Medová procházka

Ne sladká jako med, nebo zlatá jako med, ale táhlá jako med. Taková byla naše středeční prochajda.

Zatímco v neděli jsme si mohli dovolit menší sportovní výkony, tak v následujících dnech by to nikoho z nás ani nenapadlo. I ohaříci měli  vjédra, který panovalo, plný tlapky. A milej malej Mouses taky.  Přes to mu to nedalo a vyrazil ve středu odpoledne s námi. Louky na mý trase ještě posekaný nebyly a tak bylo zcela jasný, kam zamíříme. Klasika – starý sad u hřbitova a pak podél kostelíčkovýho kopečka pěkně ve stínu stromů dál. Pohybovali jsme se krokem opravdu velmi velmi táhlým a pomalým. Jak když teče med. Jinak to ostatně ani nešlo. 

Mouses ťapal statečně, ovšem tlamičku otevřenou a ventiloval stejně jako ohaříci. Nabídla jsem se, že ho poponesu, ale odmítl to s tím, že jsem jako dost trapná. O kus dál zalezl do křoví  a chvíli si tam šmejdil. My byli kousek napřed a tak jsem se pro něj musela vrátit. Tali nadšeně zamířila zpátky, že jako už jdeme asi domů. Musela jsem ji zklamat, protože to  by bývalo bylo pak  opravdu jen hodně krátký venčení. A když máme k dispozici ten stín, tak to je v podstatě v pohodě. Nenamítala nic ani proti tomu, že budeme pokračovat teda dál.

Když se po pravý straně otevřela posekaná louka, zamířila jsem tam na chvilku a to milou flekatou přešla líná chůze a naopak se loukou rozletěla jako vítr. Stejně tak Rumíček. No vidíte to, vy paka, říkala jsem si, když jsem ve stínu stromů stála a pozorovala je. 

Počkala jsem, až se k nám doštrachá Mouses, kterej se zase zadrhnul někde vzadu a když jsme byli komplet vrátili jsme se na cestu a šli dál. Za mohutného špačkování mrňavýho rebela. Nabídla jsem mu náruč a tentokrát ji neodmítnul. “Nemáš s náma chodit, vole, když je to na Tebe moc. ” Mumlala jsem mu do kožichu. Když pak začal těžknout postavila jsem ho na zem a on si šel šmejdit.

Minuli jsme další posekanou louku a já nás zavedla ještě o kus dál, protože jsem chtěla zjistit, zda je to na konci cesty pak dole posekaný a dá se tím pádem napojit na cestu pod námi. Sice bych tam teď nešla, protože bychom šli přímo  pod sluníčkem, bez kapky stínu, ale jindy se to může hodit. Tak ještě ne, ještě tady nesekali. Otočila jsem to tedy zpátky a drapsla zase toho mourovatýho stěžovatele, co se mi motal u nohou.

Neprotestoval panáček unavenej. Pěkně se nesl, důvěrně mi ducal hlavičkou do brady a vydržel v náručí až na kraj té druhé louky. Teď jsem na ni zamířila, protože jsem chtěla ohaříkům dopřát čmuchacích a bádacích aktivit. Nadšeně to uvítali a šli zkoumat myšoďurky. Rumíček tedy se tvářil, že bude potřebovat mou asistenci, ale osvětlila jsem mu, že dneska se na myší bádání necítím 😀 a šla jsem si radši natrhat kvetoucí bez. Doma jsem ho pak zalila vodou a měla ráno příjemný a osvěžující pití, když se to vylouhovalo. Mouses se důležitě procházel sem a tam a dělal, že mu celá tadle louka a pak i ta v dálce patří. Že je všehomíra pán. 

Jo, všehomíra pán, kterej se následně ovšem nechal donést až domů 😀 😀  . Až takovýdle hrozný vedro bylo, že ten malej zbojnik využil výhody vlastního odnosu a blaženě se celou cestu z louky až domů choval. A že se teda pronese, to vám řeknu 😀 . Ale ….bylo to fajn procházení. Jsem ščastná, za ty lesy a stromy, co tady jsou, protože nám umožní procházky i v nestandardním počásku.

4 komentáře u „Medová procházka

    1. Taky doufám, že tam zůstanou i nadále, jsou v blízkém okolí převážně smíšený, někde vyloženě listnatý. Taky se musí kácet – třeba po cestě k nám, to není hezký pohled -musím teda pochválit, že kde to šlo káceli ohleduplně, takže nezůstala spoušť, ale mýtinky, s podrostem mladých stromků . Hlavně na jednom místě je vidět, že to dělal machr, kterýmu na tom záleželo. Tam je to skorem, jak když se nic nestalo. A nahoře na kostelíčkovým kopečku, tam to taky musí vzít hodně, protože tam je taky dost smrků, ale pořád něco zůstává.

      Batoh je výbornej 😀 😀 hlavně v tý stylový ČERNÝ barvě 😀 . Nevím, ešivá by se do toho dal zalígrovat – zatím nacvičujeme, aby vlezl do přepravní tašky, ale protože si prošel tou klasikou – jedeme na veterinu, kočku hned rovnou bez ničeho strčíme do přepravky, tak je asi jasný, že se mu tam moc nechce. A já nemám úplně čas na systematickej nácvik, to vždycky, když si vzpomenu.

  1. Vidííím ho, vidííím jak štráduje po louce! Šťastlivec Mouses. Akorát takhle na dálku si musím ten jeho roztomilý ksichtík domyslet. 🙂

    A co Rumíček, už mu vyholené kosočtverce zarostli? Jizvy v pohodě a hnusoba zažehnána?

    1. Von je hroznej bouchač. Já jen takhle na ploše dávám pozor na oblohu, aby něco náhodou. Je to drobek. Jo roztomilej ksichtím mi včera hlodnul a seknul do ruky, tak jel, že nestačil 25 počítat.
      Rumíček už pěkně zarůstá, ale kosočtverce ešče jsou. Hlavně na krku, kde má hřívu 😀 , je zajizveno a já věřím, že hnusota je prostě zažehnána.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..