Smrade jeden rozcapenej, Mourovatej!

Zasyčela jsem potichu tuhle večer ta toho smetáka rozjívenýho, drapla ho za kšandy a kapek posunula prostorem. Protože byl jako ten blásen. A mordoval děsně Taliprtku. Ale děsně teda. A ona, byla tak trpělivá a nechala do sebe kousat a škrábat a ten spratek furt přidával volume a furt. A ona mu ešče blemcla hlavu, místo, aby ho srovnala do latě. Já do toho ponejprv nechtěla zasahovat, ale pak už to nešlo. Masakroval ji hodně. Říkala jsem si, že mi to přijde, jak když ji chce vyštípat z pelíšku. A taky jo! Hááájzlík jeden mrňavej. Po nějaký době se zvedla a šla si lehnout na křeslo. To jsem ještě skousla, prostě inu pes a kočka – někdy holt ta kočka se psem manipuluje a když u toho nebudu, tak to takhle stejně dopadne….. No ale pak už to přehnal a to hodně. Rozvaloval se tam jak Alipaša nějakej, spokojenej sám se sebou si pucoval kožich a poté mu to asi přišlo málo, tak se zvednul a………….šel jí vyštípat z toho křesla ještě?  No tak to neee, to neee, fracku jeden, to popojedeš a drapla jsem ho jak orel lišku v letu a nepostačil se ani divit. Uraženě zajel pod postel a čučel. Asi si zapisoval poznámky do knihy hříchů, aby mi to jednou sečetl 😀 .

Pro tentokrát se ale rozhodl, že mi asi ještě odpustí, protože …………………. se šel se mnou koupat 😀 . Seděl totiž pak v kuchyni a rozhlížel se co by, jak by. To smrdí průserem. A mít rozjívenkou kočku, když si jdete lehnout a potřebujete si fakt odpočinout, to moc nikdo nechce. A nechtěla jsem mu ani nechat Rumíčka na pospas. On už předtím chtěl Rumoušek vstoupit do toho jak mordoval Taliprtku, ale to jsem mu nedovolila. Nerada bych, kdyby se mourovatec rozvášnil a zaťal mu někam do jizvy. Takže jsem mu vymluvila, že ten mouresův polštářek, co tam k ni táhne (neměl k dispozici medvěda, kterýho by hodil do placu, aby uvolnil atmosféru a tak drapnul pošltářek), nechá na zemi a půjde pěkně nahoru na křeslo, že to vyřídím sama. Nicméně teď jsem na Mousesovi viděla, že by ešče potřeboval akcičku nějakou a tak…….jsem se rozhodla obětovat 😀 .

Na hraní fotbalu jsem díky očkování ještě neměla nějak energii, chtěla jsem fakt co nejdřív do peří a čekalo mě ešče mytí mého dlouhého vlasu a vyfénovat to pak , to je něco. Tak jsem to mourovatý stvoření vybídla, ať jde se  mnou. Nadšeně se zvednul a šel. Zpravidla ho totiž do sklepa, kde máme v současnosti naši provizorní kópelku, nepouštíme. On si tam sice občas zajde, ale protože nevíme, ešivá tam nebude škodit, moc tam zatím nebyl. Takže teď nevěřícně koukal, co že je to jako za novinku, když jsem ho vyzvala.

Přiťapal za mnou na schody a pak se rozhodnul, že by radši šel nahoru a ve výklenku pod půdou, že bude štrachat ve starým nádobí. To taky nebyla žádaná činnost, tak jsem ho důrazně vyzvala, ať jde se mnou, nebo se neznám. 😀 Radši šel. Ešče před tím na mě laškovně juknul u podesty, s výrazem : „A co když nepudu? Co uděláš?“  „Zahlušim Tě“ odpověděla jsem mu beze slov gezichtem č. 325, který nevěstí nic dobrýho. Tak šel. Nechala jsem ho ať si to tam zkoumá a šla do kópelky. Hodila jsem si tam ručník, věci a vykoukla, ešivá se jako připojí. Vzhledem k tomu, že se ubytoval v lavorku na prádlo, kterej leží v prádelně u pračky a nehodlal ho opustit, zanechala jsem ho tam jeho osudu a zavřela dveře.

Vlezla do vany, namočila háro, nanesla šampůn a ……….. MRRRRRŇÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁIIIIIIIIUUUUUUUUU! Přistála mi do vany protestní nóta. „Aha ty vole, to sis teda vybral moment!“ špačkovala jsem si s pěnou ve voku. Enemže, když jsem nechtěla aby ta mouratá siréna probudila nejen náš Domeček, ale půlku vesnice a možná ešče někoho na hřbitově, nezbylo mi nic jinýho, než se z vany vysápat ke dveřím a pustit ho dovnitř. 

„Jeh! Tyjo, co to tady máte? Tady sem ešče nikdá nebyl!“ podivoval se mezi dveřma “ No nebyl, páč nikdo nestál vo to, abys to tady pokropil, ty smraďochu.“ houkla jsem mu v ústrety a když nakráčel dovnitř, zavřela jsem dveře.  Nastalo převeliký šmejdění a podivování se, protože tady ještě průzkumničit nemohl. Nejvíc ho ale asi zajímala sprcha. Co chvíli na mě vykoukla nad  okrajem vany hlava s čumesem umatlaným od mouru a študovala, co to tam dělám, kde se ta voda bere a kam teče? Pak šel zkontrolovat špinavý prádlo v lavoru, asi ešivá ho mám dobře roztříděný? A následně skončil za pojízdným regálem s kosmetikou, aby zkusil jaký to je, když si na hlavu shodí kartáč na záda. Asi dobrý. Netvářil se nespokojeně.

Přišlo mu to dlouhý – no aby ne, než umejete dlouhej vlas, tak to trvá – a tak šel podat další protestní nótu ke dveřím. „Smůla, Mouses, drž zobák a trp.“ odvětila jsem mu. „Ešče se musim domejt, vosušit a namatlat, pak teprv můžem jít. Lítat tě tady, chlapče rozjívenej, nenechám.“ Tak si k tomu trpění lehnul na předložku před vanou a sklapnul. Jakmile jsem pak otevřela dveře, vyřítil se jak pára z kópelky 😀 , mastil nahoru a než jsem vyšla i já, už stepoval u dveří do kůchně, že nutně potřebuje na pelíšek. 

„No, vidiš, kdybys nedělal krávoviny a neprudil čokle, už si mohnul dávno chrápat. Mazej na pelíšek!“ Stočil se tam a kupodivu tam i setrval. Teda…………. ne celou noc. Hajzlík drzej se mi nakýbloval do postele  k nohám. 🙂

Jo a odpolko dal taky jednu novinku. Nahrnul se na okno, akorát když jsem větrala a zvědavě tam stepoval. Osvětlila jsem mu, že když tam bude zaclánět, okno rozhodně neotevřu, páč to jeho tělesná schránkda nedovolí. Tak ať laskavě sleze a počká. Když jsem konečně otevřela, nakýbloval se tam a důležitě se procházel po parapetu. To tady ještě nikdá neprovozoval. Pak se usadil a dělal drbnu. Tak jsem vám to fotla. Nechtěl být ovšem otravován trapnou karikaturou paparazzi, tak pravil důrazně „Mrňááu“ a …….skočil dolů. Je to tam docela vejška, ale zvládnul to pěkně. 🙂