Sem rallyeovej traktorista. Neboli – jezdim na traktůrku rallye.

Úplně přesně takhle by se totiž moje pondělní sekáčská akce dala nazvat 😀 . Pravda, neměla jsem soupeře žádnýho, ale to mi vůůůbec nevadí. Aspoň jsem jedinej a nezpochybnitelnej vítěz 😀 A neva ani to, že sem si jako Doňa Debilita v závěru málem vyšvihla svý jediný voko. Sekání na traktůrku  se mi stává vášní. 😀

Ohaříkům jsem s sebou vzala z mrazáku kongy naplněný směsí tvarohu a jogurtíku, aby se měli čím zabavit a stejně jako minule jsem pro začátek bafla sekačku a jala se kroužit zahradou v mezičace, než Brtnik poseká v zahradě plácek u branky a pak okraj louky, aby mi to sekání prý učinil jednodušším. Je to gentlemán se vším všady. 

A to já jsem taky, takže jsem kopla do vrtule a posekala toho tou sekačkou tolikatě, že mi pak vynadal , že jsem magor a nemám se strhat. Ale, co aspoň to bude rychlejš, ne? Když jsem pak šla do akce, nechala jsem ohařiska zase za plotem, protože prostě Rumouš pojal k traktůrku stejnou vášeň jako já a furt hodlá nastupovat. Zatím nebyl čas a prostor, abychom společnou jízdu případně nacvičili.A ostatně nejsem si jistá, ešivá to při tom našem hrbolatým a členitým povrchu vůbec půjde. Neb jsem několikrát měla pocit, že jsem tak trošku na šikmý ploše, jak se se mnou můj závodní stroj nakláněl. Doposud jsem to ovšem ustála. A tak mi nic nebránilo „tůrovat“ motor na plný kule a jezdit loukou malý traktorový rallye. To vás fakt úplně rozdovádí 😀 😀  . Střihám zatáčky, couvám, drandim do kopce – to šécko já už dokážu, byste koukali. A občas se musím smát při představě, jak to na mě asi tak musí být pohled. Zvlášť teda dneska. Protože já se na to navíc vyloženě vyparádila 😀 😀  

A to byste nevěřili jak. Bylo vjédro, hrozný vjédro a tak jsem potřebovala co nejlehčí oděv. A tím byly…………. hele dopředu upozorňuju, že kdo se jen zdánlivě zahihňá, nebo smíchy zakucká, tak ho zahlušim, páč todle přiznání je strašlivý 😀 😀 😀 😀 ………. byly to šaty. Vo tom jako nic, šaty dobrý. Ale já kdysi na jakousi vtipnou akci pořídila tenhle kousek v barvě…………. ty jo, já se to úplně zdráhám napsat. Ti, kteří mě znají, tak už je jim jasný, že tentokrát to černá nejni. Ne nejni. Kdybych nebyla spořivá a nesnažila se recyklovat, tak tenhle kousek dávno hnije někde v popelnici. Ale …………… no prostě nevyhodila sem je. Šaty blbý……..růžový. TICHO BUDE!! TICHO BUDE!! NIKDO ANI NEHLESNE A KDO JO, NEPŘEŽIJE, ŠÉCKO VIDIM A SLYŠIM. 

Každopádně……………. růžovej skřítek na černým stroji, co lítá po louce jak urvanej vagon po nádraží…………..dovedete si to představit?? 😀 😀 😀 😀 😀  Já jo, protože sem to viděla. Na vlastní voči 😀 a byl to skutečně zážitek 😀 😀 . Ty jo, ešče, že tam nikdo nešel. Já totiž navíc, když se na něco soustřeďuju, tak vypadám dost pekelně, takže to opravdu muselo stát za to. Ještě štěstí, že Brtnik se věnoval sekání zbytku zahrady a rokle.  Asi kdyby mě viděl, padne 😀 . Takhle jsem si mohla nerušeně řádit na louce, jak mi libo bylo. 

Je to fakt supr zábavička, nedá se to považovat ani za práci. Já se do toho položila až tak, že jsem fakt v jednu chvíli podcenila situaci a najela pod korunu buku v takový rychlosti, že mi tento jednu výchovnou fláknul přes gezicht. A jako vždy, přes moje koukací oko. Tak to mě krapet zbrzdilo v rozletu a už jsem si dávala stejný pozor, jako na začátku, kdy jsem pod koruny stromů, které máme posazený pěkně nízko, vjížděla s dostatečnou opatrností. Byla to opravdu jen taková výchovná, ani moc to na tý hubě vidět není 😀 . Mohla jsem to v pohodě dodrandit pěkně celý a jak jsem byla rychlá zbyl mi ještě čas, abych si furiantsky vyjela nahoru ke kapličce a pustila se do sekání cesty. To jedete jako Niký Lauda – drrrrrndrndrrrndrrrn a svištíte kupředu. U brány to votočíte a jako Šumachr se řítíte s větrem v hřívě zpátky 😀 😀 . A pak honem brzdíte, abyste neskáceli kapličku 😀 . Ešče, že to Brtnik neviděl 😀 😀 .  Ten dorazil o chvíli později a dosekal prostor kolem kapličky, kam jsem radši s traktůrkem nejela už. 😀 😀 .

Sekání jsme tentokrát zvládli v rekordním čase dvě a čtvrt hodiny. A tak! Bylo ještě dost času na to, vzít si na čerstvě posekanou louku ohaříky a! A lištičku. A trošku taky pracovat ohařsky. Oba byli nadšení, s liškou už jsme nepracovali dlouho.  Tali teď zase má – asi vlivem hormonů po hárání – tendence řvát, když se dožaduje nějaký činnosti. Je prostě pošahaná, to se ví, takže ráda zapomíná to, co už má naučené. A nebo si myslí, že jako „těhule“ by měla mít přednost. Nevím, každopádně se zase rozpumprdlikovává a její netrpělivost jí začasto přepere. U tý lišky to ještě šlo, tam v ní dřímá přeci jen ten ohař, tak se dokáže držet. Ale ty překážky 😀 😀  . Hele, to byste si připadli jak na těch agilitních závodech, kde to řve úplně všechno. Tady se o to stihla postarat jen vona. Řvala, když měla čekat, řvala když běžela, řvala když skákala, řvala když se vracela. To už sem řvala taky a hulákala na ní, ať nedělá borderu! 😀 A pak jsem řvala zase já, to když mě při braní odměny po stý hlodla do palce.  Tyhle přetáčivý psi jsou peklo. No nic, ale u tý lišky to bylo pěkný. Vono taky řvěte, když máte plnou hubu těžkýho aportu. Jsou jedinci, co by to zvládli, vím, ale mezi tuto elitu se naštěstí to flekatý pometlo nepočítá. Jeeeště, že ten Rumoušek je takový slunko vzorný a šikovný, tam to jede jak po másle a jeho to hrozivě baví. Radost pracovat s takovým parťákem.  Tali to taky baví, ale u toho se začasto nebavíte vy, protože do vás ve svý radostnosti nabourá, porazí, pokácí, pak vás hlodne kvůli odměně……. jak říkám, přetáčivej pes je peklo. Nicméně díky tomu, že jsem tentokrát fakt jela traktůrkový rallye. Měli jsme dostatek prostoru na to, si takhle ještě užít i psí zábavičku a tak ani ohaři nepřišli zkrátka.

A za 14 dní, budu drandit zas. Jo a! Už umím s traktůrkem zacouvat do garage! A to je panečku něco!