Stále je co objevovat a to i v místech, kde má člověk pocit, že už to tam docela i poznal.
V neděli jsem se vydala s ohaříkama na kopeček. Když jsme vycházeli, neměla jsem stanovený směr, kam vyrazíme, ale bylo jasně daný, že musíme jít od hřbitůvku sadem a pak se rozhodneme, kam zamíříme. Louka za domem už je totiž nejen hodně vzrostlá, ale taky koníkama obsazená. Mimochodem – jsou tam nádherný jedinci. To konstatoval i Brtnik – nekoňočlověk. Je jich tam tak odhadem deset a z toho tak tři-čtyři, nevím přesně, poníci a pěkně se to tam popásá a vyvaluje. Předpokládám, že je tam z jejich ohrad přesunuli, jako živý sekačky. Mimochodem – je to fajn, odjíždět do práce a než nalezete do auta, pokochat se pohledem na tyhle nádherný tvory, kdy louku už osvětluje ranní sluníčko a kolem je ještě noční opar.
Než jsme vypadli s ohaříkama ze zahrady „zalígrovala“ jsem Mousese v Domečku. Respektive jsem ho zase vnutila Brtnikovi, aby mu chvíli dělal animátora, než zmizíme. Tudíž jsem měla volný ruce v tom, kam půjdeme. V půlce cesty starým sadem jsem se zastavili u paní Kikinový a já chvilku poslouchala, jak tam mladý vyřvávaj. To se nelíbilo jejich máteři a tak s velkým křikem prolítla kolem. „Jojo, už jdu!“ souhlasila jsem s ní v duchu a pohnuli jsme se dopředu. „A půjdeme zase nahoru, ke kostelíčku, však je tam pěkně.“ A to jsem ešče netušila, jak moc pěkně.
Cestou vzhůru jsem občas zastavila a hodila ohaříkům aportík, abych si krapítek jako ten krpál vydejchala. Oba byli nadšený, že můžou hledat v listí, lítat strání dolů a nahoru a blbnout jako štěnda. Tali byla za hodnou, tak nám bylo fajn. Nahoře u kostelíčku jsem se rozhodla dát hnedle za ním doprava, rovnou do lesa. A tam jsem bokem od hlavní cesty zaregistrovala, že vede ještě jedna, nenápadná, listím schovaná cesta. „Tý jsem si nikdá nevšimla! Půjdem se tam podívat.“ napadlo mě okamžitě a odbočila jsem. Ohaříkům jsem neřekla ničehož, jen ať si mě pěkně hlídají. Příběhli hnedle oba dva a tak jsme mohli objevovat.
A! Lidi – tam je to tak půvabný! Tak útulný! To musíte vidět. A taky můžete, protože jsem tentokrát s sebou měla telefén a on se pro ten den dobře vyspal a tak mi udělal pár moc krásných fotek – koukejte:
Jak svítilo sluníčko, bylo to jak v nějakým přírodním chrámu 😀 . Nesmějte se mi moc, já nevím, k čemu to líp přirovnat. Bylo to takový čistý a……. a nevim, prostě jak to trefně popsat. To světlo tomu dodávalo takovej nepozemskej nádech, nebo co. Jak když se vám otevíraj nový obzory. Já vím, v lese – obzory, ale prostě jo. Máte pocit, že najednou můžete šécko dokázat. Jste svobodný, volný a můžete letět. A je tam takovej pokoj a mír a ticho a ptáci řvou. Já vím, pokoj, mír,ticho a ptáci řvou 😀 . Se to jakoby vylučuje, ale právě, že vůbec ne. Jste tam sami se sebou a je to takový, takový intenzivní. Asi tak nejlíp to popsat. Máte pocit, že patříte tam a celej svět patří vám. Dostanete takovej dárek jako.
Ohaři byli unešení stejně jako já, i když pochopitelně po svým. A bylo nám tam moc dobře. Šli jsme a šli a šli a nějak nepřemýšleli nad tím kam. Cesta pak stoupala vzhůru a dovedla nás zhruba tak do půlky tý náhorní plošiny, která na vrchu kopce je. Nešla jsem po cestě, ale lesem a natrhala si trochu borůvčí na čaj. Ten je moc dobrej a léčivej. Došli jsme až skorem na konec kopečku, na křižovatku cest. Tam jsem chvíli mudrovala, kudy dál a pak jsem zavrhla variantu přes silnici směr naše oblíbený louky, protože už jsou opravdu vzrostlý. A na návrat lesem už nebylo tolik prostoru a tak jsme se po vršku kopce zase vrátili zpátky ke kostelíčku a cestou dolů si ohaříci užili aportíků a jejich hledání.
Jako závěr víkendu to byla ideální procházka 🙂 .
Jo a ještě: 😀 on je Rumíček jinak velmi inteligentní pán, i když to tak nemusí vypadat 😀
Péťo, píšeš čím dál líp. Vyprávění o lese je sugestivní a nádherné. Mám to podobně a chtěla bych ten svobodný pocit z přítomnosti v přírodním chrámu znovu zažít. Nic než tam být a jít.
Začala jsem pochybovat o operaci. Obavy z narkózy, nepovedeného zákroku a následně ještě obtížnější chůze, za tři roky mi bude sedmdesát, v rodině se dlouhověkost nevyskytuje, zato potíže se srdíčkem jo…. zvažuju hodit na špitál vidle a doklepat to o berlích.
Jenže pak si tady přečtu co zažívá stará druidka na procházce v lese a zalijou se mi oči. Já ta svá „chrámová místa“ musím také vidět. 🙂 Na misce vah jít – nejít přistál těžký kalibr. Díky. 🙂
A Rumí, nic si z toho nedělej, každý z nás někdy vypadal na fotce jako dement. Hlavně ať si zdravý a ta hnusoba se nevrací.
Kuskus – těžko, přetěžko radit, ale co píšeš, tak bolesti jsou asi veliký? kdyby to bylo „jen“ o omezení pohyblivosti -tedy chodím o berlích – tak se asi člověk bude rozhodovat snáz, ale bolest se asi obejít nedá? Já Ti rozumím, doktorů se bojím jako čert kříže, ba spíš ještě víc, ale bolest je bolest? Těžko, těžko rozhodovat. Co říká dochtor,? jaká je prognóza, že to operace dobře pořeší? Na druhou stranu narkóza – vezmi si, že veterináři dneska zvládnou operovat zvířecí staříčky a ty navíc nejsi stařík. Moc, moc Ti přeju, aby ses dokázala rozhodnout co nejlíp. Ať už to bude tak, a nebo onak. Ale jak píšeš, pokud Ti to umožní znovu se podívat tam, kde máš srdce a duši, tak …..
No, mám hroznej strach a ten předoperační maraton. Nejen EKG ECHO a krevní rozbory, ale i vyšetření z ORL a RTG plic, potvrzení od zubaře a z gyndy na nějaký fokusy. Leckde nové pacienty neberou, jsou dovolené a vyšetření nesmí být starší jednoho měsíce. Snad to během srpna stihnu vyřídit, začátkem září mám termín.
Moc Ti rozumím Kuskusi, moc, moc, opravdu hrozně moc. A tak držím palce i od třebaaas sousedů, kolegy a dalších, abys to měla všechno cajk, stihla to a dala se brzo co nejvíc do pořádku. Lékařská věda i když ji nemám ráda a moc se jí bojím, jde dopředu. Oni Tě pospraví a zase budeš moct jít, kam Tě srdce povede. Mám vypsaný homeopatika, který jsem kvůli narkóze a operaci dávala Rumíčkovi, na to, aby se s narkózou dobře popasoval, nenechalo to nějaký stopy a aby se dobře hojil, chceš to vypsat? je to přímo od lékařky – anestezioložky lidský, psáno právě pro lidi.
Hi hi, pospraví mě, srandovní… jo, až TEĎ jsem se ve špitálních pokynech dočetla, že při totální endoprotéze používají tzv. svodnou nárkozu jak zmiňuje Netřesk. Bylo mi to povědomé. Umrtví toliko haxny a už to není takový záhul. V tom případě si myslím, že homeopatika netřeba. I když těžko říct, na rozdíl od Rumíčka házím kelímky od jogurtu do dřezu a lžičky do koše. Tady je každá mozková buňka dobrá. 🙂
Současná celková anestezie je pro mozek zátěž asi jako jedna větší opilost. To si člověk v životě pořídil a lékařský dohled nepotřeboval. 🙂
Je-li problém nová endoprotéza, tak je v záloze anestezie svodná ve variantě spinální nebo epidurální.
Jeden pán si přišel pro nové koleno v 86 letech, protože se mu špatně sešlapává spojka v traktoru.
Bože, tohle potřebuju slyšet, díky. A pán je borec! 🙂
Kuskusi, naše pětasedmdesátiletá teta má vyměněný obě kolena (postupně). Odrovnala si je dřením na latifundiích. A pochvaluje si je, chodí bez hole.
Vy jste moje sluníčka, děkuju. Tak určité obavy před operací má asi každý člověk, ale já vyšiluji děsně. Musím pozitivně naštelovat palici a věřit, že vše bude OK. 🙂
Máš recht, každý lékařský zákrok znervózňuje. Já jsem loni řešila problémy ledvinových kamenů. Několikrát mi provedli epidurální anestezii – pokud už to musí být, tak ji doporučuji, člověk aspoň ví, co se s ním děje, jen pár hodin po zákroku od pasu dolů nic necítí, jako by nohy nebyly. U posledního zákroku mi nejdřív naplánovali úplnou anestezii, nakonec se podařila ta epidurální. V každém případě – přepnou na pozitivno, dobře dopadnout to prostě musííí!
Kimi, také jsi nedávno psala, že špatně chodíš a na delší procházky s Golim už nemůžeš.
Operace by problém neřešila? Jestli se můžu zeptat.
Operace by to neřešila. Můj největší problém je nadváha. Bohužel, k likvidaci nadváhy získané při rizikovém a tudíž odleženém těhotenství, jsem se nechala přesvědčit, že to vyřeší dlouhodobá hladovka. Takže jsem jich několik absolvovala, jenže tenkrát se málo vědělo o jojo efektu a teď na to doplácím. Tělo se bojí, že přijde o přísun a všechno ukládá. Snažím se tedy jíst dost a zdravě, ale daří se střídavě. Můj ortoped říká, že kdybych zhubla, ani nebudu vědět, že nějaké klouby mám. Kolena tedy řeší injekcemi přímo do kloubu – funguje to. Stařík Goliášek je na tom podobně, taky mu do jídla přidávám něco na klouby, už tak nekulhá, a když to vyjde, tak tu hodinku po polňačkách odchodíme.
Kimi, mám také zkušenost stran kloubů a nadváhy. Zhubla jsem strašně moc, ale na kolenou se to vůbec neprojevilo.
Stav se zhoršoval pořád stejným tempem i když jsem měla o patnáct kilo měně. Jenže krom artrózy mě sužuje i lupenka. Na ortopedii to nikdo neřešil, ale dočetla jsem se, že lupenka má negativní vliv nejen na pokožku, ale i na klouby. Asi proto léčba injekcema extra nezabírala.
Je fajn, že tobě méně invazivní řešení uleví a můžeš se lépe hýbat. Tencovnějnevěřím by měl uvažovat o restartu, naplánoval nám životnost orgánů na moc krátkou dobu. 🙂
Howgh už to nebudu rozpatlávat
Kus kus – na lupenku – pýr, opravdu, kořen pýru. Předpokládám, že teď asi nemáš možnost si ho nasbírat, ale dá se tinktura a nebo – až budu plýt na zahradě usuším a pošlu v obálce.
jen namátkou tady odkaz, že nekecám
https://www.tinktura.eu/sk/pavlovy-tinktury-z-bylin/2447-pyr-kapky-tinktura-50-ml-8592814051863.html
Dost lidem pomáhá úplně jiná TRÁVA.
Vyzkouším, děkuju kořenářko. 🙂 Sama jsem si dlouho vyráběla mast z měsíčku zahradního, ale všechno se časem lupence „vochodí“ zvyká si a přestává na léčbu reagovat. Jednou za týden se celá namatlám vepřovým sádlem, koupu se v bramborovém škrobu, bo těch kortikoidů mám už plné zuby. Kua, já musela být v minulém životě pěkně hnusná.
Pýr jsem ještě nezkoušela.
Tráva je výborná, až na ty třetihorní hlady po. 🙂 Bych sežrala špajzku i s regálama.
Kuskus
Já ti strašně moc držím palce,furt na tebe budu myslet,a představuj si jak si pak poridis pseka se kterým pujdes po známých místech a doma na vas bude čekat kocourek nebo kočička.
Zlatko, naprosto odtržena od reality si sním, že po operaci a rehabce poputuju, samozřejmě nějakou kratší trasou do Santiaga de Compostela (i Čajda bude zírat ) a cestou potkám na odpočivadle kolegu poutníka Eolona Muska zrovínka se dusícího olivou a já mu heimlichovým hmatem zachráním život a von se zeptá jak mi může poděkovat a já ho poprosím esli by šlo naklonovat Texíka a dám mu vypadané fousky a drápky sesbírané z koberce a von řekne, maličkost, zařídím…… a pak kocourovi koupím jeho vlastní strom a kus louky u lesa a budem si tam venku v malé zoo lebedit.
Cinestar zadara a nesmějte se debilovi. 🙂
Nesmějem se a kdo by se smál, dostane do držky, protože sny jsou důležitý. Bez nich by byl svět šedej a bezbarvej. On se ten sen možná i splní, i když v jiný formě. Jen musí mít člověk oči otevřený, protože on se Texík vrátí. Jinou cestou, ale vrátí. Nejde o obal v kterým bytost je.
„on se ten sen možná i splní“
Já vím, ale taky pro to musí člověk něco udělat. Žáno. 🙂
To ano, však činíš maximum, abys toho Muska mohla potkat 🙂
Holky, ženy, díftky 🙂 já jsem tak hrozně ráda, že jste se tady podělily o zkušenosti -ať už přímý, nebo ne. Dovedu si představit, jak se to Kuskusový mele v makovici, já bych byla úplně s prominutím v hajzlu, ba ještě hloubš a tohle je hrozně důležitý, když to člověk může slyšet. Jaaaak do sebe šécko pěkně zapadá. To je svělý. Kdyby kdysi Čajda nevyrobila tyhle články, kdybych já nezačala psát, kdyby vy jste sem nezačaly chodit…………tak tetkon nemá Kuskus informace, který nutně potřebuje. Takže to je jasný Kuskusi – šécko musí dobře dopadnout, když to do sebe takhle zacvakává – je to znamení a nemáš tím pádem co k řešení.
Když to řekne šéfová….. šécko dobře dopadne. 🙂
si piš! 🙂
Petrs01
jasně, ale tam si nejsem jistá, jestli čistí a pracuje , nebo „jen“ tlumí bolest?
Tlumí nikoliv bolest, ale příznaky, tedy místo nehezkých a protivných červených ložisek máš normální kůži. Jestli to něco dělá „vevnitř“ nevím, ale jeden člověk se mi dokonce chlubil pro porovnání svýma fotkama v nějakém lékařském časopise (hrůza, červený celý nohy) a „podívej jak mi to pomohlo“ (nebylo na ní vidět NIC).
Brácha taky dost používal, hodně mu pomáhá moře, nevím zda teď není na nějaké biologické či experimentální léčbě. Ale míval to taky dost hnusný, hlava, lokty a už léta se drží s minimem lézí.
Nutno samozřejmě užívat zvenku, ne hulit.
…Nutno samozřejmě užívat zvenku, ne hulit..
No ale, to po Kuskus ale nemůžeš chtít, to nedá! 😀 😀
Kuskus promiň, já musela 😀
Trávu jedině hulit. Nic ti nevadí, nebudíš se, neškrábeš, lupenka nesvědí a vysmátý je člověk jak lečo. Konopné mastičky používané na kůži THC neobsahují a pomohly na chvilku, pak se do toho zase lupenka opřela. 🙂
Kuskus
Muzu se optat svyho zdroje, miva opravdu velmi kvalitni a silny masticky. Brala jsem je pro psa s nadorem, hodne mu to patlani pomahalo.
Fifi, děkuju za nabídku, mám možnost sehnat kvalitní masti i u nás.
Ale kdyby něco, ozvu se. 🙂
….Bych sežrala špajzku i s regálama……..
pomooooooooooooooooooooooooooct, seš taky Los Kretýno, pardon, pardon, že jsem ipertinentní, ale to se nedá tohle. Já si to představila zase 😀
edit – ten pýr je opravdu silná bylinka
a edit dva – kožní problémy jsou spojené s fungováním vnitřku