Páč ono sa tentokrát po dobu mojej služby nič zvláštného nestalo, hlásim 😀
Když teda nebudu brát v potaz to, že jsme si užili moc hezkou sobotu. BYLOOOO NÁÁDHERNĚ! Tak jako únorově jarně a nádherně. A my jsme tuten den zvolili, že pojedem na chalupu nasypat ptáčkům zase a pak do Žatce na kávičku a taky pro kávičku. Brtnik mě kupodivu netahal z postele v nějakou nekřesťanskou hodinu, ale nechal mě pěkně vyspinkat do růžova. Mezitím si hospodařil na zahradě, kde se zároveň rasili ohaři mezi sebou. Moures tentokrát, jako třetí do mariáše, chyběl. V pátek mi psala vnučka paní sousedky, ať o něj nemám strach, protože ho právě přivezli od pana veterináře, kde byl na kastraci a budou ho tak pár dní mít u sebe doma.
Bylo to teda divný, že tam není. Člověk si na to pruhatý stvoření rychle zvyknul. I na tu službu vrátnýho. A tak jsem semo-tamo stejně celej víkend vždycky hodila oko na jeho pozorovatelnu, ešivá tam nejni 🙂 . Po lážo-plážo snídani jsme vyrazili. Tentokrát jsem od začátku až do konce monitorovala pohyb klíčů od chalupy, aby nám ve finále nechyběly, jako minule. A stejně… stejněěěěě měl Brtnik s klíčema v kapse zase problééém! Nebyly to tedy ty chalupnický, ale po vystoupení z auta neměl najednou jak zamknout! 😀 😀 Asi nějaký kouzlo čičo. Eeenemže ženu má bystrou, takže když jsem zjistila, že se zase neščastně šacuje a tituluje, tak jsem mu – nikoliv lascivně – sáhla na pupik a – vijolá – byly tam. Opět v kapse klokaní na mikině 😀 😀 . Možná mu vyrobim cedulku na krk a na ní bude nápis – Hledáš klíče? Sáhni si na břicho. 😀 Popadli jsme zrní a šlo se. Bylo opravdu krásně, ohařiska si pobíhali koukolem a kaplička i s lucerničkou stály stále na stráži.
Nasypali jsme do obou krmítek, ohařiska proběhali louku a někteří, tedy správně řečeno – některé…, že jo Tali… měly i tendence jít to prokontrolovat a proběhat i mnohem dál. Takže to jim následně bylo osvětleno, že se hluboce mýlí 😀 . Stejně tak jsem se mýlila i já, když jsem měla za to, že dneska krom krmení se věnujeme trošku i zahradě. Respektive že ostřiháme jabloně. Protože je nejvyšší čas. Ovšem v Brtnikovi se tomu bouřil pan stavitel, protože – já to chápu – měl nějakej plán a nechce se mu z něj uhýbat. A tak jsem se ale cestou k autu kousla a řekla, že já tam zvostanu a budu si číhat. (Starší ročníky doufám naskočily a vzpomněly si na scénku z Bakalářů, kde tuším J. Hanzlík “hlídal” jakési malé robě, začten do čehosi. A ono robě mu neustále zpod stolu hlásilo: “Tatínku, číhám, já číhám…” na což on vždy nepřítomně odvětil, ať číhá, ať číhá. Netušil jaksi, že robě číhá – ofšem číhá deštník nůžkama. “Bdělému” otci uniklo, že robě ještě neplnohodnotně hovoří a špatně vyhodnotil situaci. Tím pádem pak v lijáku byl trošku problémek, když deštník byl rozčíhán 😀 ) . Prostě jsem se rozhodla, že ty jabloně ostříhám teď, když je krásně a když už jsem tady a nevidím jedinej důvod jet sem zase příští víkend, protože to je větší ztráta času, o kterej pan stavitel furt bojuje. A mám-li pracovat venku, je pro to momentálně nejvhodnější počasí, podmínky a příležitost. Nechám si tu čokle a večer si pro nás může přijet. Mno, tak nakonec jsme tam tedy zvostali fšicí a ve dvou jsme to opižlali mnohem rychleji. Nemám ani trochu ráda tuhle činnost, protože nám prostě nejde, nejde a nejde. Ať se snažíme sebevíc, jde to proti těm stromkům, spíš jim škodíme. Jenže pokud to neuděláme, škodíme jim taky, takže……… no. Tak ale udělali jsme to, ani to netrvalo tak dlouho a nakonec jsme i do toho Žatce dojeli.
A pořád bylo krásně, krásně, krásně. Takže jsme si koupili kávičku a já ještě navrch, na nerf opotřebovanej 😀 – i klasicky toho kardinála. A byl úplně právě čerstvě dodělávnej, ešče jsem s na něj musela počkat. Aaaaale ten byl teda! Nadýchanej obláček lehkosti. A k tomu kopa úsměvů paní prodavačky, která je neuvěřitelně optimistický a milý stvoření, milující čokle. Takže byli vyzváni k okénku, k jejich nemalé radosti. Rumouš kdyby mohl, hodí za paní šíbru. I pod okýnkem zakvokal, aby si paní přivolal. A ta jim přinesla každýmu v ruce dobrůtku a… … Jo, takhle je tu rozmazlujou… přidali k mýmu kardinálovi ešče jeden malinkatej dortíček pro nebohý ohaříky. Takže se naše flekatá milovnice všeho sladkýho /typická ženská 😀 , tohle má asi jediný společný s Bubrdlí, ta se taky mohla zauzlovat z čehokoliv sladkýho/ mohla opět zvencnout z vidiny, že jí třebas něco kápne. Pochopitelně káplo.
No a protože dostali jako civilizovaní čoklové i tentokrát dřevěnou lžičku, tak se kolemjdoucí bavili a smáli při pohledu na dva ohaře, co jedí lžičkou. Pár, co kupoval dorty chvíli po mě, se pak u nás i zastavil a chvíli jsme si povídali. Vrcholem našeho vystoupení pak bylo odnášení odpadků, kdy Rumíček zabodoval dokonale, protože odnesl, vyskočil a vyhodil. Tali se to možná za sto let taky doučí, prozatím zůstává ve fázi donesu, upustim, vyskočim na koš a čučim. Pospojovat to dohromady jim s Brtnikem nejde. Možná i proto, že on stále očekává vižlí inteligenci, kdy se se psem prostě domluvíte. To u germánů nějako nefunguje. Asi jim do toho po čase vstoupím nenápadně a s Tali to docvičím. Hlavně bych s ní měla docvičit poslušnost teda 🙁 . Páč se o chvíli pozdějš vycajchnovala 🙁 . Budiž – ne omluvou, ale spíš osvětlením, že teda byla rozpumprdlikovaná předchozím obdivováním, ale……. i tak. Když jsme pak už odcházeli náměstím a ona zblejskla ten pár, co si s námi povídal, tak celá rozjuchaná letěla za nima 🙁 . A musela jsem si pro ni dojít. Jojo, sláva, když stoupne do hlavy, je to špatně 😀 .
Domů jsme se vrátili na pozdní oběd a poté se oba vrátili ke svojí zájmový činnosti. Brtnik na stavbu – vyrábět odpad a přívod vody pro bidet a já do kůchně a posléze jsem měla v plánu mohutný úklid Domečku. Protože ono to topení uhlím je příšerný na špínu a prach. Zrovinka jsem patlala ohařům vločky s masem z políftky, aby bylo připraveno na večer, když tadáá tydlifoun. A k mojí velký radosti Ajšová. A že pojedou kolem a že mají za sebou čerstvý testování a že se teda můžou stavit. JOOOOO!! Můžeme jim vokázat Domeček. Už sto let jsme se neviděli – přesněji řečeno vlastně od loňského léta, kdy jsme měli těsně před převzetím Domečku, nebo podepsáním smlouvy, nebo tak nějak. To jsem měla ale radost, vlítla jsem za Brtníkem a mezi dveřma zahulákala , že: “Ajšovi přijedooou! Za chvíli sou tadyyy!” třískla dveřma a letěla zpátky do kůchně rychle dohňoucat ty vločky. Na plánovanej úklid už nedošlo, páč akorát, když jsem odnesla věci do popelnice, tak vidím-jako správná drbna 😀 – že před brankou parkuje auto.
Joj, to jsem byla radostná, drmolila sem jak kafemlejnek na baterky Duracell 😀 a vedla návštěvičku do Domečku. Ohařiska bouřící v kůchni, jsem prozatím nechala zalígrovaný, páč to by z tý prohlídky nebylo nic. Milujou návštěvy. Šli jsme hnedle za Brtnikem a přepadli ho vprostřed nějakýho boření, nebo tak nějak. Stavební práce se zastavily a šlo se vokazovat. “Tadydle budem spát, tadyle bé vana, tadydle je šatna………” Prostě klasika. A abychom to shledání a prohlídku zapili, skákla jsem pro něco dobrýho. Jednak pro ořechovici a druhak pro naše nealko panákový pití zázvorový.
No a potom jsem zavedla návštěvu do útrob Domečku, aby taky mohli zaobdivovat naši podivuhodnou kópelku dole ve sklepě 😀 . To už Brtnik za námi vypustil chytře ohařiska a tak došlo na další vítací vlnu. Tentokrát psí. Aaaa Rumooooušek byl nadšen. Ajšovou miluje, stejně tak jako Ešátor a když může, ovíjí se jak lijána a……. líbe jako ten Brežněf. A teď teda řádil jako černá ruka. Stejně pak i nahoře, kde jsme si sedli chvíli na pokec. Moooc příjemný to po těch sto letech bylo. Probrali jsme šécko a když pak už Ajšovi odjížděli, tak akurát se u branky zjevil pán z Rohlika a doveznul nám objednaný naše oblíbený nealko kvasnicový pivíčko. Tak ešče na ochutnávku muselo dojít a pak už museli frčet.
No my jsme to pro ten den už zapíchli. A do práce se vrhli až v neděli. Já jsem vygruntírovala Domeček od sklepa až po ložnici a navrch stihla ještě nějaký pomocný stavební práce a vyvenčení ohařisek. Když jsme se vrátili, měl už Brtnik dostavěno, takže jsme si ještě dali podvečerní kávičku a pak už vsedli na kůň a jelo se domů. Dobře bylo o víkendu, moooc dobře.
Na to “číhám” si taky pamatuju, řekla bych, že to bylo nějak ze začátku Bakalářů, to Hanzlík mohl hrát mladého tatínka, teď tak dědečka, ale pořád je fajn😃. A mám úžasnou novinkůůůůůů 😁✌- přibyla nám do rodiny vižla – fenečka Baki – fotku pošlu na mail. Máme teď to domácí vězení, ale už jsem s bráchou domluvená, že hned, jak to půjde, přijedeme s Goliáškem na návštěvu.
Velká gratulace k zrzavý holce :-).
Tak von by i dědeček hlídal stejně jako tatínek, však to známe 😀 😀 Jooo vižlištěěě malinkýý, jááá zááávidim děsně teda. Je krásná! Mám dát fotky na Zrzavce – do fóra pro čtenáře? Nebo – chceš to zkusit podle návodu, co jsem tam napsala? Baki je ňuňůůů!
To jste se tedy měli krásně, Petro, zvlášť ta návštěva musela být skvělá. Povídání s kamarádama vždycky zvedne náladu, a navíc takhle osobně! My jsme byli včera na výletě v Suchdole a okolí, takže jsme si užili pěknýho počasí i výhledů.
Mně zase včera zvedla náladu kamarádka z Kanady, se kterou se znám už ze základky a skypovaly jsme. Teď tam měli i přes den minus 30 stupňů a pracuje z domova, takže nemohla ani na pořádnou vycházku, což jsme si vynahradily fakt dlouhým rozhovorem a ukazováním různých “důležitých” věcí. Přestože bydlí ve městě v rodinném domku, na zahradu jí chodí jeleni a ožírají stromky. A pod dřevěnou venkovní terasou jim žije divoký králíček, tak ho teď krmí.
A je skvělý, že je Moures vykastrovanej!
Byla jsem za tu návštěvu moc ráda, já jako primárně netrpím nějak vědomě tím, že se nelze moc potkávat, tak, jak to někdo má, ale když pak návštěva dorazila, měla jsem úplně děsnou radost. Evidentně to člověku chybí, i když to tak nevnímá.
Je moc fajn, že jsou tyhle technologie, který to aspoň trošku zastoupí, to lidi za španělský křípky neměli – no neměli toho o hodně víc, než máme dneska – v tomhle máme obrovskou výhodu. A i proto mě mrzí, jednak to, že lidi frfňaj a nedodržujou a ohrožujou tím ostatní a pak taky to, že se nevyužívá všech těch výhod, co tahle doba dává k tomu, aby se s tím sajratem víc zatočilo – třeba UV lampy a ozón.
A divokýho králíčka teda závidím, jsou s ním kámoši? Já si takhle kdysi na chatě ochočila v lese žijící myš 🙂
Frfňání a nedodržování pravidel mě taky štve. Bohužel dost lidí si žije, jako kdyby sajrajt neexistoval, protože se nechtějí omezovat, a aby nevypadali jako sobci, tak si to chování sami před sebou omlouvají a říkají nesmysly.
Jinak kanadská kamarádka, ačkoliv je moc fajn, nemá ráda zvířata. Třeba psů se vyloženě bojí. Ale kupodivu se to dá léčit :-)! Za těch několik let, co si skypujeme a já jí ukazuju, co zrovna Myška (černý králík) dělá, jak za mnou přijde do kuchyně, aby měla společnost, a doslova sebou praští na bok a spokojeně mžourá očičkem… tak za tu dobu Zuzka dost změkla. Králici začala obdivovat – a toho jejich divokýho molouska taky. On je hodně plachej, ale domácí lidi už trochu toleruje. Už je třeba schopen se vyplížit z úkrytu, když je někdo na zahradě.
No jeditíí, aby nevobdivovala pupíka, co mžourá očičkama, to jde králíkům výborně 🙂 Myška má tu správnou barvičku – zrz a černá jsou nej. Stejně jako pak pruhy, fleky, hnědý, bílý……… a tak jako podobně.
V jednom z komentářů co jsem dneska vyplodila, jsem psala návod, jak sem – tedy ne sem do komentářů, páč přímo sem to bohužel nejde – ale do diskuze dostat fotku, návod je tu:
https://zrzavec.com.cz/forums/topic/navod-na-vkladani-fotek/
a vkládat sem:
https://zrzavec.com.cz/forums/topic/volne-povidani/page/3/
a nebo klíďo píďo založit vlákno vlastní, páč tady diskuze nejni žádnej uzavřenej klub, jen za námi nikdo nejde. Aaaasi se nás bojej 😀
A to je kamarádka šikovná, ale že se nechala do Tebe a Myšky vyléčit a že si našla kámoše! Tooo musí bejt parádička, když si člověk něco kutí a společnost mu dělá zcela divokej králík. Já měla takhle spřátelený sýkorky. Bydlely ve vysokým pařezu, kterej jsem nechala záměrně po pokáceným stromu starým, dutým. Kolem je záhon s denivkama a když jsem to tam opečovávala, zvyknul si tam na mě rodičovskej párek, co tam měl mladý. A já jim tam nosila na přilepčenou slunečnici, páč chuderové oba lítali od božího rána do klekání jak šílenci, aby mládež uživili. Tak aby si mohli dát sváču, sypala jsem jim tam vždy hrst.
Teda dělat takový chutě s kardinálem,kdyby aspoň nebyl tak složitej,teda aspoň pro mě.🤔
Paaardooooon!! Ale když von je tak dooobrej. A náhodou to není taková práce……….když si zajede člověk do toho Žatce 😀 😀 Jinak věřím, že to asi šichta bude, i když to tak nevypadá. Já to do tý doby neznala vůbec. Ale vznikla láska na první pohled 😀 😀 je to fakt lehoulinkej obláček grandiózní chuti.
Chudák Moures. To je ale neštěstí. Teď už mu dá i černý vetřelec po držce.
Štěstí máš ty :-), že si kocour nebude spojovat potupnou cestu ne veterinu, píchance, ufiknutí mužské chlouby a vůbec všechny křivdy okolo, že si nebude bývalý pán všehomíra spojovat s tebou. 🙂
Dyť já vím, že nejde mít barák promořený kočičím pižmem. 🙁
Jo toho jsem si vědoma, že to nepůjde za mnou. A líto mi to je, páč já moc pro kastrace, když to není nutný nejsem, jenže u těch koček a venkovních spíš, to prostě jinak nejde i když je to nespravedlivý. Ale je to i v jeho zájmu, no. Aby netrajdal, aby se zbytečně nepral kvůli ženskejm a tak.
Stejně bude trajdat a prát se,bohužel.
Fakt? Já myslela, že když je ešče jako malej kosourek, že se to projeví? On teda je torpédo prací – zatím s ohařema ve hře, je to velkobojovník a pán všehomíra, to jo, ale říkala jsem si, že třeba půjde jen o obranu svýho teritoria a za ženskejma chodit nebude, že si obejde svůj rajonek a tak. A vono nene?
Já o kočkách moc nevím, ale jejich chování mi přijde hodně individuální.
To bude kus od kusu a taky věkem. Z Muríňa se klíďo může vyklubat domácí povaleč, nebo taky noční tulák a raubíř. Ale coby zdobící kocourek nemá konkurenci. Lidi, všímáte jak krásná a bystrá má očenka a gezicht vůbec? Pořídit mu beobachtungštéle – extra širokou krbovou římsu, by se slušelo. 🙂 Aby mohl blahosklonně shlížet dolů na své poddané. Poté, co je domordoval. 🙂 Slaďoušek.
Kus kus – tudle slaďoušek domordoval páníka, tak mu jednu střihnul. Bude bydlet na peci, ne? Na hezkým polčtářku, ne na tom usmolenci, co má teď. Jsou s ohaříkama děsný socky, ale mě se nechce do toho provizoria pořizovat něco extrovního zatím. tak to musej halt vydržet. A ostatně mají svoje křesla a židličku, takže tak zle na tom nejsou. To jen v kůchni mají sociální bydlení 😀 . Jsem zvědavá, jak to bude Muríňo mít v budoucnu. Teď momentálně prochrápal obě noci u nás a více-méně se celej den držel u nás. Jen právě jak jsem šla s ohaříkama, tak šel s námi a vzal to zase přes silnici. Hodil tam vizitku a vrátil se.
“tudle slaďoušek domordoval páníka, tak mu jednu střihnul.”
🙂 🙂 🙂 dolaďujou kompetence
Však on si už svůj flek mimo geopatogenní zónu doma najde. 🙂
To běhání přes cestu by mě taky znervózňovalo.
Jojo, páník se s ním nemaže, nicméně jsem já naopak krutopřísně umravnila páníka, že by si měl uvědomovat jakou sílu použije, protože to nejni jako plácnout do krávy.
Jojojo má už jedno oblíbený místečko – kousek od prahu do ložnice mezi kamnama a postelí.
Jsem nejdřív nepochopila kdo komu strihnul,😂
To byla taková vzájemná výměna. Začal si Mouses 😀