Mně neutečete i kdybyste se 100x snažili. Chá.
Jsem totiž panter, sice né úpa jako černej, pravda. Takovej jako krapánek spíš do šediva………. s bílou, no. Ale co! V srdci jsem velká dravá šelma, panterů král! A podle toho se taky chovám. Však i jméno mi pánčička …. mno pánčička…. heh, to si myslí Vona, že je moje pánčička. Pro mě nikdy pánčičkou nebude, tak max jako pánvička – když se uráčí a servíruje. Ale pánčička fakt nikdy. Jsem svobodnej pán. A všech luhů a hájů pán. Proto taky………….jsem si na ně v tom háji počíhal. Jo… počkejte, co jsem to zmiňoval s tím jménem? Jsem tak rychlej totiž, že mě i moje vlastní myšlenky nestíhaj……. jo vim! To jméno, moje. Je příznačný. Mouses! Jsem totiž stejně vostrej jako Frank Mouses, taky se s ničím a s nikým nepářu a dám každýmu co proto. Mám proti němu krapítek výhodu, protože on byl důchodce a já jsem mladej, plnej síly a proto taky…………jak jsem už říkal…. jsem si na ně v tom háji počíhal.
Mám už je přečtený, hlavně teda jeho. Ani jsem zatím nevymyslel, jak jim budu říkat, takže zatím Vona a Von. A Von teda je takovej snadno čitelnej, furt dělá věci stejně a furt chodí do těch stejnejch míst, takže tam je to snadnější. Protože Vona je taková těkavá a furt vymejšlí nějaký novoty, kam se vypraví, takže číhat na ní se úplně vždycky nedá. Ale na něj jo. A tak jsem toho využil. A smál jsem se pod fousky svoje krásný dlouhý, nejkrásnější. Bylo mi jasný, že budou čubrnět, když nebudu doma, jak jsou zvyklý. Ta bude zaražená, že jí nepřijdu po pěšince k brance naproti a nebo nebudu za zahradou, abych mohl hned přiběhnout. Bude mít určitě i strach a bude si říkat………… a to je jedno, ať si říká co chce, mě to až tak nezajímá. Nicméně vymyslel jsem to dobře, to jsem pak taky poznal.
Slyšel jsem je, jak dupou a funěj – panteří bože, to je ale bordel, co voni při pohybu vytvářej! – úvozem. Ty dva ohaří moulasové, co mi sloužej jako bojový trenažéry a který ale mám rád, to se zase přiznám, tak ty taky nejsou z nejtišších. O těch jsem taky věděl hned. A!
Tak jsem se přitisknul na větev starý jabloně, co je na křižovatce cestiček a usilovně jsem číhal. Nechtěl jsem propásnout ten správnej okamžik, abych tomu dal ten dokonalej efekt překvapení. A že mi to teda vyšlo! To byste koukali! První proběhla Flekatá, odolal jsem pokušení skočit jí na hřbet a pořádně jí zmordovat, to by se mi taky ale líbilo! To možná vyzkouším příště. Za pokus to stojí. Pak prošel Von. Zkontroloval sem si, ešivá má proutek a jo! Měl. Proutek je super věcička, to vám tak voživí procházku, proutek mám rád. Pak pod stromem proběhnul Zrzavej kotrmelec a za ním dofuněla konečně Vona. Tak to máme šécko a ………..tři…………dva… moment…ešče ne…. jednáá. ÚÚÚÚTOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOK!
A seskočil jsem jí za patama na zem. A jak Vona se vám krásně lekla! Radoval jsem se a mohl si mnout ťapičky.
“Ty vole Mouses!” hekla. “Co tady děláš ty zbojniku! Už jsem měla o tebe strach…(“Jen dobře, jen dobře, že o mě máš strach.” tiše jsem se radoval) … a říkala jsem si, jak je to divný, když s náma nejdeš! Ty si na nás tady čekal?” “A co asi jako myslíš, že jsem tady tak dělal? Sestrojoval stroj času, ne?” i když…. možná, že by se mi to třebas podařilo, šikovnej sem, o techniku – hlavně auta se zajímám. Jo mimochodem, vážení! Už jsem taky auto i dokonce řídil. To si mě totiž nedávno odchytla moje druhá Vona (teda v podstatě ta první Vona, tam kde bydlím od začátku) páč mě načapala, jak se štrachám u kapličky. Obě Vony se o mě bojej, když mě viděj u silnice a nechtěj, abych se tam vyskytoval a tak vždycky dělaj cukrbliky, abych šel jako za nima. Což učiním, pokud to sám uznám za vhodný, to je vám asi jasný. A tentokrát jsem to za vhodný uznal, protožeeee protožeeee. Vona byla autem. Auto já oblibuju velice, je to zajímavej stroj, pořád ho zkoumám. A volala na mě právě z toho auta. Nu, tak jsem si nastoupil a když už jsem tam byl, usedl jsem rovnou za volant 
. Hele jako výýýýborná jízda. Už jste někdy někdo řídil?? Já jo! A dost se mi to líbilo. Tak to můžete zkusit taky. Nic na tom není.
. Hele jako výýýýborná jízda. Už jste někdy někdo řídil?? Já jo! A dost se mi to líbilo. Tak to můžete zkusit taky. Nic na tom není.Je to stejně výborný, jako ty vejlety, co podnikám se smečkou. Jsem rád, že mám smečku, nejsem vyloženě samotář, i když si rád samoty užívám. Když chci. Ale všeho s mírou. Ono taky, když jste sám, koho asi tak můžete přepadnout, že jo? A zakousnout se do něj, že jo. Ale když máte smečku, vždycky se najde někdo, koho můžete momentálně zmordovat. Už i ten zrzatej preclik si zvyknul na moje vzdušný útoky. To mě ale vážně hodně baví. Rozeběhnu se na max. ……………stáhnu uši dozadu, aby to víc lítalo, připravim vocásek………..odrazim se a……….letííííííííííííííííííím. Přesně mířená střela! V ten právnej okamžik skrčím a pak natáhnu nohy a …..ŘACHHO! narazim Flekatý, nebo Rezatýmu do boku, až to zaduní. Flekatá to zpravidla nezaregistruje ani, páč vona je taková odolná a nic moc s ní nehne. A taky nejni úplně bystrá, jsem zjistil. Je ovšem přátelská a vydrží značně, to už mám taky zjištěný. Vona i Von říkaj, že má se mnou svatou trpělivost, a že Voni by mě na jejím místě přetrhli. Což občas i učiněj pokus mě přetrhnout, protože jim někdy přijde, že to dost přeháním. Ale já si testuju. Zato Rezatej, ten se povětšinou pěkně lekne. A to mám pocit značnýho vítězství.
Jdeme si takhle vždycky světem a když neskáču po čoklech, honim proutek, kterej mi Von bere s sebou. A já můžu značnou část cesty útočit a zakusovat. Někdy nemůžu a nebo se mi taky nechce a tak si zakroukám. To pak hnedle přiběhne Vona a čapne mě do náručí a kousek mě nese. A taky mi k tomu brouká. Dělám, že se mi to líbí, abysem jí radost udělal, když mě poponáší. Jinak mezi náma…… strašný, fakt strašný, ale………….co, já to vydržim. A když už je to moc, zachruju se a jdu dolů a bojovat. A nebo objevovat. Tentokrát mě děsně, ale fakt jako děsně bavilo lítat po stromech. Něco do mě vjelo a já musel nahoru, drápat se kůrou do koruny. A pak zase rychlej útok dolů. Tadle procházka měla skvělou šťávičku. I potom dole na loukách, kde na mě Von i Vona házeli koudele suchý trávy a já se pod nima vždycky schoval a pak hnedle zaútočil. Tohle nemá chybu. To uznejte.
Domů jsem dovalil poměrně ucabrtanej a tak jsem ani neprotestoval, když mě Vona pak odvedla vedle za Babičkou, u který jsem vyrůstal a předávala mě se slovy – “Je vyřízenej, nebude škodit.” Jako kdybych já byl nějakej škoditel? Já malinkej roztomilej kocourek s duší pantera, jménem Mouses? Koho taková blbost, pro panteřího boha prosim vás, vůbec může napadnout?
Panter se lvím srdcem. 🙂 Mouses I. Udatný.
Hi hi, zatím odrostlejší drzé mimino, nebo spíše týnejdžr.
Aby tak ráčil zdráv býti, luhů pán. 🙂 Očenka už dobrý?
Jo, je to hroznej lotrando, co si myslí, že mu patří svět. Očička dobrý, krásně se to vyhojilo a ten smeták nevděčnej je na Olinku pěkně hnusnej, tuhle jsem mu to vyčítala. No ona je moc hodná a on velkej sígr. Teď se děsně zamiloval do Brtnika, kterej se s ním nepáře. Klasika. Ale myslím, že v Brtnikovi konečně probudil toho ukrytýho kočičího člověka. Kočky k němu obecně tíhnout a myslím, že jim umí rozumět. Začal ho učit, aby si nechal v klidu osahávat noženky a od něj to strpí nejlíp. Tak kucí budou třebas velkokámošové.
Ojojoj, Vona uz pise jako kocka. To je zly. 😀
Simte, pantere, bud na sebe vopatrnej a neskod, pres silnici se rozhlizej a sam se nikde daleko nepromenaduj, ju? 🙂
😀 😀 jo?Je to kočičí?
Von je hroznej vořach, dneska jsem se dovolila zavrtět se v posteli, kam si zcela nenápadně hajzlík malej drzej vecpal, a protože jsem se ho dotkla, tak hnedle, že tohle ať si nezvykám, se ho dotýkat, když spí 😀 .
Kocour jako muž za rohem. Ještě,že nečeká s bejzbolkou. Jestli je na něm vidět radost, že mu vyšlo překvapení, to je sekáč.
Potřebuji tip na místo, jak vypadá cesta z Kyšic k Netopejrovi? Je schůdná i pro menší děti? Je přístup k vodě?
Dík za odpověď.
Jo radoval se velice, zbojnik jeden . Je to příšera příšerácká hrozivá 😀
Cesta k Netopejrovi z Malých Kyšic asi myslíš, že jo. Jak malý děti? Dá se tam jít dvěma způsoby – Od Liky kolem mateřský školky dolů – to je i byčiglistická cesta, takže žádnej terén a dojde se za chvilku k vodě, k brodu, pak se jde podél Loděnice, zcela po rovině – zase jsou dvě možnosti – pokud se zůstane na tom břehu, kam se přijde, jde se širší cestou podél chatek a dojde se tudy úplně k Netopejrovi, pokud se přejde přes mostek, kolem koňské ohrady, jde se víc lesem. Závěr cesty je kousek po silnici- nic frekventovanýho. Na té první cestě je pak ještě jedna možnost se pohodlně dostat k vodě, jinak je tam v obou případech spíš příkřejší břeh.
A pak je druhá varianta – tam voda tedy není, to se jde o Liky přímo do lesa, je to pohodlně po rovince, až na konci je kopeček dolů.Tady voda není. Dá se jít v podstatě okruh – jednou cestou tam, druhou zpátky. My s ohařema v létě začínáme tou první cestou, aby si mohli vlézt u brodu právě do vody a i se podél vody částečně jde a vracíme se tou druhou cestou.
Já si myslím, že malý dítě, který není gaučový, to zvládne taky, navíc s posezením u Netopejra, kde je dětský koutek 🙂 .
Děkuji za odpověď. Přijedou kamarádi, dětí bude celkem šest.
Potřebuji místo k snadnému zabavení a zabahnění.
A jak malý jsou?
U toho brodu je to fajn, tam je to velmi dobře přístupný a je to opravdu mělký – Rumíček si tam lehává. Jasně při dlouhých deštích to bude jinak, ale nicméně nic dramatickýho. Je to taková pohodová procházka a pro děti myslím v hospůdce ten koutek fajn.
Dnes odpoledne svítilo sluníčko přes mladé listy. Les po dešti voněl a schovávačky v lese byly senzační. Je tam krásně.
Jééé, už jste tam byli? Líbilo? Kudy jste šli – tou první variantou rovnou k brodu?
A když budete mít s sebou víc turisticky zdatnější děti, či jedince, dá se udělat velká varianta – a to, že pod Netopýrem zase přejdete vodu a u kapličky se dáte doprava a zanoříte se do lesů- tam je zase habakůk možností jak to pojmout od menší po větší varianty.
Můj muž pochválil čtyřletého Josífka, jak se dobře schoval za nosítko na dítě. Že jemu se nepodařilo za to schovat.
Dozvěděl se od zkušeného, že: ” To si musíš dčepnout, strejdo.” 🙂
To si musíš dčepnout, strejdo.”
😀 😀 a dčepnul? nebo mu to nešlo 😀
Dčepnutej strejda je vyšší a širší než nosítko.
Naštěstí, jinak by to byl muž trpaslik 😀
Jééé čau Mousesi, konečně si nám taky něco vodvyprávěl…
Ikdyž nevím, asi jsem to neměla číst ? 😀
Už jen 2-3x se vyspíme a budou tam 😀
Ano, ano, to je taková slabá čistě teoretická průpravička na to, co vás s Konýfkou čeká, že ráj na zemi skončil a peklo se otvírá 😀
Najednou Konýfka 🙂
Peklo prijéchá f pátek 8-12hod
8-12hod
dovol nám, abychom se s Tebou rozloučily – měly jsme Tě šécky moc rády pro Tvou dobrosrdečnost a fšem nám budeš chybět. Koněva teda adoptuju.
Tak to ti taky přeju 🙂 chuděra Davidoff !
a to je zajímací, že každej dycinky polituje enem jeho, a já že se vobětuju, to nic, to nic.