A dneska půjdem tam,

kam jsem Tali ještě nevzala!

Na náš, s Rumíčkem nedávno – v době hárání odzkoušený “velkookruh”, s návratem přes vesnici.  Část té trasy pochopitelně Tali už zná, ale celou ji s námi ještě nešla, ta bude koukat! No a koukala. Pochopitelně, protože každej pes rád objevuje. Jo, jasně. Mají v podstatě rádi svoje stereotypy, jako že se vracíte v nějakou dobu, stejně jako je to s večeří a snídaní. I když zatímco pokud přijdete domů nečekaně, jsou tím tak jako zaskočený a mžouraj na vás, kde jste se tam vzali, tak pokud posunete žrádýlko – tím správným směrem – tedy dopředu, pochopitelně, tak nikdo neprotestuje, naopak 😀 . Nicméně stereotyp venčení každý pes rád přeruší a vítá objevování nových tras a krajů. Takže mi bylo jasný, že bude nadšená.

A nadšená jsem byla i já. Protože, protožeeee pro tento krásný a tak akorát slunečný den, byla tak hodná, až byla přehodná a já si mohla užívat toulání v lese s dvěma ohaříkama.  Jak jsem zjistila posléze, bylo to pro nějakou – mně blíže neurčenou dobu – asi naposled, co jsme volně prošli přes louku za naším domem. Na jeho část totiž to odpoledne zašli přesouvat pastvu koňů z ohrad za hřbitůvkem.  Teď jsme se ještě mohli nerušeně brouzdat vysokou – co vysokou! – převysokou, trávou, kdy Mousese už nebylo rozhodně vidět a to ani když se snažil dělat blechu a skákat nad trávu. Předpokládám, že se tímto značně vysílil a odpadnul tak vprostřed louky a my mu mohli vzít v klidu kramle. Jak jsem psala už 100x nechci aby se mnou chodil až do lesa.

Prošli jsme svižným krokem úvozem a já si dole u pastvin zkontrolovala, ešivá jim to tam “těsní”. Abychom měli klidný průchod. Těsnilo a navíc stádo bylo v dálce na druhý straně, takže cajk. Bylo krásný odpoledne, sluníčka tak akorát na to, abyste se úplně nesplavili, když mažete do kopečka.

Ta zelená! Ta se nevochodí!
Ta zelená! Ta se nevochodí!

 

Ledva jsme vyšli nahoru, měla Tali za to, že se půjde rovně. A pěkně zcela samostatně si to klusala vpřed. My jsme na sebe mrkli s Rumíčkem a švenkli jsme to doleva a zamířili dolů do pohádkovýho úvozu. Nějakou dobu to madáme trvalo, než zjistila, že si poklusává stezkou jako vlčice samotářka 😀 . A to byl pak panečku úprk za námi. My jsme jí to ještě opepřili tím, že jsem nás schovala za keře. “Hehehe, se snaž samostatná jednotko.”, říkala jsem si v duchu. Dořítila se s očima navrch, kam jsme jí zmizeli. No a pak už se zatr. snažila si hlídat své a naše kroky.

To už vedly úplně společně a myslím, že jsem si to užívala nejen já, ale i oni. Nikdo se nevzdaloval nad únosnou mez a tak nebylo nutno ani moc mluvit. A když už tak nepovelově, ale běžně a nebo si hrát. Nejvíc ale prostě jen tak jít a kochat se. Já očima, oni svýma šňupákama, kdy si četli, kdo tudy šel a kam a kdy a proč a vůbec. Je to skvělý pozorovat je, když jsou volní a svobodní . U Tali asi obzvlášť, protože to je tvrdě vydřený stav.  A když ona má svůj dobrý den, je to pak lábuš takhle si jít. A nasávat vůně lesa, kdy zase na prosluněný stráni voněly a praskaly šišky a sluníčko šimralo v nose, stejně jako ten opojnej vzduch. Je krásný jen tak moct jít, neřešit a rozhlížet se a mít možnost zaregistrovat dravce, jak se mihne tiše nahoře v korunách tak, že o něm ani nevíte. Udělat si zastávku a natrhat a zdlábnout nějaký to březový listí. Aaaa prostě jen tak líně být. A sem tam si vyfotit nějakou kytku třeba.

nevíte někdo, co je tohle za kvítí?
nevíte někdo, co je tohle za kvítí?

 

V jednom místě Tali značila, že je vedle cesty v houštině něco moc důležitýho a zajímacího. Vzhledem k tomu, že máme jaro, tak poslední co chci, je, aby lozila někde v křoví a rušila tak zvířectvo, či ohrožovala mláďata, takže jsem ji vypoklonkovala ven a místo toho jsme si zahráli na schovku a na babu. Protože jsem šla tentokrát o trošku pozdějš, než minule, zavrhla jsem nutkání vyrazil světlou bučinou na tehdy objevenou cestičku a mašírovali jsme po tý hlavní, směrem k rybníku. 

Byla jsem moc pyšná na Tali, že je vlastně v podstatě dobře ovladatelná, protože jsme museli přejít po silnici na louku před rybníkem a ona jak na tý silnici, tak posléze na břehu toho rybníka, hezky poslouchala  moje “dirigování” . Jako každej správnej lovečák by ráda zajela do hlubokýho rákosí na břehu. Jenže – máme to jaro, takže jsem vydala pokyn “Tady jdeme”, který znamená, že se čokle musej šmrdolit tak nějak kolem mojí maličkosti a nelozit, kam nemají. Poslechla hezky a tak si mohla šmejdit a pročmuchávat úplně novou louku, kde taky ještě nikdy nebyla. 

To už jsme docházeli k vesnici a bylo nutno se přemístit na silnici a její kraj. Dokonalý místo k procvičení chůze u nohou. A ……. jako mezery ještě jsou. Štěkajícího psa za plotem jsem usyčela – teda ne jeho! , na to ho nebožáka hlídajícího svůj majetek jsem neměla nejmenšího důvodu syčet 😀 Ale na ni jo! Že aby se laskavě držela pokynůch. No, to se teda nakonec i držela, ale toho pána co vyšel ze vrat u dalšího domku, tak toho už nevydržela a musela se jít nutně seznámit. Koza jedna. Pán naštěstí byl psomilný a spíš mi to kazil, když jsem ji od něj “odsyčávala” 😀 . Protože na moje “Sssssakra, sssslyšššíš, mě Tazzzzy!!” pravil: “A jen ji nechte.” a ešče jí podrbal na šošoli. Tak to máte pak po výchově trošku, že jo. 🙂

No ale na to, jak jsme to kdysi s Tali měli, můžu teď směle říct, že jsem mohla být trošku pyšná. Ne v tom špatným slova smyslu, ale na ni a na Rumouška, jak pěkně ťapou bez vodítka u nohy. Pěkně jim to šlo, pěkně. A to byl dneska ve vesnici i provoz! Jely celý čtyři auta a jeden traktor a náklaďák! 🙂 . Minuli jsme náš obecní úřad, na vývěsce dneska nic novýho a tak jsem šla zkontrolovat, ešivá už nám neotevřou sámošku, kde bylo pro nemoc zavřeno. No otevřou, ale pr o nás ne, protože zavírají už ve čtyři.  Škoda, tak budu halt nakupovat ve vedlejší vesnici, kde mají do dlouho. Za sámoškou nás seštěkal bižonek Otík, kterej se po zimě vrátil s pánikama na svoje výsostný území a pak už nás čekal enem kopeček k nám domů.

Náš kostel a aji fotbalový ihrisko máme!
Náš kostel a aji fotbalový ihrisko máme!

 

Cesta vede kolem fotbalovýho hřiště a je z ní vidět náš kostel na návsi. A to vám musím říct, že pochází už ze 14. století. To on možná znal mýho oblíbenýho Karlika! Došli jsme dom, kde nás na zahradě uvítali Brtnik s Mousesem a tak jsme se všicí na chvíli usadili venku na zápraží. Když bylo tak krásně, bylo by škoda si to neužít.

 

P.S. dneska se vyloženě omlouvám za překlepy, píšu to v děsným ajfru, času nemaje! Tak prdon.

 

 

12 komentářů u „A dneska půjdem tam,

  1. Tady je dneska velehnusně. V pátek šel na Primě film Na samotě u lesa, tak bych si zanotovala s dědou Komárkem na zápraží “chčije a chčije”. S dlouhosrstým psem je to teda něco. Ale je to Murphyho zákon, neb dnes jsem Golimu pořídila do kufru auta krásnou novou matračku, tak ji mohl se zablácenými tlapkami a opršeným kožichem zasvětit.

    1. Osvědčil se mi “ručník na mokré a zablácené psy” od Mushgo a v dešti cpu psy do pláštěnek – jednak Vašek nesnáší déšť a v pláštěnce se cítí výrazně líp a hlavně pak doma pověsím pláštěnky do sprcháče a jen utřu vyčnívající části.

      1. Jo mi máme tenhle ručník od Trixie, to je neskutečně výborná věcička, to je fakt.

        To si Kimi pořiď, tím se dá pes vytřít dočista do čista a taky do sucha. Na táboře na Pecce nás to zachránilo, když jsem tam byla se starou Bubi a štěněčím Rumíčkem, páč bylo echtgold prasácky hnusně a oni netopili. brrr. Byla jsem ráda, že je takhle můžu vysušit.

          1. Safr, safr, něco mi to říká, myslím, že naši to měli pro Kimču, říkali jsme tomu tlapník (psi nemají ruce, tak proč ručník? 😜). Kouknu a pořídím, byť Goli bývá zabahněný vyjímečně, ale tentokrát jsme šli cestou, která byl překopaná, kolem zůstala nějaká hlína a zrovna bylo po dešti, takže pláštěnku, kterou taky máme, jsem nechala doma.

  2. On je to Kimi takovej zvláštní matroš, uchovává se to v tom obalu, kde to je pořád vlhký a nikdy to nesmrdí 😮 z hlaďáků to bere špínu fantasticky a vodu to bude brát ze všech psů stejně dobře. Ostatně koukám, že tam píšou i různorodý jiný využití, než jen psí.

        1. Obchod je výborný, poslali mi dotaz, jak velký a jak starý je pes, aby měl botičky správně vybrané.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..