Je výhodou těch bolavejch zad, že Brtnik taky může procházkovat .

A je výhodou Domečku, že ho to tady taky evidentně baví. Protože přes to, že v ten čtvrtek vůbec venčit nemusel, hodlal si vzít ohaříky sám a já že si mám hospodařit doma. Asi upadnul trošáneček na hlavičku, ne? Já budu doma a ostatní půjdou ven? Ani nápad. A tak jsme šli všichni, což je fajn. A když všichni, tak teda všichni, to je jasný. Takže včetně Mousese.

I když ten se v jednu chvíli tvářil, že zvostane před vratama a bude za automechanika – neboli bude se vrtat v podvozku auta, kam si zalezl a zkoumal cosi. Asi všechny průjezdní trasy, kudy auto projelo. Nakonec si to rozmyslel a doběhl za námi ke hřbitůvku. 

Dávala jsem si na něj pozor, protože Brtnik pravil, že se minule zajímal o starou jabloň, kde bydlí Kikinovi. Tak to bys měl holečku asi trošánek se mnou problémek, sdělovala jsem mu v duchu. Ale pro tentokrát zájem nejevil a držel se pěkně u nás. Rozhodli jsme se pro nenáročnou, ne moc dlouhou,  a hlavně pohodovou prochajdu po cestě pod kostelíčkovým kopečkem.

A moc se to vyvedlo tahle prochajda. Opravdu klídek a samý hraní, nebo pobíhání. Teda čtvernohý pobíhání, my jsme si šli volným krokem vandráka. Rumoušek si vyžádal házedlo a tak jsme se přetahovali a házeli. To pak inšpirovalo docentku Talířovou  a že taky bude. Tak jsem se tam s nima přetahovala s oběma, kdy jeden mě rval doprava a druhej na opačnou stranu. Do chvíle, kdy mě Tali natvrdo vzala – ale nechtíc, to je jasný – zubama přes kloub ruky a já viděla i ty svatý, co neexistujou. Ovládla jsem v sobě touhu ji zahlušit a řekla jí, že je kráva nebeská. Aspoň trochu jsem si ulevila 😀 Ona tedy už konečně pochopila, že když někoho takhle tvrdě vezme, že je dobrý aspoň projevit účinnou lítost 😀 , což jí dostatečně zachrání přes jistou smrtí 😀 . Bolelo to svinsky a okamžitě se tam udělala velmi vzhledná podlitina.

A tak se těch hrátek s ní chopil po dlouhý době zase Brtnik. Usadil se teď totiž nějak v módu čistě chodícím a polevil v tom, že to chce s Tali (a nejen s ní, pochopitelně, i s Rumíčkem) taky trochu něco dělat, aby neleželi ladem. A když myslím něco dělat, tak nemám na mysli jen tak prázdný házení něčeho sem a tam. Tož se pro tentokrát snažil. A bylo to moc fajný, protože Tali zlobil, přetahovali se, bojovali a my si s Rumíčkem mohli házet různý šméčka, vyhledávačky a tak jako podobně. A ohaříci zářili nadšením jak Rudá záře na Kladnem 😀 .Rumíček pak přišel i s tím, že mi bude házedlo pouštět dolů od lesa na cestu a já se mu snažila vysvětlit, že tahle ne úplně kulatá věc, navíc s poutkem, mu tom ne úplně hladkým terénu plmým klacíků a rostlin, běhat nebude. Mno……. dokázal mi, že bude 😀 😀 . Tak jsem byla za úplnýho blba. Museli byste vidět ten jeho výraz, když došlo na jeho slova. „Tak vidíš.“ je ještě velmi shovívavá varianta 😀 .

Mouses taky nebyl bez zábavy, protože vždycky vypálil za některým z ohařů, který letěl za házedlem a lovil je jak lvice loví buvola 😀 . Je to strašlivý torpédo. Kupodivu se tentokrát ani nedožadoval proutku a nevztekal se, že proutek nejni k dispozici.  Takže venčení k naprosté spokojenosti nás všech 🙂 .