Sobotní práce probíhaly v mým podání hlavně na zahradě a to za mohutný asistence.
Asistence ohařsko-kočičí. Protože ledva se panáček mouratej vykopal z peří, nasnídal a dostal kapičky, přihasil se k nám. Aby jako vždycky zmasil ohaře, přivítal se s námi a pak šel se mnou ven dělat skřítka zahradníčka-hospodáříčka.
Já jsem měla trapně v plánu terénní úpravy pro instalaci toho kompostéru. Prozatím na to nebyl čas a prostor a teď jsem si řekla, že se na to vrhnu. No jo, jenže vrhnu, vrhnu. Já jsem použitelná u bouracích prací, to jo – třeba tetkon ta életrika, tu jsem vybourala přímo luxusně. To, co jsem dostala za úkol mám komplet hotovo, Brtnik tak mohl některé věci odpojit a následně je zhruba připraveno /něco se bude muset ještě rozšířit protože kabelů bude víc, ne.. bude jich dost/ na novou instalaci. Tedy v té části, která bude následovat po ukončení prací v rekonstruované části. Dělám tohle trochu dopředu, aby se s tím pak pan stavitel nemusel zdržovat sám a přišel k předpřipravenýmu. Koukejte, takhle pěkně já umim vysekávat életriku!
Jo, takže to mi jde, ale budování není, není a nebude nikdy moje silná stránka. Takže jsem se trapně snažila nějak začít srovnávat terén, navozila jsem si tam dvě kárky cihel, vyměřila jsem si prostor, kde to bude stát a začala jsem kopat rigolek, kam umístím ty cihly. A sem tam jsem – když nefoukalo shrabávala listí pod obří třešní a v kárce /neb kolečko máme zatím furt jen jedno a to je na stavbě/ ho odvážela na hromadu u vjezdu.
Aby mi to nerozfoukal vítr, přikryla jsem si to takovým deklíkem ze dřeva. To ovšem inspirovalo malýho mouratýho skřítka hospodáříčka, kterej se vyhoupnul ihned nahoru a nechal se, jak velkopán odvézt zahradou až k hromadě 😀 😀 Zde blahosklonně seskočil a nechal mě listí vysypat, aby ho následně šel důkladně zinventarizovat. Taliprtka, když viděla jak se veze, tak následně nastoupila do vyprázdněný kárky a usedla 😀 😀 . Odměnou jí, pochopitelně, byla dobrůtka, takže pak usedala pokaždý, když se kárka zastavila. Rumíček chtěl taky usednout, ale kárka se mu nezdála dostatečně stabilní, takže tam dal jen přední ťapičky a do toho kvokal. Slušnej blázinec.
Přerušila ho pauzička na kávičku, během níž se Brtnik smál mým trapným stavitelským pokusům, abychom posléze došli k tomu, že srovnat terén cihlama je blbost, protože kompostér má přece stát na hlíně, aby do něj mohli vstoupit živočichové potřební pro kompostování. Mno, takže jsem se dokonale otrávila, že můj už tak blbej pokus připravit si místo na kompostér, skončil ešče blbějš. A protože mám hodnýho muže a HLAVNĚ ŠIKOVNÝHO, tak se pak toho ujmul sám a než byste řekli kompostér, vyrobil mi tam dokonalej plácek, kde bude moct dotyčnej pan kompostér hezky bydlíkovat.
Tak já jsem se následně místo budování šla už radši jen věnovat tak primitivní práci jako je shrabování listí. To mi taky vyloženě jde. A aby mi to šlo ještě líp, zas jsem k tomu měla asistenty. Jen dva, Flekatice se nezapojovala, ta si totiž koledovala o průšvih, protože hodlala hrabat a to teda nene, nehodlám mít ze zahrady tankodrom. Takže jela štandopéde na místo a když to nadvakrát nepomohlo, už jsem po ní skočila. Jak Mouses po hrábích a poletujícím listí 😀 😀 Pro něj je hrabání listí dokonalá zábava. Až se z toho radostí po…l 😀 Ne. Nemohnul jít někam, kde už to shrabaný bylo. Musel přesně do toho listí, který se teprve shrabovat mělo. Takže jsem halt kus musela vynechat. A pak ještě jeden, když se k němu Rumouš, zřejmě jím inspirován 😀 , přidal. Bedlivě jsem si dávala pozor, ať ani jedno místo netrefím. 😀 😀 . Stejně tak jsem musela dávat pozor, když jsem přemísťovala kozy od lešení, protože těžký je to jako krááva a když se vám pod tím motá pruhatý stvoření, hrozí, že ho přizabijete.
Vyloženě nápomocná partička to byla 😀 . Nicméně oba se dobře bavili. Rumíček proto, že mi během hrabání přinesl odkud si ze zahrady kachnu, na kterou nadšeně troubil a troubil pak ešče nadšenějš, když jsem mu ji házela přes střechu včelína na druhej konec zahrady. A Mouses proto, že objevil výýýbornou zábavu. Rozeběhnul se a hodil šíbru do tý hromady listí, kterou jsem shrabala. Kde pochopitelně zmizel jak kámen pod hladinu. Evidentně si to užíval a ani se nehnul, aby zůstal neviditelnej. Jednou za čas vystrčil makovici jak ponorka periskop, zastřihal ušiskama a blaženě zase zajel zpátky 😀 . Evidentně supr zábava.
Dohrabala jsem a přemístili jsme se fšicí do Domečku, kde Brtnik zatím udatně omítal stěny v kópelce. Jak életrika, tak voda už jsou zazděný, omítá se… postupujeme, postupujeme.
Teď když to píšu, už jsou ve zdi dokonce i tyče na bidet! Zkontrolovala jsem pana stavitele, jak mu to jde a vytáhla ohařiska na chvíli ven. Netušila jsem ovšem, že to bude skutečně jen a jen na chvíli. Sotva jsme došli na louku za našima domkama, koukám, že se najednou hůůůstohustě zatáhlo. A pak už jsem v dalším okamžiku ani nestačila koukat, páč nebylo jak. Začlo fičet jako blásen a z černých mraků svištělo něco mezi vodou a ledem v podobě ostrých jehliček, který vytvořily bílou stěnu. První se dal moudře na ústup Mouses, kterej upaloval k sobě do zahrady. Za ním jsme následovali my dva s Rumouškem, Tali to vzala – nevím proč, ještě úplně jinam za roh. Naštěstí se k nám pak připojila a utíkali jsme společně. Volala jsem na Mousese, ať běží s námi honem domů, do teplíčka a tak se k nám přidal. Vlítli jsme na zahradu k nám a zastavili se všichni čtyři až u dveří. Pěkně mokří. Poutírala jsem honem ohaříky, Mousese jsem utřít nestihla, ten vjel dovnitř jak nůž do dortu a rovnou na polštářek.
Příchodem do tepla na mě padla zničehož nic neskutečná únava, ale neskutečná. Prostě jsem najednou nemohla nic, jen se stočit na deku na posteli a totálně vytuhnout. Vzbudila mě až SMSka od sousedů, ešivá u nás nejni Lotrando pruhatej. Tak jsem milýho Lotranda popadla a za tichýho broukání ho donesla k sousedům. Pro tentokrát se ani nerozčiloval a nechal se v klidu transportovat domů na lékařskou proceduru, večeři a válendo grando na gauči.
Jak jsem psala v předchozím článku, čekalo na mě tenhle víkend několikero útrap – od toho zmiňovanýho zmasení dveří, přes děsnou únavu a celý to zakončil pád z postele do skříně, který jsem vylomila oboje dveře. Tak zaplať nadbůch, že to nebyla zlomenina moje vlastní. Tím pádem hlásání z nedělen nemám, unavená a dobitá pádem – to není moc téma na psaní 🙂 .
Jsem si rikala, co je to za vynalez cihly pod komposterem. 😀 A fotka komposteru nikde.
Tyhle fotky rozvodu si dukladne schovej, jednou se budou hodit. To tyrkysovy okno je skvely.
😀 No víš, co von je perfekcionista a protože je tam pozemek šikmňo docela, tak se to musí srovnat, aby to stálo , a aby to stálo pevně a taky hezky,tak prej to mám vyrovnat cihlama. Tak já tam vozim jak blbka cihly, aby mu pak došlo, že teda vlastně cihly ne 😀 . Nicméně párkrát zabral hráběma a vytvořil krásnej hliněnej soklík, kterej zalígroval cihlama. Aby to ovšem Rumouš magorsky následujícího dne rozvoral při honičce kolem včelína, protože tam ten kompostér bude stát (vzhledem k mojí únavě na něj v neděli nedošlo, abych si to sestavila, takže čeká, čeká, pak ho vyfotím)
Jojo, fotos se jednoho dne můžou dobře hodit, to je jasný, taky jsme elektriku a tak fotili. Okno je božanský, už se moc těším, až to bude ne takhle na hrubo, stačí, až tam bude štuk, jak to bude ňuňu. A pak jednou v zateplený omítce s bílou, max. takovou tou trošku tmavší 😀 bílou, aby to tak nezářilo. To bude útulný. Rámečky okolo oken…. aaach.
Sem se napřed rozchechtala – jak může ty voe spadnout člověk z postele do skříně až následně mi došlo, žes potlučená, ale furt sranda, bo nic zlomeného. Pak si promítnu za jakých okolností se válím různě po zemi já, naposledy minulý týden, krátila jsem si cestu mimo přechod, starý sníh nahrnutý na kraji cesty zakrýval víko kanálu, opřu se plnou vahou o hůl, ta zajela do kanálu a já za ní hubou rovnou do toho tajícího sajrajtu. 🙂
To bude dobrý, batmane. 🙂
😀 😀 promiň Kus kus – taky jsem se smála, takže jedna : jedna je to 😀 😀 já se teda smála až poté, co jsem zjistila, že to nebylo o tom, co mě napadlo jako první – že to víko od kanálu chybělo , což by mohlo být velmi fatální, takhle to je sice taky blbý, ale aspoň jsi tam nespadla.
No… proč já spadla z postele do skříně… protože jsem prala, no, proto. A protože to nemám kde sušit, věšela jsem prádlo po ramínkách na garnýže. Což mi přišlo jako geniální řešení. a taky je. Jeenže, když jsem to pak sundavala a na tý posteli stála a natahovala se pro ramínko s mikinou, uklouzla mi noha po dece a já se z tý postle zřítila do nově instalovaný šatní skříně s posuvnejma dveřma, který jsem pádem prorazila dovnitř. Dobitý nohy, ruce a rameno. Ale nezlomeno, což je v dnešní době víc než důležitý 😀
Takže tak kolegyně v pádech. Batman budeš ty, já su spíš Spidermén, páč jak jsem se hrozně snažila zabránit tomu pádu, tak jsem se jak pavůk zachytávala všeho, co bylo v dosahu 😀
A jejda, já myslela nějaká původní starší skříň, ale vylomené posuvné dveře ve funglovce – to zamrzí. 🙁
Néé vona nejni funglofka to vůbec, jen funglovně nainstalovaná, jakože z původního domova, že tam konečně mám šatní skříň, kam můžu věci věšet, ne jen dávat do poliček, a naštěstí i dveře se podařilo Brtnikovi nainstalovat zpět, takže jedinou újmu jsem utrpěla jááááá.
No me dámy,nic proti mě.Zkousim furt se postavit a propojit,tuhle lezim na zemi,přijede snacha a ptá se ,co tam děláš?Me jak to všecko bolelo,tak povídam,co asi,spadla mi pr…l tak počítal dlazdicky.Před tím me museli odvézt,protože mi noha co jsem ji pod sebou nechala otekla,jak se vám to stalo,povídá doktor.No na styl pádu se me neptejte,zkoušela jsem jít,ne skákat Axla.
Petra
…a celý to zakončil pád z postele do skříně, který jsem vylomila oboje dveře.
Panejo, hvízdla jsem v duchu obdivně, ta Petra je teda fortelně udělaná. Když ze spaní spadne do skříně a celou jí zdevastuje :-).
Jinak pěkný příhody smečky při hrabání listí. A hlavně fotky koupelny a záchoda asi! V tomhle stadiu si už člověk umí představit, jak to bude vypadat hotový.
Kuskus
A sakra! A jak to šlo zpátky na nohy?
Jooo já jsem malej buldozer 😀 😀 . Ano ano,kópelka a to malý je budka. Můj Brtnik má můj nehynoucí obdiv, jak to systematicky posunuje dopředu. je na to sám, tak to nejde z fleku, ale jde. A poooočkejte až to bude s dlažbou, ta je děsně krásnáááá. To bé teprf bejvák! 🙂
…A jak to šlo zpátky na nohy?…
a jo sakra, to mě jako vůbec nenapadlo!! jak si to člověk neumí představit, tak …
Petra je drobná a má dvacet kilo i s tou postelí za které slítla.
Prý buldozer, se divím kde se v tom prckovi bere tolika energie. 🙂 🙂
Dvacet kilo už nějak dávno neplatí, ale je fakt, že jsem prcek, nicméně i prcek dokáže nasekat paseku, když s ním správě prásknete 😀
Já to mám od malička – už jako mimino přinešený z porodnice – předčasně narozený, těsně před vložením do inkubátora, jsem nespala a votravovala. nějak mi to zvostalo 😀
Zkousim furt se postavit a propojit,t
a herdek, to teda smekám dámy, jak to obě válčíte, tohle člověka nenapadne všechno, když v tom není osobně. Tak o to víc, jsem ráda, že vás baví to moje vyprávění a udělá vám třeba aspoň chvíli lepší náladu. A já se jdu zahrabata se svejma trapnejma rádobydeprézema, protože na ně nemám ani v nejmenším nárok.
Hele, já jsem mnoha psychoterapeutama mazaná, a voni říkaj, že tvůj smutek nebo úzkost není o nic menší tím, že někdo jinej je na tom (třeba) hůř.
Z
Jste fakt statečná :-).
Mílo – já vím, že to tak , je, ale opravdu se hluboce stydím, protože prostě moc dobře vnitřně vím, že JE TO PRT, NAPROSTÝ PRT, jen to potřebuju já zmasakrovat nějak, hajzla jednoho hnusnýho.
Já se smála jak idiot, narozdíl od Petry jsem nebyla potlučená – až další den se to kapku rozleželo. Sem se jen rozhlídla esli v okolí není nějaký gentleman, jak na sviňu ani noha, tak pěkně na všechny čtyři a ručkujíc po hůlce se postavila na dvě. V pohodě. 🙂
Sakra, z vozíku bych se zvedat nechtěla. Můj obdiv, že to Zet nevzdává.
Gentlemáni se dneska hledaj špendlikatou špičkou, ty už se neroděj. Hlavně, žes celá a hlavně, žes do toho kanálu nezahučela.
Souhlasím, Zet je frajerka. Mohli bychom jí vystavit diplóma nějakýho! 😀