Říkala jsem si cestou domů v autě. Hned za Prahou vánice jako bejk, pak se to uklidnilo, ale s tím jak jsme se blížili domů, se to zase rozparádilo.

Fučel vítr a hnal vzduchem ostrý bílý cosi. I v pohodlí auta to nevypadalo lákavě teda. Brtnik sice pravil rezolutně, že s ohařema půjde on, ať jsem v teple, zatopím a tak jako podobně, ale vzhledem k tomu, že jsme předešlou noc dost blbě oba spali a on byl velmi, velmi použitej a unavenej, tak jsem ho snadno přeprala 😀 . A navíc!! Navíc!! Jsem ho přemluvila k tomu, že dneska nebude dělat nic, je tak prostě odpočívat bude. Měla jsem totiž i velkoargument a trumfy v ruce. Všechny věci pracovní jsem totiž co? Vyprala a nejsou suchýýý, takže dneska se nedělá, máme neděli. 😀 .

Ohařiska na mě – k mé nelibosti  teda 😀 – čekali v chodbě, protože tak koza flekatá otevřela dveře z pokojů, což není dobrá informace a budeme to muset nějak vyladit. Vypustila jsem je ven za Mousesem, kterej mě běžel přivítat tentokrát přímo od Domečku,  tak jako na půl cesty k brance. A víte proč? Protožeeee, protožeeee konečně ten vůl mouratej objevil kouzlo svojí budky!  A byl tudíž v ní. Kdyby nebyl takovej blb, mohl tam mít i větší teplo, protože by měl menší vstup. Ale furt je to lepší, než když leží na těch prknech pod borovicí před zahradama. Takhle je aspoň trošku chráněnej. Jako vždycky jsem vlítla dovnitř, přehodit si rychle hadry a taky vám cvaknout svou past na Flekatici v podobě pytlovýho přehozu přes postel 😀 😀 

Vyloženě vzhledná záležitost, že? 😀 😀 😀  no hlavně, že tam prostě díky tomu nechodí. 

Oblíknout se do venčících hadrů byl tentokrát problém! Nemohla jsem je zaboha najít. Člověk se snaží v tom malým prostoru mít to co nejvíc uspořádaný, ale……ne vždycky to vyjde. A čekali byste, že v tak malým prostoru to najdete natošup. Prtky tak leda. Páč když jste tupo a zanecháte proti všem stanovemým pravidlům a směrnicím, který jste si vytvořili, aby se co nejlíp fungovalo, svoje věci dole v koupelně, což běžně neděláte, taaak to se jako blbě hledá teda.  😀 . U nás je to komplikovaný šécko i tím, že většinu hadrů máme černý a jak tam není úplně nejlepší osvětlení, tak to šécko prostě splývá 😀 . Výhoda černejch hadrů ale je, že se na nich tím pádem ale nezobrazuje ten černej uhloprach všudepřítomnej. To se můžete snažit sebevíc, ale nevymýtíte ho. Takže v tutom je náš černostyl velkovýhodou.

Hadry jsem nakonec za mohutnýho sebenadávání objevila a mohlo se vypadnout. A tentokrát bez Mousese, toho jsem nechala na hrbu Brtnikovi. Den předtím to úplně nevyšlo a šel s náma zase na couračku, ale teď jsem ho zalígrovala a vzali jsme mu kramle. Do kapsy jsem si stihla v rychlosti narvat i gule pro ptíce. Sice jen dvě z pohotovostní krabičky, protože zbytek je na půdě, ale lepší něco, než nic. V tomhle počasí se to bude zvěvavcům hodit.

Tálije mě naprdla hned u dveří, tak jsem jí zjezdila brka a pak už to šlo. I s počasím to v podstatě právě šlo. Vítr se trochu utišil, nebyla už taková vánice a sněžilo tak nějak umírněně. Tudíž jsme oproti plánovaný rychloprocházce byli nakonec venku víc jak hodinu a půl. A stihli jsme toho docela dost. Nejen dát ptícám gule a házet si balonky. Došlo i na kynológii a gymnastiku 😀 . Vytáhla jsem ohaříky na kraj bukoviny, kde leží ve stráni statnej dvoj buk. A ten nám posloužil jako překážka, kladina i balanční podložka. Nakonec jsem tam ohaříky za ním odložila a odešla od nich na louku. Když jsem pískla přivolání, přehoupli se oba přes kmen jak přes Taxisův příkop a leeeetěli za mnou. 

Aby pak následně chodili na střídačku hledat balonky, který jsem jim zahodila do kšá tak, aby neviděli. Došlo i na pilování chůze u nohy a jiný podobný záležitosti a pak měli velkovolno. Přesunuli jsme se skorem na konec louky a když se Tali začuchala, vzali jsme jí s Rumíčkem částečně kramle a schovali se jí za takovej remízek. Rumíček toho využil k průzkumu a ohaření, neb madam to trvalo poměrně dlouhou dobu, než si ráčila všimnout, že tam jaksi nejsme. Tohle mě vadí hodně. Vím, že je to nespravedlivý, bejt z toho otrávená, protože když písknu, tak dovalí, a je to sakra přemet, proti těm začátkům, ale jsem prostě zvyklá, že pes si monitoruje, kde je zbytek jeho smečky. Ale musím se s tím nějak vnitřně smířiti, že víc už asi chtít nelze. Však nakonec se přece i sama dovalí a tak i tentokrát. Začala pak, stejně jako Rumoušek zkoumat okolí a zapomněla na ty svoje myše. A pak jsem nás už posouvala směrem k domovu. 

Tali měla dneska leteckej den – tedy potřebovala lítat. A že ona lítá dálky 😀 A to jí je ještě připísknutím kracuju. Kdyby bylo po jejím, překročí hranice okresu a ani nemrkne 😀 . Ale je to prostě touha letět prostorem a přehledný louky tady to umožňujou, tak jí to občas dopřeju. Chtěla jsem se vracet normálně úvozem, jako vždycky, ale u ohrady byly šécky krafky z pastviny a já si pořád nejsem jistá, jak to bude při průchodu natěsnačku s čoklidama? Ešivá ty krávy nenaštvem? Rohy mají zatra velikánský!

Tak jsem nás otočila a kousek jsme se vrátili, obešli takovej rozměrnější remízkoháječek uprostřed luk a zamířili nahoru podél oraniště k silnici. Ohaři proti týhle zábližce rozhodně neprostestovali. A já si pak na kraji oraniště našla další krásnej pískovcovej kámen. Má čtvercovej naprosto pravidelnej tvar a je placatej. Taková jako dlaždička, řekla bych 😀  . Přes to, že není velkej a těžkej, byl jeho trasnport nepříjemnej. Páč kámen byl ledovej, vítr zas fučel ledovej a ty moje holý ručičky, zmasakrovaný furt tím mytím, trpěly jako zvíře. Páč rukavice žádný, pochopitelně. Tak  jsem nás potom na naší louce už hnala takovým trošku svinským krokem a těšila se domů. Rumíček teda chtěl výkopovat, tak jsem mu cestou ještě párkrát čutla, ale když pak u Mousesů stál u plotu a žádal další akci, poslala jsem ho k šípku. Respektive teda k naší brance 😀 

„Uaaa, teplíííčkoooo!“ vydechla jsem si nadšeně, když jsem zalezla do Domečku. Brtnik se k mojí radosti přihnal s hadrem na utírání tlapek, a ujal se toho, takže jsem mohla hnedle vpadnout dovnitř. Aaaa tam řádil Mouses. Jáááko ta černá ručka nějaká. Brtnik mu vyrobil kuličku z lepenky a jeho to zaujalo tak, jako doposud žádná jiná hračka. S ničím si doposud nevydržel hrát dlouho sám. Vždycky na něco zaútočí, dopadne to, drapne to a tím to povětšinou končí. Tady si to metal po kuchyni a ložnici sám a už prý takhle řádil celej asi deset minut. Ščastnej a spokojenej. Jouda malej. Pak prej ale, že půjde ven. Říkala jsem si, že asi zaregistroval příjezd u sousedů a půjde domů. Ale prtky, jak jsem zjistila posléze, když mi sousedka volala, jestli není u nás, byl celou tu dobu ve svý boudičce!!! Zalez si tam a pozoroval spokojeně v suchu, jak sněží. Sněžení ho totiž fascinuje. No tak jsem ho nalákala ven na šunčičku a když ji zdlábnul, vzala jsem ho do náručí a za tichýho pozpěvování, tak jak se mu to líbí    (překvapivě  😀 ) , jsem ho odnesla k jejich brance, kde si ho sousedka převzala a šlo se kapat do očí, dlabat a spinkat. 

Já šla domů vyrábět studenou večeři a stěhovat vanu. I když ještě není vyštukováno, tak instalace sanitárního zařízení se pooooooooomaličku asi blíží a Brtnik to potřebuje mít při ruce. A tím pádem se mi dole uvolňuje prostor pro to, abych zjistila, zda mi půjde odmlátit ty dlaždičky, co tam jsou. Tooo zase bude bordel! Ale to je ještě daleko, prozatím na mě čekalo taky uklizení věcí na půdu. Přivezli jsme totiž další část naší domácnosti, kde jsem připravila do vycucávacích obalů peřiny pro návštěvy, zimní oblečení a bundy a jiný nezbytnostě, který momentálně nebudou zapotřebí. U těch bund to je pravda diskutabilní, protože podle předpovědi počasí nás ešče čeká mráz, ale to už nějak překlepeme v tom, co máme. Hlavně, že se zase  něco odvezlo a nebude toho potom tolik naráz.