I Mouses se vydal na výlet 😀 .

A hnedle v pátek, když jsme přijeli. Už jak jsme parkovali, přikýbloval se na zídku, kde se tvářil jako…….jako……. no ty jo jako lef salůnů. Asi tak to jde nejlíp popsat. Seděl tam a koukal na mě pohledem: “Přijelas za mnou? Viď, brouku… ” 🙂 Na to se ledabyle líným krokem sesul dolů a omotal se mi kolem kotníků. Pak jsme šli spolu otevřít branku a vrata. A………. zde se mi čelo znovu dodatečně kaboní, protože se mi podařila pěkná debilita. Nezajistila jsem jedno křídlo vrat a …. 🙁 ty poryvem větru majzly do dveří od auta a pěkně se tam podepsaly 🙁 🙁 a to nebylo jediný mínusový tenhle týden, co na mě čekalo. No to jsem ale ešče nevěděla.

Vypustila jsem ohaří výbuch do prostoru a oba nás tentokrát vítali s hubou plnou plyšounů, aby následně šli lítat po zahradě a vyhazovat  při tom bláto až na střechu 😀 . Což je příležitost rychle si přehodit hadre a vyšňořit se na procházku 😀 . Zablácený holinky jsou pochopitelně nezbytným doplněním tohoto outfitu 😀 . Stejně jako taštička s dobrůtkama a balonkama.

Ač žena, byla jsem převlečena jako první a mastila jsem ven za ohařema, který už stepovali u dveří. Stejně jako Mouses, kterej to provozoval na stole před svou pozorovatelnou. Ohaři stepovali proto, že chtěli ven, on proto, že chtěl dovnitř 😀 . Leč to prozatím neprovozujeme, že by jako byl vevnitř, zatímco fšicí jsou venku. Teda pokud zrovna nechrupká na svým polštářku, to ho nebudím. Teď byl víc než čilej, táákže jsem mu vystvětlila, že dovnitř zatím nepůjde.

Vzal to stoicky a připojil se ke mně a ohařům. Houkla jsem na Brtnika, že jdem napřed a vyrazili jsme. I Moures tentokrát čekal, až otevřu branku a seděl tam spolu s ohařema. On na rozdíl od nich, který to mají zakázaný, se následně vyřítil ven a předpokládal nějakou honičku. Leč tady v tom úseku smolikof, ohaři vždy musí pochodovat těch pár metrů k Mousesově zahradě u nohy. 

Pak všichni tři vystřelej jako magoři. Mouses se tentokrát v trysku pozastavil u zlatice, který z nějakýho rozvernýho důvodu musel dát do držky. Poté – opět dusajíc jak malej hrošík -mě předběhl a zajel za roh, kde se uplacíroval na svým plácku s vyšší trávou. O kus dál už čekal Rumoušek na svůj první výkop balonku 😀 . Tak jsem vytáhla ty balonky rovnou dva a druhej mrskla Mousesovi. Zatímco Rumíček uuuutykaaal chytit žužlopichlobalonek, Mouses zavraždil několikrát čakíta.  A to už dorazil i Brtnik, kterej se přidal a s čakítem zlobil Mousese. To, že jsme se tam všichni takhle společně pinožilim inspirovalo i Taliprtku, která dorazila taky a tak jsem musela Mousese o čakíta obrat a mrsknout jí dálku. Říkala jsem si v duchu, že aspoň se třeba Mouses bude i nadále zajímat o jakousi myšoďurku, na kterou pak upřel svou pozornost. 

No háháháá, jasný, bylo to naivní uvažování. Protože stejně jako jiný dny, kdy se nepodařilo ho zašpérovat v Domečku, se zanedlouho připojil k nám a my se pak díky tomu placatili za zahradou. A protože tentokrát nebylo jak ho zašpérovat, když jsme šli ven všichni, tak jsme nakonec šli ven opravdu úplně všichni. Mouses s náma capal, jak kdyby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Ještě na konci louky jsem doufala v to, že se mouratec odpojí. To když zase zaplul do úvozu a zůstal tam zaplutej. “Faajn, fajn, třeba mu zmi….” nedořekla jsem to a už na nás jukal v křoví, ve špičce louky. 😀 . “Třeba se dál neodváží?” meldovala jsem si v duchu. Odpověděl vzápětí, když se s největší samozřejmostí vyhrnul z křoví s výrazem :”Tak jako na to holečkové zapomeňte, že se mě tady zbavíte!” 

Tak co jsme mohli dělat? Nic. Jen jít dál a hlídat, jestli se nás drží. Musím říct, že byl mnohem zodpovědnější než Taliprtka. Byl asi na nějakým školení pro klíšťata, protože úplně stejně se nás držel a ťapal s námi po cestě. Úplně nadšenej byl, když ho Brtnik zlobil s proutkem.  

Bylo to velkofitpný venčení. Takhle komplet jsme teda ešče nikdá nebyli. Tali si jela především svoje myše, courala se někde poblíž a  “připojila” se k nám až v závěru, ale kucí – Rumíček a Muríňo byli pořád s námi. Když si Mouses sednul, popadnul ho někdo z nás do náručí, ale bylo to vždycky jen na chvilinku. Hned na to se s výrazem “Tvl, nejsem žádný mimino, vokamžitě mě pusť!” vykroutil a hópnul na zem. Dvakrát skorem Rumoušovi na hlavu. V jednu chvíli jsme ho s Brtnikem chtěli nacpat pod brtnikovu bundu, aby byl v teple, protože fučelo docela ostře. Ale se zlou jsme se potázali…. “Ste trapný!Vokamžitě, ale vokamžitě mě dejte dolu, nebo uvidíte tu třetí světovou!! Kdo se vás jako prosí? PŮŮŮŮŮŮSTEEE BRATRÝÝÝ DOMŮŮ!” kopal haxnama až se vysvobodil a žuchnul na zem. “No tak si ťapej, ty umíněnče!” sdělili jsme mu a už jsme se mu nesomorovali do hadrů.

Vedla jsem Brtnika svou páteční trasou, která obchází louky po obvodu a šla jsem mu k lesu vokázat ten obří  pískovcovej placák, co jsem tam objevila, že ho při úpravě louky vydloubli. Ten je. Kdyby se dal do batohu…. ešivá  by se nedal přemístit? Už takhle jsem si natahala do domečku nějaký to kamení, co jsem vylovila z polí. A  jeden nejrozměrnější exemplář jsem si vytáhla do chroští u úvozu, kde na mě pěkně čekal, že si ho budu postupně transportovat. Vždycky poponesu, kam to půjde, uložím a příště zas, až ho takhle dostanu domů 😀 . Tuten u lesa je ovšem mnohem větší. Nicméně Brtnik pravil, že by to v batohu jít možná i mohlo. Uvidíme. Pro teď jsme ho tam nechali a pomalu se otočili zpátky k domovu.  Ještě před tím musel Mouses s Rumouškem prozkoumávat okraj lesa. Pro prďolu pruhatýho to bylo dobrodrůžo jako  Brno. Nicméně nechci, aby zkoumal okraj lesa, takže jsem jim do toho oběma hodila vidle a jeli na louku.

Velmi pomalu jsme to teda otočili zpátky, páč rychle to rozhodně nešlo. Došlo totiž opět na balonky. Teď už se k nám přidala i Taliprtka a lítali spolu s Rumoušem, jak draci po obloze. Mouses honil s nadšením nejen “svůj” proutek, ale taky občas proutek ohaří – to když ohaři měli sedni a čekej, než poletí balonek. To jim vždycky pochopitelně ocásky šmidraj v nadšení po zemi a to jest potom kočičí velkolákadlo, to dá rozum. Je ftipný vidět, jak Mouses rozlišuje, co si ke komu může a nemůže dovolit. U Rumouška, kterej mu ondynoj sepral trenky, to je vždycky jen v lehkým náznaku. Ovšem Tali morduje strašlivě.  Tak strašlivě, že jsem byla svědkem následující scénky: Tali letí jako magor loukou zpátky s ukořistěným balonkem a když míjí jeden konkrétní trs trávy, tak zpoza něj najednou  vystřelí mourovatá střela země- vzduch, letí vzduchem přesně vypočítanou trajektórijí a všema čtyřma ve vzduchu kopne flekatici do boku , až to zaduní a následně dopadne elegantně na všechny čtyři a tlemí se na celý kolo, jak ji zabil. Flekatice vůbec netuší, co se stalo, že na ní ten trs takhle zákeřně zaútočil, ale protože je hovado blbé, nic neřeší a letí dál. 😀 Spratek jeden zákeřnej mouratej, jak se z toho raduje 😀 . A ani Rumíček tentokrát nezůstal jeho rozvernosti ušetřen, ale je pravda, že v tomhle případku milej trs zaútočil jen tak zlenýhka, asi aby se nerozplynul jak Sirael 😀 😀 .

Hlídali jsme toho zločince celou dobu, jestli jde s námi a jestli není unavenej – protože to pro něj byla štreka, ale je to pako, tak jsme si dělali starosti zbytečně. Prej supr vejlet mohli jsme číst v jeho spokojeným gezichtíku, když jsme došli zpátky k nám. To akorát přijížděla sousedčina vnučka a tak jsme jí ho rovnou mohli předat a poreferovat, jak řádil s předpokladem, že doma odpadne jak špalíček a bude hodnej a bude chrápat až do rána bílýho.

Kdy se k nám pak zase přifařil a hospodařil s námi 😀 .