla těšit plán, co já s tím křemeňákem, kterýmu  jsem mezitím nechtěně urvala hlavičku, udělám. Vymyslela jsem si  totiž takovej velmi rychlej a úspornej recepís, kterej hodím do příštího článku.

 

 

 

9 komentářů u „Jsem mula

    1. Ano, ano Raven, tohle je Boženka a jsem z ní unešená. Je lehounká, opravdu ji lze držet jednoruč a dobře řeže, umíme spolu nařezat i tlustší větve. Já s motorovkou ráda, ale je to těžký a navíc tady na ni nemám vhodný místo, kde bych mohla bezpečně řezat, tohle je supr. Nařežu s ní na jedno nabití obří koš – bramobrák – plnej opravdu polínek. Když řežu něco míň tlustýho, nařežu ty obří koše dva. Můžu doporučit.

  1. PetroK, děkuju za doporučení. Dříví na zimu jsme dřív řezali na cirkulárce, to mě bavilo. Za den toho byla hromada. A pak se kusy štípaly na polínka sekerou.
    Máme zahradu ve svahu a tak většinou lezu po stromě, když chci něco prořezat. Potřebuju proto něco lehkého a snadno ovladatelného. Tahle pilka by mohla být řešení.

    1. Jo to je přesně ono, jen se nelekni toho maličkýho listu, to mě fakt zarazilo, ale umí si to poradit.Lehounká je, do koruny jak dělaná .

  2. Tak jsem doma, ale moc dobře mi není. Mám být cca 3 týdny v klidu, tak se budu snažit. Moc díky za podporu. Goliášek byl nadšen, ale jak byl ve stresu, tak se teď navečer pěkně pos…l. Je odkázán na zahradu, tak doufám, že bude pršet

  3. Kimi, chudero malá, tak aspoň žes už doma a Goliášek si nemusí stýskat . Moc držím palce, ať je vám oběma líp.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..