Středeční rychlovka

Jako neměla to bejt rychlovka, vůbec právě.

Měla jsem v plánu jít si lááážo plááážo Rumíčkem loukama, povídat si s ním, hrát si s ním a čistě jen po vižlovsku být. Protože Brtnik cestou domů v autě pravil, že jde dneska ven a jenom s Tali. Neb ta je teď taková vypnutá a na druhou stranu excitovaná a je to s ní takový těžší. Tak aby si mě Rumíček mohl mít  taky trošánek  pro sebe a být v klidu.

Tak jsem to uvítala. Brouček Zrzatej si to rozhodně zaslouží.  U branky mě zase tedy uvítal Mouses a šli jsme spolu vypustit ty dva ohaří šílence ven na jejich kotrmelcovou produkci. Proběhlo všechno – od prostných, přes bradla i na kruhy došlo – pod mýma očima – neb k nim málem přibyl ještě monokl, jak byla Tali rozjetá. 

Vypravili se s Brtníkem napřed a my  tři zůstali ještě doma, protože já šla zatopit. V procesu roztápění jsem si uvědomila, že máme vlastně v současnosti jenom jedny klíče sakra. Neb Brtnik má poslední dobou s těma klíčema nějaký prokletí a ty druhý od Domečku někde zašubelil. Hergot!! Já budu s Rumíčkem venku určitě dýl, než budou oni. To tady na nás pak bude čekat. Telefon pochopitelně nebral, protože ho neměl s sebou, ležel v autě. No tak to s sebou musíme hodit. Vlítla jsem do hadrů, zkontrolovala plameny v kamnech a úklid nákupu musel počkat. 

Kdo nepočkal byl Mouses. Na dvorku ani na zahradě nebyl a tak jsem usoudila, že šel asi domů, protože mu to bylo dlouhý. Vypadli jsme s Rumíčkem ven jak cukráři a protože Brtnika znám, bylo mi jasný, že půjde čistě jen svou trasou, bez odboček a tak jsme se vydali protisměrem. Šli jsme si sice svižně, ale na pohodu, jen tak jsme spolu byli, Rumíček občas přišel, já ho pohladila a šli jsme dál. Jen jsem sem tam mrkla po loukách pod lesem, jestli tam náhodou Talitým nezahlídnu. Ne, došli až přesně do místa, kde jsem si myslela a vyšli v polovině okruhu z remízku. 

Poslala jsem Rumíčka za nima. Vypálil jako raketa a letěl jako šíp. Jenže šíp najednou změnil svou trajektórii  a ze své dráhy odbočil. Letěl loukou dolů a mířil….. ke dvěma slečnám, který se v polovině louky objevily.  Rumíček ženský pokolení vyloženě oblibuje, zvlášť ty mladší ročníky 😀 . Takže ty byly rozhodně zajímavější, než páník. Tááákže letěl za nima a radostně je vítal. Brtnik, který mu byl blíž ho odvolával. A já u Brtníkových kotníků zahlídla Mousese. Takže ne domů! Za nima se vydal, ten malej lotřík. Zavolala jsem na něj “Mooouríííííí” a on se za mnou předpisově rozběhl. Pak ovšem  zjistil, že Rumouš běží za babama, takže to stočil za ním a taky běžel za babama, aby asi náhodou vo něco nepřišel. Takže když slečny dovítaly Rumouše a ten běžel zpátky, vystřídal ho tam zase k všeobecnému veselí Mouses. Chybělo už jen, aby se tam  rozběhnul ještě Brtnik a taky běžel za babama 😀 . Jedinej kdo běžel překvapivě v ten moment přímo za mnou byla………. Tali….  😀 😀 . Jako  fakt Tali jediná běží za mnou? A  nehodlá se přifařit k tomu pojízdnýmu cirkusu, co vytvořili tamti dva? 🙂

No, tak když už jsme se tak pěkně sešli, tak jsme nakonec šli všichni společně. Jen my si s Rumouškem trochu odbočili z trasy a zašli dolů k potůčku. Utrhnout si rákosovitou trávu, která je tady velevysoká a dá se s ní suprově řádit. Tak řádit, že se pak rozhodnul, že vlítne do toho potůčku, kde bude v řádění pokračovat a nejen to, rovnou si tam i trošku poleží. Tak prostě zahájil koupací sezónu. 🙂 Už prý bylo načase. 

Když jsme pak procházeli kolem jedné farmy, dávala jsem 3x větší pozor, jestli někde není volně ložený pes. Protože díky Mousesovi musíte mit oči ještě víc na šťopkách. I po zkušenosti z předchozího dne. Kdy při návratu, kousek od našeho domu, vylítli od auta na druhé straně silnice dva labroši a zcela ignorujíc řev svýho majitele, letěli k nám. Drapla jsem Mousese do ruky a mrskla ho bravurním hodem za plot k sousedům. Labroš nelabroš, pořád je to lovečák a nejeden z nich nemá  kočky v lásce.  A to nemluvím o tom, že bohužel dneska ne každý labroš je vyloženě přátelský povahy. Nehodlám to zkoumat. Takže kocour letěl vzduchem a bohužel už jsem nestihla psy odclonit od zbytku smečky, teda hlavně od Rumíčka.  Tali byla opodál na louce a čuchala si myši, tu jsem řešit nemusela.  Nemám ráda psy, který neposlechnou majitele a nastoupí jak do ringu, což ten větší labroš přesně udělal. Naštěstí Rumíček je komunikátor a než jsem stihla cokoliv, tak situaci pořešil. Nicméně to vrčení se mi nelíbilo ani trochu. Majitele jsem upozornila, že pokud někdy jeho psi našim ublíží, tak se nedoplatí. Cosi blekotal, tak jsem ho upozornila, že psi ho neposlouchají a lítají tu  zcela neovladatelně, nehledě na to, že lítají po silnici a můžou způsobit nehodu. (Jak jsem se pak dozvěděla od paní sousedky, jsou taky náplava, jako my. Ale, jak sousedka pravila: “Jsou divný, nejsou milý jako vy. A mají představu, že to tu funguje jako ve městě.” Zmíňka o tom, že jsme milý, mě potěšila. Ne tak už to, že se sem valej i takovýhle elementálové.)

 

No jo, tak prostě člověk musí být ve střehu, ale pro teď bylo šécko v ólrájtu a tady máte pár záběrů z našeho společnýho venčení:

 

23 komentářů u „Středeční rychlovka

  1. To je fajn, že smečka zase vysílá, a že si užíváte spoluvenčení.😁 Včera tady bylo velehnusně, metelice, že skoro nebylo vidět za plot, tak jsme s Golim nejeli do polí, ale oběhli jsme okolí baráku a taky jsme potkali nepříjemného labradůra.🤦‍♀️ Štěkal na nás a vypadal, že by se i pral, panička měla co dělat, aby ho udržela na vodítku. Goli byl zvyklý na všechno štěkat, ale už jsme si vysvětlili, že když zavelím “ticho”, tak je ticho a pobral to i tak, že dělá, jako by kolemjdoucí pes neexistoval.👌😃 Samozřejmě, sotva jsme dorazili domů, vánice ustala bylo sluníčko.😜

    1. Joo, už bych mohla být zase na příjmu. Doufám. To smíšený venčení je fajn a takový…..komický, zvláštní. Tady taky s přestávkama chumelí. Včera ráno nešlo pomalu ani oškrábat auto, jak ten mokrej sníh k tomu přimrznul.
      S těma labradůrama s podivnejma povahama se bohužel roztrhnul pytel. Ono je to jednak o tom, že ne každej labrador je opravdu labrador, takovej, jako má být a pak taky lidi mají představu, že to je ten hodnej pes, co se vychová sám a pak to občas blbě dopadá. Je supr, že se Goliášek takhle vyškolil a takhle má provokatéry na háku 🙂

  2. Krásný, jak ohařící vycházejí s Mourínkem. Odvážný kocour, že se vydá tak daleko. Do polí za zahradou mě a Tobíka někdy doprovází kocour Ríša. Kvůli němu uděláme pak kolečko zpět, aby se vrátil domů a můžeme sami pokračovat dál.
    Také jsem měla představu, ža labradoři a retrívři jsou přátelští psi. Ze cvičáku o tom byli přesvědčeni i moji bíglové. Z toho nás vyvedl jeden, který na ulici bez varování vlítl mezi moje psy a začal ze staršího Jimíka trhat chlupy. Musela jsem labradora párkrát nakopnout, aby toho nechal a povedlo se mi moje psy dostat za branku zahrádky u bytovky. Představa, že tam budu stát věčnost, mě netěšila. Za chvíli jela po silnici na kole paní s jezevčíkem v košíku. Byla vyhodnocena jako další vhodná oběť. Pes ji u kruháku z kola shodil i s jezevčíkem. Pak odběhl dál do pryč. To byla naše chvíle, jdeme domů, je to jen kousek. Ušla jsem tak sto metrů a za sebou slyším funění a dusání (to mě někdy pronásleduje i ve snech). Otočila jsem se a pes stál za námi. V tu chvíli ve mně rostl vztek, zase bude škubat Jimíka. Začala jsem na něj řvát, ty srá-či, táhni domů a fofrem, do prde.. A to byl ten správný povel. Pes úplně schlípl, obešel nás a zabočil do boční uličky.

    1. Jak bych byla ráda, kdyby ten mouratec vystačil s malým okruhem – nejlépe na louce za domem a pak jsme si mohli jít sami. Enemže ne, von že celý. 😀 Já jsem a nejsem ráda, to je jasný. Ráda jsem proto, že je to prostě takový jiný venčení, ftipný a nerada jsem, protože prostě ho nechci tahat někam daleko, ale když ho člověk třikrát vrátí a on se zas objeví jak bumerang, tak prostě jedině ho dát na řetěz 😀 😀

      Jojo, to jsou přesně labradůři, nikoliv labradoři. Páč labík má být opravdu přátelský povahy už i proto, že prostě při lovu musí umět fungat mezi dalšími psy. Bohužel, bohužel opět tady funguje lidský faktor. Jednak stylem doslova množení, kdy se bezhlavě doslova množí, ať už s papíry a nebo bez a nekouká se na zdraví, povahu, výkon a přínos pro plemen a ne druhak stylem nevýchovy, jak jsem zmiňovala. Tohle co píšeš, tak to je moc “pěkný” sado-maso teda. Nicméně kolikrát člověk vystačí s výhrůžkama. Jen na to musí mít prostor a čas, když pes zaútočí bez varování, tak to už je blbý. A co Jimík, jak tehdy dopadl? Pokousaný moc?

      1. Naštěstí ne, jen procvaklé ucho, to hodně krvácelo, což vypadalo hůř, než bylo. Jinak mu rval srst ze zad, ale tam ho nekousl.

        1. Ono i to ucho stačí, páč se to kolikrát blbě hojí 🙁 . Aspoň, že to teda nakonec dopadlo nejlíp, jak mohlo. A co Jimík, jak to pak nesl?

          1. Dobrák Jimík od té doby už nevěřil neznámým psům. Pokud jsme se měli potkat se známými pesany, vše bylo v pohodě. Pokud se blížil cizí, oba bíglové byli ve střehu. Hůř to nesl Tobík, ač tomu se nic nestalo. Ten ignoruje všechny psy za plotem, i když vyvádějí. Ovšem na chodníku nebo venku to má jinak. Malých si nevšímá, případně se s nimi kamarádí, ale velký pes je pro něj problém.

          2. Chjo, klasika chudera malej na to doplatil. A nejen on, i Tobík. Já bych za tohle zavírala majitele těch psů. Ty psa vychováš, naučíš ho, dáš si práci se socializací a pak přijde zmetek nějakej a je to v kýblu. Ešus pak byl taky takhle nejistej a bublal si po vousy preventivně, že jako ať jde každej radši pryč. Podařilo se to ochodit, to jo, ale už to nikdy nebylo jako před tím.

  3. Máš štěstí na mimořádná zvířata, milá Ešusová, nebo ti je CD automaticky přiděluje a Muríňo, další kousek v řadě – je kocour z říše snů. To je teda akční dáreček. 🙂

    1. Já Ti nevím, Kus kus- některý mimořádnosti bych si možná i odpustila a byla bych ščastná, kdyby Tali byla jen normální 😀 😀

      Ne, ale Mouses je exot, včera si zas z Tali hlavy udělal odrazovej skokanskej můstek 😀 . V tomhle si vždycky Tali nažene bodíky za to, jak je s ním neskutečně trpělivá. I při jejich hrátkách, kdy ho “rdousí” za krk a “trhá” mu břicho. VYpadá to hrozně teda. A tak možná je dobře, že není Tali normální pes, páč normální pes třeba honí kočky a ona se s Mousesem kámoší 😀

    2. Jestli vono to není ještě tak, že Ešusová dokáže úplně využít a rozvinout “potenciál” každýho zvířete. Ale ta Taliprtka funguje s kocourkem neuvěřitelně :-).
      Jak se máš, Kuskusko?

      1. Já vím, že to bude znít, že zas skuhrám 🙂 …. ale …. Taliprtka jest důkazem, že to tak úplně neumím. Je pravda, že vona je opravdu švihnutá a pohrkaná, ale myslím, že by to šlo ještě mnohem líp. 🙂

      2. Mám se fajně, ahoj Mili. 🙂
        Ešuska JE šikovná stran výchovy, však má také k dispozici kvalitní materiááál. Pusenky zlaté jsou všichni tři. Možná čtyři i s Brtníkem. 🙂 Tam vidím rezervy. 🙂

        1. 🙂 Musím napsat, že Brtnik je taky velká pusénka, takovýho pána hodnýho a milýho a žiškovnýho , který bych třeba dneska ráno roztrhla, už bych nikdá nenašla 😀 Kdyby nebyl Brtnik, mám jasno v tom, že budu solitér, páč se přiznám že z přehlídky nabídek bych si prostě nevybrala.

          1. Já spíš myslela na to, jak si z nepsího Brtníka udělala skorodokonalého kynológa. 🙂
            A mě dočista zblbla taky, dodneška liju vodu z okna. 🙂

    1. 😀 😀 ty vado, tak to mě vůbec ale neseplo!! ale vůůůbec!! To nebyl záměr zvýšit návštěvnost 😀 😀 . A to jsem prosím královna dvojsmyslůch!! A takle to přehlídnu 😀

      1. Sa teda velmi čudujem! Asik máš tolik práseee, že Ti nezbývají myšlenky na krávoviny 🙂

        1. 😀 bingo. A hlavně nebylo to spojení, musela jsem jednat rýchlo a improvizovať, lebo by nebolo čo čítať.

  4. Kus kus
    A mě dočista zblbla taky, dodneška liju vodu z okna.

    fááákt??? No to je super!! Hele já takhle blbnu i v Domečku – vodu z rukoumytí splachuju a tak jako podobně. A moc se těším, až bude ta čistička, to bude terno!!

    1. Měla přijít nečekaně hochnóbl návštěva a já zběsile uklízela a hodila misku na vodu dolů do špajzu ( hyzdila linku a nenávidím plast) ta zapadla za brambory a já na ni zapomněla. Další dny jsem vymývala rýži, oplachovala zeleninu a miska furt nikde, byla jsem nesvá, cosi dělám blbě a pak mi to docvaklo, litry vody zbytečně v odpadu a to už jsem začala špačkovat, že tu Ešusku přetrhnu i na dálku dokáže lidi ovlivnit a člověk se pak cítím provinile, že plýtvá. Vychovatelka jedna. 🙂
      Týden jsem tu blbou misku v 1+1 hledala, špajzku prolezla několikrát, už si myslela, že mi hrabe….. no, byla tam za erteplama.
      Jsem zvědavá na vyúčtování. Na fakturu každému vytisknou dva obr smajlíky. Za teplou i studenou vodu a já měla poslední roky oba výhružně červené s koutkama dolů – prý překračujete průměr ve spotřebě. Bývala jsem strašný čabrala, ale teď vodou šetřím a letošní smajlíci budou (snad )konečně zelený a vysmátý. 🙂 Dám vědět.

      1. 😀 😀 😀 😀 Kůůůůůůůůůůůůůůůůůůs kůůůůůůůůůůůůůůůůůůůs 😀 😀 já se tady řehtám jak blb 😀 😀 Promiň, chudero nebohá, že Tě takhle honim 😀 😀 . Nicméně – shodou okolností jsem na tom tuhle byla podobně. Vlastně tuhle…. než jsme se přesunuli do Domečku, tak ještě v Prahé. Taky jsem takhle mrskla misku – do linky pod dřez, protože mi taky vadí, jak hyzdí a je plastová a… avůbec. No a pak jsem stejně jako Ty dumala,co sakra dělám blbě?? Taky to chvíli trvalo, než mě to koplo. Jen jsem teda nemusela tak urputně hledat, ta moje na erteplích seděla (mám pod dřezem lavor a tam brambory) 😀 .
        Ty jofka, tak jsem taky zvědavá na vyúčtování! Ešivá tam nedaj pěkněj smajlík, tak…………tak je zbijem 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..