Vyhrožovala jsem tum elementálovi v úterý odpoledne.

Dorazili jsme  z práce, hezky svítilo sluníčko, na brance nás vítalo moje jarní srdce z proutí a já se těšila, jak se s ohařema vykopeme na prochajdu. Aaaaa vono prt jako. Jeho Mousestvo na nás hezky čekal na zídce a běžel se mnou odemknout dveře. Z Domečku se vyvalila ohaří lavina a nastalo něco jako výbuch při vzniku vesmíru. Opět jsem je po nějaký době musela upozornit, že by bylo vhodnější se místo toho lítání a přeskakování všeho a přemetů a tak jako podobně, spíš vyčůrat. 

Zatímco se vypouštěli na pažitu a Mouses si šel ďobnout granulek z dávkovače, vlítla jsem do Domečku přehodit garderóbu. Letmý pohled na  postel s pytlema na mrtvoly, pravil, že pro tentokrát to zabralo a nikde žádnej důlek či ďolík. Fajn, tak to jsem to vymyslela výborně. Teď ještě v rychlosti z věšáku stáhnout obojky a taštičku s dobrůtkama a balonkama a mažeme. 

Jojojo, mažeme, mažeme. Pěkně všichni čtyři. Jen Brtnik zvostal doma. Mousestvo upaloval k brance a nakonec mu to bylo dlouhý, tak to vzal přes zídku. Moc nechápe, proč si ohaře držím u sebe a provokuje je k nějaký akci. Ta ovšem může přijít, až když jsme kousek do silnice. Pak teprve je velkovolno. U Tali to znamená dolítnout kus před námi na svůj myší plácek a tam se zapíchnout a chodit si koukolem a čumesem u země. Pro Rumíčka to znamená, že mám vytasit balonek a čutnout dálku a pro Mousese to, že běží za zahradu, duse u toho jak malej hroch při úprku (jako von fakt příšešerně dupe!!) a zajede do plácku kolem budky na életriku, kde je vyšší suchá tráva. To je jeho pozorovatelna a místo, odkud nejradši útočí. Na kohokoliv a na cokoliv. Ale………od včerejška to vypadá, že nejradši na čakíta. Ten mu učaroval velice. Už jsem mu házela různý balonky, ale u čakíta se rozparádil nejvíc. Zpravidla je  to tak, že za hozeným balonkem vyběhne, zaútočí na něj a  pak se stáhne a čeká, co bude. Jenže když dopadne čakíta, začne s ním bojovat. Profackuje ho pořádně a až poté se stáhne.

Tak jsem tam chvíli stála, a na střídačku házela a čutala Rumíčkovi jeho žužlopichlobalonek a Mousesovi čakíta. A jedním okem sledovala Taliprtku, zda se drží ve vytyčeným prostoru. Ta byla spokojená, že po ní nikdo nic moc nechce a může mít čumes v zemi.

Po nějaký době jsem si řekla, že stačí a půjdeme dál. Ještě před tím jsem si zavolala Taliprtku a taky jsem jí párkrát čutla balonek a pak jí ho nechala, ať ho nese. Dali jsme se do pohybu a já doufala, že pro tentokrát Mouses zůstane ve svý pozorovatelně. Ovšem doufala jsem hezky a marně. Jen co jsem se ohlídla, cupital za náma s výrazem: „Tak to ne, to ne,  vy hajlízi, mě se jen tak nezbavíte. “ No netušila jsem ani náhodou, že to myslí, až tak vážně. Přes veškerý  moje snahy se zdejchnout v momentě, kdy zamířil cosi zkoumat do úvozu, nebo když si vyběhnul na strom, byly trapně marný. Vždycky, když jsem se ohlídla, cupital za náma a furt měl ten výše uvedenej výraz. 

„Ty vado Mousesi! Nesss.r a mazej domů!“ přišel vždycky krutopřísnej povel na kterej, jako správná kočka zakašlal z vysoka. No hele, fakt jsme se pro tentokrát z tý naší louky nehli. Ani jednou únik nevyšel, vždycky si nás to torpédo mouratý stihlo odchytit. Takže s hlubokým povzdechem jsem nakonec rezignovala a aspoň se teda aportkovalo. Měla jsem balonky, měla jsem házedlo a tak nuda vyloženě nebyla. Zvlášť, když to mouratec navíc oživoval svým projevem, kdy si vždycky vyčíhnul, když některý ohař přinášel a zaútočil mu ze zálohy na kejtu. 

Pak to vyšperkoval. Přiběhl ke mně, podíval se nahoru a mně to bylo jasný. Ještě, že jsem měla tlustou bundu a pevný gatě. Odrazil se a jak kdybych byla sosna nějaká, vyšplhal mi po těle na rameno. Začal příst a nakonec si stoupnul na tom rameni na hlavičku a dělal tuli-tuli.  😀 Já tam stála zkroucená jak paragraf /Už vim, proč ty ježibaby dycinky byly takový vohnutý. To nebyla žádná choroba páteře, žádnej Bechtěref! Houno. Kočka to byla! Páč aby nespadla, je nutno se tomu přizpůsobit a tím pádem se jednoho dne figura taklenc zafixuje 😀 /. Drnčel mi jak kolovrátek do ucha a byl Blažej. Já se musela smát. „Je to vůl, je to vůl, malej, pitomej.“ říkala jsem si v duchu a usmívala se. Pak přidal na intenzitě vrnění a ještě k tomu přihodil drápkování. Moc nerada, moc nerada, ale to jsem předstírala, že mě to bolí a vypískla jsem „Auu, to ne.“ a sklonila se, aby mohl šupnout dolů. Nebolelo to , to vůbec, ale já bych ráda předešla tomu, že tohle bude v létě provozovat na mým holým rameni. A on se s těma drápama fakt nemaže. A taky je, jako venkovní kočka, nemá stříhaný, pochopitelně. Takže to jsou malý šavličky. Ale nezlobil se, to ne. Pohladila jsem ho no a pak už se šlo pomalu domů. K brance jsme zase došli společně, tentokrát nešel přes zídku, počkal si, až otevřu a pak si dali všichni tři ještě masakéro na zahradě. 

Čekala jsem, že ohaři budou nevybití, ale……… k mýmu překvapení, všichni tři buchli na pelíšky a vytuhli. Kupodivu i ten lotrando mouratej. Tak jsem mohla dát sousedce echo, že ho mám pod zámkem a až přijede za babičkou, tak ho přinesu. Když jsem jí ho pak nakonec nesla, zastavilo u sousedky nějaký auto- asi známej a něco spolu vyřizovali. Já jsem zůstala s Mousesem v náručí na zahradě, protože jsem nechtěla, aby pak pod to auto vlítnul. Aby mi náhodou nechtěl vzít čáru…….chovala jsem ho jako mimino a zpívala mu 😀 Potichu pochopitelně, to je samozřejmý, kdyby nahlas, uteče nejen von ale i ten člověk v tom autě 😀 Zpívala jsem mu nějaký nesmysly o Mouríscích udatných a tak podobně a udržela ho tak v klidu do doby, kdy to sousedka vyřídila a mohla si ho vzít. 

Asi jsem nezpívala tak špatně, protože, když jsem jí ho předala, snažil se jí vykroutit a vošklivě na ní mrčel. Tak radši honem mazala domů, aby jí nevzal nakonec dráhu. No a já šla domů vařit a taky telefénovat. Protože jsem slíbila jedné paní něco jako psí konzultaci. Chce si pořídit to štěňátko a naštěstí do toho nejde bezhlavě a nechá si poradit. A při tom hovoru mě napadla jedna věc – že bych mohla sepsat nějakej psí manuál a v případě, že se v debatě následně vyskytnou další nápady, je do článku posléze navíc i zakomponovat. Tak se na to vbrzku vrhnu. Zatím jsem se šla vrhnout jen na tu večeři. 🙂