Fajná společná prochajda

 Je výhodou těch bolavejch zad, že Brtnik taky může procházkovat .

A je výhodou Domečku, že ho to tady taky evidentně baví. Protože přes to, že v ten čtvrtek vůbec venčit nemusel, hodlal si vzít ohaříky sám a já že si mám hospodařit doma. Asi upadnul trošáneček na hlavičku, ne? Já budu doma a ostatní půjdou ven? Ani nápad. A tak jsme šli všichni, což je fajn. A když všichni, tak teda všichni, to je jasný. Takže včetně Mousese.

I když ten se v jednu chvíli tvářil, že zvostane před vratama a bude za automechanika – neboli bude se vrtat v podvozku auta, kam si zalezl a zkoumal cosi. Asi všechny průjezdní trasy, kudy auto projelo. Nakonec si to rozmyslel a doběhl za námi ke hřbitůvku. 

Dávala jsem si na něj pozor, protože Brtnik pravil, že se minule zajímal o starou jabloň, kde bydlí Kikinovi. Tak to bys měl holečku asi trošánek se mnou problémek, sdělovala jsem mu v duchu. Ale pro tentokrát zájem nejevil a držel se pěkně u nás. Rozhodli jsme se pro nenáročnou, ne moc dlouhou,  a hlavně pohodovou prochajdu po cestě pod kostelíčkovým kopečkem.

A moc se to vyvedlo tahle prochajda. Opravdu klídek a samý hraní, nebo pobíhání. Teda čtvernohý pobíhání, my jsme si šli volným krokem vandráka. Rumoušek si vyžádal házedlo a tak jsme se přetahovali a házeli. To pak inšpirovalo docentku Talířovou  a že taky bude. Tak jsem se tam s nima přetahovala s oběma, kdy jeden mě rval doprava a druhej na opačnou stranu. Do chvíle, kdy mě Tali natvrdo vzala – ale nechtíc, to je jasný – zubama přes kloub ruky a já viděla i ty svatý, co neexistujou. Ovládla jsem v sobě touhu ji zahlušit a řekla jí, že je kráva nebeská. Aspoň trochu jsem si ulevila 😀 Ona tedy už konečně pochopila, že když někoho takhle tvrdě vezme, že je dobrý aspoň projevit účinnou lítost 😀 , což jí dostatečně zachrání přes jistou smrtí 😀 . Bolelo to svinsky a okamžitě se tam udělala velmi vzhledná podlitina.

A tak se těch hrátek s ní chopil po dlouhý době zase Brtnik. Usadil se teď totiž nějak v módu čistě chodícím a polevil v tom, že to chce s Tali (a nejen s ní, pochopitelně, i s Rumíčkem) taky trochu něco dělat, aby neleželi ladem. A když myslím něco dělat, tak nemám na mysli jen tak prázdný házení něčeho sem a tam. Tož se pro tentokrát snažil. A bylo to moc fajný, protože Tali zlobil, přetahovali se, bojovali a my si s Rumíčkem mohli házet různý šméčka, vyhledávačky a tak jako podobně. A ohaříci zářili nadšením jak Rudá záře na Kladnem 😀 .Rumíček pak přišel i s tím, že mi bude házedlo pouštět dolů od lesa na cestu a já se mu snažila vysvětlit, že tahle ne úplně kulatá věc, navíc s poutkem, mu tom ne úplně hladkým terénu plmým klacíků a rostlin, běhat nebude. Mno……. dokázal mi, že bude 😀 😀 . Tak jsem byla za úplnýho blba. Museli byste vidět ten jeho výraz, když došlo na jeho slova. “Tak vidíš.” je ještě velmi shovívavá varianta 😀 .

Mouses taky nebyl bez zábavy, protože vždycky vypálil za některým z ohařů, který letěl za házedlem a lovil je jak lvice loví buvola 😀 . Je to strašlivý torpédo. Kupodivu se tentokrát ani nedožadoval proutku a nevztekal se, že proutek nejni k dispozici.  Takže venčení k naprosté spokojenosti nás všech 🙂 .

 

2 komentáře u „Fajná společná prochajda

    1. Přééésně! Trefa do černýho, jen na tý druhý fotce je ešče menší.
      Za to procházkovací prostředí jsem hrozně vděčná. Myslím, že líp už se to seskládat nemohlo. To není dárek, to je veledar.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..