Já se musím podělit. Tohle musíte vidět.
Poslala mi Kus Kus sněžnou nádheru a já si ji nemůžu nechat pro sebe, takže s jejím svolením a se svolením paní fotografky – tadááá – kochejte se. Ta první fotka, to je umělecký dílko. Ony jsou teda všechny, ale ta první úplně nejvíc. Autorka má šikovný oko. Podle informací od Kus Kus tyhle krásky………… ale co já to budu popisovat vlastníma slovama, já sem okopčím to, co mi Kus Kus poslala 🙂 :
Nejen Ešusovic a jejich ohaříci milujou sníh. Tahle dvojka řádí hnedle vedle místa Texíkova posledního odpočinku.
Ten musí být nas…štvanej, kdo se mu to tam rozcapuje, ale husenky mají nějakou pietu na háku, evidentně je sníh baví.
Musím říct, že souhlasím, že husenky sníh baví a taky musím říct, že neteř Kus kus, která to fotila, je přešikovná, co myslíte?
Díky Kus Kus, že ses podělila 🙂 .
Ani nevím proč holky neskončily na svatého Martina či o Vánocích na pekáči. Ráda bych věřila, že je nechali na chov. Úplně nejlepší by bylo ještě malá housata pojmenovat, zamilovat si je a člena rodiny prostě sežrat nemůžete. 🙂
Jako naše máma – chovala hodně let krocana, ukrutného cholerika který pokloval každého kdo otevřel branku. Dvanáctikilový pták (sviňa 🙂 ) holt musel vzít obranu teritoria do svých pařátů, páč původní hlídač Pegošek byl pejsek vítací. 🙂
Měla jsem ty černé krůty,a když krutý seděly,sousedka mi krocana nosila pod paží domů,létal se k nim vždy pobavit,nejradši sedal na střeše stodoly.S husama me vyvedl aprilem nejmladší syn,přiběhl ze školy a volal,,mami uletely ti husy,sedí na dubu“,já vybehla,koukam do koruny,pot ze me teče,pak se za mnou ozve
.apríl
Ten mámin nebyl lítací. Asi mu přistřihli křidýlka. 🙂 🙂
že by věděli proč? 😀
Možná se nelétal pobavit, ale odpočinout si od budoucích matek a jejich starostí? 😀 😀 víme, jak to někteří kucí maji, že jo 😀
apríl
šikovnej potomek, uměl máteř potrápiti 😀
Je to jen a jen dobře, že holky neskončily na pekáči – teď už taky ale nemůžou, ne? Když jsme z nich udělaly celerbríty 😀
Tjo máma měla dobrýho bodyguarda ! Krocana se bojí kde, kdo a ani asi nemusí bejt cholerik – ostatně, to voni ale asi mají v popisu práce fšicí, nebo ne? Já bych tam, kde je krocan dobrovolně nevstoupila. On kolikrát stačí i cholera kohout. Ale toho zase měla máma moje – chovacího kohouta, kterýho nosila v náručí a posílala ho krást ségře chleba ke sváče, když se teta opalovala.
Jak vypadal Pegošek?
Máma se znovu vyvdala a odstěhovala na vesnici, když jsme už všichni (až na nejmladšího bráchu) byli z baráku a samostatní. Jak šel čas, máma na stáří postonávala a já častěji vypomáhala s domácností, hospodářstvím i mazlíky. Pegoš byl fantastická vesnická směska v barvě světlé kávy s melírem tón v tónu a tmavou linkou kolem očenek. Spíše menšího vzrůstu, hubu střapatou ala Kesinka ze Zvířetníku, chytrý jak sto opic, miloval lidi a byl to trochu potrhlý a věčně vysmátý péf. Při mých delších návštěvách jsme drželi rituál. V podvečer, kdy bylo všechno zaobstaráno, jsem vyšla na zápraží, zavolala na kocoura (Pegoš se mě držel jak houno košile) a ze stodoly se pomalu, aby si nezadal, přištrachal tlustý mourovatý kočičák. Vzala jsem ho do náručí, muchlala a zlobila, lenoch voněl senem a pro formu jsem ho se dotázala esli půjde na procházku? Dycky šel. Louka s remízkem nahoře na kopečku patřila k chalupě a to byl náš cíl. Já s Pegošem po cestě, kocour to bral škarpou, vyštrachali jsme na kopec a usadili v remízku. Kocourek seděl vedle mě, ocásek způsobně obtočený kolem těla a hleděli jsme do kraje. Slunce zapadalo, vítr na chvíli ustal….v tu magickou čtvrthodinku se utišili i ptáci jen troubín ádéhádé Pegoš rušil. Lítal kolem nás v kruzích, čmuchal v šípkových keřích a myšoďurkách, byl hlučný a odporně aktivní. Zhnuseně jsme se na sebe s kočičákem podívali a mysleli oba na jednu věc……. 🙂
Kus Kus – to je boží vyprávění 🙂 🙂 Zajímalo by mě, na co jste v ten moment s kočičákem mysleli. 😀
No přeci….. zabijeme ho! 🙂 🙂
Nádherné fotky ! Husy a sněhu jsme viděla možná kdysi jako dítě.
Moc jim to sluší, díky Kus Kus fotky mi pohladily dušičku 🙂
Že jo?? že to vyloženě pohladí duši. A dneska 2x, když je venku to bahnisko.
Já su gramloň. Takhle hezky bych je nenafotila. A máš pravdu, Denny, na sněhu husy moc vidět nejsou.
Krásný fotky, ta jak zvedá tu nožku. 😀 Je to jak kdyby si užívaly koupel.
Taky si myslím, že se zcela prozaicky „omývaj“ a zbavují čmelíků, či jak se ty fujtajbly jmenujou. 🙂 🙂 Se mi líbí ta první fotka. Jak obrázek od Lady. A na té poslední drží husenka čestnou stráž s vypnutou hrudí. 🙂
ano ano ta druhá je taky skvělá, taky taková hodně umělecká 🙂
Hezké fotky. Husy jsou opravdu velmi hlídací. Mám z dětství zážitky. Pátou třídu jsme měli v části města vzdálené asi 2 km od centra. Jezdilo se tam autobusem, ale někdy se šlo ze školy (malý domek, bývalá jednotřídka) přes luka polní cestou. Jednou jsme se s kamarádkou zdržely, zbytek třídy už byl pryč a nás před školou zastavilo sousedovic hejno hus. Bály jsme se pohnout, jen jsme zděšeně civěly. Děti došly skoro do města a učitelce bylo divné, že jsme se ještě neobjevily, tak poslala dva statečné kluky, aby se po nás podívali. Kluci opravdu husy zahnali a my mohly domů.
Pak jsem zažila husy, když si je pořídila babička. Hlídaly dvorek líp než pes. S těmi jsem nějak vycházela, asistovala jsem při škubání a pomáhala jsem drát peří – s babičkou jsme tak chystali náplň do mých výbavových péřových dek.
joo husa na dvorku by se mi taky líbila, enemže co sousedi, že jo. Takže smolikof. Chápu, že jste se jako děti ani nehnuly a čekaly na záchranu, já taky vnímám husu-
stejně jako labuť, jako jedince, kterej umí jít tvrdě za svým 🙂
Kimi se ze strachu před husama nehnula jako dítě, já se toho pazgřivce krocana bála ve čtyřiceti. 🙂
Ani v nejmenším se Ti nedivím, ani v nejmenším. Von to nejni zrovna kanárek přítulnej 😀 a když se rozdurdí… je to něco jako pštros v menším.
Ty nožiska, to krčisko….. 🙂
Hmmmm, pecinka! :p 🙂 (Kdyz me tu nekdo narknul, ze myslim jen na zradlo!)
Ne, krasny pipiny skvele nafoceny, diky Kus Kus. Taky pred nima mam respekt, kamos chova kruty i husy. Vloni mel nejaky spesl kruty z Rakouska ci odkud a ty chodil krmit fakt s lopatou, prej „Svine sou to, jdou po mne!“ 😀 a to byly krutice a ne krutaci. Monstra obrovsky.
Malej Nedožera se ozval 😀 😀 . Krůty si asi hájili život dopředu.