Ranní koncert

Žádnej puštěnej rozhlas po drátě, kde by hráli Vivaldiho, nečekejte.

Ani hošíčky Rrrramštajní. O ten koncert se mi v to úterý ráno postaral Mouses. Trochu (no trochu… to je dost podhodnocený, hodně, hodně) blbě teď spím. A vstávat v těch 4:45 je tím pádem pro mě, jako typickou sovu, naprosto masakrální. Někdy mám pocit, že se to nedááááááá zrealizovat. Ale jak bylo řečeno ve slavný Vesničce mý střediskový, nakonec vstanu pane dochtore! Ale je to peklo. Potácivým pohybem se dopravím do kůchně a snažím se nakopnout. Zpravidla se mi to i podaří, i když jiným způsobem, než mám v úmyslu. Protože kdykoliv jsem unavená, otloukám se o nábytek, dveře, furta…. takže si nakopnu zpravidla nohu a to už jsem pak vzhůru dost. Taky způsob, jak se nastartovat. 

Z kůchně se jdu vždycky podívat ven, to mě zpravidla probere už pak docela dost, protože prostě je tady krásně, to už víme. A já si to jdu užít, aspoň na vteřinu. A v tomhle momentě se ke mně přidal i ten mouratej šmudlas, ušmudlanej pod nosíkem od mouru.

“Čus Mouses, vole, ty seš domá? Ty si nešel s ohařema?”

“Mrrrrrňau. Nešel, tráva už je vysoká a mokrá a já sem navíc byl celou noc venku.” a jme se mi kroužit osmičky kolem kotniků.

“Já vim ty rebele, co se máš po nocích co kde courat? Doma máš bejt.”

“Mrňauu, a co jako? Hele mám hlad, velkej hlad. Asi tak třiapůlroku už sem nejed”

“Co kecáš, ty buřtiku tlustej? Nelži, viděla jsem v kůchni víčko od dlábesu, už jsi měl papáníčko.”

“No ale málo, to je málo, pro takovýho velikýho kocoura, co sem já.”

“A ta hrouda masa včera k večeři? To jako nebylo nic?”

“Co bylo, to bylo, prostě hele mám hlad, nandavej a nezdržuj se řečma.”

“Jak chceš, budeš klustej jako já.”

“Eh, těžko.”

“Spratku jeden pekelnej……. poď dovnitř, na.” Plesknu  mu jeho mističku na zem. Mlaská, že je to slyšet i přes moje čištění zubů a ranní hygiénu. Oba skončíme ve stejnou chvíli. Čučí na mě s výrazem: “Co podniknem?” 

“Já jdu ustlat, nevim jak ty.” Jde taky a obtáčí mi zas osmičky kolem kotníků. Mimochodem, když jsme u toho ustýlání, dovolím si odbočku. Zajímalo by mě, kterej dobrák si takhle sofistikovaně poradil s mou protiohařskou úpravou našeho lože:

V pondělí po návratu, jsem ten rozbalenej a pečlivě naaranžovanej pytel našla úhledně položenej na zemi a mou půlku postele takhle uválenou! Troufnu si tvrdit, že to byla Talimůra, kanimůra, kdo se do tý postele  drze nasáčkoval. Patrně si řekla, že už tam dlouho nebyla. A to dokonce – i bez týhle márniční úpravy, kterou jsem tam zapomněla několikrát dát,  už tam nelezla. A teď najednou se jí zastesklo. Jsem zvědavá, jak to bude v následujících dnech. Každopádně teď jsem tam právě tyhle hnusný pytle, za mohutný asistence Mousesový, instalovala. Byl rozjetej jak Pendolíno. Aby ne – spokojeně nacpanej břuch a žádný problémky, tak co by nerajtoval. 

Když jsem se vrátila zpátky do kůchně a vzala do ruky lavůrek na prádlo, kterej byl odloženej na kamnech a šla ho uklidit, něco mě napadlo. Sáhla jsem za dveře na zrcadlo pro Mousesovu kuličku s rolničkou a zavolala toho zbojnika k sobě. 

“Hele Mouses, co mám?” dala jsem lavůrek na zem a mrskla do něj kuličkou tak, že začla obíhat uvnitř po stěně. Nooo! Tak to bylo něco.  😀 😀 A Mouses na oplátku pro mě uspořádal právě koncert. Přemetů, výskoků a přepadovek. Rozjásal se naplno a dělal tam neuvěřitelný věci. Dvakrát se mu dokonce podařilo se pod lavůrek zaklopit, jak dupnul na hranu 😀 😀 Jemen, bláznivej 😀 😀 . Pak si kuličku popadnul do přední tlapky a šel pokračovat do předsíně, kde dělal neuvěřitelnej bordel. Skákal šíbry na podlahu, zastavoval se hlavou o dveře, až to dunělo. 😀  Říkala jsem si, jaká to krásná výhoda Domečku, může se dělat bordel a nikoho to neruší. Stála jsem tam a civěla na toho dohoukance, jak tam metá přemety a hraje basket. Když pak zase doběhnul zpátky do kůchně, udělala jsem mu radost tím, že jsem kuličku znovu mrskla do lavůrku. Číhal na ni přikrčenej na zemi a pozoroval zvenku, jak uvnitř obíhá. Nepotřeboval oči, stačily mu ušiska. Nemá sice nějak obří plachty, ale výkonný jsou dostatečně. Hópnul opět do lavoru a zase se přiklopil 😀 😀 . Smála jsem se nahlas. 

Ovšem jen do tý doby, než klika cvakla, dvéře letí, ohař vchází do dveří. Smích mě obratem přešel. Ne, že bych se ohařů bála, ale zcela jasně to signalizovalo, že jaksi už se nachýlil čas odjezdu do prasé. Páč Brtnik chodí vždycky zpátky tak akorát, abychom rovnou vypadli. A já tam jen v tílku a bombarďácích. Výborný, v tomhle nemožu odjet do prasé, to rozhodně ne. Ale kliiiid, sukničku máš nachystanou, jen do ní vklouzneš, prohrábneš háro a jedeš. 

Noo, jo. Vklouzla jsem do sukničky, abych zjistila, že ouvej, ouvej, sukničku jsem něčím zaprasila. Tak ven ze sukničky, a vzít si nějakou jinou……  a při tom se mi podařilo, že mi – jak je skříň napěchovaná k prasknutí, protože na všechno to oblečení je jen jedna jediná – vypadlo ven těch sukniček o trochu víc, než jsem měla v plánu 😀 😀 . Takže to tam honem zase nahulákat zpátky, navlíct se do tý vybraný………… a při tom se mi podařilo zase něco dalšího….. páč suknička je taková zajímavá. Tak do půlky stehen je celá a normální a zbytek jsou jen takový krycí třásně – jako kdybych projela skarťákem. Vypadá to zajímace a efektně. Jenže ty třásně jsou hrozný, s prominutím, svině 😀 . Vždycky mi provedou něco v nejmíň očekávanej okamžik. Jako třeba, když jsem měla sukničku tehdy na sobě poprvní a v práci jsem po kanceláři jezdila na židli tu sem pro něco, tu támhle pro tamto……….. a pak jsem se zvedla. Tou dobou už byly ovšem třásně zcela ubytovaný v těch kolečkách, co jsem po nich jezdila a nic zlýho netuše jsem tam ty třásně pěkně zamotávala. A jak jsem se zvedla, třásně zabraly a milá sukňa putovala dolů. Stála jsem v kanclu jako ten úhyl, co se vobnažuje a tlemila se jako pitomá. Naštěstí, naštěstí tehdy u sebe v kanceláři nebyl ani pan náměstek, který měl kancelář vpravo a otevřený dveře do tý mý, ani pan řídící, kterej ve svý kanceláři vlevo měl taktéž vždy otevřený dveře do mýho kanclu. Byla jsem tam naštěstí sama. No a teď si taky třásně blbý vybraly svůj moment a já si je při oblíkání v rychlosti přišlápla. Vždycky na to dávám pozor, ale teď už mi ten čas fakt utekl a já pospíchala. Tak jsem s sebou málem flákla a vybrala to na poslední chvíli. Rozhodila jsem ohaříkům odpustky, podrbala je po šošoli a mazala za volant. Děsněj kalup. 

Ale………ten ranní kocouří koncert za to stál. Nemám to teda natočený, ale zato vám sem dám fotku, kde máte jedinečnou příležitost vidět Mousese, kterak cvičí jógu 😀 😀 😀 😀 .

Bálásana- pozice dítěte v provedení Mousese :D :D
Bálásana- pozice dítěte v provedení Mousese 😀 😀

27 komentářů u „Ranní koncert

  1. Ježíš, díky za prosmáté úterní dopoledne. 🙂 Nevím, čemu jsem se chechtala víc.
    Jak si Talinka umí rozestlat, či Mouses překlopit lavórek na celýho kocoura, ale vyhrály třásně namotané v kancelářské židli a Ešusuvá ve spoďárech. 🙂 🙂 🙂 ty voe, to chce fakt talent. 🙂

    1. Kus kus – potěší Tě ešče víc, že ty spoďáry tam nebyly? Já si umim zařídit život 😀 😀
      Ovšem Mouses cvičící jógu u mě osobně přebil i ten štriptejz 😀

  2. No jóó, jak su slepá viděla jsem toliko kocourka stočenýho do klubíčka, až teď si prohlédla obrázek pořádně a ten prdlouš usnul při stojce na hlavě! 🙂 🙂

    1. Je to jemen bláznivej, já myslela, že cípnu, když jsem ho takhle viděla. Obvykle spí na Hitlera – neboli na zádech s tlapou ve vzduchu, nebo tak nějak, tohle vytunil 😀

  3. Když jsem měla jezevčíky, tak aby vydrželi dobu, kdy jsem v práci, musela jsem jim zpřístupnit svou postel.😉 Aby se neváleli v peřinách, dávala jsem přes celou postel látkový přehoz – a byl klid.😃👍

    1. No jo, jenže – když my je s sebou vozíme různě po penzionech a tak, takže nechceme, aby do tý postele lezli. Tali už to dávno respektovala, ale s přesunem do Domečku to prej zase neplatí 😀

      1. Jojo, postel je taky jediný místo kam Sindibádka nesmí.
        Jinak text opět boží, jako vždy :-). Úplně ji vidím, jak opatrně zubama za roh odhrnuje ten odpornej černej pytel a pak se tam blaženě rozvalí…s myšlenkou, to jsem je pěkně převezla…:-) Jenom už to nedotáhne, když přijedete domů, protože letí, letí a na pytel zapomene….
        Na Hitlera to mě teda nikdy nenapadlo, my téhle pozici říkáme Plha se hlásí…

        1. No zajímalo by mě, jak to proběhlo, protože opatrně ona nic moc nedělá, ale tohle bylo opravdu jen tak zlehýnka odstraněný dolů…… a tím pádem ,když to tam nebylo, že jo… tak je jasný, že teda zákaz neplatí a nahoru se může 😀
          Plha se hlásí je taky dobrý. Ono záleží kterou tu tlapu má zvednutou, žejo. Takže když “hajluje” je to jasný. A pokud leží naopak na pravý přední, je to na Supermana 😀

      2. Pro pobyt v penzionech či chatkách vozím svoje povlečení.😉 To mi teď nehrozí, protože Goliáš o postel nestojí, raději kobereček vedle postele.👍😃

        1. to je ideální řešení, kdyby se tohodle chtěla držet Taliprdová! Pelíšky svoje mají vždycky s sebou a stejně jí to nejni dost 😀

      3. Já bych je nepodceňovala. Můj vizsloun se naučil okamžitě, do které postele smí kdykoli, do které jen na přehoz, a do které nikdy. Třeba se Talinka snažila naznačit, že by se to mělo trochu tó… přehodnotit! 😀

        1. Já ji taky přehodnotím!🙂 Ona je trošku potíž, že germán není vižla s její mozkovou kapacitou, to je bez legrace fakt, mají z principu takovej jednodušší software.
          Pravda ale je, že už i ona respektovala právě kam ano-chalupa s jejich gaučem a v Prahé taky měli svůj gaučík. Tady aspoň ty hrozný křesle mají. Asi to nejni dostatečný😁

          1. Chovatelka se ozvala. Už jsem popsala všechny své zrzavé plány, tak teď čekám, co na to řekne. Moc přeji, aby to dobře dopadlo, a aby si ke mně příští rok nějaké zrzavé klubíčko našlo cestu.

        1. Tak já tam ale Sindibádce to fórum nechám, páč třebas jí tam časem nasázíš nějaký další fotos.

  4. Odetta – jo, vlastní postýlku, po dnešku jí klidně ustelu venku 🙂

    Jááá tak moc držím palce, aby to škvrně zrzatý vyšlo!!!! Moooc, moc, moc.

    1. Ale huš, ven… ohařík přece patří domů ke kamnům, se ví. 🙂

      Ď! To čekání je nekonečný. A že mě ho ještě – budu-li vybrána – spousta čeká…

      1. Madáme kotcová, která byla zvyklá ustlat si na větvích ze smrku, může bejt ráda, že je z toho venku v kotci už dávno doma u těch kamen a vážit si toho, že se může povalovat po křeslech a nezabírat ešče postel 😀 .

        A kdy se dozvíš, zdaliž budeš vybrána? A kdyby ne, máš nějakou zálohu, kam sáhnout jinam?

        1. Tak proč troškařit, že… 😀 Buď ráda, že ty smrkový větve hodila za hlavu. 🙂

          Já právě nevím, moc se neorientuju v tom, jak to kupování a rezervování psů teď funguje, kde je hranice mezi potenciální debatou a nějakým reálným “příslibem”. Před těmi čtrnácti lety to bylo jednodušší, navíc tehdy jsem to ani neřešila takhle dopředu – rozhodnutí přišlo ve chvíli, kdy měla má vysněná fena-matka pětidenní štěňata, takže za necelé dva měsíce byl mecháček doma. Asi bych to měla rozseknout a zeptat se, co dál. Zálohu žádnou nemám, takže jsem jak na trní.

          1. Jo, to je fakt, jsem ráda, že je zní aspoň trošku normální pes 😀 . Je hrozná škoda, že chybí ty začátky, že nemá takovou vazbu, to ještě víc zvýrazní ten rozdíl mezi germánem a maďarem.

            Jo tahle doba to celý komplikuje, nedovedu si představit dneska shánět štěně. Já to měla jednoduchý ještě i s Rumíčkem. Koukla jsem, kdo má štěnda a zavolala tehdy do Panských lesů, tam už měli zadáno a pak Lucce Svobodový, s kterou se znám dlouho a ukázalo se, že ve vrhu je štěndo přesně pro mě. Rumíček tam na mě čekal, označenej Ešátorem, abych to nepopletla 😀 . Líp mi vybrat nemohl, takže neboj, Tvůj Pan Pes Ti taky dobře vybere.

            Taky bych to rozsekla.

  5. Jako kdy by spal na šustivým igelitu?? Si děláš srandu, ne?
    Kubišovou na tebe, tejračko jedna…

    A mouses nemá chybu muheheee

    1. Co na šustivým igelitu, nemá tam vůbec co lézt, hajterýna jedna 😀 . Ať si ji teda nasáčkuje do postele paní Kubišová a pak ji dycky odpoledne přiveze 😀

      Mouses je jelito bláznivý. Dneska se mnou bivakoval značnou část noci, protože ho Brtnik neodhalil. Ráno mi za to rozverně zakousnul ruku. Mouses, ne Brtnik.

Napsat komentář: Kimi Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..