Blizárd na Klondajku

Takhle přesně jsem si připadala v sobotu při venčení.

To už ze mě spadla únava a bylo fajn. I Mouresíno naznal, že by bylo fajn přestat bejt uraženej a dostavil se domů. Zpočátku to na nějakej blizárd ani trošku nevypadalo. Protože tak jako spíš pršelo. Ohaři se z ranního venčení dovalili mokrý jak houbičky a stejně tak Moures. Ucouraný fšicí až hamba a s haxnama špinavejma. Utřít si je zatím nechaj jen ohaříci zvyklý z domova. Moures vždycky vpádí jak, kdyby ho dovnitř vkopli. Na tom taky budeme muset zapracovat. Teď s sebou ale buchnul na polštářek a totálně vytuhnul. Ani vaření u linky ho nezajímalo, ani krmení ho netankovalo, natož nějaký hlavolámování. Kouknul do platíčka a co jako? Zadumaně hleděl v důlek se sýrem. Pak pokračoval v chrápání. Tak jsme ho nikdo nerušili, jen já ho hlídala, aby, když se probudí neměl nějakej blbej nápad zase. Naštěstí zatím nic. 

Já jsem dovařila, uklidila, šla chvíli pomoct Brtnikovi a pak jsem vytáhla ohaříky ven. To už se nám mezitím změnilo skupenství vody padající dolů a celkem slušně sněžilo. Taková pěkná vánice. A do toho  větříček. No a máme ten blizard. A když jsme opustili naši louku a šli úvozem dolů, tak v dálce na pastvinách koukám, jak se v tý vánici dal do pohybu nějakej ten zapomenutej zbytek stáda. Při tý viditelnosti – či spíš neviditelnosti to s lesem v pozadí a loukama kolem vyvolávalo dokonalou iluzi bizoního stáda na pochodu. “Týý vadooo, sem tady jak na Klodajku!” Napadlo mě překvapivě. No fakt, že jo ale. Chybělo enem vytí vlkůch.

Ty mi tady zdárně mohli suplovat ohařiska teda 😀  . Jako já vim, že vizuelně nííc moc, ale když jsem v tý viditelnosti – neviditelnosti přimhouřila svý koukací voko – tak helejte…. když může kráva vypadat jako bizon, tak flekatá kráva může vypadat klidně jako vlk! 😀 😀 Ba nee, náhodou Tali tentokrát vůbec nebyla za kravěnu. Naopak. Když jsme si s Rumíčkem těsně pod lesem,kam jsme zamířili zase ke krmelci, hráli chvíli s tím jejich jutovým dronem, připádila jako velká voda a prej “Hááf! Taky cy!”. “No tak jo!” hrábla jsem do batohu mezi nakrájený jablka a vytáhla druhej droník. Aaaa spustili jsme v tom hustým sněžení aportýrovací koncertík. Lítali tam ve stráni, jako ti blásni. Já měla za chvíli zkřehlý prsty, protože rukavice bohužel zvostaly doma. V kapse byly jen takový ty slabý městský pletený, co jsou za chvíli mokrý. A doma zvostaly bohužel i lojovky, který jsem nechala na stole. Toooo mě teda, vzhledem k počasí a k tomu, že všechny, co jsem rozvěsila minule, byly už prázdný, mrzelo hodně . Tak musím zítra.

Pro teď jsem jen šla doplnit do krmelce jablíčka a veverkám oříšky. Obojí bylo fuč. Ohaříci si to tam prošmejdili a v jednu chvíli mi Tali udělala pekelnou vteřinku. Pískla jsem a nic. Hrklo ve mě, že třeba po sto letech vzala čáru. Enemže ne, jen se blbě flekatej pes hledá na sněhu v mladý bučině. Dokonale splynula a nebyla vidět, něco čmuchala. Pak přiběhla a já jí řekla, že příště dovalí hned, nebo ji rozrthnu jak starej kalendář. A hned jsem jí – a rovnou i Rumíčkovi dala úkol. Každej dostal svůj dron a pěkně si ho museli nést při sestupu na louku dolů. Na hranici lesa dostali oba čekej a na louku jsem šla preventivně první já. Oni si pocvičili čekání a já tak mám jistotu, že mě případnej myslivec uvidí jako první a ne, že se z lesa vyřítí dvojka ohařů a člověk až pak. 

Na louce jsme si v hustým sněžení chvíli blbli a házela jsem jim. Tali si pak šla radši čuchat, což nám s Rumíčkem vůůůbec nevadilo a za průběžnýho házení jsme si štrádovali milým blizardem směr další krmelec. Tam na rozdíl od toho “mojeho” zastrčenýho bylo čerstvý seno a tak jsem zbytek jablíček umístila do něj. A pak jsme zamířili chvilku cvičně hloubš do lesa, aby se taky trošku pracovalo. Tali měla roupy a tak jsem na ní musela houknout jak na buzerplace. Pak už jí to nááájednou šlo pěkně od ruky. Teda pardon od tlapek. Na louce jsem pak zase práci zaměnila za zábavu a lítalo se za droníkama jen tak zvesela, kdo chtěl, přinesl, kdo nechtěl, nosil si hračku důležitě v kušně. Jak to měli rozdělený, je vám stopro jasný, to nemusím hlásit. 

Ke konci se už milej blizárd rozdováděl tak, že to bylo nepříjemný do obličeje, tak jsem droníky sebrala a nacpala je do batůžku. Neb jsme byli rádi, že jdem se sklopenejma hlavama a zamhouřenejema očima proti tomu sněžení. Ovšem obligátní zastávku pro jablíčka na ledu si ohařiska nemohli odpustit. Nechápu, že tam ještě pořád něco najdou.  Doma jsem jim pak – stejně jako Mourísovi, kterej na nás čekal a ftipně se dožadoval vstupu mlácením tlapek do dveří, páč prej jsem se zouvala hrozně pomalu  a on chtěl hned a teď do tepla – udělala teplou syrovátku, aby si zahřáli pupíky. Ty si následně vyvalili na pelíšky a když oschli, tak pak i na křesla u kamen. Moures byl rád, že je v teple a tak se taky jen tak vyvaloval. S večerem pak chtěl párkrát pustit ven, ale noc strávil s námi. Původně i v ložnici na zemi, ale protože měl nějaký roupy a otravoval Rumíčka, kterej mu vynadal, byl štandopéde přesunut do kůchně, kde bivakoval na svým polštářku. Aby si pak dal tu práci a nenápadně odstrčil ráno dveře zalígrovaný židlí – jak to dokázal nevím 😀  – ale procpal se prostě dovnitř 😀 .

Fotky z blizárdovýho venčení nemám, páč fotit se rozhodně nedalo, ale………mám tu Mousese s plyšounem:

16 komentářů u „Blizárd na Klondajku

  1. Já se fakt musím smát,nevíte co všechno kočky dovedou aniž je to učite.Otvírat dveře je i když jsou zaprene úplná maličkost.Možná by nebylo od věci pořídit kočičí skrabadlo dovnitř,když ho tam pouštite.Teď asi nové věci nemáte,ale až začne zkoušet drápky bude problém ho to odnaučit.Mám kocoury kastrovane a jeden stejně coura,venku značkují oba.Možná až se přestěhujete poriďte si 2malé kočičí holky,malé kvůli psům,protože na kotě si pes lépe zvyká,a 2 protože je kočka společenský tvor a vy musíte chodit do práce.Kastrace pak bude na vás .😻

    1. Nevím, netuším, to máte pravdu 🙂 . Učím se a objevuju. Někdy teda bohužel neplánovaně 😀 😀 . To škrabalo mě ale napadlo taky, protože teď občas leží na koberci a škrábe do něj drápkama. jen jsem si myslela, že to u kočky která je hlavně venkovní, je asi blbost, když se může vyřádit venku – na kůře stromů, na plotě – jak jsem ho pozorovala. Tak není? Mám to pořídit? On je trošku problém s umístěním, jsme tam dost natlakovaný /a bude hůř, až se začneme opravdu přesouvat /
      Tak snad Mourís bude taky značkovat jen venku, i kdyby byl kastrovaný.
      Se “obávám”, že si mě ty dvě kočičky pak stejně nějaký najdou tak jako přirozeně, že asi ani nebudu muset pořizovat.

      edit – budu ráda za jakýkoliv rady a postřehy z kočičího života – ať se mám kde učit 🙂

  2. Kde škrábaly babiččiny polovenkovní kočky, nevím, doma určitě ne, Zato byly zvyklé lézt na stůl, kde se připravovalo jídlo (kuchyňská linka nebyla, jen gredenc a tenhle stůl, jídelní stůl byl v pokoji). Našich první kočce Káče sloužila jako škrabadlo zadní část čalouněného křesla. Speciál škrabadla totiž tenkrát nebyla (sedmdesátá a osmdesátá léta), kočkolit taky ne. Jako kočičí záchůdek složila plechová bedna s pilinami v prádelně. Komické bylo, že když se Káča naučila do bedýnky chodit a při pobytu venku na ni přišla potřeba, vehementně se dožadovala vstupu do prádelny a po zpřístupnění hopla do pilin.

    1. …. že když se Káča naučila do bedýnky chodit a při pobytu venku na ni přišla potřeba, vehementně se dožadovala vstupu do prádelny ….

      😀 😀 😀 pipinkáá malinká, no ale rozumím jí, já taky radši vydržím do civilizace, než lézt do křoví 😀
      Stůl už Mouses zkusil – tuším 3x? – a vždycky byl velmi rychle sesunut. Snad mu to docvakne. 🙂

  3. Já taky říkala že skrabadlo je blbost,protože jako venkovan taky jsem kočky neřešila,když chtěly spát doma,spaly doma,na venceni si mnoukly,takže ani záchod nebyl,teprve tak posledních pár let jsou převážně doma.Teda jeden,druhej je mladší,ten coura víc.A skrabadlo jsem pořídila právě pozdě,mám podrapany kozenkovy židle.Tak aspoň naky malý,jo a pozor na knížky .

    1. Dobře, díkec, tak já zkusím vymyslet, zda by se to někam dalo dát, aleeee se obávám, že moc možností nebude. Jsme fakt nacpaný na pidi prostoru. No případně prostě v budoucnosti.
      Proč pozor na knížky? 🙂

  4. Jo, moje venkovní kočky škrábou doma taky, prodávají se i miniškrabadla, jen sloupek, třeba i nahoře s pelechem nebo škrabadla na zeď.

    1. aháá, tak to fakt koukám, prostě by mě nepadlo, že když jsou venkovní a mají přirozenou možnost, že budou pak ešče doma taky chtít. Šííšmárjá to je cirátů s jednim mouratcem 😀 😀

      1. Tak asi ty venkovní škrábou doma míň, ale i jednou je problém, když si vybere gauč nebo křeslo. 🙂 U nás kocour doma škrábe jen málo občas, ale kočka skoro denně. A v zimě okusoujou kytky a když jim poslušný slouha zaseje osení, tak na to se vybodnou. 🙂

        1. No nenapadlo by mě to, že budou mít doma ty tendence, když jsou venku. I proto, že z mýho pohledu to venku smysl dává, protože jsem měla za to, že je to komunikace. Aleee – asi teda nejde jen o komunikaci, bude to i relax. A ten se pak doma rozhodně provozuje líp.Díky. tak se pak podle toho musíme zařídit.
          Kytky? A safra, tak aby si něco neudělal? Osení klidně budu sejt, když to tomu zabrání.

  5. Nevím proč se jim knizky na škrábání velice sikovaly,musela jsem ze spodních polic vsechny přenést,žádná kočka před tím si knizek nevšimla ,az ted Čert a Zrzek.

  6. Aaaha – tak pozor si dáme tedy. Zatím jsou knížky stěhovány na půdu v krabicích a tam se snažím docílit toho, že se tam ten rampelnik nedostane . Možná touží Čertík se Zrzečkem po vzdělání? 😀

    1. No o Zrzka jsme v létě přišli,Čert je čert,když to začali drasat tak jsem mela chuť,já…udělat z nich trhací kalendář.Vzdělávat se asi nepotřebuje,protože rozumí velice dobře,povel ,zůstanes tady je mu jasný..když že začátku neposlechl,byl nechtěně přejet některým kolečkem vozíku.Takže povely jsou jasné,stůl zakázány,s myši v tlamě dovnitř nesmí,tak je skládají na schodech.Kromě Čerta,je tu ještě starší kocour,ale ten je venku jen když je teplo.Právě z toho jak on přijme koťata jsem mela strach,sice máme i vlcaka,ale každý pes kterého jsme měli vzal kočky v pohodě.U kocoura,protože umí srovnat i psa,jsem se bála.Ale bylo to v pohodě.Ten váš Klondajk je dneska tady,byli jsme jen na dvoře,já,pes ,Čert,nabalil se na kolečka sníh,svihalo nám to do obličeje,na čumák,tak jsme zase zajeli a koukame na ptáky za oknem.

      1. To mě mrzí se Zrzečkem 🙁 . co se stalo?
        Čertisko evidentně chce dostát svému jménu?
        Máte taky dobrý zvěřinec! 🙂 . Já si taky myslím, že se i kočka naučí nějakou základní “poslušnost” provozní, že akceptuje nějaký mantinely. Jsem zvědavá na Mousese, jak bude fungovat. Teď na něj myslím moc a moc a moc, v týhle zimě. Jsem ráda, že si v pátek berem dovču a už zítra večer budem v Domečku a tak bude moct přijít.
        No jo, kocour velitel smečky, to je jasný a nedivím se, že byl strach, jak nováčky vezme.
        Já četla, že Čert se nabalil na kolečka 😮 😀 , pardon. Až na druhým řádku se mi to spojilo. Tady zatím nefučí a nesněží. To sněžilo včera, když jsme cárali v lese, ale tak hezky vánočně a příjemně. Ve vánici lepší koukat na to krmítko.

  7. No Čert už si sakra dává pozor aby se mi pod kolečka nepriplet,my bydlime trochu stranou,auta jezdí výjimečně,no a kde jsem já tam jsou v létě i kocouři a pes,no jelo auto aZrzek neuhnul.Řidič to ani neviděl,.nemohl zato.No další si pořizovat nebudu,protože ted s tím clovidem nevíte co bude a nebude.

    1. Aj jaj, toho se právě bojím, tý silnice. Chůdě malinky a chůdě vy, byli jste u toho 🙁

      Je to hrozná doba tahle kovidoba, já mám taky kvůli zvířeně pořád strach.
      Musíme se držet a musíme vy-dr-žeeet!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..