Nic moc, co by stálo za nějaký zaznamenání se o tom předminulým víkendu neudálo.
Když teda pominu tu buřinu, která se chrula nad kostelíčkovým kopcem, co vůbec nejni kopec. To bylo teda! Celej den bylo děsný vjédro a já se s ohaříkama pinožila v kůchni a na zahradě. Mouses asistoval.
Ráno jsme si přispali oba dva a Brtnik pak vypadnul ven na svou ranní obchůzku. Než se vrátili, uďála jsem velkosnídani a provětrávala domeček. A taky stihla zadělat na pizzu a na kynutou buchtu. A! Protože sem holka fikaná, fšemi mastmi mazaná, uďála sem urychlovací šméčko. Obě těsta mají naprosto totožný základ, čehož jsem využila a udělala těsta mnógo, po zpracování odebrala část na slanou pizzu, dohnětla v míse a mrskla do lednice, do zbytku těsta jsem pak už jen vmíchala med a tadááá, dala taky kynout. Výborná vychytávčička – tzv. dva v jednom. To se mi tetkon bude velehodit.
Páč – sestěhovali jsme dohromady dvě domácnosti – a tím pádem dvě kuchyně a tím pádem dvě špajzky. Domečkovou a Pražskou. No a tím pádem – helejte, kdyby vypukla třetí světová, mám zásoby i na tu čtvrtou. Protože jednu chvíli nebylo jasný, kde díky koronáči můžeme uvíznout a tak byly zazásobený domácnosti obě. Rýže, těstoviny, mouky. A to jak mouky normální, tak mouky na Brtnikův chléb. V podstatě si můžu otevřít sýpku 😀 😀 . Tím pádem musím hodně péct . Taky budeme mít hodně italskou kuchyni, často bude rizoto a tak jako podobně. O tom, že i mrazáky jsou ve dvou vyhotoveních radši pomlčím. Teď budeme dlooooho utrácet jen za chleba, máslo, šunku a mlíko :D.
Nu takže sobotěnku jsem trávila v kuchni, uspořádáváním špazjky a vařením a pečením a posléze jsem se vydala i na zahradu, kde jsem měla a mám nějaký ten rest. Jako třeba, že teď krásně rozkvetla vajgélie. Prastará vajgélie, babička taková. A kvete jako ten blásen. Má nádhernou korunu, takže jsem jí pojmenovala Babička Modelína. Páč je krásná jako modelína. No a je teď pěkně vidět, kde jsou starý větývky. Takže jsem pojala myšlénku, že si trochu tuhle stříhnu, támdle stříhnu a za chvíli to mám. Jooo, jooooo. Jasněěě! Naivní až blbá , jak vantroky. Mimochodem víte někdo, co jsou vantroky? Zajímavý se podívat 😀 . Zas tak blbá věc to teda nebyla 😀 . No, každopádně strávila jsem u Babičky Modelíny spoustu času.
Připadala jsem si jak Střihoruký Edward a stříhala a stříhala. Zlobil mě tam Mouses, kterej furt chytal nějakej ten klacík, větývku a já musela dávat pozor, ať ho nerozšlápnu. Rumíček mě chodil kontrolovat, občas přinesl medvěda a já mu asi stokrát slíbila, že za chvíli už půjdem.
Prtky, tak leda. Za chvíli začlo hromovat právě na kopcem. A jako zajímace hromovalo. Hromovalo a hromovalo a kopec k sobě stahoval černý mraky. Z těch pak započlo cedit a nakonec lejt takovým způsobem, že po silnici se řinula slušná říčka. A lilo a lilo a lilo. Krásně voněl vzduch, nad kopcem furt hromovalo, ale blesky vidět nebylo. Bylo krásně. Jen teda ne úplně vhodno na procházku. a tak jsme to pro jednou odpískali a placatili se pěkně doma. Ohaříci, který mají jinak pořád zajímavý program, neprotestovali a vyvalili bůček.
Neděle by taky nebyla nějaká zaznamenání hodná, kdybych si já nevzpomněla, že! Něco málo by se našlo! Vždyť já naučila ohaříky, aby si otvírali protimuší a protimyší zábranu v podobě rámu se sítí ve dveřích, která se otvírá/zavírá jako druhý dveře. Říkala jsem si, že mě furt nebaví, jak jim tam chodim dělat vrátnika. A že by nebylo marný je naučit, aby si to otvírali sami, když jdou domů. Páč vyrazit to, když jdou ven, to umí. Někdy se podaří, že to i setrvačností samo zavře, jak do toho strčej. Hlavně Taliprd, která všechno dělá s přehnanou razancí. Ale dovnitř to neuměj a bylo by záhodno to napravit, páč jinak tam stojej, jako dva žebráčci a ešče začasto u toho pláčou tak, že by se nad nima i skála ustrnula. Pražácí pošahaný.
Páník jako vždy nevěřil. Ani jednomu z nás asi. Tak, když vysmahnul dolů do kotelny, vzala jsem něco málo dobrůtek do ruky, starej pásek, kterej jsem přidělala k čudliku na protimuší zábraně a šli jsme to s Rumíčkem vyzkoušet. Vzhledem k tomu, že princip ani jednomu z nich není cizí, protože jsem je takhle naučila otvírat dvířka starý kredence tady v Domečku, neb na madle je přivázaná šňůrka a mně napadlo toho využít, tak jsem u dveří nepředpokládala nějaký velký potíže. A nepředpokládala jsem dobře, stačily asi tři pokusy a Rumíček věděl. Jen si ještě musí vychytat tu vzdálenost a razanci, aby ho otevírající se rám, neposlal do prostoru 😀 . Každopádně základ by byl. Následovalo vyzvání pro Tali, aby se dostavila na scénu. Taky to šlo kupodivu lehce, jen teda se chudera pleskla rámem přes tlapku a kvikla. Tak jsem dělala, že se nic moc nestalo, pohladila ji, politovala ji a šly jsme to zkusit znovu. Vypadá to nadějně. Teď už jen to vypilníkovat, abych jim u toho nemusela napovídat a otevřeli si v případě, že potřebujou, už sami. Prozatím čekají oba na povel. 🙂 . No a pánik pak jen koukal, jaký my jsme šikovný. Takže vlastně, ne že se nestalo nic hodnýho zaznamenání, že jo vlastně? 🙂
P.S. jsem si vědoma toho, že bych to měla nejspíš natočit, pokusím se to napravit, pokud nezapomenu.