Kdo rozhoduje o tom, co budeme dělat?

Mouses.

Pak se někdo může divit tomu, že se mu říká Hitler 😀 A není to právě jen kvůli jeho knírku 😀 . Ba neee, já teď krapítek přeháním, ale s láskou. Protožeee, protožeee v tuhleten pátek to byl mocinky moc ňuňu kocourek. 

Já původně chtěla, aby s námi šel hlavně Brtnik, na tu páteční procházku. Protože jsem chtěla, aby po tom alergickým ataku taky trochu odpočíval. Jenže………. Brtnik….prostě, no. Snad víc říkat nemusím, takže je vám jasný, že on s námi nešel. Asi, aby mi to nebylo líto, tak se bez ptaní k nám naopak přidal právě Mouses. Takže i tentokrát rozhodnul, že do lesa se nejde a budem na loukách. Sice mi to nevadí, na loukách jsem ráda a hodně často, ale přeci jen bych si ráda o věcech rozhodovala sama. Ale není mi přáno 😀 .

Myslela jsem si – vzhledem k tomu, po tom slejváku, co byl ve čtvrtek – že to zapíchne hned za Domečkem, protože ta vysoká tráva je mokrá. Neb poslední dobou se mu do tý mokrý trávy až tolik nechce. Ale … udělal něco nečekanýho, co ještě nikdy ne. A nebyla to pro ten den jen tahle jedna věc, kterou mě zaskočil. Přiběhl totiž ke mě a úplně jako ten největší ňuňu mazlíček, jak to vídáte v různých jůtůb vídejích, se mi opřel o nohu, natáhnul pacičky nahoru a tvářil se sladce a pravil, že “Pochováááát, prooosíííím!”

No a můžete odmítnout? Když se na vás kouká jako to nejroztomilejší stvoření?? On, zrovna on samostatná jednotka, Somoza a diktátor největší, který o nějaký mudlikání téměř vůbec nestojí? Ne, vážně nemůžete, to nedokážete. Rozněžněle pípnete: “No potěěm ty malinkatej raubíži!” a popadnete ho do náruče. A von se vám tam tak pěkně stulí a ducá do vás hlavičkou a je to ten nejotomiloučtější koťouleeek, jakej kdy po světě běhal! 😀  . Je, vážně je, museli byste ho vidět, diktátora malýho. A tak jsem šla loukou a šmrdlala si hubu o tu jeho makovici, až mě ty jeho jemný chloupky rozkejchaly.

Nechal se nést hodně, hodně dlouho a celou tu domu šmrdlal hlavičkou o moje rameno, nebo bradu. A nebo se rozhlížel, jak to na těch jeho latinfundiích momentálně vypadá 😀 .  A já si tak mohla ukradnout jednu letmou hubičku, kterou jsem mu lípla na šošoli, jako to dělávám ohařům. Jenže od nich mi nehrozí, že se na mě rozčílí 😀 , tady jsem si to musela fakt ukrást 😀 Řídím se tím, že všeho s mírou a tak jsem ho pak na cestě už položila, ať taky pěkně ťape po svých. Stejně jsem chtěla mít “volný ruce” pro ohaříky . Kupodivu se tentokrát ani nekonala komentovaná procházka, resp. trochu komentoval, ale bylo to s mírou. Hodně se motal kolem mě a šmrdlal se mi o nohy. 

Když jsem se zastavila, abych se jako vždycky kochala, nehnul se ode mne, ducal furt do mě tou svou makovicí. A já ho prostě do tý náruče pak zase musela vzít, vrněl jako kolovrátek. A protože pro ten den měl evidentně mazlivou a nosivou, vyřešil to při další zastávce, kdy byl zase na zemi,  s razancí sobě vlastní. Podíval se mi do gezichtu a……….pak po mě prostě vyběhl nahoru na rameno. Ani jsem se nestačila divit. Čemu jsem se naopak podivila dodatečně, že byl natolik rozumný, že téměř nepoužil drápky. Vyběhl opravdu jemně, jen na posledním úseku se trošek přichytil.  On, kterej může s přehledem tančit na Chačaturjanův Šavlový tanec, páč ty svý šavle používá velmi často. Aspoň tedy, že už ne při podávání jídla, ale jinak hrát si s ním holou rukou je nemožný. Z hola 😀 

Bylo to od něho hodně překvapivý. Je to samostatná jednotka, na nějaký důvěrnosti zpravidla nemívá čas, či náladu a já to respektuju, nenutím ho do ničeho. O to víc si pak užiju takovejhle malinkatej sasrak. Usalašil se mi na rameni a to poměrně stabilně, takže jsem se mohla celkem pohodlně pohybovat . Úplně jak ta stará čarodějnice. A on způsobně seděl. Příp. ducnul makovicí do tý  mojí. Byl to zase takovej malej okamžik plnej vzácný intimní důvěry, kterou on tak nějak nepřekypuje. Nemá velkou potřebu tulení se a mudlání. To, že vás oblibuje, dá najevo spíš lehkým – a pravda láskyplným – okusováním. Ale mudlání je asi projev zženštilosti, či čo.  Nebo teda spíš zkoččilosti v jeho případku. 😀 . Zkrátka tyhle jeho projevy jsou vzácný jak Betlémská hvjézda a tak si jich je nutno užít. O to víc, že pro ten den tímhle přímo hýřil.

Zkazila to Taliprdka. Až se mi chce říct, že jako vždycky. Páč ona má prostě dar pokazit, co může. Teď se prostě rozhodla hodit vidle do přivolání.

Já uznávám, že předtím se zachovala úplně suprově, když se nechala odvolat z teplý stopy po srnci, který se chvilinku před tím zvednul Rumíčkovi před šňupákem a byla ho tak “plná tráva” . Za roky soužití s ohaříkem používám to, že když pes poslechne, může si pak proskenovat místo, kde se zvěř zvedla. Ale zase – všeho s mírou. Takže když jsem po značné době pískla, měl se konat návrat k mojí maličkosti a místo toho jsem se dočkala letmého pozvednutí obočí, tak přesně na kontrolu toho, kde se nacházím a posléze se, na rozdíl od Rumíčka, který okamžitě připlachtit, rozhodla, že ji nějaký moje pískání netankuje. A tak Mouses musel chudera urychleně dolů do pažitu a já bleskurychle zamířila k delikventce. 

Měla pak už smolikof a až domů šlapala pěkně u nohy. Nicméně ten křehký moment s Mousesem na rameni už byl pryč. A on už si chtěl jenom ťapat po svejch, když jsem ho tak potupně pod lesem sundala. V úvozu na Domečkem se pak dokonce odpojil. Ale na zavolání vyskočil zpod šípku s výrazem – “Tady sem, to sem Tě dostal, co?!” a obříma skokama, jako ten skutečnej panter se hnal vysokou trávou domů. Čekal na nás na opukový zídce od naší zahrady. Takovej milej, sladkej kocourek, to byste koukali! 🙂

Už nemožu!
Už nemožu!

 

Opět chrápe na hlavě :D
Opět chrápe na hlavě 😀

23 komentářů u „Kdo rozhoduje o tom, co budeme dělat?

    1. Jo, je to osobnost, která dneska dvakrát vystěhovala Taliprdovou z toho velkýho ležení pod oknem. Tak pak pípala, že nemá kde spát, tím pádem jsme nespali ani mi. Jak já se těším, na tu ložnici! 😀

  1. On je tááák slaďoučkej!
    A pelechy máte mít tři, nebo radši čtyři. To se přece doporučuje, počet pelechů = počet zvířat + 1.

    1. A my jako budem pak spát kde? Už takhle se tam nehneme. A navíc spratek mouratej má svůj vytuněnej pelíšek z pravý ovčí kožišinky. Je mu to málo, nasomruje se k Taliprtce (páč Rumouš by ho hnal svinským krokem, to už zjistil, že budit ho teda nebude 😀 ) a pak se tam rozvalí, zmetek jeden pekelná a vyšťourá ji ven. 😀

        1. Von je tak chudáček. Celej den chrápe, my musíme vstávat. A s těma třema to teda rozhodně nejde 😀

  2. Je moc pěknej. Už asi dostává rozum, kocouři jsou obvykle mazlicí a chovací, ale samo to neplatí na koťata. 🙂

    1. Tak myslíš, že jako se k tomu mazlení nějak dopracujeme? To by bylo fajn, nechci ho nutit, ale člověk má tendenci ho pomuchlat, enemže nikdo nechce vzít štafetu po Žižkovi, že jo. Ale dneska ráno se vycabil na záda a jak jindy nejde ho – protože to nemá rád- v týhle poloze pohladit, tak si dal chvilku říct, utla jsem to po opravdu chvilince, aby se nedostal do fáze rozhořčení.

  3. Miláček Dolfi. 🙂 🙂 Z něho ještě bude na staré tlapky mazel.
    Já se dělím o maso s nemocniční toulavou kočkou, poloochočenou strakou a tuhle na mě z trávy jukl zajíc, přivřel očenka a dělal se neviditelným. Už suším na topení patku chleba. Doktor mě odpoledne načapal jak šmajdám venku po areálu nemocnice, ale neříkal nic. Dvacet minut, půl hoďky, více zatím nevydržím, ale trénuju pilně. 🙂

    1. Jééé Kuskusi – ty tam máš malou ŽOLOO? To je moc dobře, to se to potom mnohem líp uzdravuje. Tak co, dal si zajda patku?
      Krásně, krásně trénuješ a jsi nejšikovnější! Šunčičku by to chtělo, dát si za odměnu 🙂

      Říkala jsem si, že Mousesovo vyprávění oceníš a bude Ti při uzdravování ku nápomoci. Mám teď nějaký vídejko, tak se můžeš těšit.

    2. Kuskus
      soucítím s tebou, mě to asi taky čeká, operace kolene, ale vyhýbám se tomu, páč si to s Connie neumím představit.
      Co ti tam operovali, jestli to není tajné teda?
      Držím palce ať si co nejdříve fit a můžeš zase “skákat přes kaluže”

        1. Tak ono to zlobí čím dál tím víc 🙁
          Ale chci nejdřív zhubnout, no uvidíme co a jak.
          Páč to je opravdu dlouhodobá záležitost a u toho předního křížového vazu opravdu nejvíc záleží na rehabce a cvičení po operaci. Nic se nesmí uspěchat.
          Blbý je, že to druhý kolínko mám taky vyvrklaný a to by mělo po operaci fakt záhul….

          1. Ty jo, no tak by to asi chtělo teda asi co nejdřív, což? To je prekérka. A na jak dlouho vlastně celej ten proces operace+rehabilitace zhruba je?

  4. Kuskusííí, sláva, vylezlas z nemocniční nory a podala o sobě příznivou zprávu! 😀
    To je fajn, že trénuješ a že se lepšíš :-). A že sis našla zvířecí kámoše.
    Budeš ještě nějakou chvíli v nemocnici nebo pojedeš na nějakej rehabilitační pobyt?

    1. Mili, mám ještě měsíc na rozhodnutí, zda o lázně požádám.
      Uvidím jak bude postupovat rehabilitace a nakolik bude kolenko fungovat.

      1. Je v tom nějaký zádrhel, proč jet/nejet? Kdyby to jen trochu šlo, tak myslím, že lázně by byly vhodný a ku kolénku a Tobě zase nápomocný při uzdravovávní, jako ten malej zvěřinec, co tam teď máš.

  5. Esusova
    Pekne te ma vycvicenou, roztomilik jeden. 🙂

    Kuskusova
    Hojiva sila zviratek venkovnich se jiste odrazi v tvy rekonvalescenci. Tobe nekdo da piskutek, ze statecne smajdas? 🙂

    1. Piškůtek ne, ale dostala jsem obrázek, bo mi včera vytahovali skobičky a byla jsem statečná. Si dělám prdel. 🙂 Mezi námi, více štípala dezinfekce a taky už si umím píchat do břicha injekce, heč. Feťáci jsou borci, do žíly bych to nedala. 🙂

      1. néééé ty jo, si fakt pícháš injekce?? Ty jsi stejnej blásen jako Louk ze Zvířetníku, ta se pomalu sama taky operuje 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..