Po sto letech v polích

No jo, je to pravda, moc často tam teď už nejsme.

Přes léto to jistily Kyšice, teď Domeček, či civilizace a teď se znovu s prodlužujícím se dnem, dostávají do hry Kyšice. I když zatím je to spíš běh, než procházka 😀 , ale to neva. Hlavně tam není lidnato.

A to teda tentokrát ani moc nebylo v těch našich polích. Brtnik jel vyzvednout naši krásnou  novou dlažbu do kópelky a tak jsem měla službu. A byla jsem zvědavá, jak to bude pro dnešek vypadat. Protože pořád je to s Tali o tom, že tady u nás v polích funguje úplně jinak než třeba u Domečku. Tohle je nejslabší místo, kde musíte být furt v pozoru a krok napřed a za důraznýho a snažit se a… …. prostě je to jiný. Nicméně teda musím konstatovat, že tentokrát to docela i šlo.  Možná teda i proto, že jsem do madáme vjela ještě doma jak do hodin. Páč místo, aby si sedla a počkala, než dojdu pro jejich občanky (obojky) a nandám jim je, tak si odešla, pokynů nedbaje. Nooo, to neměla dělaatiiii. Takže jsem ji čapla a na to místo ji urychleně doprovodila. Čučela jak puk, nicméně ano – způsobilo to pak ten efekt, že byla lépe ovladatelná. Já to furt říkám, než půjdeme ven, tak ji seřežu preventivně jak psa a pak z ní bude ÍPO pes 😀 😀 .

No každopádně, bylo fajn, jak jsme fungovali . Venku se radostně šla vítat s Dášenkama, který roky neviděla a Dášenky jí řekly svůj osobitý názor na ni. Tak šla radši k rybníčkům. Odtamtud jsem ji odvolala, protože se tam chvíli po nás nahrnuly na kopec děti a teda musím říct, že ani nějak nepočkaly, než projdeme, a vjeli do nás na bobech. Přes to, že jsme tam byli před nima a šla jsem stranou, aby nedošlo při jejich bobování ke kolizi. Rozjeli to a měla jsem co dělat, abychom se dostatečně vyhnuli.

Radost mi udělala Taliprtka u sámošky, kde si to pěkně disciplinovaně odťapali u nohy. Jen Rumíček byl pan smuténka, neb mu stojan na kola zapadal sněhem a on si nemohnul zaprolejzat. A pak  – v podstatě můžu říct, že Tali fungovala nadoblačně. Nadoblačně v rámci svých možností. A s tím, že jsem ji na chvíli zatkla – ale ! Bylo to proto, aby si uvědomila, že když řeknu Cesta! , tak se má jít po cestě a ne šmejdit si  byť i jen kousek okolo. Nebylo to nic tragickýho. Jen prostě, důslednost musí být. A bylo fajn, že tohle upozornění bylo naprosto dostačující a byla si následně vědoma toho, co má činiti. O tom se člověku kdysi ani nesnilo, já vím. 

Haldy tentokrát nikoho- ani Rumouška – nezajímaly. Asi proto, že jsme si s balonkama zařádili na začátku polí. A tam mi Tali taky dělala radost. Aniž bych ji k tomu vybízela jinak, než tím, že jsem vždycky roztáhla ruce a usmála se na ní, tak se dycinky dořítila se svým balonkem sama od sebe za mnou a dožadovala se dalšího hodu. Nechávala jsem schválně na ní, zda přijde nebo ne a bude chtít pokračovat ve hře a nebo si půjde bádat. Rumoušek byl ščastliv, že má po delší době zase k dispozici svůj žužlopichlo balonek. Ono ve sněhu u Domečku se moc házet nedá, pokud nechcete balonek ztratit v závějích 🙂 . Tak teď si vynahrazoval týdenní půst. 

Ale jak jsme zašli do stařiny, tak pak už měl jiný zájmy. Bylo nutno taky  zanechat všude svůj podpis, že jo. Aby si nááhodou někdo nemyslel, že už na to tady kašle. Já jsem byla ráda, že Tali nekašlala na mě a když jsem pískla, tak okamžitě reagovala. S jednou výjimkou, když jsme přešli do druhý části polí. To si vysloužila zatčení, ale bylo to zase spíš pro formu. I proto, že předtím ukázala předpisovou poslušnost, když se k nám v protisměru blížil týpek s pitbulem, kterýho nedržel ani za obojek, alébrž za flígr – tedy za svetřík, kterej měl pes na sobě. Svetřík úplně nekomentuju, pes je mladej, znám ho, je to sportovní plemeno, ten den už se výrazně oteplilo,  tak tomu úplně nerozumím, ale každýho věc. Nicméně způsob jeho držení mě krapítek znervóznil, protože vyvlíknout se z toho, by byla otázka vteřiny. A tak jsem zavelela ke straně a odložila ohařiska u křoví. Tali zvládla na jedničku s hvjézdičkou a taky s dokonalou výdrží, přes to, že pes se snažil k nám natahovat. Což pro ni je vždycky známka toho, že by se mohlo jít družit. Já o to úplně nestála a byla jsem ráda, že se ani nehnula a zůstala na fleku, dokud nepřešli. 

My si pak pěkně vykračovali po cestě , až jsme došli na myší louku. A tam jsme potkali spřátelenýho psího kámoše. Montík je pes útulkový a jeho majitelé jsou sympatický mladoši. Monty a Rumouš jsou kámoši a tak si dali spolu asi miliardu koleček a poštuchováního a já …………. já jsem zažila něco, co s Tali není úplně tak jako reál 😀 . S Tali nemůžete v jednom člověk jen tak jako stát a s někým tlachat. To nejde 😀 Aaaaa dneska to šlo. Ona se motala opodál a sama kolikrát koukala na nás. Je to tady hodně přehledný místo, takže kdyby se hodlala vzdálit, zaregistruju to hned. Nicméně, nic takovýho neměla v úmyslu a tak jsme mohli pokecat. A Rumíček s Montym si zablbnout. Pak se k nám dokonce Tali i připojila. Šli jsme pak kus společně a my se pak u koňských ohrad odpojili. O kus dál za nima jsem hodila do placu hru na babu a hezky jsme si společně všichni tři zablbli. Jsem vždycky tak ráda, když to Tali s námi baví a je sama ve společným podnikání nečeho aktivní. A když se u toho baví stejně jako my.  Moc fajný to bylo, jak by řekla Peťa. 

A moc fajný bylo, když jsem se pak ve starý zástavbě ohlídla za naším kostelíčkem. Takhle krásně vypadal.

Sníh už pomalu začal odtávat a tak to bylo myslím naposled, co jsem domů dovedla čistý ohaříky.  Skončilo období čistých psů, nastává období prasat 😀 . Ve čtvrtek se chystáme zase do Kyšic, tak je mi jasný, co si z toho venčení domů přivezeme. Dva veselý čuníky 😀

 

19 komentářů u „Po sto letech v polích

  1. Veselí čuníci – jo, a to máš hladko a krátkosrsťáka. Goliášek s dlouhou srstí na břiše a na nohách – to je pak velečuník. Snažím se zaprasení umenšit, tady je na mnohých loukách ještě sníh, tak chodíme po sněhu nebo po cyklotrasách – ty už jsou bez sněhu, ba i suché.

  2. No jako vlasatý hafani, to je peklo. Pamatuju si to ještě od Murphíka, kterej byl navíc ještě nízkopodlažní 🙂 . A tady v Prahé jak je ten posyp (to zaplaťnadbůch ale, že to jsou kamínky a ne sůl) , tak jak to pak dotáhnou domů, tak přes veškerý pokusy je doma jak nastrouhaná tuha. Zkoušela jsem ráchat i v kyblíku, ale prtky,prtky, ani to nepomůže. Eeeešče že mám toho přítele Emila Broučka, kterej to dost eliminuje.

  3. Dobrý večer, Petro,
    moc Vám děkuju za tyhle stránky. Že s námi sdílíte kus svého života, lásku ke zvířatům i lidem, snažíte se nás čtenáře povzbudit v náročný době. Teď mám nějaké trápení, ale na těchhle stránkách nacházím povzbuzení do života a kolikrát se přistihnu, že se večer u kamen s Vaší rodinou taky tulím k Rumíčkovi nebo Mouresovi (pokud Vám to nevadí) a je mi líp.
    Takže přeju všechno dobré a hodně síly všem.

    1. Milá Mileno – ne … to zní pro mě trošku tvrdě – může být Mílo?
      Chtěla bych Vám moc poděkovat, protože………. protože …….. udělala jste mi radost tím, co jste napsala. Já totiž v tuhle dobu – bez nadsázky, bez nějakých obezliček – hodně často píšu proto, že si říkám, že to třeba je pro některý lidi i důležitý, nebo ne důležitý opravdu, ale prostě, že jim to udělá radost, když je tak debilitní doba, někdy těžká, pro někoho hodně moc. A jsem ráda, že to tak opravdu je. Je to ………..pro mě vlastně zpětně důležitý, aniž by si člověk uvědomil jak, ale je. Protože prostě někdy mi v týhle debilitní době 😀 , přes to všechno, co při mě stojí – a že jsem si vědoma toho, že to není málo, je těžko – z toho jak se kolikrát lidi chovají, a to psaní nejde úplně samospádem. Aaaa pak si to psaní, který si žije svým vlastním životem, řekne, že přece “musím” /ne v tom pravým slova museti 🙂 )/ napsat a ………… pak koukám, že vono to jde! A jsem ráda, právě proto, že si říkám, že to třebas někoho pobaví, někomu udělá pro tu chvíli úsměv na gezichtu aaaa to za to stojí! Tak jsem moc ráda, že Vás to baví a…… ešivá je těžko na duši……… tak pokud nejsme nějak daleko a byl by čas, třebas by se dalo potkat – třebas právě s Rumajzlíkem.

      1. Moc děkuju za vstřícnost a milou odpověď, Petro :-). Míla samozřejmě jsem :-). A za nabídku setkání s Rumíčkem bych byla moc ráda. Bydlím v Bohnicích a mým a manželovým koníčkem je chození po výletech po vlastech českých, teď tedy převážně po městě. Tady v okolí Bohnic máme nachozeno hodně tras, ostatně o nich často píše otužilá dvojpsí Petra na Zvířetníku. Nebo Zana. A vlastně jsme onehdá byli i v Unhošti a stavovali jsme se tam v místní Tyrolské hospůdce. Hospodu U Netopejra jsme nějak nemohli najít. Ale fakt se nechci vnucovat.
        Ono je mi trochu trapný, že na Zvířetník chodím cca 10 let a Vaše stránky čtu v podstatě od začátku. Čili “znám” i Ešátora a Bubinku. Miluju zvířata, doma máme tedy jenom mrňavou králici, a strašně ráda o nich čtu. Jenom jsem spíš takovej pozorovatel, kterej sám na tu trumpetu ne a nezatroubí…

        1. Jejdáá, vy jste byli v Unhošti! No to bychom se mohli potkat třebas tam, nebo těsně vedle v oblíbených Malých Kyšicích. Tam je ten Netopejr – resp. kousek od nich v Poteplí
          tadydlenc – ešivá se to vokáže?
          https://mapy.cz/zakladni?x=14.0820574&y=50.0651511&z=17&source=firm&id=13114935

          Máte vy šanci se tam dostat ve všední den? My se tam teď v týdnu už asi budeme vyskytovat pravidelně. A v Unhošti je zase výborná tak kafárna S Radostí
          https://mapy.cz/zakladni?x=14.1266289&y=50.0838570&z=17&source=firm&id=13037583

          teď je to teda jen o okýnku, ale kávičku a dobrůtky člověk pořídí.
          Tyrolskou hospůdku neznám – musím kouknout!
          Joo Zana, to je tůrista – ta taky najde výlet i ve sklepě paneláku 🙂 Viď ZANOOOO? 🙂

          Takže Zvířetnickej zabukista? 🙂 A koukám letitej, když znáš ještě Ešátora. No ale třebas Lika by určo uvítala nějaký písání o králičce. A fotka by nebyla? Abychom ji mohli obdivovat? Králíčka jsem taky vždycky chtěla, protože když jsem byla malá, tak máma doma v paneláku odchovala známým dva mrňouse, kterým uhynula jejich máma. A bylo to fajn, mít ty prďolky doma. Jeenže to už by bylo na Brtnika moc asi. Tak jsem ráda, za přišlíka Mousese 🙂

          1. žjoooo právě koukám na Tyrolskou hospůdku!! Je to v Bezděkově, to je kousek a vypadá to gůtově!! díkec.

          2. Tak, Petro, do Kyšic bych šla opravdu ráda, ale ve svém nadšení jsem úplně zapomněla na současnou EPIDEMICKOU SITUACI. Mám extrémně úzkostného muže a ten by se teď s nikým nesešel ani s respirátorem. To já zase jo, ale nechci mu to kazit. Jestli bychom to mohli odložit na lepší časy, bylo by to fajn :-).
            Jinak posílám fotku naší králičí holky Myšky, jsou jí čtyři roky a chováme jí bez klece. Naučila se pěkně chodit na záchod na silnej igelit do obýváku, kočičím WC pohrdla. Je strašně milá, nebojácná a ráda se nechává hladit.

          3. Mílo – určo to odložíme – ono teď ani nic jinýho nezbývá. Mně to taky nedošlo, že teď jsou věci jinak, ale jednou na to dojde. To musí být prima, mít takhle volně králíka!! To je super, fotka by měla jít vložit na fórum čtenářský semhle:
            https://zrzavec.com.cz/forums/topic/volne-povidani/page/3/
            Do okýnka/rámečku pro text je nutný něco napsat, třeba i jen jedno slovo a pak je dole pod ním nápis Attachments a pod ním šedé tlačítko vybrat soubor – na to se klikne a tudy se člověk dostane do složky, kde má u sebe v počítadle, telefénu uloženou tu konkrétní fotku, kterou chce vložit.

          4. Tož zatím takhle a moc děkuju za kontakt na Netopejra. Ukládám si ho, má skvělý hodnocení.
            A koukám, že jsem fotku Myšky nedokázala vložit. Jak se to prosím dělá? Díky předem.

    2. Milá Mileno,
      s dovolením se připojím k vašemu poděkováním Petře. Sama bych to lépe neřekla, ale nemůžu furt vypisovat jak je úžasná Ešuska i celá její smečka, bo su drsný ostravský chachar a cynik, jenže po vašem krásném vyznání jsem si znovu uvědomila, že (a na to zapomínám) není samozřejmostí kdykoliv se na blog uchýlit, počíst si a pookřát. Paní domácí i všem zdejším laskavým duším patří veliké poděkování.
      Mimo jiné i zato, že jsem ještě neskončila ve cvokhausu. 🙂 🙂 🙂

      1. Zdravíme ostravského chachara a cynika 🙂 🙂 🙂 (mimochodem, je ale fakt pravda, že vy z tohodle kraje jste odolní tvrďáci, kteří ustojí to, co pražskýho Pepíka zpravidla položí 🙂 ) Škoda, škoda, že jsem Tvoje umístění nevěděla, když jsme byli v těch Beskydech a za Peťou, mohli jsme Ti s ohaříkama udělat velmi veselejší den, páč kdybychom Tě navštívili, tak po našem odchodu bys slzu úlevy zamáčkla 🙂
        Jsem moc ráda, že stránky plní dobře svou úlohu a jsem ráda, že mě k tomu Mawe- černej čaj tehdy nakopla. Všechno do sebe zapadá 🙂

      2. Milá Kus kus,
        taky jsem si myslela, že jsem cynik, ale to je asi spíš obrana před světem :-). Předkové mého muže pocházejí z Karviné, což je taky rázovitý kraj, takže on občas pobaví nějakou větou “po našymu”. Třeba: Popij vudky, bo čas krutky a podobné perly.
        A moc Vám děkuju za reakci, tady u Petřina ohně z člověka fakt padají chmury.

        1. Popij vudky, bo čas krutky

          😀 😀 to musim vytasit na Peťu. jehehééé hehehehéé.

          Taky by se dalo říct popij vudky, bo dostaneš do budky! 😀

      3. Já bych se připojila taky, jsem dlouhodobý vděčný čtenář, každý den se těším, že až otevřu mail, vykoukne na mě odkaz na Zrzavce. Petra je vypravěčský talent a většinou mě její vyprávění pozitivně naladí (když nejde o nějaký smutný příběh.

        1. 🙂 jej, to jsem opravdu ráda, že to takhle je, potěšilo mě, že Zrzavci takhle fungují. Že můžeme rozdávat radost, protože ….. radost prostě muší bejt! 🙂

  4. Tak jsem si v prvním komentáři pochvalovala okolí, protože včera to tak bylo. Dnes jsem vyrazila do sousední vesnice v domnění, že to bude stejné nebo lepší, ale velmi jsem se mýlila. Louka už byla bez sněhu, zkusila jsem kousek jít, ale příšerné mokro, bořila jsem se, vrátili jsme se k silnici, vedle které vede cyklostezka, ta ovšem byla pokrytá blátem, takže jsme museli vzít zavděk silnicí, stejně jako řada běžců, kterých tam vždycky pár je. Naštěstí silnice je málo používaná, potkali jsme jen jeden traktor a jedno auto. Goli se i za ten kousek po louce stihl zaprasit, odnesla to psí podložka v autě. No ale bylo docela hezky, tak jsme si to užili.

    1. Jo, my dneska vyrazili narozeninově do Kyšic a to, co se s námi vrátilo zpátky k autu, to rozhodně ohaři nebyli 😀 😀 a moje boty?? Ble. Fuj a ble. 😀

  5. Žiš to jsem se do tý Tyrolský hospůdky ale neměla koukat, neměla! Mám tetkonc příšernej hlad!

Napsat komentář: PetraK Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..