Čekáme návštěvu

A to návštěvu, která bude vegetit na chalupě.

A to znamená jediný. Velký frontální úklid, neb chalupa byla od loňského podzimu neobývaná – tedy dostala pěkně na frak. Jo, jezdíme tam jednou týdně, posekat, udělat na zahradě nejnutnější a vyvětrat, ale to prostě není dostačující. To, že se tam netopí, neuklízelo se po zimě se na ní prostě děsně podepsalo. A bylo nutno to napravit. A nejen to. Bylo hlavně nutno nainstalovat nový čerpadlo do studny. Protože to starý hned na jaře odešlo a tak byla chalupa bez vody. Původně jsme mysleli, že třeba došlo k nějaký závadě a půjde to opravit, leč………….bohužel. Patnáct let sloužilo a teď už si řeklo, že dost. 

Takže na začátku léta se Brtnik musel spustit do studně a milý čerpadlo vypreparovat ven. Poctivě se přiznám, že jsem pokaždý, když tam leze dost na nerf. Studna je dvacet metrů hluboká a kdyby se tam zřítil……………….. Jo, je jištěnej provazem, ale stejně, stačí blbý uklouznutí a na malér může být zaděláno. Prostoru k manipulaci s čímkoliv, natož s těžkým čerpadlem, je ve studni, když stojíte na tom železným tenkým stupínečku, hodně málo. Takže to nikdy nemluvím, bojím se a poslouchám příkazy mně dávané a podávám v tichosti čehož je žádáno. 

Vyndat čerpadlo je ale proti tomu, zpátky ho tam nainstalovat, o něco jednodušší. Takže tentokrát jsem byla ešče víc nervní, než nervní. Ani jsem nedýchala a snažila se být ku pomoci, nepřekážet a konat, co mi bylo nařízeno.  🙂 . Čokle zašpérovaný za plotem, aby se nám tam nemotali a do studny taky nespadli. To je logický. Blbý bylo, že vlivem počasí se trochu smrskla po letech branka a nedrží zavřená, když je odemčená. Takže pokaždý, když se pro něco běželo, bylo nutno branku odlígrovat. Byla totiž zašpérovaná kýblem plným šutrů a vody, který ji zvenku jistil. A poté odkopat natěšený ohaříky, který napjatě čekali za brankou. O tom, že někteří za brankou i vyzpěvovali a posléze i jódlovali se moc zmiňovat nebudu. 😀

Děs běs. Ale měli jsme štěstí na počasí. Sice jednu chvíli mělo tendence pršet, ale nebylo to moc vody a dalo se v tom sekat. Ovšem vyměňovat čerpadlo by v tom fakt nešlo. Nakonec se ale uďálo slunečno a tak se do toho Brtnik pustil . Asi nemusím psát, že když s tím byl hotovej, byla jsem taky hotová, jak jsem byla celou dobu nervózní. A celou dobu jsem taky doufala, že kolem tentokrát nepůjde Laďka s černou knírkou Emičkou, protože kdyby se tam Emi radostně nařítila v momentě, kdy Brtnik vlál ve studni a já držela – sedíc na zemi, zapřená nohama o skruž  studně – kabel od čerpadla, aby tam nežuchlo i se mnou, nebylo by to nejvhodnější. Nahoře mě vyslyšeli a nikde nikdo, takže byl klid na práci. Šutrák, kterej mi pak spadnul z osrdí byl obrovskej. 

A jen o něco menší byl ten šutrák, kterej mi spadnul z osrdí krátce po příjezdu. To ohaříci rotovali nadšeně zahradou a narazili tam na odrostlý ptáče – malej drozdík to byl. Čílil se a dával najevo, že svůj život bude hájit do posledního dechu. A……………k mojí velký, ba přímo obří radosti, toho nebylo zapotřebí.  Protože Tali se zachovala úplně skvěle a na moje hlasitý hulákání – který bylo možná dokonce i zbytečný, protože to vypadalo, že nemá v úmyslu se nějak angažovat, ale u ní nikdy nevíte – nechala malýho a udatnýho prďolu, malým prďolou. To mi udělala radost fakt převelikou, to ji tady veřejně musím vychválit. Stejně jako Rumíčka pochopitelně. Ten ale na rozdíl od ní , která milý ptáče pustila z hlavy hned, měl tendence zjišťovat kde asi je a zdaliž by mu nemohl poskytnout nějakou pomoc či podporu 😀 . Od Tali to byl ovšem teda velevýkon. Stačí trochu větší zájem, nemusí v tom být ani zlý úmysl, ale jak se neovládá, drcne a  je hotovo. 

No a když bylo posekáno a práce ve studni skončený, vlítla jsem do chalupy mávat hadrama. Protože to byl fakt zmar a zkáza. Prvotní práci udělal průvan díky otevřeným oknům a ta zimní zatuchlina vysmahla ven. Bylo a je vidět, že se tu prostě nikdo nepohybuje. Začala jsem mávat hadrama skutečně jak ta žižkovská žena a hrnula to před sebou.Sundavala jsem potahy, deky, utírala prach, čistila a myla. Luxování za mě z větší části udělal pan Vilda Vileda, kterýho jsem si prosíravě přivezla z Domečku. Makala jsem jako életrická myša a na konci jsem si mohla říct, že to sice není špíngl nýgl, ale nebudu se muset snad tak moc stydět. Holky sice říkaly, že se na to mám vykašlat, ale jak by zase řekla moje máma ” Hanba by mě fackovala.” Stihla jsem i vyklidit nějaký poličky, aby si měli na ten týden kam vyskládat věci a nemuseli to mít fšicí tři po batohách.

Stihla jsem i posléze vypadnout s ohaříkama a lítacíma talířema na louku. Ooojojooj, to bylo radosti. Tali řvala jak prokopnutá a Rumíček byl jak hopík.  Polítali si po louce, aby si nepřipadli tak odstrčení, když museli celou tu dobu, co se pracovalo na výměně čerpadla, vartovat za brankou a během uklízení jsem na ně neměla valně času. Položili jsme se do toho pořádně a oba pak odcházeli zpátky na zahradu s jazýčkama na vestičkách. A já si tak tiše vzpomněla na doby, kdy mě zlobilo to, že Tali vždycky ze hry okamžitě odcházela do vysoký trávy na louce a hra pro ni končila dřív, než začala. Teď jsme jeli jako velký trio a já nestačila házet a vyměňovat talíře a na střídačku se o ně přetahovat a vykřikovat při tom naše heslo : “Zuby véén, zuby vééén, zuby z huby, zuby z huby!!”  😀 😀 . Nesmějte se! Vono je to totiž s tím pokřikem baví mnohem víc. Nevím proč, ale baví. 

Domů jsme jeli až s večerem a auto narvaný věcma k vyprání, neb i tady si vlhkost pochopitelně vybrala svou daň. Měla jsem týden na to, abych to šécko povyprala, usušila a mohla to tam pak taky trochu zútulnit. A doufat, že se tam těm třem z tanku a dvoum psům – resp. fenám , bude líbit a užijou si to. 

P.S. Víte co mě vždycky při odjezdu na chalupu mrzí? Že s sebou nemůžu vzít Mousese a necháváme ho tam. Určitě by se mu tam děsně líbilo. Je to průzkumník.  Jenže se bojím toho, že by se mu tam líbilo tak moc, že bych ho pak nedostala domů. Tak si vždycky jen povzdychnu a slíbím mu, že za chvíli přijedeme. A Brtnik mu prozradí, že lžu, že za chvíli to teda fakt nebude 🙂 . A jemu je to fučík, leží na trávě a čučí a nebo se válí slastně v písku. Aspoň, že tak.

8 komentářů u „Čekáme návštěvu

  1. Chjo, tolik práse jste navíc kvůlivá nám měli 🙁 . Ano říkala jsem, vyprdni se na to, ale tys čék tvrdohlavej. Uklizeno bylo a snad po nás i zůstalo, ale hadry si z baťohů nikdo nevytahoval :-D.
    Jen Koněf v nestřeženém okamžiku vytáhla Romče z baťohu granule pro Kerynku, rozkousala sáček a začala je požírat. Páč samo, ty cizí jsou lepší.
    Měli jsme díky vám úžasnou, romantickou dovolenou. Vlastně jsem si to tak vždy přála, klídek, jen my, psi a příroda. Hotový balzámek na duši.

    1. Náhodou, aspoň mě to přimělo k tomu to udělat, Chaloupka to potřebovala a tohle byl důvod na to vlítnout. Takže cajk. Já jsem fakt ráda, i když to může znít pitomě.
      Jsem ráda, že se vám tam líbilo a snad jste si to užili a odpočinuli si. 🙂 Pozdravuj Františka a Romču s Kerynkou a podrbej Koněva bláznivýho 😀

  2. Romča letěla balónem v neděli, no bála se, ale pak mi poslala fotky, že to byl úžasný zážitek 🙂
    František jel včera na slovač

    Koněva, nebo Kuní ksicht? Chuděra moje malá, to si ještě Brtník vodskáče!
    Pomsta bude slatká!

    1. Tak jako já to vo tom kuním xichtu nechtěla tady nějak úplně taktně zmiňovat, že jo. Každopádně je pravda, že když na ní takhle zavolal u tý branky, tak jsem se málem počůrala a udusila zároveň.

      Upečeš mu něco, když pomsta bude slatká? 😀

      No nesedla bych do teho, nesedla, bála bych se mocinky moc, to je Romča statečná žena. Tož ať František v pořádku dojede dom. Jo to jsem chtěla, hele kdyby toho někdy měl cestou domů plný zuby, nebo byla nějaká komplikace, tak ať klidně zastaví na noc u nás. Já vím, že už je to pak jakoby kousek, ale někdy i ten kousek může být třeba v zimě moc.

  3. Škoda, že ses nepočůrala úplně…
    Brtnik je prostě mistr jmen 🙂 snad asi ani nechci vědět, jak říká mně 😀

    Jasně, pořídím si kotel Ramštajní a upeču ho!

    No nesedla bych do teho,
    TAK MYSLÍM, ŽE VONI STÁLI 😀

    1. 😀 😀 😀 jo, páč to by Romča asi pak moc neviděla, kdyby si sedla, ono i takhle měla asi okraj koše pod bradou, ne? 😀 .Ona je taky vyloženě čahoun 🙂 . Nicméně odvahy má dost, teda.
      Budeš překvapená, jak Ti řiká 🙂

  4. S tím Františkem, díky za nabídku, jste fakt zlatí…snad to nebude potřebovat 🙂
    To víš, on je ostřílený mořský vlk, co si téměř vždy umí poradit 🙂

    1. já vim, já vim, ale někdy toho může být moc. a pak se nějaká jistota po cestě, zázemí může hodit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..