Tvl Mousesi, pudeš na řetěz!

Vyhrožovala jsem tum elementálovi v úterý odpoledne.

Dorazili jsme  z práce, hezky svítilo sluníčko, na brance nás vítalo moje jarní srdce z proutí a já se těšila, jak se s ohařema vykopeme na prochajdu. Aaaaa vono prt jako. Jeho Mousestvo na nás hezky čekal na zídce a běžel se mnou odemknout dveře. Z Domečku se vyvalila ohaří lavina a nastalo něco jako výbuch při vzniku vesmíru. Opět jsem je po nějaký době musela upozornit, že by bylo vhodnější se místo toho lítání a přeskakování všeho a přemetů a tak jako podobně, spíš vyčůrat. 

Zatímco se vypouštěli na pažitu a Mouses si šel ďobnout granulek z dávkovače, vlítla jsem do Domečku přehodit garderóbu. Letmý pohled na  postel s pytlema na mrtvoly, pravil, že pro tentokrát to zabralo a nikde žádnej důlek či ďolík. Fajn, tak to jsem to vymyslela výborně. Teď ještě v rychlosti z věšáku stáhnout obojky a taštičku s dobrůtkama a balonkama a mažeme. 

Jojojo, mažeme, mažeme. Pěkně všichni čtyři. Jen Brtnik zvostal doma. Mousestvo upaloval k brance a nakonec mu to bylo dlouhý, tak to vzal přes zídku. Moc nechápe, proč si ohaře držím u sebe a provokuje je k nějaký akci. Ta ovšem může přijít, až když jsme kousek do silnice. Pak teprve je velkovolno. U Tali to znamená dolítnout kus před námi na svůj myší plácek a tam se zapíchnout a chodit si koukolem a čumesem u země. Pro Rumíčka to znamená, že mám vytasit balonek a čutnout dálku a pro Mousese to, že běží za zahradu, duse u toho jak malej hroch při úprku (jako von fakt příšešerně dupe!!) a zajede do plácku kolem budky na életriku, kde je vyšší suchá tráva. To je jeho pozorovatelna a místo, odkud nejradši útočí. Na kohokoliv a na cokoliv. Ale………od včerejška to vypadá, že nejradši na čakíta. Ten mu učaroval velice. Už jsem mu házela různý balonky, ale u čakíta se rozparádil nejvíc. Zpravidla je  to tak, že za hozeným balonkem vyběhne, zaútočí na něj a  pak se stáhne a čeká, co bude. Jenže když dopadne čakíta, začne s ním bojovat. Profackuje ho pořádně a až poté se stáhne.

Tak jsem tam chvíli stála, a na střídačku házela a čutala Rumíčkovi jeho žužlopichlobalonek a Mousesovi čakíta. A jedním okem sledovala Taliprtku, zda se drží ve vytyčeným prostoru. Ta byla spokojená, že po ní nikdo nic moc nechce a může mít čumes v zemi.

Po nějaký době jsem si řekla, že stačí a půjdeme dál. Ještě před tím jsem si zavolala Taliprtku a taky jsem jí párkrát čutla balonek a pak jí ho nechala, ať ho nese. Dali jsme se do pohybu a já doufala, že pro tentokrát Mouses zůstane ve svý pozorovatelně. Ovšem doufala jsem hezky a marně. Jen co jsem se ohlídla, cupital za náma s výrazem: “Tak to ne, to ne,  vy hajlízi, mě se jen tak nezbavíte. ” No netušila jsem ani náhodou, že to myslí, až tak vážně. Přes veškerý  moje snahy se zdejchnout v momentě, kdy zamířil cosi zkoumat do úvozu, nebo když si vyběhnul na strom, byly trapně marný. Vždycky, když jsem se ohlídla, cupital za náma a furt měl ten výše uvedenej výraz. 

“Ty vado Mousesi! Nesss.r a mazej domů!” přišel vždycky krutopřísnej povel na kterej, jako správná kočka zakašlal z vysoka. No hele, fakt jsme se pro tentokrát z tý naší louky nehli. Ani jednou únik nevyšel, vždycky si nás to torpédo mouratý stihlo odchytit. Takže s hlubokým povzdechem jsem nakonec rezignovala a aspoň se teda aportkovalo. Měla jsem balonky, měla jsem házedlo a tak nuda vyloženě nebyla. Zvlášť, když to mouratec navíc oživoval svým projevem, kdy si vždycky vyčíhnul, když některý ohař přinášel a zaútočil mu ze zálohy na kejtu. 

Pak to vyšperkoval. Přiběhl ke mně, podíval se nahoru a mně to bylo jasný. Ještě, že jsem měla tlustou bundu a pevný gatě. Odrazil se a jak kdybych byla sosna nějaká, vyšplhal mi po těle na rameno. Začal příst a nakonec si stoupnul na tom rameni na hlavičku a dělal tuli-tuli.  😀 Já tam stála zkroucená jak paragraf /Už vim, proč ty ježibaby dycinky byly takový vohnutý. To nebyla žádná choroba páteře, žádnej Bechtěref! Houno. Kočka to byla! Páč aby nespadla, je nutno se tomu přizpůsobit a tím pádem se jednoho dne figura taklenc zafixuje 😀 /. Drnčel mi jak kolovrátek do ucha a byl Blažej. Já se musela smát. “Je to vůl, je to vůl, malej, pitomej.” říkala jsem si v duchu a usmívala se. Pak přidal na intenzitě vrnění a ještě k tomu přihodil drápkování. Moc nerada, moc nerada, ale to jsem předstírala, že mě to bolí a vypískla jsem “Auu, to ne.” a sklonila se, aby mohl šupnout dolů. Nebolelo to , to vůbec, ale já bych ráda předešla tomu, že tohle bude v létě provozovat na mým holým rameni. A on se s těma drápama fakt nemaže. A taky je, jako venkovní kočka, nemá stříhaný, pochopitelně. Takže to jsou malý šavličky. Ale nezlobil se, to ne. Pohladila jsem ho no a pak už se šlo pomalu domů. K brance jsme zase došli společně, tentokrát nešel přes zídku, počkal si, až otevřu a pak si dali všichni tři ještě masakéro na zahradě. 

Čekala jsem, že ohaři budou nevybití, ale……… k mýmu překvapení, všichni tři buchli na pelíšky a vytuhli. Kupodivu i ten lotrando mouratej. Tak jsem mohla dát sousedce echo, že ho mám pod zámkem a až přijede za babičkou, tak ho přinesu. Když jsem jí ho pak nakonec nesla, zastavilo u sousedky nějaký auto- asi známej a něco spolu vyřizovali. Já jsem zůstala s Mousesem v náručí na zahradě, protože jsem nechtěla, aby pak pod to auto vlítnul. Aby mi náhodou nechtěl vzít čáru…….chovala jsem ho jako mimino a zpívala mu 😀 Potichu pochopitelně, to je samozřejmý, kdyby nahlas, uteče nejen von ale i ten člověk v tom autě 😀 Zpívala jsem mu nějaký nesmysly o Mouríscích udatných a tak podobně a udržela ho tak v klidu do doby, kdy to sousedka vyřídila a mohla si ho vzít. 

Asi jsem nezpívala tak špatně, protože, když jsem jí ho předala, snažil se jí vykroutit a vošklivě na ní mrčel. Tak radši honem mazala domů, aby jí nevzal nakonec dráhu. No a já šla domů vařit a taky telefénovat. Protože jsem slíbila jedné paní něco jako psí konzultaci. Chce si pořídit to štěňátko a naštěstí do toho nejde bezhlavě a nechá si poradit. A při tom hovoru mě napadla jedna věc – že bych mohla sepsat nějakej psí manuál a v případě, že se v debatě následně vyskytnou další nápady, je do článku posléze navíc i zakomponovat. Tak se na to vbrzku vrhnu. Zatím jsem se šla vrhnout jen na tu večeři. 🙂

6 komentářů u „Tvl Mousesi, pudeš na řetěz!

  1. To je úžasný, vypadá to, že pan kocour se rozhodl, že Vás všechny adoptuje, a že proti tomu není odvolání 🙂 Takhle přece chodívala Maceška s Matyldou a s kavalírkama (Dedeník), to bylo taky úžasný. Jenže Vy asi máte poněkud větší akční rádius a možná i větší rychlost.

    1. Jo rozhodnul se a musí být po jeho, ostatně to vbrzku uvidíte černý na bílým 😀 . Von je hroznopřípad příšeráckej. Blbý u nás je, že je tam ta silnice. Já vím, že tomu stejně nezabráním, protože se tam potuluje i bez nás, ale……
      Akční rádius i rychlost jsou cajk, tak člověk čapne kočku a jde 😀

  2. Tohle mi delala kocka zamlada, ale nastesti se zapikolovala kus od baraku a tam na nas cekala, tak jsem se musela vzdycky vracet stejnou trasou a vyzvednout ji, taky vopruz. Pak ji to pustilo nastesti. Ono za par mesicu, az Mousesovi dojedou ty hormony po kastraci, je pravdepodobny, ze ho to pusti taky, kastrati se od baraku moc nevzdalujou.

    1. Moc v to doufám, aleee on je hroznej průzkumník, všechno ho zajímá, všude chce být a ohaře miluje, chová se víc jako pes než jako kočka. nebo ne víc, to asi ne, ale je takovej hodně psí. Jemu nejde o toulání, jemu jde o společnost, o společnou činnost, chce být s námi, chce si s námi venku hrát……….. to co chybí Tali to má v hojný míře on. 🙂

      1. Mouses je fakt ultranebojácnej. Ten to tedy s vaší přítomností vyhrál :-). Máma měla k stáru bytovýho domácího kocoura Mitrofana zvanýho Míťa, pravej opak Mousese. Žili si pěkně v zaběhanejch rituálech krmení, spaní na křesle, spaní na mámině psacím stole, když ona si četla a pila kafe. A Míťa taky krásně čekal u sporáku v pozici “pečenýho kuřete”, tlapičky zaštuclovaný pod sebou, až se mu uvaří hovězí masíčko.

Napsat komentář: PetraK Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..