Ve čtvrtek jsem si řekla, že když už stejně odpolko pojedu k dochtorovi eMHáDéčkem, tak si ráno přispím a nepojedu s Brtnikem, ale tou tramvají taky.
A dobře jsem udělala. Vstala jsem po dlooouhý době do už probuzenýho rána a obratem vypadla s ohařiskama ven. Sice už ráno s páníkem byli – přes moje nařízení, že si má páník přispat, když s nima stejně půjdu, ale nedal si říct a vzal je vyluftovat.
A tak jsme si v pohodičce vyšli ven a já si užívala plnejma hrstma toho, že kurnik nespěchááám a jsem. Se dvěma hodnejma psama. Jo, dvěma, protože Tali se rozhodla, že bude hodná.
Jen byla zpočátku krapítek pádivá, ale……… vzhledem k tomu, co bylo tím důvodem, tak jsem to neřešila. Máme tady v domě Rómského obyvatele, kterej vymnožil podivuhodná stvoření, který vydává za pudle. Mno… je to velkourážka tohodle prima plemene, ale oni za to nemůžou, nemůžou ani za to, že jsou nevychovaný, ječej a vyletujou z baráku a to klidně i o půlnoci a nalítávaj klidně i na kolemjdoucí, pánik pochopitelně nic, jeho kvíkvé a hovadskost mu nic jinýho než dejchat, jít a kouřit neumožňujou . Aaaa to jako Koláče nerado, takovýhle psí otrapy. Takže, když se Tali rozpohybovala, ani jsem co? Jo, ani jsem nepípla a nechala ji být. Společnost rádobypudlům dělala ještě paní „Adéélooo!“ Což je majitelka hejna čibab, která zde léta chodí a zcela bez úspěchu volává „Adééloo, Adéélo“ a spoustu dalších jmen…..a…… vono prt. Teď už je teda Adéla za Duhovým mostem a paní volává zase jiný jméno, stejně marně, ale Adéla už jí zůstala, měnit jméno jí nebudu 😀 . Vzhledem k tomu, že jí vždycky bylo u zadele, že její smečka pidipsů ječí a pobíhá kolem ostatních psů a prudí je, zůstala jsem v klidu i v tomto případku. Už mi nějak došla trpělivost. Takže 😀 😀 😀 😀 Tali to tam rozstřelila jak hejn holubů a protože to čibabí drobení nejni skorem ani vidět, věnovala se rómskejm pseudopudlům, který se tak jako rozletovali do stran a snažili se být co nejmíň vidět. Ano, není to ode mne hezké, ale vím, že Tali, stejně jako Rumíček neublíží a holt jak se do toho lesa volá, tak se z něj občas i ozve. Tali tahle ranní zábavička naspídovala a tak se ve svý pošahaný radostnosti rozletělela ke svýmu oblíbenýmu paneláku. Nicméně na hlasité sdělení, aby na to vokamžitě, ale vokamžitě zapomněla, byla schopná zabrzdit a vrátit se. Pro pochvalu a odměnu.
Šli jsme pak loukou na její hranu, kde dole teče náš potůček a já si řekla, že tam půjdem. Nikde nikdo, tak to budem mít pro sebe. Nooo to jsme měli. A já měla pro sebe i ten kopec. Páč v jeho půlce mi podjely nohy a já s sebou flákla na zem jak nefalšovanej žok. A co myslíte? Pochopitelně, že jsem se musela zarazit o ten loket, kterej mě momentálně po stříhání jabloní, hezky tenisově zlobí. Že jsem si narazila zadek mi bylo fučik, ale tohle mě úplně nerozradostnilo.
Nicméně jsem za chvíli dostala šanci na to zapomenout, protože když jsme si s Rumíčkem začali blbnout s balonkem na plácku za potůčkem, překvapivě se nařítila i Taliprdová a že „Taky cy!“ A tak jsme si tam fšicí tři tak hezky hráli, to vám byla pohodička. To já úplně piju a lokám plnýma douškama, takovýdle momentíky. Pak jsme šli ještě zkontrolovat rybníčky a zatímco Tali prováděla velkokontrolu, tak my s Rumajzlíkem si skákali po březích potůčku z jedný strany na druhou. Sluníčko hezky svítilo a bylo tak krásně a tak prima, že se mi do tý práce ale vůbec nechtělo. Enemže se musí, že jo, nepatřím do skupiny, která má šanci homeoffisovat a aspoň částečně se tak vyhnout riziku nákazy, a hákuju každej den. Nicméně tohle ráno mi dali příležitost se pěkně nadechnout aby člověk v týhle debilitní době úplně nezcvoknul.
Doma pak ohaříci odpadli jako špalíčci a já vysmahla do světa.
Tedy rómskejm pseudopudlům a čibabám jsem se nahlas zasmála… No jo, chudáci zvířata za ty svoje majitele a producenty nemůžou.
Jinak se taky snažím užívat si příjemný okamžiky dne, i když to někdy tahám až z paty, vytvářet si je, na něco se aspoň trochu těšit. Pomáhá pomalý hluboký dýchání do břicha, trochu si zacvičit, projít se, promasírovat si chodidla. Pomodlit se k něčemu nad námi a doufat v dobrý konce. (To už jsem asi moc osobní.)
🙂 Pudl je krásnej a elegantní pes, je to sportovec a aktivista a tyhle čtyři uječený
vzteklý a olysalý sudy /olysalý proto, že to prskaj na sebe a protože nemaj mozek, tak ho u toho nepoužívaj/ tak to je urážka tohodle krásnýho a inteligentního plemene. No a čivava může být – či spíš by měla být , energický, temperamentní a taktéž inteligentní plemínko a ne bezesmyslu prostorem ječící debilitní drobení.
Se omluvuju, že jsem se tak rozjela, ale množení psů bez základních vědomostí a úcty k plemeni mě vytáčí stejně jako následná nevychovanost . Jasně, že ti psi za producenty – a ano to je přesný slovo, protože ti psi se produkujou – a majitele nemůžou, to bez debaty, nicméně u žít vedle psů bez vychování je bez ohledu na velikost a rasu min. otravný, když neohrožující, jako u těch větších.
A ne, nejsi Mílo osobní, myslím, že nás hodně jede na doraz. Já se přiznám, že kdyby se část populace nechovala nezodpovědně a naše vláda se skutečně snažila mít na zřeteli zdraví a životy svých občanů, že by se mi to zvládalo jinak v pohodě. Tohle je to, co mě táhne každý den dolů, protože se v tom musím pohybovat každý den. Na cvičení teda teď nezbývá nějak čas , to budu muset vykoumat, kam to nacpat a na tu masságe haxen jsem už taky zapomněla. Dík, žes mi to připomněla. Na skromnou prosbu o ochranu ovšem nezapomínám. A taky doufám, že rady pana homeopata jsou a budou účinný jak při ochraně, tak následně kdyby ta selhala.
Taky jedu na rezervu. Pomáhá ten velký žlutý prášek od nebeského psychiatra (volná citace popisu sluníčka) a dnešek se vydařil- den jako korálek a pak si počtu milé vyprávění kterak Talinka dělala pořádky s čibabama 🙂 🙂 a ještě, říká Míra, zacvičit si, hi hi na to už král lenochů zapomíná, cvičení nee, ale moc mi chybí chůze.
Dávejte na sebe všichni pozor a hlavně nejezděte mastnou tyčkou! Ešusová! Teď je to osobní. 🙂
Míla, Milena říká….
My víme – my dyslektici víme 😀 . A dík, že jste byly obě osobní. 🙂 Je to milý.
Doufám, že se nebeskej psí-chyjátr vycajchnuje a taky mi nějakou žlutou piluli dneska pošle, páč tady jedem třetí den mlíko. Teda hmlisto tu máme. A šedivo a……… a vůbec 😀 Dneska už to vypadá nadějně. Je dobře, že jste měli krásně, to se pak na všechno kouká mnohem líp.
Jooo jooo, Talinka to umí rozstřelit. A jak jsem jindy až moc zodpovědná, tak prostě v některých případech neřešim a použiti to jako záplatu na hrubej pytel.
Gdooo je mastná tyčka?? EmHáDé? 😀 😀 😀 no snažím se, ale někdy to nevyjde, bohužel. I proto mě štve to, že nám prostě HO nenařídí, i když by mohli – jako na jaře, ale nechce se jim. Ono to totiž není jen o tom být v kanclu sám, ale taky o tom, že se prostě lidi potkávají – na chodbách, WC, v jídelně. No a ti co jdou doma nechaní tak mají 50% šanci to nechytit, oproti nám. Spravedlnost veliká.
No ale, včera na mě 2x „vykoukla“ kamarádka Kristýna, která loni zemřela. Nejdřív její tel. číslo – paradoxně vyběhlo nějak samo mezi posledně použitýma číslama (neb jsem si prostě odmítla její tel. číslo smazat) a potom ještě její fotka, kterou jsme kdysi fotily v kanclu a děsně jsme se u toho tlemily, protože prostě managérská bloncka a místo vočí má kávový lžičky, který si tam nasadila 😀 😀 – a tak, když ke mě takto zahovořila, jsem si říkala, že aháá, ahááá, jasněě, máš pravdu, nepose…u se z toho. Tak na tom makám, svěrače zatím svírají 😀 😀
Milá Kus kus a Petro, s tím cvičením nejsem vůbec žádná aktivistka :-). Spíš se tak rovnám u zdi a vytahuju se při tom jakoby za temeno hlavy, jak mi to ukázal rehabilitátor. Pomáhá mi to na bolavý pravý rameno. A občas si sednu na zem s nataženýma nohama, ruce opřené za sebe a různě si kutálím hlavou. Když dozadu, tak s nádechem, dopředu s výdechem. Uvolní to krk a ramena ztuhlý od počítače.
A když už jsem na tom koberci, třeba si na chvíli lehnu na záda a „jedu na kole“. To už většinou přiběhne narušitel cvičení Myška a očichává mi čelo, a když má dobrou náladu, i mě olízne :-). Když jeden pracuje celý den doma, musí aspoň změnit polohu.
….. Spíš se tak rovnám u zdi…..
to zní trochu nebezpečně 😀 😀 😀
Takhle většinou rovnaj ty, co už jim moc času nezbývá, jen do prvního výstřelu 😀
🙂 🙂 🙂
Jóó, mastná tyčka = v pražském slangu emhádéčko. 🙂 Výstižné a platné celorepublikově. 🙂
A vzpomněla jsem si, vlastně taky cvičím!! Občas mě po probuzení bolí za krkem (chrním otřesně, hromada polštářů různě poskládaných pod hlavou) tak si ráno sednu rovně, kroutím hlavou a opisuju celou abecedu. Jasně, že švindluju, vykroužím krásné Cé a pak už jen háček a mám to za dvě písmena. 🙂