Snad mi mojí milý čtenáři odpustíte tenhle nehezkej nadpis.
Ale věřte, že to je ještě hodně umírněná verze toho, co jsem ze sebe dostala poté, co jsem si přečetla email od jednoho letitého Zvířetníka, který roky žije v Austrálii. A snad mi odpustíte i to, že tohle není úplně veselý téma. Naopak, je to něco, co mi bez nadsázky vehnalo slzy do očí. Vůbec jsem netušila, že tohle komunisti páchali, že jsou ještě horší všiváci, než za jaký jsem je považovala. Ne proto, že mýho dědu zavřeli, ale za to co napáchali ve společnosti. Ale netušila jsem, že dokázali sáhnout k něčemu tak hroznýmu o čem se zmiňuje text toho emailu, který sem s dovolením nakopíruju.
Protože tohle se musí dostat mezi co největší počet lidí. Nechápu, proč se o tomhle vůbec nemluví??? Proč to nikdo nikdy nezmínil? I když to není hezký čtení, moc prosím, abyste si ho přečetli a jestli můžete, posunuli ho dál, klidně jako odkaz na tenhle můj článek.
Všechno je to tady:
https://www.facebook.com/photo/?fbid=331290635028720&set=pcb.331302135027570&__cft__[0]=AZWt4lXx7yLdt7UiIJt4wRcmgEIBcCtLyydrXelJGk-_S_TUqBvkMu-o5aBwfF36-sZWxdaC3xTssnuea1nvDblS3sK8ypbIKtCHXBo3zCR-WW6iDGBmgcjCPFGG-E_80wbVALTvFzXA-_hLuaCUSE-yqsKQ5vovjwx6vyT97X_LRA&__tn__=*bH-y-R
Na Dětském hřbitově v Ďáblicích je 41 náhrobků s 43 jmény dětí. Jde o děti, které se narodily politickým vězeňkyním přímo v lágru, nejčastěji ve věznici na Pankráci. Řada z nich přitom na světě nebyla ani týden nebo měsíc. Boženka Některým ženám dozorci děti nechali a nedovolili jim, aby je předaly širší rodině. Miminka se pak dožívala pár dnů, týdnů, někdy měsíců, ponechaná napospas podchlazení, silné podvýživě nebo horečkám z infekce. Mučení některých dalších žen a jejich sotva narozených dětí ale zašlo ještě dál. Miminko bylo matce odebráno a odloženo ve vedlejší místnosti jen tak daleko, aby se ho nemohla dotknout, nemohla ho vidět, ale aby slyšela jeho zoufalý pláč. Pláč po nějaké době utichl, ale nebylo to proto, že by se o dítě někdo postaral… Ďáblický hřbitov užívali nacisté i komunisté k ukládání těl do hlubokých šachet bez pohřbu, bez rakve a bez náhrobku či jakéhokoli jiného označení. Do jednoho takového hromadného hrobu tajně pohřbívali popravené nebo umučené účastníky 3. odboje a spolu s nimi děti, které se narodily politickým vězeňkyním přímo v lágru, nejčastěji ve věznici na Pankráci. Vozili je sem náklaďákem a do hromadného hrobu je pohodili v pytlích… Kromě miminek se do v pohřební jámy ukládala i tělíčka několikaletých dětí, o které se během věznění rodičů nemohl nebo nechtěl nikdo starat a režim s nimi naložil po svém. Ihned po revoluci natočila jedna z tehdejších vězenkyň Dagmar Průchová dokument “Nesmíš plakat“, který vyprávěl o nelidskosti komunistů.
Co k tomu říct…. su stará plačka a po přečtení článku mám plnou hlavu těch nebohých dětí a maminek, ale nebrečím, začínám čím dál více zuřit a mám zlost nejen na ty svině komoušský. Neuvěřitelné, co si dokážeme navzájem způsobit ve jménu ideologie a je hrozně smutné, že se nepoučitelní ženeme do té samé (byť pod jiným názvem) prdele.
Vyjadřuješ přesně moje pocity.
Jak může bejt někdo takhle zvrhlej.
A co už vůbec nechápu, proč se to tutlá, proč se o tom pořádně nemluví, nikdo o tom nemluví. Kdybych nedostala tenhle emil, nedozvím se to. Tohle má přece rezonovat veřejností, každej rok na den dětí se to má znovu a znovu zopakovat. Komanč hnusnej stejně jako nácek.
to je děs a hrůza……
nejede nám tiskárna,ale kdyby jo,tak toto vytisknu a rozhážu-a vlastně to můžu udělat…
rozházet to na okno nádraží…na zastávky a tak….
prostě-tady něco ke čtení
bože to je život toto-a to je furt a za komunistů jsme se měly líp a všichni měly práci…..,
lidi-verbež toto,a vedle na fauně ze srnčátkama,děs a hnus velebnosti…..
Mirko díky, šikovná, dostane pičkůta – nebo radši dva 😀
No jo, no, všichni měli práci…..ale … 🙁
Pamatuju si, jak jsem se tak trochek zhádala s naším „sousedem“ na chalupě. Je fajn, hodnej, ale když jsme se dostali na téma seriálu Zdivočelá země a on mi řekl, že se takovýhle věci vůbec neděly, bouchnul mi dost kotel. Mýho dědu tehdá komanč zalígroval a zničil ho. Fyzicky a psychicky. že jsme nemohly se ségrou pořádně studovat, protože oba rodiče odmítli vstoupit do tý debilitní strany, je to nejmenší.
Zvěrstva, který páchala tahle strana by nikdy neměly být zapomenutý. Nikdy. Mučila a zabíjela, ničila a devastovala. Lidskou důstojnost a životy. A to nejen těch, který zalígrovala, ale celých jejich rodin. A nebylo jim to evidentně málo, drtili šmejdi jedni i malinkatý děti.