Jááááá jsem jela domůůůů! No, to jako nejni novinka, chápu, ale… ale nejela jsem autem!
Teda takhle, autem taky, to je pravda a převážnou část cesty, leč ! Závěr, finiš, to nejdůležitější – to jsem prosím cestovala AUTOBUSEM!! Jooooo! Doobrodrůžo. V mým podání určitě! 😀 😀 .
Vzhledem k tomu, že kdybych tak neučinila, dostali bychom se oba domů až hodně pozdě a to jsem teda nemohla, protože ohaříci, že jo. Jo, mohli jsme je ještě zavézt do Prahé, ale to se právě vůbec nehodilo. Takže jsem se pokusila vyzjistit, ešivá by mě kousek nepopovezla kolegyně, která bydlí nedaleko naší chalupy. Takže směrem k Domečku, to je jasný. A když jo, tak ešivá v době, kdy domů jezdí ona, bych měla nějakej autobusovej přípoj cestou. No a sedlo si to ge-ni-ál-ně. Kolegyně mě naložila v půl čtvrtý, po čtvrtý jsme byli v místě , odkud mi jel autobus. A tak jsem měla fůru času do odjezdu v 16:25.
Což bylo jen dobře, neb…. stanice autobusu, odkud jsem předpokládala odjezd, tam sice byla, ale nebyla to ta pravá 😮 . Nečekala jsem, že tady bude vícero zastávek, není to nějak velká obec. No, ale jo. Ta moje zastávka nebyla moje 😀 , ta na mě čekala o pár kroků dál za rohem. To byste taky nečekali, že ty dvě zastávky budou od sebe tedy takovej kousek, když už to není na jednom místě. A to už jsem byla taková jako znejistělá trošánek, takže sice jsem na ceduli viděla, že by to mělo je odtud, ale … mělo, mělo… můžu si bejt – já matla a kopyto největší – jistá, ešivá jsem tady dobře? Ostatně touhle podivuhodnou pochybností trpím kdykoliv, když mám někam jet a ešče nikdá jsem tudyma nejela. Vlak, autobus, loď, letadlo ( Mno tak dva poslední příklady nejsou nejlepší, tam by mě nedostali :D. Do letadla vůbec ani náhodou, to se o mně všeobecně ví, a na loď jedině říční, nebo tak nějak. Na moře nikdá) . Ale to je fučík, prostě jak mám takhlenc někam jet a ešče jsem to nikdá nevyzkusila, nejsem si sama sebou jistá, ešivá jsem tam dobře. Ešivá stojim na tom správným místě a tím správným směrem, a ešivá nasedám do toho správnýho vlaku…….hele nebyla jsem si jistá, ani když jsem jela prvně tím Pendolinem, který je takový jako nezaměnitelný. Natož nějakej motoráček. Vypustíte mě na Hlaváku a ze mě je rázem ztracený batole. Dokud nevyzkoušim, tak sem v pochybnostech. A tetkon taky. A protože mi šlo o hodně, neb jsem potřebovala být doma včas a vypustit ohařiska, nemohla jsem se splést, páč pak bych se dostala domů asi až za dvě hodiny, nebo taky možná až na Velikonoce 😀 . Přece jen jsme taková malá ďurka, nejni to jak v Prahé na Smícháči, kde furt něco jezdí.
Oko mé zaregistrovalo poblíž tlupu teenagerů! Výborně, ty mě dozajista zachráněj 😀 . I oslovila jsem je a hnedle se jeden z kluků ozval, že “Asi nejspíš jo, pani, počkejte, podivám se vám” a vytasil telefén. Stejnej jsem držela v ruce, ala kuwaaaa já ho neumim používat jako von. 😀 Udělal tam v něm nějaký kouzlo asi 😀 a pravil: “Tak jo, pani, jede to vopravdu vocaď a jede vám to za jedenáct minut.” Tohle šécko zjistil během pikosekundy. Jak to jako identifikoval, nevim, ale identifikoval. Hodnej hošík. Uklidnil mě. Mohla jsem jít tudíž v klidu telefénovat s Dennyky, abychom se mohly pobavit na můj vlastní účet. Mezitím jsem si hlídala prázdnej autobus, kterej tam celou tu dobu parkoval 😀 . Aby mi jako pan řidič třebas neproklouznul a nevodjel beze mě! To ne, to se nesmí stát!
Troooošáánek mě znejistělo, že po čase přijel další autobus a stoupnul si za tuten, co tam stál. Ešivá todle nejni třeba už moje lajna? Snad ne. Řidič vystoupil a k mýmu údivu nechal stroj nastartovanej , s otevřenejma dveřma a šel si koupit něco do hospody. To je jako ranař. Co kdybych mu do toho naskočila a vodjela mu s tim???? Takhle, já teda těžko, to je nám všem jasný 😀 😀 , ale…….to von nemůže vědít! Mohla jsem mu unést autobus a v práci by ho potom zatkli! Nikdo mu to neukradnul a tak si sednul a zase jel a já doufala, že ten správnej autobus, ten můj, je ten prázdnej, co tu celou dobu stojí.
Zničehož nic prázdnej autobus vožil a otevřel dveře. Celou tu dobu se řidič schovával pravděpodobně někde pod sedačkou, protože tam nebyl. 😀 Je pravda, že nebyl velikého vzrůstu a tak možná i normálně někde seděl a jenom nebyl vidět 😀 Otevření dveří aktivovalo mou chaotickou mozkovou aktivitu a já jsem k němu přistoupila s dotazem, zda jede domů 😀 😀 Jako ke mně domů, že jo. 😀 Pravil, že to neví, ale když mu řeknu kam…. 😀 řekla jsem mu to hned vzápětí. Odsouhlasil mi tedy, že jsem na tom správným místě, ve správnej čas a taky ve správným autobusu a prodal mi lístek. Poté, co mě ujistil, že můžu platit kartou. Pro jistotu jsem v kapse kalhot žmoulala složenou dvoustovku, kdyby náááhodou karty v našich končinách ještě nebyly vítány. Ale jsou. A to je jedno z mála pozitiv týhle debilitní koronavirový srágory. Že to tyhle věci uspíšilo a karty se dají používat už na hodně místech. No, takže jsem mu řekla konečnou destinaci, zamávala kartou a vyjel mi lístek.
Uďála jsem dva kroky do vnitřku busu a uvědomila jsem si, že vlastně u nás – jak jsem koukala, jsou zastávky dvě. Ta první u koupaliště (máme koupaliště!!) a ta druhá v obci. Cuklo to se mnou a já vyhrkla, že jsem mu sakra neřekla, kam vlastně. Pravil, že jemu je to jedno, že si můžu vybrat 😀 . Uvelebila jsem se pohodlně na sedačce a užila si tu první jízdu pořádně. Bylo krásně, sluníčko svítilo a kolem je tak hezky:
Projeli jsme jednu vesnici, druhou, třetí a to už jsem po pravý ruce registrovala místa, kam chodíme cárat s ohaříkama. Uuuuž budeme doma.
Taky jo. Už vidím místní kavárnu, tak to bude tady. Zmáčkla jsem stopku, páč zastávky jsou na znamení. Autobus zastavil a zahlásil – Koupaliště. Ajjaííí tady ešče neeee, to vim, že koupaliště ne. “Spletla, spletla jsem tooo, pardon, ešče ne, až příští!” zavolala jsem omluvně na pana řidiče. “Pččččččččt!” zavřely se dveře, autobus se rozjel a……….. hned vzápětí zastavil, aby zahlásil mojí stanici 😀 😀 :D. Tvl! To jsem mohla vystoupit už prve! Netušila jsem, že zastávky jsou od sebe vzdálený tak dvacet metrůch………ne , nejsou vzádlený vlastně vůbec, jsou skorem u sebe 😀 😀 😀 . Krapet zarudlá, což naštěstí úspěšně schovává respičirátor, jsem vypadla z autobusu a mastila domů.
Kopeček, kudy jezdívám s odpadem ke kontejnerům a při zpáteční cestě zpravidla funím, jsem tentokrát vyběhla jako ta laňka 😀 . Hnal mě totiž trošku ten pocit trapnosti jakýsi (jo, jasně, naprosto zbytečný, to vim, ale poručte mozku takhle obratem) a pak taky to, že jsem za sebou měla takovýdle dobrodrůžo 😀 a hlavně ale, jsem se hnala za ohaříkama, na který jsem se těšila moc.
Otevřela jsem branku a koukala, ešivá přiběhne Mouses. Neobjevil se, takže byl někde na couračce a já si říkala, že tím pádem asi nezjistí, že někdo dorazil domů, když neuslyší auto. Jeeenže, já jsem zapomněla na sirénu flekatou 😀 .
Po vypuštění ohařskýho tsunami řvala jako prokopnutá. Přes to, že jsem dorazila v úplně stejnou dobu, v jakou jezdíme normálně autem. Proč to nevím, ale prostě řvala. Radostně. Dostala jsem dva medvídky, a odclonila asi tak 60x výskoků na hlavu. A pak šli oba udiveně hledat Brtnika, kterýžto chyběl. Využila jsem toho a vlítla do Domečku, kde jsem v rychlosti přehodila hadry. Když jsem vyšla ven, tak před dveřma už se povaloval spokojenej Mouses, kterýho ten virvál nutně musel přivolat.
To mi trošáneček nabouralo plány. Protože bylo jasný, že Mouses tím pádem půjde s námi. No a za normálních okolností bych to neřešila, ale. Teď nám na louce za barákem vybudovaly ohrady pro koníky a tím pádem mi odřízli trošku přímou cestu do směru kam chodívám a kde on nás zpravidla opustí. Takže jsem si říkala, že to vezmu přes silnici ke hřbitůvku a nahoru starým sadem. A pak se uvidí, buď půjdeme kopcem ke kostelíku, obejdeme to nahoře, přelezeme někde silnici a lesem a loukama se vrátíme a nebo to švenknem ke kapličce, přelezeme silnici tam a půjdeme opačným směrem a kolem kostelíka se vrátíme. Ani jedna z variant ovšem není vhodná, pokud s námi jde Mouses. Páč nechci, aby se vydával až takhle daleko a hlavně do lesa. Při mým venčení nás opustil vždycky právě na louce za domem a při Brtníkovým venčení se jde cestou pod lesem. Tak co fčil, hošku?
No je to jasný, musíme prostě jít Brtníkovou stezkou, to jinak nepůjde. Ale co, to neva, vezmu s sebou plnícího dummíka a budeme trénovat a hrát si tady. Bylo hezky, tak jsem zavrhla bundu a vzala si jen vestu. Všichni tři se seřadili před brankou a čekali, až otevřu. Tali byla rozjásaná natolik, že ji bylo nutno připomenout, co se dělá, když se vyjde ven. Tedy , že se sedí a následně se jde se mnou. O to víc, když s námi jde Mouses a to přes silnici. U tý jsem ohařiska usadila a na přecházení jsme si museli chvilku počkat. Neb milej Mouses se rozhodl, že se musí nutně a právě teď vyprázdnit v pangejtu. Tak aspoň, že následně nepřecházel samostatně, ale šel s námi hromadně.
Zamířili jsme do starýho sadu a já s rozhodnutím, že půjdeme s lehkostí v duši. A jak řekla, tak udělali a vyšla z toho bájo procházka, kdy jsme šli, jak jsme kdo chtěl, svobodně a volně a každej si dělal to, co chtěl. Já si šla a kochala přírodou – třebas jako když jsem se zastavila pod starou, Brtnikem zrenovovanou jabloní, která nejen, že krásně začala kvést, ale taky značně ožila zvukově. Páč si tam někde udělala hnízdo Kikina a uvnitř má bandu hladovců, která netrpělivě pořvává po okolí, kde se ta máma fláká. A máma se rozhodně nefláká. Krom toho, že lítá jako magor a shání sváču, snídani, oběd, večeři a já nevím co všechno, pro mládeš, tak taky hlídá a svědomitě odvádí pozornost od svýho hnízda. Poletovala mi nad hlavou a oprávněně nadávala. Tak jsme honem vysmahli, ať je v klidu.
Když jsem se nekochala přírodou, kochala jsem se tou svou mini smečkou. Jak nám to pěkně šlape a funguje. Tali se mnou dostává trošku větší volnost, než má s páníkem. Neb po ní nechci robotický pohyb po cestě 😀 , ale má povoleno kontrolovaný šmejdění. A světe div se, nezneužívá toho a nemusím ji furt nahánět, stačí zavolat buď “Seš daleko” a nebo “Zpátky”, když je na můj vkus moc jinde. Zvedne hlavu s pohledem “Aha, už valim.” a opravdu valí. Tak to má být. Rumoušek si poskakuje kolem a dožaduje se nějaký tý činnosti a tak spolu něco málo činíme, aby jeho duše byla uspokojena. No a Mouses? Tak tam je to jasný, buď podniká přepady a útoky ze země, nebo ze vzduchu. Proutek jsem mu nebrala, musí si vystačit s ohaříkama.
Pěkně nám to šlapalo. Až do momentíku, kdy najednou tak jako bylo míň vidět a když jsem z módu “Kochat se” přepla do módu “Vnímat” . A zjistila jsem tím pádem, že se nám pekelně zatáhlo a kus za námi na protějších stráních už zdatně leje. “Ajajajííí, otáčíme to bando a mažem domů!”, zavelela jsem. Koukali na mě, jak když jsem spadla z višně. “No přátelé, helejte, nejsem dostatečně oblečena – podivejte.” osvětlila jsem jim to. Nic, čučeli jeden, jak druhej, tak třetí. “Hele, prostě smolikof, mažem, deme,deme, demééé!” a zamířila jsem k domovu.
Vzhledem k tomu, že jsme ale byli chráněni korunama stromů, nemuseli jsme spěchat nějak výrazně. Zmoknout můžu (a že bych zmokla dostatečně), vo tom žádná, ale nechce se mi v tom mokrým být zbytečně dlouho.
Mouses se při zpáteční cestě rozdováděl a lítal po stromech jak neřízená střela. Dobře tak, aspoň pak odpadneš, panáčku, a nebudeš prudit, mnula jsem si v duchu ručky. Nikdo už pak zpáteční cestou neprotestoval a tak jsme se stihli vrátit relativně včas. Ani jsem moc nezmokla. A když se pak déšť přehnal a já zjistila, že než se Brtnik vrátí, mám ještě habakůk času, popadla jsem srp a šla vyžínati trávu do svého prostoru vymezeného záhonkům. Protože tam se se sekačkou nedostanu a musím růčo.
Smutně jsem před tím zkoumala ten svůj první záhoneček, kde ta banda čtvernohá zadupala šécky moje semínka letniček, který jsem tam tehdy uložila dřív, než mi to Brtnik oplotil. Teď je tam podle mě 99,9% plevelu a možná tak někde vyklíčí jedna rostlinka 😀 V tom burdelu ji ale nepoznáte. Tak abych náhodou nějakou přežifší květenu neponičila, nechávám to být. Ale radost mi kompenzujou páni Tulipání Udatný, který jsem do země dala až v únoru, místo na podzim a nečekala tudíž, že hoši něco udělají. A voni jo! Vyklubali se z nich krásně žíhaný a zkadeření páni Tulipáni, který tam dozorujou ten plevel 😀 .
Cibule vedle se snaží. Minimálně teda natí, která už je veliká. Jak to dopadne pod zemí si netroufám odhadnout. Loni mi to vyšlo tak, že v podstatě co jsem zasadila, to jsem i sklidila 😀 . Moc mi to teda nenarostlo. Záhonek s trvalkama mi drze obsadila mlaďounká šťavnatá travička, která nechápu, kde se tam mrcha vzala, když jsem to tak odplevelovávala. “To bude šichta, zbavit se toho teda.”, dumala jsem si v tichosti a šla teda žnouti.
Měla jsem za to, že to půjde ráz na ráz. Sekat srpem i kosou umím a i když je tady prostor trošku omezený tím plůtkem, tak stejně. Není to nějak velká plocha, to budu mít hned. Byl můj plán. Jenže mi do toho hodil vidle takovej malej umouněnec vod mouru!! Kterej se fšade motá, fšude strká ten svůj mouřenínskej čumes a na šécko útočí. To pak svobodně srpejte, to nejde. Takže pěkně na blbečka. Tzn. drapnout kus trávy a opatrně odžižlat, abych toho blba mourovatýho netrefila. Je hroznej, vyhodíte ho a ve vteřině je zpátky. Aspoň, že ohaříky drží v odstupu ten plůtek. Nicméně Rumoušek stál neustále nacpanej právě v tom plůtku a rval mi do gezichtu či do zadnice, podle toho, jak jsem byla otočená voslizlýho medvídka. Tak si asi dovedete představit, jak mi to šlo celý od ruky 😀 😀 .
No, večeři jsem v mezičase stihla udělat, takže bylo na plotně teplý jídlo, když Brtnik dorazil, ale malej kousek trávy mi na vyžnutí ještě zbyl na druhý den. Páč prostě s tou zvěřinou se nedá nic dělat 😀 . Nicméně když Brtnik přijel, mohla jsem mu u večeře vyprávět svý autobusový zážitky z cest 😀
Priste uz pojedes busem jako profik. 😀 Taky nesnasim jezdeni MHD nekam kde to neznam. Srp jsem zahodila uz pred lety, od ty doby co mam aku vyzinac si jen visi v kulne, casova uspora je marknatni.
Priste uz pojedes busem jako profik.
mno…zatím to nemůžu potvrdit 😀 😀 😀
Aku vyžínač – to bych se bála, že si vyžnu nějaký zvířectvo 😀 , min. toho hovado mouratý, von je hroznej technik, všechno technický ho děsně zajímá.
U nas to teda kocky nezajima a kupodivu ani Lokiho, kterej normalne zakusuje sekacky. Ono to aku nema asi takovej zvuk. Kazdopadne vyznout zvirectvo moc nejde, ono aby to fachalo, musis drzet cudlik, jak pustis, tak se to zastavi, takze jak vidim, ze se priblizuje zvirectvo, poustim, navic tam nejsou noze, zejo, to zne jen dratkem.
No jo, u nás všichni strkaj do všeho čumák, všechno je zajímá. Tak je to pak boj. A ten mrštnej mourovatej je nejhorší, ohařiska oddiriguju a poslechnou, tohle smrádě si dělá co chce 🙂
Dobré dopoledne, tak koukám, že máme asi víc společného než jenom ty naše flekaté hroudy. 🙂 .Při čtení tohoto příspěvku(opět výborného) – čekala jsem po očkování “v odpočívárně”- jsem se smála, že mi zase skoro tekly slzy, takže ke mně přistoupila paní co tam dělala zdravotnický dohled a ptala se mě ,jestli jsem v pořádku(přes respirátor asi nebyla schopna identifikovat, jestli se směju nebo dusím 🙂 ). Cestuju dost podobně, autem mám najeto několik tras, které umím a jinak jsem totál ztracená. Když jedu někam MHD poprvé, tisknu si většinou pro jistotu třeba mapku..
Jojo, jako cestovatel jsem vyloženě výborná. Ale cestuju ráda. To auto činí člověka dosti svobodným – v odjezdu a příjezdu, ale na druhou stranu je to takový asi míň kreativní. Když teda neřídím já 😀 😀
Teď zrovna mě Brtnik v neděli vyslal! To je zas námět na román 😀 😀 😀
Oni jsou tam v centru hodně dohlíživí, aby se něco nestalo, tak tos jim to tam trošku oživila 😀
Los Kretýnos (abych použila tvé výrazivo), zase si mi o kus bližší. 🙂 Promííííň, ale brečím tu smíchy, před očima menší dlouhovlasou paní kterak se dotazuje řidiče autobusu, esli jede domů. 🙂 🙂 🙂
No, a koho sem se jako měla zeptat, když tam jinej nikdo nebyl, že jo 😀 😀 Ovšem uznávám, že jsem velekopyto. Položit otázku naprosto blbě, tak, že vyzním jako excelentní trotl, v tom jsem fakt výborná 😀
ta druhá půlka- tedy závěr Ešusího prastarýho článku jest o mě dost vypovídající 😀 😀
https://zrzavec.com.cz/2009/03/30/esus-a-dva-mikulasi/
Tomu “domů” jsem chvíli nemohla uvěřit a přičítám to stresu z nezvyklé situace – a pan řidič má aspoň zážitek 😀
No, myslím, že to byl přesně ten okamžik, kdy jsem se neudržela a začala se smát na veřejnosti nahlas – když jsem četla to místo jestli autobus jede “domů” 🙂 🙂
Když jako já měla plnou hlavu toho, abych se domů dostala. Takže jsem prostě byla jak ten Ý.TÝ 😀 . Zcela doslova.
Von záměr byl zeptat se zda jede do naší vesnice, ale nevyšlo to úplně 😀
No po přečtení toho starého článku ti to tak úplně nevěřím, zjevně máš s cestováním veřejnou dopravou nějaký zásadní problém 😀
Jako trošáneček jo, co si budeme vykládat 😀 . Každopádně tahle historka z tramvaje je zatím moje nejlepší číslo 😀 a pevně doufám, že už ho nebudu překonávat 😀
Bylo to příííšernýý! Takhle se na sebe zvnějšku koukat a nechápat, co to provozuju 😀 😀 😀 hroooooooznýýýý to bylooo a nešlo to zastavit, vůbec, žilo si to po svý lajně a já se jen koukala v podstatě. Asi mi někdo vlezl do hadrů a jednal za mě, páč standardní chování to rozhodně nebylo 😀
Když už musím cestovat někam dál, raději vlakem. 😁Do Hradce Králové je to pohoda, jezdí přímý motorák. Když jsem v HK pracovala, tak právě cestu v květnu a červnu jsem si užívala, kolem trati všechno kvetlo.👍 Raději jsem si připlatila na 1.třídu, to byl klid a pohoda, protože tak od Kostelce byl vlak narvaný cestujícími studenty. MHD v Hradci taky docela zvládám, i když poslední dobou si raději na větší vzdálenost vezmu taxi, jsou tam cenově docela přijatelné. Malinko těžší to cítím v Pardubicích. Obavy mívám z cesty vlakem na trati Praha směrem na Moravu. Přestupuje se v Ústí nad Orlicí, to je k rychlíku sprint, protože osobáky jezdí hodně natěsno, někdy je třeba přestoupit ještě ve Třebové. 😜 Když ještě v době nekovidové byly porady a semináře, tak obvykle v Olomouci nebo v Brně, Brno je poslední dobou díky rekonstrukci nádraží horor.🤦♀️ A jinak – řidiči autobusů a průvodčí vlaků bývají obyčejně příjemní a vstřícní – teda aspoň ke stařenkám mého typu. 😊👍
MHD v Hradci je boží, miluju od dětství Hradec a jeho trolejbusy a hlavně to – doufám, že to platí stále – že podle MHD si člověk mohl řídit hodinky, nikdy to nejelo pozdě, vždycky supr na čas. Hradec je krásný město s úžasnou architekturou, kterou jsem vnímala jako odlišnou i já, jako dítě, fascinovala mě vzdušnost toho města, spořádanost a čistota. Milovala jsem lázně vedle kina Oko, kde dělávala moje milovaná Bobuška s Pepíčkem, který jsem měla místo babičky a dědečka. ta vůně toho kina! Mám ji zadřenou pod kůží. Stejně jako to, vlnobití v lázních. Boooože to býývalo supr! V tý době tady nic takovýho nikde nebylo!!! Jen v Hradečku.
….A jinak – řidiči autobusů a průvodčí vlaků bývají obyčejně příjemní a vstřícní – teda aspoň ke stařenkám mého typu…..
a nebo k dementům mého typu 😀
ale dyt na sebe nebud tak přísná!!!
já u nás su tak zvyklá.že mě řidiči znají-s prvníma 2 co jezdily hromadu lt jsem si i tykala a dost jsme spolu kecaly,tak,když jede jinej řidič-tak jak u těchto častejch-co jako jezdí furt-tak jen pozdravím,dám peníze a poděkuju-tak neříkám kam jedu
tak to pak neříkám u žádnejch-ani u novejch,a když zjistím,že mám říct kam jedu-tak v Bučovicích řeknu,že do Bučovic,místo názvu dědiny…a tak podobně
když jedu vlakem z BK s Dafi-tak jen ukazuju lístky-který platí na oba vlaky+bus-takže ukážu lístky,pozdravím,nastoupím ze psem,ale že bych řekla kam jedu???
to né
to si jako nechám pro sebe!
nic řidič jeden zvědavej:D:D:D
tak já ani nejsem přísná, já jsem realistická 😀 , prostě jelito, no 😀
No i řidič autobusu má svy chvíle.Tady v jedné vsi musí odbočit z hlavni,obkrouzit kulturak,naložit lidi,napojit na hlavni.I jel jeden řidič s manželkou osobakem nakoupit,jel po hlavní,místo aby pokračoval po hlavni,odbocil,obkrouzil kulturák,,lidi do osobaku tedy nenabral,napojil se na hlavni a pokračoval do města.
To je hezký.
😀 😀 😀 taky výbornej zásek, ale rozumím mu, má naučenou trasu, jede na autopilota, věnuje se tomu, co mu vykládá jeho předrahá polovic a……. najede na svou obvyklou trasu, nebožák 😀