Kotel

Aneb nic se neděje bez příčiny a šécko do sebe pěkně zapadá a je tak, jak má být.

Psala jsem to tuhle jednomu človíčkovi, že všechno má svůj důvod, proč se děje a všechno do sebe zapadá. A vždycky jsme to my, kdo ale rozhodne, jakou cestou se to bude ubírat dál. Povětšinou to člověk nevnímá. Já tuhle zasejc dostala takovej pěknej malej důkaz, že si to člověk sám složí jako puzzle, to co a jak co proběhne. 

Je to teď přesně rok, co jsme Domeček kupovali. A jsem moc ráda, že lidi, od kterých jsme ho kupovali (stejně tak jako pan realiťák), byli a jsou slušný lidijové. Nějakou dobu po koupi Domečku ještě bývalý pan majitel občas zajel vyzvednout si poštu a tak jsme se někdy viděli. Teď už dlouho ne. A já před časem našla ve schránce jakýsi dva dopisy na jeho jméno. Tvářily se jako takový ty dopisy od pojišťovny, kdy vám vnucujou něco, co nechcete 😀 . Nicméně, i tak by to chtělo předat, že jo. Tak jsme zavolali panu realiťákovi a ten nám dal telefén. Pánovi jsem cinkla a domluvili jsme se, že se někdy zastaví. 

Zastavil se, dali jsme kávičku a pokecali. Provedli ho stavbou a probrali to šécko. Včetně toho, že kotel budeme rušit. A co s ním, že jo. Je to obří kráva, bydlí ve sklepě….. Shánějte někoho   – inzerátů na kotle je plno. Mno a ejhle. Bývalý majitel Domečku má syna – bydlí opodál a…. ten by o ten kotel nejspíš stál! Žjooofkaužofka!! Víte co by to znamenalo? Velmi jednoduchý a elegantní vyřešení toho, jak se kotle zbavit. A že to řešení bude ešče elegantnější, než jsme se domnívali, jsme vůbec netušili. 

Synátor se ozval (je to, stejně jako jeho táta, příjemnej člobrda) a přišel se s Brtnikem domluvit.  Zda a kdy . A posléze hlavně taky JAK . Protože von ten kotel je pořádnej macek. Je to velkostroj se spoustou zařízení a taky pekelnou váhou. A to pořešit, to byl byl právě dost oříšek. To nevynesete jen tak po schodech nahoru. Enemže jsme na vesnici a tady se umějí věci. Takže nový budoucí majitel kotle přišel s tím, že kotel vyndáme tak, jak se tam kdysi dostal – dírou na huhlí a vytáhne se traktorem. Nikdo nebude muset nic tahat, bude to brnkačka. Supr řešení.

Jen teda………….

ta díra na huhlí, co ji Brtni zazdil, tak ta se musí zase odezdít. Chudera Brtnik! Takový práce to dalo a tetkon to přijde vniveč a ty cihly taky 🙁 . Ale hlavně, že se vyřeší co s kotlem. A zvládne se to právě o naší dovče, což je ještě víc ideální. Brtnik tak bude mít i dostatek prostoru na to vybourání. 

Měl.  A protože je šikovnej tak, pozorte děcka! Virbl by to chtělo! Páč to vyboural tak, že se poškodila jen jedna jediná cihla  a to ještě praskla přesně napůl. Geniálně to dokázal. Do díry pak nainštaloval OSB desky tak, že dělaly krásně můstek a přes něj se pak měl kotel vytáhnout. Fšéécko fšecičko si to posedalo tak výborně, že líp už to prostě nešlo. I tím časem, kdy si pro kotel měli přijet. 

V sobotu po obědě bylo už všechno připravený a když se pak spustila akce, dostavil se i původní pan domácí  a přijel taky druhý jeho syn, aby bráchovi pomohl. Dostavil se s traktorem a bylo to supr koukat, jak to všichni čtyři chlapi měli “ruk-cuk” hotový.  A bylo vyřešeno. Jako po másle. Já jsem ještě navíc vnímala tu rodinnou soudržnost, jak jsou prostě všichni tři – táta i oba synové – fajn lidi a jak si pomáhají. Je to fajn, takhle to vidět. Chvilku jsme pokecali a pak už pánové valili inštalovat kotlík na jeho nový místo. 

A já si o chvilku pozdějš uvědomila, že kdybych bývala odmávla tu – jakoby nepodstatnou poštu /ale ono se ukázalo nakonec, že podstatnou, o to víc, jsem ráda, že jsme ji předali, protože to nebyly nakonec reklamní nabídky/ a nesehnala si kontakt a nepředali bychom ji, tak bychom ještě teď řešili co s kotlem a hlavně, heh! Jak ho z toho sklepa dostat. Takhle se to vlastně zařídilo úplně samo a stačilo k tomu jen moje jedno jediný rozhodnutí. Jo, puzzle si skládáme sami. A tohle se mi povedlo. 

 

9 komentářů u „Kotel

  1. Jojo, člověk až v určitém věku a po všech zkušenostech pochopí, že věci se dějí tak jak mají, i když to tak někdy na první dobrou nevypadá… Lidi na vsi jsou většinou šikovní a dokáží si poradit s věcmi, které nám “městským” připadají neproveditelné… Ale Vy jste taky moc šikovní a budete to mít kráááásné….a jednou budete vzpomínat, jak jste to všechno dělali vlastníma rukama a to je vždycky nejvíc, i když to stojí hrozně moc úsilí a dřiny..

    1. On je Brtnik sice městskej, ale velešikovnej o to víc, že se učil všechno sám, táta nebyl, takže ho to neměl kdo učit, s 99% věcí si poradí sám, ale něco už nejde. Kdyby si to nevzali de facto sousedi 😀 s traktorem, museli bychom shánět nějaký stěhováky, aby to dostali ven. Takhle to šlo úplně krásně. Jelo to po tý rampě, co Brtnik vybudoval, nahoře ti připásali a kotel si jel o těch pár domků dál jako pán. 😀
      Bude to krásný, já to úplně vidím. Teď se modlím, aby do toho ten zedník fakt šel a aby byl poctivej, spolehlivej. Včera napsal, že rozpis pošle do konce týdne, takže zatím to vypadá, že by do toho šel, dál se uvidí. Ale moc bych si přála šikovnýho zedníka, který by Brtnikovi vypomáhal.

      1. Tak to je o to větší borec, že se všechno naučil sám….
        Já mám kamarádku, která takhle před několik lety rekonstruovala statek – dneska tam bydlí a mají tam mimo jiné taky přírodní rodinnou školku.
        Ten úplný začátek zvládal její muž sám, na tu další rekonstrukci měl dlouhodobě zedníka, který tam docházel v podstatě denně a postupně všechno udělali… Jen na střechu a okna měli firmu. Byla to děsná dřina – já to tam pamatuju, když na dvorku bylo bahno, bahno a zase bahno, kontejner s odpadem a tak podobně. Dneska je to oáza, kde by chtěl bydlet každý – prostě nádhera. Ale málokdo když tam přijde, si umí představit co to stálo sil, času a odříkání, než to nabralo tuhle podobu. Tak se vždycky v duchu usmívám, když tam někdo přijde a říká:” Ježiš, to je krásný, to bych chtěl taky”. (Jenom jestli by taky vydržel všechno to, co tomu předcházelo, páč pamatuju doby, kdy kdykoliv jsem tam přijela, Marek byl v montérkách a makal… sobota, neděle, všední dny odpoledne)

        1. Ano ano – v motnérkách každý den a furt makat. Já teda dělám trochu brzdu, protože nejsme nejmladší a chci aby si taky odpočinul, občas zabrzdí i on sám. Zapíchne to v neděli třeba ve čtyři a sjedeme si na kafe, nebo tak. Ale ano, málokdo si – když vidí hotový dílo – umí představit, jaká dřina to je. já jsem si byla vědoma toho, že to bude šichta a proto se taky snažím, co to jde, mu fakt pomáhat i s tou dřinou, odtahat na co stačím a tak.
          Když pak třeba ve všední den na chvilku sednem na zápraží s pitíčkem a kocháme se, uvědomujeme si, že to za to stojí, tohle prostě v bytě – ani v bytě s balkonem a relativně do přírody, jako jsme to měli my, to prostě není. tak doufám, že budeme stejně úspěšný, jako Tvoji kamarádi . Moc bych nám to přála.

          Edit a ten statek, to byl vždycky náš sen, mít statek. A přírodní školka v něm je naprosto geniální nápad. Líbí se mi, když lidi umí takhle podnikat.

          1. Jo, oni jsou báječní, oba dva… je u nich krásně.
            Odpočívat je potřeba, alespoň malinko, obzvlášť když už člověku není 20, že….určitě budete úspěšní a dřina bude po zásluze odměněna, jen je to někdy při takhle velké rekonstrukci zdánlivě nekonečné…
            Já zase vždycky snila o tom, mít malý penzionek, ale myslím, že v tomhle životě, už si to nesplním….

    1. Hele v klídku, tady jsem občas anonym i já jako velkomajitelka . Jednou snad dokonce i paní administrátorová? Ne, vlastně paní administrátorový se tuším podařilo zablokovat si přístup 😀 , nebo tak nějak 😀

  2. Evo – penzionek byl vždycky můj sen, vzor mám v paní Kolečkový – Klečkový, která to má suprově zavedený. Ona je dříč, neskutečnej. Mám jasnou představu, jak by to bylo 🙂 . Ale je mi jasný, že na to nedojde. Když mi bylo nejhůř a nemohla jsem spát, představovala jsem si, jak bych kde co měla, udělala, jak by asi to mělo vypadat finančně, jak si udělat reklamu, co by bylo součástí penzionu – třebaaaas sem si vymyslela, že pro případný lidi se psima bych měla k dispozici i prodej syrový masa, když už krmím ohaře masem, že jo. Sestavovala jsem si i jídelníček, kdy by třeba k snídani byla domácí lučina s pažitkou na čerstvým chlebu (případně by si jídelníček mohli lidi zaškrtat předem a tak) Nápadů hafo. Vyráběla bych si výbornou škvarkovou pomazánku ve skleničkách, prodávala svoje sirupy jako suvenýr, penzijoun by byl levandulovej……….hele…mám to skoro hotový 😀

  3. Nooo, tak to máš moc hezky vymyšlený.. zvláštní je, že moje představa byla dost podobná, jen teda s tím krmením psů to nemám tak dotažený, jako Ty..:-).Levanduli miluju, je to báječná rostlinka – krásná, voňavá a ještě léčivá…
    Známí mi třeba říkali: ” A to by Tě jako bavilo, převlíkat po lidech špinavý postele?”. Mně na tom vždycky bavila ta myšlenka, že si k Tobě přijede někdo odpočinout, cítí se tam krásně a odjíždí nabitý novou energií, s dobrým pocitem a skvělými zážitky…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..