Narozeninový Kyšice :-)

Moje narozky jsme letos slavili trošku netradičně.

Místo večeře v restauraci jsme vypadli do lesůch Kyšických. Už je o krapítek dýl vidět, tak se nemusí tak utikat. Když  teda………. nejste momentálně zavostalý a nezapomenete si vzít s sebou mikinu a nevenčíte tím pádem jen ve dvou tričkách. Jako bundu jsem si vzala, to jo 😀 😀 . Ale ta mikča trošku chyběla, to se přiznám. Na druhou stranu – pojala jsem to jako otužováníčko. Obzvláště pak v úseku, kdy jsme šli podél vody, tam byla taková klendra, že jsem se otužovala dostatečně. 

Na druhou stranu – s ohařema nemůžete nějak lemrařit, to se stejně hejbete pořádně. Aspoň já teda, páč s nima furt něco kutím. Pro tentokrát se to nějak rozložilo, že s balonkem se věnoval Brtnik Rumíčkovi a my si blbly s Taliprtkou.  Jí totiž děsně baví, že si jen tak neházíme, ale že jí čutám a při tom se i schovávám za stromy a utíkám jí a hrajeme si na lov. A to s ní Brtnik jako neprovozuje vůbec.  Pak jsem teda musela nechat Brtnikovi v gesci ohaříky oba, protože jsem měla důležitý vobchodní jednání! No, podařilo se mi prodat kotoučák po mámě. Za celý dvě stovky 😀 😀 😀  Tomu řikám bezva kšeft 😀 . Počítala jsem tak pětikilčo, ale to prej je moc. Ale tak lepší, než to hodit do konťasu. Páč co my s tím, že jo. Pouštět si ty dvě pásky, kdy na jedný je nahrávka Ein Kessel Buntes 😀 a Boney M 😀 😀 a na  druhý moje maličkost recituje: “Aničko stůůůj, auto houká, na něm f pytlich bílá mouka. Auto mouku rozváží z vééélikýho nádraží!” , (což je ještě větší řachanda, než Boney M), tak to si prostě pouštět asi nebudem. Stačilo jednou a dostatečně. 

Vyřízeno a mohla jsem se opět věnovat ohařskejm povinnostem. Jako je třeba házení míčku do stráně, aby si ho tam ta koza flekatá mohla ulovit a nebo výkopování balonku zpět Rumíčkovi, kterej mi ho právě poslal dolů. A posléze došlo trošku i na bruslení. Neb cesta lesem dolů byla nejen rozbahněná, ale v jednom úseku i zavřená ledovou krustou. Tak to jsem pro jistotu i ty balonky sebrala. Páč představa, že nás Tali ve svým svatým nadšení při chytání balonku sejme, tak ta se mi pranic nelíbila teda. A víte co je dobrý? Že už i ona se naučila dávat balonek do nastavenýho pytlíku, takže na to nemusíte vůbec sahat, což je výborný. Není při tom teda tak úplně nejšikovnější, takže jí to někdy vyjde až na postý, ale pochopila wo co go. Což je při tý její průvanovitý hlavě mega zářez.

Prošli jsme kolem tichý a setmělý hospůdky U Netopejra a zatočili na cestu podél chatek. A tady jsem dala do placu zase jinou zábavičku. Balonky zůstaly schovaný, páč kdo by je v tý kose chtěl lovit z říčky, kam by natuty zahučely. A tak jsem tak porůznu vysílala ohaře nahoru do strání a přivolávala je zase dolů, běhali kolem stromů doleváá a dopraváá a vokoloo a byla jsem moc ráda, že Tali to baví stejně tak, jako to baví Rumouška. A že vyběhne nahoru do stráně a tam, místo aby si hledala svou zábavu, čeká na pokyn, co má dělat. Mocinky výborný. A tak jsme si tuhle narozeninovou prochajdu i přes to příšerný bláto, myslím,fšicí užili. Brtnik teda trošánek asi míň než my, páč on je ten pochodovací, není ten typ člověka, co se psem furt něco provozuje. Prostě jde a jde . Takže občas na nás musel trošku čekat, ale…….co! Dyk mám přece ty narozky 🙂 . A já jsem moc ráda, že jsem si zas po dlouhý době užila vlastně to, jak na jsem procházkách – a to i těch společných s jinýma psolidma – fungovala vždycky se všema psama. Fšicí dvounožci byli napřed a čokle – a i ti “cizí”  – vzadu se mnou, kde jsme něco provozovali.

Když jsme pak stoupali zpátky ke Kyšicím začla být Taliprtka značně dopředná a bylo nutno ji furt stahovat zpátky, což značně rozdurdilo Brtnika. Byl ovšem podle mě dost nespravedlivej. Tali to valila dopředu protože tam někde v okolí čula prasata. Nos nahoru a furt jistila. A evidentně už chtěla bejt pryč. Abychom ji furt nemuseli stahovat zpátky, vzala jsem si ji k sobě a “procvičovaly” jsme si chůzi se mnou. Skorem nahoře jsem ji pak nechala jít a chtěla vědět, kdy si uvědomí, že jde sama. Vypadalo to, že dojde s čumesem u země až do Prahé 😀 😀 . Nakonec to zaregistrovala a běžela za mnou a Rumouškem, který jsme čekali notně vzadu. Po krutopřísným dotazu, kde hergot sakra je?!! 😀 , se posléze už nevzdalovala a ťapala s námi až k autu. 

Popojeli jsme do Unhoště a skákli si do kavárny pro kafe a prosečko a taky pro perníčky a levandulový sušenky. Bože ty jsou!!! Ťukli jsme si na zdraví v autě. Já tím prosečkem a Brtnik kafem. Cestou jsem objednala výbornou pizzu a skákla pro prosečko do Lidlu. Když oslava, tak pořádná, ne? Prostě v tom suchým čtvrtletí bude jeden den mokrej 🙂 . Doma jsem se rychle, než Brtnik utřel čoklidy – a že to teda byla šichta, protože i přes pobyt v pelíšcích v autě, kde částečně opadali, byli jako prasátka – hodila do šatů a sáčka, ať má ta večeře nějakou štábní kuldůru, ne? 😀 😀 Vyleštila jsem sklínky na víno, do jedný nalila vodu a do druhý na přípitek, nikoliv prosečko, který jsem šoupla do mrožáka, ale Brtníkovo víno. Ještě jsme nechutnali a já byla zvědavá, jak to letos vyšlo. A…. vyšlo to zase líp. Víno je to lehký – škoda, že čék neví název té odrůdy hroznů – mohla bych dělat důležitou 😀 a je dobrý. Ešče chvíli a bude z Brtnika velkovinař 🙂 . 

No a protože už v autě na Brtnika padla únava, byl odeslán štandopéde do peří. Ešče před tím jsem ovšem rozbalila dárečky, který tam na mě od rána čekaly. Taková sem já dobrá, že jsem to vydržela je nerozbalit. Dostala jsem supr nemrznoucí holinky, přesně takový, jaký Jéžišek naježil Brtnikovi pod stromeček a který jsou neskutečně lehký a opravdu teplý. Ešče teplejší, než Ty, který právě Jéžišek naježil mně. Pak jsem dostala supr kotníkový černočervený tenisky, který jsem tudle objevila a děsně se mi líbily. A pak taky batůžek. Žlutej, abych měla k epesním žlutejm botám vysokejm. Výborný!!  Tooo jsem se poradovala. No a pak už jsem si teda slavila sama s ohaříkama a bylo to prima. Páč jsme si hráli děsně nejdřív a potom jsem jim přitáhla ručník a oba si ho na střídačku rozrorolovávali po kůchni a vyzobávali si dobrůtky. Ať si to slavení taky užijou, ne? Následně se se mnou nasáčkovali do obýváku, já si nalila prosečko a pustila si svou oblíbenou zábavu pro dementy – Partičku 😀 . A aby měla ta oslava takovou nečekanou tečku, tak jsem – ještě než jsem šla spát, v rychlosti číhla do telefénu na Zrzavce a tam byl tak milý příspěvek od Míly z Prahé, že jsem musela nastartovat počitadlo a odpovědět jí, protože to byl taky takovej malej dárek a udělal mi radost. 

Takže supr to byl narozeninovej den, tohleto, supr. 🙂

P.S.Omluvuju se za neučesanou  úpravu  ale tvořím v telefénu s velmi omezenými  možnostmi.

 

19 komentářů u „Narozeninový Kyšice :-)

    1. Jeditíííí to sou božanííí!! Dííkujuu, dííkuju, uďálo mi to radost, dneska obzvlášť po včerejší kurvadepce 🙂 Pustím si to několikrát za sebou 😀

  1. Jo a já jsem se nezbláznila a nezahltila to tu samožersky enem svejma komentářema, ale díky výpadku počítačovýmu jsem odpovídala na skorem šécky komentáře, co se za tu dobu sešly 🙂

  2. Mila Petro, prejeme Vam s Theinkou dodatecne vsechno nejlepsi, ale hlavne – v tomto hodne divnem svete – zdravi, zdravi a zase zdravi! Davejte na sebe pozor!

    1. Moc díkuju Ireno a jsem ráda,že Vás zase vidím. Doufám, že se daříte v rámci možností dobře. A co lejdy hounopaska Theuška?

      1. Diky, v ramci moznosti se nam dari dobre, akorat ja jsem neskutecne nastvana, kam jsme to diky nekterym idiotum vsichni dopracovali. A nejake zlepseni ja tedy v dohledne dobe moc nevidim, snad az na podzim… Jo a Thea se rozhodla, ze ted, kdyz uz je ji 8 pryc, tak je dost stara na to si svuj/potazmo muj zivot ridit sama. Takze naprosto prestala poslouchat, dela si co chce a pak se vzdy dostavi s nevinne prekvapenym pohledem, co zase vysiluju:-))). Jo a ty h… zere porad.

        1. Tak to naštvání mám stejně a myslím, že každej slušnej člověk, kterej na to akorát doplatí. Uuž osm je paní fletový?? Ty jofka užofka, bože to to letí. No jo, oni kolikrát si to tak vyhodnotí, že už poslouchali dost, tak teď už sami nejlíp vědí, co a jak.
          aano ano… nevinný a překvapený pohled, proč ten cirkus zase? 😀 Znám dobře.

          1. 😀
            A jeste moooc a moooc gratululi k Domecku! Akorat uz do smrti mate co delat, prace na dome – pokud nejste miliardarem- nikdy nekonci! Ale vetsinou to je fajn prace.

    1. Jeeee! Dooobrýý den Tomášiii moc ďékuju za přání od obou i od mňoukavky, nebo mňoukavce? Víte, že byste měl dostat cenu nějakou 🥂? Páč jste asi první historicky odložené chlap, kterej sem napsal!! Jste odvážný muž, co vstoupil mezi baby🙂

        1. Ježíš anonym je Z,dycky jak se mi klepou ruce všecko vymazu,už jsem se dvakrát odhlasila,ted vas mám pro jistotu dvakrát.Tomáš je kocour.Jo kastrovanej britak,má kamaráda Čerta,mel Zrzka.Já to zkoušela poslat,mám teď jen telefen,tak snad na to jak to poslat v emilu časem přijdu.I kdybych ten notebook neupustila tak na počítači umím tak akorát utrit prach.🤓

  3. 😀 😀 😀 aaa to je jedno, že psal “chlap” čvernohej! Aspoň to voživil 😀 😀 Je to krasavec britskej a jak von se důůůležitě tváříí! Já si to pořádně mohla prohlídnout až teď na počítadle. V telefénu to nebylo takový.
    Ta práce s telefénem je příííšerná, úplně hrozná, takže tomu rozumím. Dělat na tom něco víc, než napsat dvě slova je velkopeklo. Obdivuju třeba čajdu, že to zvládá používat normálně a …………taky tím občas oživit diskuzi, páč vlastně my už roky nemusíme chodit do práce, páč podle čajdy telefénu se chodí do oráče 😀 😀 , ty další pekelný záseky vypisovat nebudu, na to už by to chtělo vlastní vlákno 😀 😀 . Škoda, že jsme to nikdá neudělaly, mohly jsme se teď v týhle době fšicí královsky pobavit. každopádně ale! to je výborný, že se vám to podařilo do komentářů vložit takhle – našla jste úplně novou cestu – průkopnickou. Zkusím vykoumat, jak to vkládat z teleféna a popsat to.

      1. 😀 😀 tak to je taky výborná varianta, tu znám taky velmi dobře. Důležitý je, že si člověk pamatuje kde bydlí a jak se jmenuje, ostatní je fučik 😀

          1. Pak je šécko v ólrájtu a není se čeho obávat 😀

  4. Ireno – díky ke gratulaci. Je to tam skvělý. Jo práce jako na kostele, tak se snažím pomáhat, kde můžu. Až se prodá byt a budou peníze, půjde to doufám snáz. Jen on pan stavitel si nejradši věci dělá sám, protože si je udělá poctivě a dobře, což je pravda. Enemže zase mu říkám, že se nemůže strhnout jako péro v gauči, že jo. Zatím to postupuje pomalu, určitě pomalejš, než plánoval, protože do toho občas vstoupilo něco nečekanýho, jako podlaha a strop, kde se musely udělat úpravy, ale tak to prostě při rekonstrukci je a i při stavbě je vždycky nějaká komplikace. .

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..