A návštěva přijela

Aby byl řád a běh světa zachován, tak když my jsme končili dovolenou, tak někomu jinýmu musela logicky začínat, že jo.

Tohoto nelehkého úkolu se chopila chudák Dennyky, která spolu s Františekem a její kamarádkou Romanou vzali na svá bedra to, aby koloběh dovolených pokračoval dál 😀 😀 😀 A protože předávka dovolenkovýho štafetovýho kolíku musí proběhnout hladce a bez škobrtnutí, dojela si pro něj do našeho kraje.

Neboli – oni byli ta návštěva na chalupě. A protože zahrada a přilehlý polnosti jsou rozsáhlý a Koněf od Denbyky je mladý trdlo, který to sama nevohlídá, přijela jí s hlídáním pomáhat důstojná psí dáma Kerinka, která patří Romaně. Takže tři z tanku a dva psi, tak nějak by se to mohlo nazvat tahle veselá grupa. 

Přijeli v sobotu a než stihli dorazit, stihli jsme si my s Brtníkem a ohaříkama zajet do Žatce na zmrzku. Cestu jsem celou důležitě a s nervovým vypětím 😀 odřídila já. Od Domečku na Chalupu, kde jsme pěkně otevřeli okna, ať to větrá, já jsem rozhodila vypraný přehozy a potahy a deky, ohaříci to prokontrolovali šécko tam a už se pokračovalo plynule dál. Do Žatce jsem ešče nikdá nejela a byla jsem vyplesklá dostatečně. Nicméně dojeli jsme bez úhony až k naší oblíbený cukrárně.

Já vyskočila ještě pomalu za jízdy, abych stihla ještě otevřený krámek s domácíma potřebama protože tam mají úžasný věci – puntikatý hrnečky, srdíčkový hrnečky a talířky /žádná slaďárna, nebojte, jednoduchý lehký dekor/, smaltovaný nádobí, kvašáky a milijárdu jinech nezbytností. Vždycky musím dovnitř a vždycky něco koupit. Tentokrát jen dvě sklínky se špuntovacím zavíráním a naběračku. Bože já se tak těšim, až budu za čas zařizovat tu novou kůchňu! To bude, budu jak narkoman, když si střihne zlatou lajnu 😀 .

Brtnik mezitím zaparkoval ve vedlejší uličce a mohli jsme jít i s ohaříkama na tu zmrzku, co jsem jim slíbila. My už jsme tam štamgasti. Hlavně u jedné paní, která  momentálně doma choří s operací kolen.  Resp. teď je nějak po tý operaci. Miluje hlavně naše ohaře, vždycky když se prodávalo z okýnka, halekala na ně, museli jsme je pustit a oni ji v tom vokýnku přepadli a  zlíbali. Ne od hlavy až k patě, protože paty měla za okýnkem, ale tu hlavu jí voblemtali dostatečně. A Rumouš měl tendence se tím vokýnkem provlíknout za ní 😀 .

Teď ji momentálně zastupuje její syn. Ten byl minule konsternován – nebo aspoň tak působil – když jsem po nákupu kávičky a zmrzliny pro nás, požádala ještě o dva kornoutky zmrzliny pro ohaříky. Tvářil se nesouhlasně, ale ujistila jsem ho, že todle přežije, stejně jako přežil jiný věci hrozný v životě 😀 . Už se taky známe, tak jsem si to mohla dovolit. Dumali jsme tehdy s Brtnikem, proč ho to tak rozhodilo. Protože psi mu jinak evidentně nikdy nevadili, naopak nás  s nima zval dovnitř. Došla jsem k názoru, že třeba je tak nasměrovanej, že mu to možná přijde v porovnání s chudýma dětma, který na tu zmrzku nemají, jako rozmařila prasárna. Což má v podstatě jako i pravdu, pokud to tak vnímá, s tím souhlasím.  Byla jsem tudíž překvapená, když tentokrát po mojí žádosti, že chci zase zmrzku pro čokle, a že doufám, že to zase přežije, se vytasil se dvěma mističkama, do kterých štědře ohaříkům nandal obří kopečky. A možná i větší, než ty na lidský mističky 😀 . A ta teda byla. S vlašskejma ořechama. Aaaach. Plus k tomu ta výborná kávička. Člověk už si nemůže přát víc. 

Tali se s tím neprděla a zmrzlinu do sebe v podstatě tak jako vcucla a následně vyříhla tu misku, co se jí vzpříčila v krku 😀 . A úplně neščastná, jako malý dítě, který si sežere bonbóny a pak zoufale kouká na sourozence, který si je šetří, tak úplně stejně vona koukala na Rumouška. To je náš malej labužník, takže on opravdu poctivě ten svůj kopeček lízal a pomaličku si vychutnával každej atom tý dobroty. Pro hroudu emocí ve flekatým těle to bylo něco jako mučení s názvem: Žhavení lebky zvané budík! 😀

Rumíček svým distinguovaným projevem upoutal dvě dámy, který taky mířily do cukrárny. Zastavily se a rozněžněle se nad ním usmívaly a rozplývaly. Tali nabyla dojmu, že na ten pomalu se zmenšující kopeček v Rumoušově misce už se stojí fronta a propadla čirýmu zoufalství, že jí to ty paní sežerou 😀 Emoce v ní vždycky rozproudí energii, která musí ven. Buď prděním, nebo jódlováním. Teď využila obou možností a tím to učinila ešče zajímavější 😀 . Pak si k nám na chvilku přišel sednou pan cukrář a překvapil mě vyprávěním o svých psech . Má dva, z toho jednoho vykoupili s přítelkyní od jakými ženský jééébnutý do makovice (pardon) , která psejka týrala. Užil si Rumíčkolíbání, neb Rumíček mu šel projevit svůj vděk za výbornou zmrzku, zatímco Tali pucovala opuštěnou  mističku tak, že z ní málem nic nezbylo. Z tý mističky. Pak už pan cukrář musel běžet zpátky do cukrárny. 

A my se vydali do starých klikatých žateckých uliček, které pro mě mají neuvěřitelný kouzlo. A jsem ráda, že to město umatlaný, rozbitý a špinavý, jak jsem ho kdysi dávno poznala, postupně roste do krásy nejen na náměstí, ale právě i v těch starých klikatých uličkách, kde najdete nádherný domečky. Leckdy ještě v umazaným kabátku, ale už ne všechny. Pro ohaříky to byla příležitost pohybovat se zase jinde než v lesích a na loukách, což jako původně městští psi uvítali.

Během kávičky jsem se dozvěděla, že grupa s názvem – Tři z tanku a dva psi – je ještě na cestě v dálavách a tak jsme se dohodli, že my dojedem na chalupu- teda já dojedu na chalupu, tam s ohaříkama vystoupím  a Brtnik pojede pracovat do Domečku. 

Trošku jsem to ještě v chalupě pofackovala a připravila na příjezd návštěvy a šli jsme si hrát na louku s ohaříkama. V zápalu bojů o talíře jsem málem přeslechla, že přijelo auto. Zahulákala jsem na Dennyky, že se potkáme vně zahrady a uuuž to šécko letělo, co mělo čtyři nohy. Nastal obvyklý rumrajch a vítání, až nakonec mohl František i s autem zajet dovnitř a mohli jsme tahat věci z auta. Za mohutný asistence všech štěkavců. Je toho vždycky tolik, co se po příjezdu musí – jak na lidský straně hřiště, tak na tý psí. Takže trošku chaos asi. 🙂 . Tři z tanku se ubytovali a psí návštěvníci zkoumali okolí. Pak jsem Romanu, která u nás ještě nebyla, provedla zahradou, a pochopitelně před tím i chalupou. Zdá se, že jsme snad všechno uvedli do stavu, aby se jim tam hezky dovolenkovalo. Aspoň mi to holky říkaly, tak já jim věřím. 

Zašli jsme i na louku  a já se tady mohla pochlubit “cizím” peřím. Nebo úplně cizím ne, protože to je Brtnikovo dílo, že jo. Ta kaplička. Je pořád stejně krásná  a ztepilá a pořád ještě má svou lucerničku, nikdo ji nešlohnul, za což jsem moc ráda. Holky dostaly “úkol” – když si vzpomenou, rozsvítit tam svíčku. Stejně jako jsem je nabádala, aby si svíčky porozsvěcely vždycky v chalupě. Lucerniček a míst pro svíčky je tam habakůk. Dali jsme si kávičku a já už pak zamířila směr domů, protože jsem chtěla, aby František, který mě tam vezl, už se taky mohl pustit do dovolenkování se vším všudy, tedy i s tím, že si dá pivko a hlavně pohov. Však se ještě určitě uvidíme. Dennyky slíbila uklohnit svou výbornou kapustnicu a tu si prostě nesmíme nechat ujít. 

 

P.S. Takhle to vypadá, když se návštěva zblázní: 

Aneb dostali jsme spoustu darů. Rrramštajní pívo – uznejte, že je to pecka! A taky Rrramštajní želatinový bonbónky!! To je vůbec pecka. I tím názvem 😀 Jsou to bonbóny vinné (a jak je vidno černé 😀 ) a pojmenované jednou z písniček – Wilder Wein – neboli Divoký víno. 😀 Miluju tyhle nápady. A miluju taky želatinový bonbónky…. enemže  nemůžu přece sníst takovou vzácnost. Mám dílemata. Romana nám zasejc udělala pro každýho z nás balíček a myslela tak na nás krásným způsobem. Brtnik, který nejí sladký dostal čekuládky Ohne zucker – neboli bez cukrovou a různý drobný dobrůtky a já pak dostalaaa- lalala, různý krásný kořeníčko a! Sprchovej gel z arganovýho oleje. Arganovej olej je můj nejvíc největší přítel. Už stopadesát let nepoužívám žádný krémíky a spol. Jen oleje a arganovej právě nejvíc. Mám to na radu jedný dobrý známý – Kleopatry 😀 – vona totiž taky nic jinýho nepoužívala. A jak byla krásná porád, že jo? Takže já teď se v tom můžu ešče koupat. Díky Romčo! A Díííky Dennyky a Františku. Zbláznili jste se fšicí tři. 

 

P.S. návštěva s dary nezapomněla ani na naše čtvernožce. A protože si Mouses občas myslí, že je péf – dostalo se mu taky jedný žužlací tyčky. Domnívala jsem se, že na to asi nebude mít, aby ji zpracoval, ale dokázal mi, že se hluboce mýlím 😀

5 komentářů u „A návštěva přijela

  1. Zase tady pomlouvá chuděru Talinku a ta byla ták hodná, když jsme byli na procházce. a vůbec, řekla bych, že ona je víc koník než Koněf. Páč ty její neohrabaný pohyby muheheee 🙂
    A to vám ešče musím napsat já!
    Koněf měla staženou prdel, když jsme přistáli na zahradě!
    A to se podle mého stalo snad poprvé v jejím životě, páč jinak dycinky machruje.

    No ono vybrat pro vás dárek zas není tak úpá těžký, že, jeden sis přála a tohle už jsou maličkosti, to musím poděkovat kamarádce v NDR Iloně, která nakoupila Ramštajní věci v e-shopu, páč v ČR tyhle skvělé doplňky nemají, což je myslím škoda, páč jako recese dobrý myslím.

    Romča vždy ví, co lidi potěší, má na to prostě čuch!
    Á i s arganovým olejem se trefila a to vůbec ani nevěděla, že jej používáš, páč já dycky všechno zapomenu, aneb jak říkal můj bývalý přítel, prostě si pamatuju jen důležité věci.
    Já jsem od ní naposled dostala tašku plátěnou a hrnek s Malým pincátkem,
    její dárky prostě vždy potěší 🙂

    Ouu no na Mousese jsem s kokínama né nemyslela, ale kočkám by se moc nemělo střídat jídlo, tak jsem nechtěla nic vymýšlet.
    Je to krásnej kluk 🙂

    A ještě jednou vám moc děkujeme

    1. No jooo, vona je Talinka brontosaurus kříženej s mustangem. Brontosaurus velikostí a tím pádem by potřebovala taky ten druhej mozek – někde v zádech, jako on a mustangově se umí chovat dokonale 😀

      Jojo, když jsme přijeli, tak Koněfka nemachrovala, vůbec. Ona tak Tali na psy působí. však jsem tu kdysi psala, jak se jí v Prahé bála rotvice. Je veliká, má fleky a tak nějak na ty psy působí.

      To pívo a bonbóny jsou boží!! Taky nechápu, že se to tady nedá sehnat. Tímto moc kámošce děkujeme, je to výýýborný. Teda takle – pívo je výborný, bonbóny určo taky, ale…………..ešče sem je neotevřela, je to SVÁÁTOST!! 😀 . Sem jak babička, když dostane prvně bonbošku Merci 😀 😀

      A nejlepší na těch dárkách od Romči je – a to jsem tady v článku vůbec zapomněla napsat!!! – ty ozdobný domečky, co sama vyráběla. Tooo je ňuňu. A já jednou budu taky mít dílničku – takovej koutek u Brtnika v dílně a tam si budu matlat hlínu aaaa to bude krásááá vesmínrááá! To se těšim, mocinky moc.

      Na Mousese není nutno myslet, on je péf, takže si dá to, co ostatní 😀 😀 . Já teda nevím – proč se jim nemá střídat jídlo? 😮 To mě nenapadlo, však venku to má jednou myš, pak můru, ptáčka, slepejše, krtka – doma žere s čoklema tudleto maso, támdleto maso, skelet, vločky se zeleninou, rejži, těstoviny , mouchu, pavouka….

  2. Sem jak babička, když dostane prvně bonbošku Merci
    ták bábrle většinu dárků po x letech opět darovaly dál, jak
    to dělala moje prabábi.
    Tak jedny votevři a vochutnej, jsem na to zvědavá, páč
    s tou smradlavou voňafkou mě docela zklamali, ale zas co čék to názor.
    Voňafku už mají zase novou.

    Tayk si nenapsala jak Tě Brtník sepsul kvůlivá tomu, žes znehodnotila víčka :-DDDD

    C

  3. Sem jak babička, když dostane prvně bonbošku Merci
    ták bábrle většinu dárků po x letech opět darovaly dál, jak
    to dělala moje prabábi.
    Tak jedny votevři a vochutnej, jsem na to zvědavá, páč
    s tou smradlavou voňafkou mě docela zklamali, ale zas co čék to názor.
    Voňafku už mají zase novou.

    Taky si nenapsala jak Tě Brtník sepsul kvůlivá tomu, žes znehodnotila víčka :-DDDD

    Co se týče koček, tak to se asi jedná spíš o ty šlechtěné…

    1. Proč to píšeš 2x, proč to píšeš 2x?
      asi vozvěna 😀 😀

      Nemožu to votevřít, pak to sežeru, to je převeliká vzácnost, to nemožu přece. Jsem ofšem lakomá bábrdle nikomu to nedám!!! 😀
      ale jo, já se časem odhodlám to otevřít, ale ešče ne 😀 😀

      No jo Brtnik von mi furt za něco spílá, nezhasínám, neřadim , blbě votvírám ramštajní pívo, mám nepořádek v dokladech, neumim bankovnictví………. aco! Pes taky neumí bankovnictví, nezhasíná a žije se mu dobře. tak sem péf! 😀

      Maji novou voňafku kucí? A je smradlavá? Já sem statečná fanynka, já si svou lahvičku s jejich voňafkou celou vodsmrděla 😀 . Podezřívám je, že někde sehnali starý zásoby Poissonu, což byla kdysi děsnááá IN voňafka – já ji používám doteď – jsem kdysi dostala – ve sklepě proti myším 😀 😀 – a že tím naplnili ty lahvičky. Jenže víš jak, todle byla ramštajní voňafka, to nejni Poisson, takže to tak nesmrdí….. 😀 😀

      Jo tak, to se týká šlechtičen, tak to jo. My buráci můžem žrát fšecko. 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..