Já vím, že už tady tohle téma bylo a bylo hodně podobný, ale….když ono je to prostě pro mě nový a navíc vždycky ftipný.
Jen to tentokrát nebylo v noci a mělo to taky jinej konec. A nebylo to o tom, že spim, spim a pak už nespim. Protože to už jsem nespala dávno. I když jsem ještě mohla, ale nešlo mi to. Takže jsem byla vzhůru stejně jako Brtnik, co vstává do prasé dřívějc. (Jo, jasně, on vstává i jindy dřívějc) . Každopádně šel z naší pidiložnice do pidikůchně, kde nocovala zvířena, kteroužto jsem tam v průběhu noci já osobně vyexpedovala. Protože to máte:
*nejdřív se musí Tali blemcat
*pak se musí Rumouš blemcat
*pak musí třepat ušima Talířová
*následuje třepání Zrzavcovo
a pak následuje můj dušenej výkřik „A dost. Jedete do kůchně!“ , kde už bivakoval Mouses a setrvali tam společně až do brzkých ranních hodin. No a jak šel Brtnik do tý kůchně teda, tak on je člověk ráno zcela logicky rozespalej, nic skorem nevidí a tak snadno přehlídne tichýho mouratýho ducha, kterej se nepozorovaně procedí dveřma do ložnice.
A jakmile se dveře zavřou….. rozeběhne se ten do tý doby tichej mouratej duch a krokem rozčílenýho hrocha proběhne prostorem „dus-dus-dus“ k posteli, odrazí se a jak žok buchne do peřin. Začnu se v duchu hihňat tomu mastodontovi, kterej má být elegantní kočičí šelmou, tichou a neslyšnou. V tu se teda promění v momentě dopadu, protože zjevně nechce být odhalen (že by tak někdo mohl učinit na základě dusotu stáda slonů, kterej předvedl před tím, to mu asi nedochází) . A lehkým tanečním krokem putuje po mým těle. Ležím na boku, takže to vezme přes nohy na ten bůček, přes ruku doputuje na rameno, kde se chvilku zamyslí a pak si přejde zase na hlavu. Zde provede několik výzkumných přešlápnutí , vrátí se na rameno, aby si zde ustlal.
Nehejbu se, nečiním zase ničehož, čím bych rozbila tuhle vzácnou chvilku. No jo, jenže, že jo. Ledva se uloží a si spokojeně zafuní, už se katapultuje vzduchem. Páč ví. Ví, že klika cvakla dvéře letí, Brtnik vchází do dvéří. A je rozhodně horší než ta Polednice, to von Mouses zase moc dobře ví. Takže se klidí z postele dřív, než k tomu bude vyzván. A cupitá krokem pokorné Japonky do kůchně a tváří se, že v tý posteli byl pouze politováníhodným omylem 😀 😀 . A to už se mně klepou ramena a směju se do peřiny. Neb taky nechci bejt vodhalená, že mu to v tichosti toleruju, tyhle malý návštěvy.
Vyčuraný je jak mraky. 🙂 Zlatíčko malé mouraté. 🙂
Texík byl sice o kapku větší, ale také mě překvapovalo, jak dokázal být hlučný. A nemyslím tím prohánění vlašského ořechu po dlaždicích ve tři ráno, pištění zakusované plyšové myše, nebo rachtání jeho oblíbené kulodráhy. Přesně jak píšeš, někdy éterická baletka a jindy doslova dupal jako stádo slonů. Nechápu, jak může kočka našlapující na měkké polštářky tlapek tak dokonale napodobit zvuky dusajíciho stáda. 🙂
Je to malej Ajnštajn , objevil tuhle novou cestu do baráku – škvíra mezi otevřenýma oknama a zalíbilo se mu to natolik, že už jinudy nechodil. Problémek nastal v momentě, kdy se škvíra uzavřela natolik, že neprojde 😀 to je vztekáníčko!
To dusání člověk nechápe – povětšinou ho člověk neslyší, ale někdy je to slušnej nářez. kdyby byl nějak buřtózní nebo tak, ale ne, je štíhlounkej jak gepard. Ovšem duše jako buvol 😀
Jsou zivocichove, kteri dusaji stale. Ruzice napriklad. Stado slonu x buvolu hadr.
Se usmivam, jak pekne jste se s Mouresem szili. Tedy, jak moc on vas vzal za svy. 🙂
Jo! Taliprdová je taky dusátor – někdy jí říkám, že se měla původně narodit jako asfaltovej finišér a pak jim nahoře přišlo, že takhle splašilej ten finišér bejt nemůže, tak z ní udělali pejska 😀
Joooooo Mouses, to je ďábel v rouše beránčím, ten si to umí zařídit 😀 Jsem moc ráda, že tam je, jen je těžký vzít za svý jeho dobrodružnou povahu. Teď se dva dny rozhodl bivakovat ve starým sadu a nechtělo se mu domů.